Metcheque komentáře u knih
Jedna z nejinspirativnějších knih o anarchismu. Aneb představte si, že máte celý život okovy. Říkají vám, že když se těch okovů zbavíte, zemřete. Je pak těžké pochopit, že si lidé tyto okovy zuřivě brání a bojují za státy, národy a politické vůdce?
Autorka se - jak sama přiznává - poučila a při rozhovorech hned z voleje netahá z uprchlíků souřadnice koncentračních táborů ani počty jaderných hlavic a rozhovory jsou vedeny opravdu profesionálně. Máte-li pocit, že jste o KLDR přečetli již dost, kniha Niny Špitálníkové vás přesvědčí, že tomu tak není. Kvóta na použití WC či razítko pro cestování meziměstským vlakem patří mezi ještě ty méně šokující WTF momenty.
Těžko hodnotit knihu, v níž mám vlastní povídku. Nejobtížnější byla patrně práce editorky, která musela plnou stovku povídek utřídit, zrevidovat, opatřit anotací a zařadit do sbírky. Kvantita však místy žel nutně převyšuje kvalitu a povídky jsou variabilní námětem i stylem. Vedle hrabalovského vzpomínání na neúspěchy u žen z pera Václava Upíra Krejčího se tak objevují metaforicky bohaté povídkové obrazy Lydie Romanské, kýčovité lehce erotické pokusy Miroslava Stoniše či pohádkový motiv Milana Čechury.
Velmi kvalitní práce, bohužel v ní chybí klíčové kapitoly o zkušenostech s proletářskou autonomií sovětů, která probíhala mezi únorovou a říjnovou revolucí. Pohled na ruskou revoluci je spíše konzervativní.
Miniatury mi nevadí, ale tohle bylo minimalistické až moc. Příliš stručná jednohubka, která vám nezabere ani jeden večer. Spíše jednu jízdu tramvají.
Fascinující, že tohle vyšlo v padesátých letech a autor nebyl zlynčován ani ukamenován za pohoršování.
Velmi zajímavé, tematicky nezvyklé, akční i meditativní povídky. Některé slabší a nudnější, většina ale patří do zlatého fondu Raye Bradburyho.
Nosov se ve třetím díle konečně rozjel a z Neználka je uvědomělý hrdina dělnické třídy, který svrhne buržoazní panství! Inu, možná by stačilo kapánek ubrat na propagandističnosti. Ty cylindry a doutníky, které kapitalisté nosí snad i na záchod, jsou už trochu směšné.
Skvělý výukový materiál do hodin dějepisu. Stačí vytrhnout z kontextu citace vybraných spisovatelů a hle - celá česká spisovatelská obec je proti Židům!
Příběh, který by se úplně v pohodě mohl odehrát v Ostravě-Porubě, v rodinách z Výměny manželek či v prostředí kamarádů Daliborka z dokumentu o neonacismu. Maloměšťácká buranská natvrdlost vedoucí ke zničeným životům potomků, kteří nesdílejí ambice svých rodičů stát se vychlastanými lopatami.
Velmi zajímavý text, je neuvěřitelné, že tehdejší komise jej nedoporučila k vydání. Cena IBBY je zcela zasloužená. Další z knih, která ukazuje, jak neuvěřitelně zněla běžným Židům představa totálního vyhlazení a do poslední chvíle si nepřipouštěli tuto krajní variantu jejich osudu.
První půlka knihy je dost těžkopádná. Autor žongluje vědeckými a IT pojmy, do toho coby umělec háže složité metafory. Postupně ale začne odkrývat zajímavé souvislosti mezi skrytým světem technologií a našimi každodenními životy a ukazuje, že důvěřujeme aplikacím mnohem více, než je zdrávo. Zatáhneme včas za ruční brzdu?
Na to, že autorkou je Američanka, se text pojmy socialismus a komunismus jen hemží a docela se divím, že měl tohle odvahu v USA někdo vydat. Kniha si všímá zajímavých souvislostí mezi emancipací a politickým režimem, přičemž reflektuje, že socialistické země bývaly v boji za ženskou rovnoprávnost zpravidla popředu za těmi kapitalistickými. Jinak kniha z badatelského úhlu pohledu nic moc nového nepřináší. Diskriminace žen ve společnosti tvrdé konkurence je stejně zjevná, jako fakt, že s ekonomickou nezávislostí žen roste i jejich sebevědomí.
Etická coura je knihou brutálně upřímnou, tím pádem i lehce šokující, ovšem její respektující styl nedává příliš prostoru pro kritiku ze strany monogamistů. Autorky neútočí na ty, kteří to ve svém intimním životě mají jinak, různé formy polyamorie a sexuality označují za možnost, nikoli za danost. Nesnaží se polemizovat o tom, co je lepší a horší, nejsou ve svých tvrzeních militantní. Prostě jen na vlastním příkladu ukazují, jak být šťastný a naplněný i bez tradiční rodiny.
Nová sbírka Kateřiny Bolechové tematicky rezonuje bolestivou všednodenností. Blíže nespecifikovaná Marie (snad maminka, babička, kamarádka?) je zde básnickým objektem, k němuž se vztahuje soucit, ale i vztek, bezmoc či lítost.
Na Rose Madder a Pet Sematary to podle mě nemá, ale i tak lze považovat Osvícení za kultovní kingovku.
Skvělé, svěží, inspirativní. Jiný svět je možný.
Hauserovy filozofické disputace už v dnešní době nejsou žel vůbec inspirativní. Před deseti lety, kdy se vynořovaly revoluční naděje v podobě Occupy Wall Street či Democracia Real Ya, možná spousta čtenářů uvěřila, že zombie kapitalismu se musí co nevidět zhroutit jako domeček z karet, ale současné dění tomu moc nenapovídá. Spíše to vypadá na výraznou reformu, než na rozpad.
Poprvé u nás vyšla kniha, která mapuje UBI. O to žádná, z hlediska praktických příkladů dosavadní aplikace super. Chybí ale zamyšlení nad tím, jak to prosadit politicky. Pokud bychom dokázali zachránit třeba miliardy dolarů mizejících v nekonečném tunelu bankovních spekulací, bylo by tolik prostředků pro řešení sociální nerovnosti, že by paradoxně debata o nepodmíněném základním příjmu ustoupila do pozadí.