shenandoah komentáře u knih
Tahle kniha má své klady (neomezuje se jen na osobnost G. Washingtona, ale zabírá situaci ze širšího pohledu) i zápory (podle mne by si zasloužila více stránek, překlad).
Je tu pár citátů, které mě zaujaly:
"Viděl někdy někdo Washingtona nahého? To je nepředstavitelné. Nemá žádnou nahotu. Spíš mi připadá, že se narodil úplně oblečený, s napudrovanými vlasy, a že se při svém prvním vystoupení na tomto světě odměřeně uklonil." - autor cituje N. Hawthorna
"Duch tohoto národa se nedá ani v nejmenším srovnávat s Prusy, Rakušany nebo Francouzi. Tam řekneš vojákovi "Udělej to a to", a on to udělá, ale tady jsem nucen říci "Z toho a toho důvodu udělej to a to"; pak to udělá, ale jinak ne." - autor cituje F. W. von Steubena, který se takto vyjádřil o výcviku amerických vojáků.
Narozdíl od mnou dříve čtené Richenzy mě tahle kniha nedokázala připoutat. Možná to bylo stylem vyprávění a autorovým slovníkem, možná samotným hrdinou, který nahlas mluvil o své chytrosti a dalších skvělých vlastnostech, ale horko těžko to dokazoval (radši mám postavy, které o tom tolik nemluví, ale více konají) a navíc knize scházel nějaký okamžik překvapení. Nejspíš z toho všechny tyto znaky pro mě udělaly další průměrnou historickou detektivku.
Čtivý a téměř dokumentární román o výskytu a boji s viry ebola a marburg.
Když s knihou končíte, usmíváte se a je vám zároveň do pláče (lidé, kteří se někdy smáli na pohřbu, ví, o čem mluvím). Další kladnou vlastností knihy je její jazyk a styl psaní. Nemáte pocit, že přešlapujete na místě nebo že často zakopáváte. A skvělým nápadem je "osoba" vypravěčky.
A čem kniha pro mě je? O odvaze a obyčejné lidské slušnosti.
Wolf Hall splňuje moji představu o historickém románu - košatý, se spoustou postav a hlavní postavě "vidíte do hlavy".
Lehké čtení, pěkně to odsýpá, jen ten konec je až příliš přitažený za vlasy.
Nejlepší kniha ze Star Treku, která se mi zatím dostala do ruky.
Souhlasím s oběma předcházejícími komentáři, že hlavní problém byl ve vykreslení postav, které se prostě nezdařilo. Nedokázala jsem si je ztotožnit s postavami ze seriálu, jejich chování mi k nim prostě nesedělo. A navíc mi přišlo, že postavy jsou až příliš "ukecané", na tak dlouhé rozhovory by prostě nebyl čas. Opravdu slabá kniha.
Je to jako jedna epizoda ze seriálu. Další průměrná detektivka.
Největším kladem knihy je popis pronikání křesťanství do Polska a jeho soupeření s pohanstvím. Křesťanství z toho zrovna moc "křesťansky" nevychází. Samotná kniha se četla dobře a zájemcům o dějiny raného středověku ve střední Evropě ji doporučuji.
Autorka celkem dobře propojila historii, legendu a autorskou fikci. Bylo to čtivé, jen korektor by neměl dostat zaplaceno. (Je velký rozdíl mezi zužovat a sužovat.)
Příjemné odpočinkové čtení. Ne všechno jsem autorce věřila, navíc jsem občas měla problém orientovat se v časové lince, ale jsem jí vděčná za to, že pro mě objevila Bernardina Luiniho. A mám chuť na Amaretto.
Moje první setkání s autorem, ale k dalšímu čtení mě tato sbírka povídek nenalákala. Občas jsem se musela do čtení nutit. Nejlépe se mi četla vánoční povídka, nejspíš kvůli přicházejícím Vánocům.
Škoda, že je ta kniha tak "profláknutá". Byla bych si ji užila víc, neznat ten příběh.
Moje první setkání s Asimovem (když nepočítám stejnojmenný film) a jsem nadšená, přestože žánr sci-fi není moje káva. Je to čtivé, je to zajímavé a poutavé, je to nabité myšlenkami.
Krásná cesta po Bretani plná mytologie, historie a lidských příběhů. Jen poslední kapitola se četla těžko, byl to takový průlet, ale na celkovém zážitku to nijak neubírá.
České dějiny "očima" katedrály. Při čtení tohoto textu jsem ve zkratce prožila celou českou historii, chvílemi jsem cítila hrdost, jindy to bylo spíše k pláči, občas se tam mihlo i zadostiučinění. Překvapilo mě, co všechno si katedrála "prožila", nebo kolikrát cestovaly české korunovační klenoty. Moc pěkné čtení.
Průměrná detektivka z prostředí umění. Ale seděl mi autorův suchý humor a ten konec je opravdu zajímavý.
Australští pionýři mají můj obdiv. Neuvěřitelné, kolikrát byl Palmerston (později Darwin) postaven, znovu a znovu a znovu.
Jinak jsem také měla problém, se do knihy začíst, moc mi neseděl styl psaní autorky. Ale nakonec jsem se do příběhu ponořila.
Jedná se o romantickou literaturu, tedy červenou knihovnu. Ale ani tento fakt mi nic neubral z pocitu hrůzy, zrůdnosti a nelidskosti z čarodějnických procesů v Salemu (či kdekoli jinde). Ikdyž se jedná o "produkt" své doby.