Nepaměti

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kni... celý text

Autor na záložku napsal:
Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun,
a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit.
Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/1200/nepameti-1200.jpg 3.88
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
sasena
27. února

LV ani tentokrát nezklamal. Tohle by měla být povinná četba, protože lidi strašně rychle zapomínají.
to makovec: zkus si přečíst od L. Vaculíka i jeho jiné knížky, píše osobitým stylem a rozhodně si nic nevymýšlí. Tak to opravdu bylo.

makovec.h
13.09.2014

Zajímavý obraz doby. Jakožto osoba toho času ještě neexistující jsem si nikdy moc nedokázala představit, jak to vlastně tehdy fungovalo všechno, a nyní mám trochu představu. Ale kniha je psaná zvláštně, autor sám často zmiňuje, že se nepamatuje nebo se mu to nechce psát, a nejde poznat, co je ještě pravda a co už ne. Navíc je tam kousek, kde říká, že to píše jako paměti nebo deník, ale pak zase říká, že to píše jen kvůli lidem, kteří si rádi pamatují maličkosti a hlouposti, o kterých ani nevím, jestli jsou pravdivé, čímž sám říká, že si dost možná skoro všechno vymyslel. No je to zvláštní kniha, ale četla se překvapivě lépe než jsem očekávala.