sasena komentáře u knih

Čte se to moc dobře, italské reálie od minulého století až do současnosti jsou pro mě hodně zajímavé. Příběh hlavní postavy a její kamarádky /oné geniální přítelkyně/ je doplněný o řadu dalších, více méně zajímavých postav. Přečetla jsem všechny 4 díly a lituji, že už nejsou další.

7 10.06.2018

Haška zná nejvíc čtenářů jako autora Švejka, málokdy jsem se setkala s někým, kdo zná i jeho povídky. Kniha O dětech a zvířátkách obsahuje množství velmi vtipně napsaných povídek, nevím, jestli jsou vtipnější ty o dětech nebo o zvířátkách. Mně se nejvíc líbí Má drahá přítelkyně Julča. Doporučuji všem, kdo mají rádi krásnou češtinu a humor.

1 09.06.2018

Knížku čtu už podruhé a líbí se mi ještě víc než při prvním čtení. Ota Ulč s humorem přibližuje čínské reálie a mentalitu obyvatel této nepředstavitelné země. Letmé setkání s Japonskem v úvodu také prozradí ledacos zajímavého i o zvycích tohoto asijského národa. Pravda, kniha byla napsána již před nějakým tím rokem, ale pochybuji, že by se lidé dokázali za ty roky nějak podstatně změnit. Čína je podle všeho země, se kterou můžeme obchodovat a udržovat dobré vztahy, ale kamarádit se asi nebudeme. Po přečtení knihy uvidíte proč. :-)

2 04.05.2018

Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že totalita zase tak špatná nebyla. Měla by to být povinná četba.

14 05.03.2018

LV ani tentokrát nezklamal. Tohle by měla být povinná četba, protože lidi strašně rychle zapomínají.
to makovec: zkus si přečíst od L. Vaculíka i jeho jiné knížky, píše osobitým stylem a rozhodně si nic nevymýšlí. Tak to opravdu bylo.

27.02.2017

Když jsem začala knížku číst, válela jsem se smíchy hned na začátku - "zástěru matka ještě neměla na sobě, příště jí koupím pěnu do koupele / nebo šampon/". A pokračovalo to tak pořád, třeba Pes má průšvih! mě dokáže zas a znovu rozesmát. Knížka je skvělá, tento humor miluju. Myslím, že na tom má obrovský podíl i překlad, protože třeba už jen jiný slovosled by mohl působit ne tak vtipně. A přečetla jsem vlastně vše, co u nás od Sue Townsendové vyšlo. Škoda, že už toho víc nenapíše. A co se toho věku týká, u mě s věkem hvězdiček neubývá. :-)

5 09.08.2016

Knížka se mi jako dítěti hodně líbila a že je to komunistická propaganda jsem si uvědomila až na pokraji dospělosti. :-D Což zajisté vypovídá něco ne příliš lichotivého o mém IQ. Ovšem díky tomu jsem si ji pěkně užila a dobrodružství z Měsíce mi připadala hodně zajímavá. Třeba jak začal Buchtík obchodovat se solí a začalo se mu na chvíli dobře dařit, poměry v kriminále, různé atrakce, zneužívající ubohé hladové človíčky...Když jsem si uvědomila, že Kvítečkov a Sluneční město jsou vlastně SSSR a vnitřní Měsíc USA, všechno najednou dostalo úplně jiný rozměr a trochu mi to knihu znechutilo. Ale myslím, že by mě dokázala pobavit i dnes a hlavně bych spoustě věcem rozuměla. :-D

Tuto knížku jsem četla jako hodně malá a a tak mi zůstal v hlavě jen pocit, že bych si ji ráda přečetla ještě jednou. Moc se mi líbila. Toto hodnocení je tedy hodnocením asi osmileté holky. Po třech letech - knížtičku jsem sehnala a přečetla a líbí se mi pořád.

1 02.11.2015

Tuhle knížku mám moc ráda. Smála jsem se u ní tak, že jsem si určitě prodloužila život o nějaký ten rok. A protože mé první setkání s panem H*Y*M*E*N*E*M K*A*P*L*A*N*E*M se odehrálo v počátcích mých anglických kurzů, užívala jsem si to o to víc. Antonín Přidal svým překladem vytvořil opravdu skvělé čtení pro celou rodinu. Jiný překlad jsem nečetla, ale myslím si, že A. P. nemůže být nikým překonán. Svérázný žák, polský přistěhovalec v USA je sice nejoriginálnější figurkou knížky, ale i ostatní žáci pobaví. Některé výrazy jsem přijala za vlastní. :-D Brézidentik - no není to úžasný výraz?

Knihu jsem po několika stránkách odložila, nakonec se k ní vrátila a dočetla. Takže, o co jde. Paní se nudí na mateřské dovolené, tak začne chlastat. Každá, i sebemalichernější záminka je dobrá k tomu, dát si loka nebo panáka. Jistě, tohle je začátek každé závislosti. Ale tato žena se zdá být tak ubohá, naprosto bez zájmů a přátel, že bych jí, nebýt toho dítěte, skoro přála, aby se upila k smrti. Na každé stránce se pouze několikrát dočteme, jak měla chuť se napít (a taky se vždycky napila), jak schovat flašku, jak koupit flašku, nic moc víc tam není....prostě knížka naprosto o ničem. Vlastně neudělala ani žádný větší průšvih v těch svých opicích, dítě nikde nezapomněla, byt nezapálila, manžel se na ni nevykašlal...nuda, nuda, nuda. Celý obsah se dá shrnout do vět: jsem docela marná a na mateřské se to plně potvrdilo, nemám vůbec žádnou svobodnou vůli a na mateřské se to potvrdilo, takže jsem se dala na chlast a pak jsem si řekla, že to už stačilo a tak že s tím přestanu. Tím totiž knížka končí. Paní půl roku pije denně minimálně 1/2 litru ferneta a pak jí najednou dojde, že to asi trochu přehnala a měla by toho nechat. Jestli se jí to daří se ale už nedočteme. Takže co z toho plyne? Absolutně nic....

Tahle kniha se mi dostala do ruky někdy kolem 15 let. To už jsem měla přečtený Jih proti Severu a kdybych měla srovnávat, vítězí. Ale i Žhavý jih se mi moc líbil. Cesta rodiny na novou plantáž, budování domu, pašování otroků, láska...vše psáno velmi čtivě a poutavě. Po letech jsem si knihu opět přečetla a musím něco přidat: děj se odehrává v 18. století, kdy se na Jihu střídali různí vládci - Španělé, Francouzi, nakonec Američané. Je zde taky popsán propastný rozdíl mezi bohatými plantážníky a bílou chudinou, která se měla snad hůř než otroci. Myslím, že stojí za přečtení.

1 27.08.2015

Knihu bych popsala skoro stejně, jako felix6338. Jen bych ještě doplnila, že tato paní si za celý život asi neuvědomila, že vším bez nějakých podstatných šrámů a problémů procházela jen díky tomu, jak vypadala. Na čemž, kromě těch diet, neměla vlastně žádnou zásluhu. Ke konci popisuje jednoho ze svých psů a a k popisu jeho pohodlného života dodává: "...Jak k tomu ten pes vůbec přijde? Já jsem aspoň od šestnácti na dietách, o cosi jsem se snažila, on za vše vděčí jen pěkné tvářičce...." K tomu bych dodala, že ona k pěkné tvářičce za všechno vděčí také své vagíně. Jinak opravdu kniha o ničem. Vrchol všeho je ještě pasáž, kde vypráví Courtney Love o svém vztahu ke Gottovi, čímž v ní vyvolá dojem, že KG byl nějaký český Kurt Cobain. MF se za ten omyl omlouvá - Karlovi!!! Chudák Kurt. Podle všeho se MF v životě přihodily tři strašné věci - 1) nějaká nula jí na večírku řekla, že vypadá příšerně unaveně, 2) jakási známá jí řekla, že ona by teda s Karlem nemohla, 3) Karel jí nekoupil dům. Vtipu v knize není, ani co by se za ostříhaný nehet vešlo.

První kniha od mého oblíbeného autora, kterou jsem četla. Ani nevím proč, ale pořád jsem ji měla v hlavě, zdálo se mi o ní, přestože o ději bych asi moc říct nemohla.

5 30.11.2014

Je to jako báseň, symfonie. Prostě nádherná kniha. Nevím, proč není v první desítce.

9 30.11.2014

Jedna z nejvtipnějších a nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Opravdu jsem si ji ale vychutnala až v dospělosti. Chystání "únosu" uprchlého černocha Jima mě rozesměje spolehlivě pokaždé, když to čtu. A že jsem tuhle knížku četla snad desetkrát.

10 30.11.2014

Na doporučení kamarádky jsem si knihu vypůjčila. Skončila jsem ani ne ve třetině. Nuda, zbytečně vykonstruované a dopředu odhadnutelné zápletky, nesmyslné a nevěrohodné příhody a scény, prostě mi to tak lezlo na nervy, že jsem se nedonutila v četbě pokračovat.

5 30.11.2014

Krásná kniha, kterou jsem četla několikrát. Osud rodiny, potomků irských přistěhovalců žijících na počátku 20. století v Brooklynu, se postupně mění k lepšímu. Zpočátku velká bída, otec alkoholik, na kterého není spolehnutí, jeho realistická manželka, která jej přes všechny chyby miluje a vychovává a vlastně sama živí dvě děti. Fanynka, úžasná holčička, která nachází krásu i v těch nejobyčejnějších věcech, její hezký mladší bratr, který by mohl být stejný slaboch jako jeho otec, ale od matky získal smysl pro zodpovědnost...Všechny postavy v knize jsou zajímavé, osudy a příběhy lidí, kteří žijí v okolí rodiny Nolanových, to všechno dělá z téhle knížky moc příjemné čtení. Ráda se k ní vracím.

9 30.11.2014

Jak píše Koka - je dobré vědět, že na konci tunelu se přece jen objevilo světlo. Beznaděj v první části, Andělině popelu, prostě musela být nějak vykompenzovaná, i když jsem čekala, že se autorovi přece jen povede o něco lépe, než jak nakonec popisuje. Srovnávala jsem s V Brooklynu roste strom.

2 30.11.2014

Tahle knížka byla mou oblíbenou v dětství, společně s Plavčíky kapitána Bontekoa. Tři chlapci se plavili na poměrně pofidérním plavidle oceány a zažívali neskutečná dobrodružství v exotických krajích. Knížka je velice napínavá, ale časem jsem zjistila, že některá fakta v knize byly nesmysly. Ale přečetla bych si ji ráda znova.

2 02.09.2014