Sixao komentáře u knih
Je to hodně zajímavá knížka. Hlavně otec rodiny je neuvěřitelný magor a často jsem žasla a říkala si, to jako fakt? Všechny potomky pozabíjí nebo minimálně zmrzačí? To nemají pud sebezáchovy? Na druhou stranu v tom od narození vyrůstali, takže se jim zase nemůžeme tolik divit. Jejich matka byla většinou na straně toho šílence. Školský systém v Americe mi přišel taky poměrně zajímavý. A ten přístup mormonů ke zdravotnické péči jak je zde popsán, je hrozně pokrytecký. Když už šlo opravdu do tuhého, spěchali samozřejmě do nemocnice.
Do třetice všeho dobrého, tahle kniha se mi líbila od autorky nejvíc. Celkem slušně se to rozjelo, vztahy mezi sousedy správně zamotané, vrah mě vůbec nenapadl, ale marná sláva, na Nesba nebo Bryndzu to prostě nemá. "Věty jak pro blbečky" líp bych to nevyjádřila. Děj dobrý, jinak jsem se nemohla ubránit dojmu, že je to všechno tak nějak uměle poslepované.. Pustila jsem se teď do Případů oddělení Q (Adler-Olsen) a to je jiná káva.
Zvláštní styl psaní ve 2. osobě jednotného čísla. Myslím, že jsem se s tím setkala poprvé. O tom, že je balet velká dřina, jsem už slyšela. Tohle ale byla už hodně silná káva. Ve spojení s pokusy v užívání drog, nepřívětivým prostředím intru, mi hlavní hrdinka připadala jako masochistka a říkáte si, jak dlouho to ještě vydrží? A docela by mě zajímalo, jak moc skutečnost spisovatelka přibarvila.
(SPOILER) Pár hostů zůstane kvůli zimní vánici odříznutých v hotelu bez elektřiny a spojení s okolním světem a postupně je začne někdo vraždit. Je to některý z hostů nebo se tam ještě někdo schovává? Každý z účastníků si mimo to prožívá nějaké své psygologické dramátko. Námět výborný, ale myslím si, že se z toho dalo vykřesat víc. Hlavně překvapivě nepřekvapivý závěr. Policie se konečně dostane na místo činu, najdou jeden usvědčující předmět, bum, vraždy vyřešeny. Thrilerem bych to nenazývala, spíše průměrná detektivka. Styl psaní mi trochu připomíná Agathu Christie.
Místy jsem se vyloženě nudila a nebyla jsem schopná román dočíst. Taková ta zbytečná vata, kdy jsem měla pocit, že autor na čtenáři zkouší, co se dá ještě do románu nacpat. Ostatně je to obsaženo v názvu. Tohle vypustit by knize dost prospělo. Zařadila jsem do výzvy jako obálka, která se mi nelíbí. Nebavil mě ani obsah, ale to jeden nikdy dopředu neví.
Když to shrnu: pěkně napsaný velice krutý příběh. Přečetla jsem poměrně hodně knih o holokaustu, thrilery, kde vyšinutí lidé páchají zločiny, ale nic se mnou tak nezamávalo jako tohle bezpráví zpáchané na bezbranném dítěti. Nacisti to dělali alespoň na něčí rozkaz a pro nějaký důvod. Tady se ptáte, to ani vlastní otec se neslituje a nenajde kapku svědomí? Přečteno jedním dechem do výzvy, ale řadím to k jinému tématu, než jsem zamýšlela.
Recenze slibovaly, že budu brečet smíchy. Tak to se nestalo, ale na pláč došlo. U posledních 3 stránek jsem slzela dojetím. Určitě stojí za přečtení.