Satyrka komentáře u knih

Nervy drásající, napínavý thriller, kde jen obracíte stránku za stránkou, abyste se dozvěděli, jak všechno tohle končí.
Hlavní postavu jsem si dokázala ihned oblíbit, z Matky šel strach a temnota od samého začátku.
Spoiler:
Teda Matka byla ďábel. Nesmrtelný ďábel, co si nedá pokoj. Už jsem z ní měla nervy. A Polly hodně statečná, rvala se o život, co to šlo.
Když do domu zabloudil Patrick, bylo mi divné, že by to tak rychle skončilo. A taky že ne. Tady to totiž začalo. A vždycky, když už jsem si myslela, že je konec a lehce si oddechla, pokračovalo to. Chvíli jsem si myslela, že to skončí dřív a zbytek knihy bude o tom, jak to celé Polly zpracovává, ale ono ne. Začala jsem pak čekat Matku všude a ona si fakt nedala pokoj.
Olivie mě překvapila. Myslela jsem, že ji beztak Matka/ Catherine zabila už někdy v pubertě... A ono ne. A klidně bych ocenila víc o Olívii - jak dopadla, setkání s rodinou, jak dlouho vlastně byla v té kopce...
Také jsem si říkala, že jméno Mirabelle a Clarabelle zní podivně - ve smyslu, že přece první co by mě napadlo v tomto duchu je Annabelle. A ejhle.
Já nerada o knihách a příbězích říkám, že to "bylo přitažené za vlasy", když to fakt vyloženě nekřičí nesmyslem, protože někdy sama netuším, že je něco možné a ono to možné je a člověk dokáže i to, co netuší. Každopádně Polly měla štěstí v neštěstí, hodně i v tom, že byla sečtělá, a taky že se to dozvěděla v tomto věku, jak sama zmínila.
No a Matka měla takovou motivaci a byla tak vytrvalá, až se musela sama zabít, aby od ní byl klid.
Co oceňuji, je to, že v knize bylo zahrnuto setkání Polly a rodičů. Bála jsem se, že tenhle konec tam nebude a já miluju šťastná shledání.
Takže já jsem spokojená, i když trochu vyděšená. Taky chápu, že někdo umřít musel, aby to nebylo tak růžové...

10.01.2024

Je potřeba překonat za mě docela nudný začátek, ale na druhou stranu, je to začátek, někdy trvá než se kniha rozjede. Právě na začátku jsem získala pocit, že tohle bude hodně podprůměrná kniha, ale vydržela jsem a děj se celkem rozběhl. Nakonec bych ji i označila za čtivou. Někdy to vzpomínání Suzi hrozně mátlo a já nevěděla, koho v tu chvíli myslí, nebo zda se to děje právě teď nebo je to začátek/konec vzpomínky. Přestože mě kniha nějak zvlášť nenadchla, v podstatě jsem podobný příběh hledala a chtěla číst, jen mi to asi už nestačí. Většina věcí mi byla jasná poměrně brzy, takže moje oblíbené "wow momenty" moc nebyly, ale i tak to bylo napsané poutavě a ve všech těch lžích aby se jeden zamotal. Což mám ráda. Takže hodnotím jako průměr, ale zápletka se mi určitě líbila více než třeba knihy Drahá ženo nebo Hospodyně (od Natalie Barelli). Byla taková... nápaditější, "chytřejší".
Mám i knihu Tvá vina, takže jsem zvědavá a doufám, že bude aspoň o chlup lepší.
.
Věta z knihy, která hodně prozrazuje (spoiler):
"A jen proto, že ji nebil, by nikoho nenapadlo, že je to týrání."

06.01.2024

Teda... Páni! Ještě teď při psaní komentáře si utírám slzy a nos. Ten konec mě totálně dostal! Ale totálně!!
A vlastně celá kniha. Velmi čtivě, citlivě, autenticky psaná. Do všech těch pocitů jsem se dokázala vcítit, asi i proto, že nemálo z nich sama znám, přestože trochu jinak, asi jako většina. Opravdu v neskutečně moc emocích a jednáních jsem se viděla.
Dřív jsem hodně vyhledávala knihy s tématikou, kdy jsou spolu dva muži, nebo i ženy, ale tahle je úplně jiná, krásná, něžná, přestože se celou dobu snažíme společně s Liv vyrovnat se s tím vším, bojovat se životem, nevzdávat to, najít v něm něco víc než přežívání. Ta kniha má hodně co říct, a taky říká. Dlouho mě žádná kniha takto citově nedostala. Já nemám víc slov, nevím, jak víc popsat svoje pocity z téhle knihy. Úžasná! Moc doporučuju! Tuhle knihu jsem chtěla už delší čas, moc mě zaujala jak anotace, tak název. A co teprve ten obsah!
Snad jen dodám, že i já mám v rodině jednu takovou Zitu.
A na konci (spoiler) máme jednu osobu, co překonala veškerý nátlak od společnosti, a s pomocí přátel si splnila svoje touhy a cíle, zůstala taková, jaká se cítí, a jaká chce být, a osobu, která se očekávání od společnosti podřídila.

02.12.2023

Zajímavá kniha o duševních poruchách a nemocích, fobiích a o Smrti, ale i přátelství, rodině, lásce, s nádechem tajemna a fantasy, pojatá s osobitým humorem, ale i citlivostí. Dovolím si napsat, že docela silná - rozhodně jsem několikrát měla slzy v očích, cítila svoje srdce...a to jsem 1) čekala něco jiného (jako ostatně vždy) 2) po prvních stránkách byla nadšená 3) pak už ale moc ne a bojovala jsem sama se sebou, abych knihu nezaklapla (naštěstí jsem tuhle část překonala a kniha mě pak už jen chytla a nepustila).
Po knize jsem sáhla jako po oddychovce po přečtení (skoro) celé jedné krimi série, ale oddychovkou bych to nenazvala, a krimi jsem se "zbavila" jen asi ze 3/4. Ale to neznamená, že si stěžuji.
Kniha má i odkazy na plno různých filmů, postav, známých věcí, z některých jsem byla nadšená, ale víc jak polovinu jsem stejně neznala, protože filmy příliš nevyhledávám, a pokud, tak jsou to ty samé (oblíbené) dokola.
Nejvíc se mi líbili části se Smrtí, i to, jak jste nevěděli, v podstatě stejně jako Ester, čemu "věřit" a čemu ne, co se dá vysvětlit a co ne. Za mě zajímavý nápad.
Postavy mě bavily - myslím hlavně Ester, Jonaha, Heph a Eugena, který mi trochu (víc) připomínal mého vlastního bratra.
Přestože mi na začátku přišlo, že kniha nedává někdy moc smysl, tak nakonec dávala.
PS (spoiler):
Proč ty Esteřiny vlasy na konci? Proč? I když se to vzhledem k začátku dalo čekat, ale i tak - proč?! (Nejspíš mě tahle skutečnost štve, protože miluju zrzavé dlouhé vlasy)
...
"Někdy jsi statečná, když utečeš. Někdy jsi statečná, když zůstaneš. Je důležitý poznat rozdíl..."

18.11.2023

Další skvělý, zamotaný, tajuplný díl. Na této sérii mě baví, jak vás pohltí hned na začátku, až do konce. Pokaždé nějaký zajímavý případ, kde se vždy něco dozvíme.
Jestliže měl někdo problém v dílu Závěje, že je trochu "young adult", tak tento díl je ještě víc s prvky "young adult", ale mě to třeba baví.
Celé rozuzlení mě velmi překvapilo, přestože nikomu nikdy v krimi nevěřím, tohle jsem nečekala. I když upřímně jedna věc mi vrtala hlavou už od začátku - což může být !spoiler! (a za tím další spoiler)- že se záhadný anděl, co zachraňuje děti, objevil vždy bezprostředně po zavraždění jejich náhradní rodiny. Jak by to mohl vědět, že se něco chystá, kdyby to třeba sám nezpůsobil?
Crowe mi lezl na nervy, opravdu tu vždycky musí být nějaký takový vůdčí detektiv?
A opět tu máme pravdu, že peníze hýbou světem.
Sérii rozhodně doporučuji, kudy chodím.

31.10.2023

Tak přečten další díl nostalgických W.I.T.C.H. Další nechám na později, protože mi konečně přišel další díl rozečtené krimi série.
Cornelia mi hrozně lezla na nervy, ale na druhou stranu, aspoň trochu vířila celkovou atmosférou, a to mě, nestydatě přiznávám, docela baví.
Nad desátou kapitolou jsem se hodně pobavila, zasmála nahlas.
A to vše i přesto, že už mi je o deset let více než když jsem do W.I.T.C.H. komiksů byla šíleně poblázněná. (Možná spíš o víc jak deset let)
Rozhodně bych doporučila mladším čtenářkám, protože ty příběhy mají hodně, co říct.

Stále čekám na další díl rozečtené krimi série, a tak jsem se pustila do dalšího dílu W.I.T.C.H.
Sice nevím, jaké jsou teď holky, které jsou ve věku, kdy já četla komiksy W.I.T.C.H., ale za mě jsou tyhle příběhy nesmrtelné. Nyní hodnotím okem dospělé a musím říct, že postavám věřím jejich věk.
Příběh se rozjíždí, tady máme mnohem víc akce a já žeru každý ten komiks! Ach, nostalgie. A každou z čarodějek teď vnímám jinak. Jako puberťačka jsem milovala Cornelii, protože jako náctiletá jsem spíš hodnotila vzhled. Přestože teď se mi Cornelia líbí nejméně, jak vzhledem, tak povahou. :D Je super pozorovat, jaký je rozdíl mezi našimi pubertálními já a dospělými já. A to díky návratu k našim srdcovkám.

Při čekání na další díl krimi série, kterou mám rozečtenou, jsem se konečně pustila do dalšího dílu nostalgických W.I.T.C.H. Opět jsem se ráda vrátila do dětství - puberty a připomněla si tyhle skvělé čarodějky. Opět je super vnímat tu změnu, kdy jsem jako teenager milovala nějakou postavu víc a jinou méně a nyní to mám úplně jinak. Člověk prostě dospívá, ale některé věci, příběhy, postavy mu zůstanou v srdci na pořád. Stejně jako právě W.I.T.C.H.

Třeba jednou tyhle knihy přečtou i moje dcery, které nemám :D (Ale musím mít výmluvu na to shromáždit všechny díly Witchek)

Přiznám se - tuhle knížku jsem hrozně moc chtěla hlavně kvůli té epesní obálce. Až potom jsem si přečetla anotaci a řekla jsem si "proč ne?".
(Jen fakt o mně: Asi takhle - já dřív příběhy s touhle tématikou hrozně milovala. Nejdřív jsem o tom začala psát a fakt mě to hodně bavilo, ještě než se v knihkupectví tyto knihy daly sehnat. Jenže můj vlastní vymyšlený příběh mě tak pohltil, že mě žádná jiná kniha s touto tématikou nebavila a tak jsem přestala takové knihy vyhledávat. No... Ale tahle kniha je pro změnu o dvou holkách a já vždy psala a četla o dvou klucích. Takže mě to velmi nalákalo.)
Zprvu jsem měla problém zařadit jména k holkám na obálce, až někde za stou stránkou je to jasné. Začátek mě okouzlil. Říkala jsem si, že tohle je na plný počet bodů. Přestože celou tu věc s LGBT už vidím jinak než kdysi. Pak mě ale hrozně zklamal vývoj vztahu mezi Ruby a Morgan. Vrátil mě zase na zem. Prostě mi to nějak nesedlo. Točilo se to pořád dokola, což sice je naprosto reálné, ale nějak jsem se v tom začala ztrácet. Jejich vztahu jsem pak už ani nefandila. A to mám v knize ráda takové "zmatky" a nedorozumění.
Na druhou stranu je kniha realistická, aspoň tedy co se týče vztahů v dospívání a tak. Připomněla jsem si , jak hořká může láska k někomu být a že nejde na někoho, koho milujete, ať už si to zaslouží nebo ne, jen tak zapomenout, že vás to opravdu ovlivní a máloco pomáhá. Bože, jak na dospívání nerada vzpomínám :D
Takže když to shrnu - kniha je skvělá, můžu doporučit dál, ale mně samotné tam něco trošku chybělo, možná bych i ráda věděla, jak to bylo dál s matkou Ruby, nebo i s ostatními.

Hodně jsem váhala nad pořízením knihy, ale nakonec jsem si řekla "proč ne?", nebude mi vadit, když kniha bude jednodušší a jednohubková.
A to taky byla. Nečekala jsem nějaký velký trhák, co mě ohromí. Takže nejsem zklamaná. Dostala jsem možná víc než jsem očekávala.
Kniha je tedy "jednoduše" psaná, ve smyslu žádných velkých rozvinutých popisů. Je jako vlak, kam nastoupíte a prostě jedete vpřed, bez (zbytečných) odboček. Prostě se řeší "případ". Když nechcete nějak moc zapojovat mozkové závity, tak je to ideální čtení. Nejvíc mi dávalo zabrat někdy rozluštit smysl věty. Musela jsem některé číst víckrát, abych pochopila. Popisy různých činností jsem zkrátka občas nechápala a nedokázala si je představit. Za to ale mohl i překlad.
Ten jakože hlavní záporák se dá časem odhalit.
Postava Pavla mi byla sympatická a oblíbila jsem si ho. Annu už tolik ne, ale to mi ani moc nepřekáželo.
Poslední kapitola byla taková "jakože cože?", marně jsem hledala další stranu, ale nevadí :D
Přečteno za jeden večer, do dalších dílů půjdu.

01.04.2023

Přečteno podruhé. A výhoda, že zhruba po 10 letech, protože jsem si nic nepamatovala. Možná jen něco malinko. Nicméně mé emoce si pamatovaly, protože jsem během čtení cítila něco zlověstného a temného.
Jakmile jsem knihu otevřela, měla jsem v plánu přečíst jen pár kapitol a pak se vrátit k "hlavní knize" (málokdy čtu dvě knihy najednou, ale pokud, tak je mám rozdělené na "hlavní knihu", a "vedlejší", tou je většinou kniha, co jsem už někdy četla a to "někdy" je někdy v mých patnácti letech, takže dnes už je to pro mě "young adult" oddychovka, co se rychle čte), ale Sophie mě nepustila. Asi nade mnou má nějakou magickou moc, haha... Takže jsem četla jedním dechem až do konce. Něco pro mě bylo překvapení, něco jsem si ještě pamatovala, nicméně se mi neskutečně líbilo trio Sophie, Cal a Jenna. Tady se mi opět stalo to, že jsem fandila spíš Calovi než Archerovi, to bude tím, že v osobním životě mám narozdíl, od hodně žen, radši hodné kluky. Musím říct, že kniha je temnější než některé knihy pro dospělé.
Shrnutí - postavy skvělé, děj vtáhne a nenudí, takže sérii doporučuji všem, které tento žánr a téma zajímá, pro mě byla kdysi jednou z nejoblíbenějších.
Kdysi 5/5, dnes 3,5/5.

Jak už jsem psala u třetího dílu, Pátračku Gildu jsem objevila jako náctiletá v knihovně a tenkrát mě velmi oslovila a zařadila jsem ji mezi své nejoblíbenější knihy. Četla jsem tři díly. Teď už jako dospělá jsem se rozhodla všech pět dílů shromáždit a přečíst.
Posvátné kosti řadím společně se třetím dílem Duchova Sonáta mezi nejlepší v sérii.
Je vidět, jak v každém díle přibývá nadpřirozených jevů, a setkání s duchy začínají být intenzivnější.
Totožnost "hlavního" ducha v tomto díle jsem tak nějak věděla úplně jistě jako by to bylo předem dané a nevím proč. Tušení, co a jak se stalo jsem také měla, ale vůbec mě to o zážitek ze čtení neochudilo. Navíc mám naposlouchané hodiny podcastů o zločinech, takže to tomu určitě pomohlo. Humor opět nechybí a moc mě bavil, několikrát jsem se zasmála nahlas.
Shrnuto podtrženo - celou sérii zařazuji mezi velmi oblíbené a jsem šťastná, že se mi podařilo získat do své knihovny všech pět knih.

17.03.2022