sagasir komentáře u knih

Vítěz i poražený

Autor za tuto knihu dostal kupříkladu cenu za nejlepší skandinávský krimi román roku 2014 a zdá se, že tento příběh vítězí i u ostatních čtenářů. Zvítězil však i u mého mnoha tituly žánru krimi vytříbeného apetitu? Odpověď zní, ne. Tentokrát jdu proti davu a rovnou říkám, že po přečtení této knihy odcházím nespokojen.

Nicméně pojďme prvně probrat to dobré co na této knize z mého pohledu je. Za prvé rozsah. Možná je to pro někoho trochu víc stránek, ale mně to nijak nevadilo (495 stran), pokud tedy nehodnotím příběh. Dále jako plus vidím i to, že kniha ukazuje i nemálo známou část historie Norska. Přece jenom s válkami si zrovna Skandinávii či zde konkrétně Norsko moc nespojujeme. I samotné zasazení místy do historie chválím. Chválím také místy dobře vystupňované napětí. Teď už ale přejdeme k negativům, které jsem na této knize našel. Za prvé postavy. Docela dlouho mě trvalo si k nim vytvořit nějaký vztah a některé z nich mně přišli takové i snad zbytečné. Zbytečný mně chvílemi přišel v některých částech i děj, který občas odbočoval od hlavního děje. Našlo se zde i pár hluchých nudných míst. Krátké kapitoly mně osobně nijak jindy nevadí. Jen tady mně přišli až moc krátké. Sice se po celou knihu zachoval systém kapitola z minulosti a pak z přítomnosti a poté opět z minulosti a pak z přítomnosti atd. Nicméně moc co to dle mého v celkové orientaci v díle nepomohlo a já jakožto jeho čtenář jsem se v něm párkrát ztrácel či úplně nechápal na co onen děj zrovna navazuje. Na závěr ještě opět napíšu své hodnocení knihy vyjádřené procenty. Tady uděluju 65%.

3 02.11.2016

Docházejí snad síly?

Po roční pauze se na pultech knihkupectví opět objevila detektivka od německého autora Jana Segherse. Zatímco předešlé díly ze série s komisařem Marthalerem rozhodně byly a stále jsou adekvátním a kvalitním soupeřem k nesmírně populárním detektivkách ze Skandinávie, tak u Spiknutí Starmoney to možná nejspíš tak úplně platit nebude.

Opět tu máme zajímavý námět. Zajímavý námět má, ale skoro každý příběh. To další a neméně důležité je pak jeho zpracování a právě v tomhle u Spiknutí Starmoney autor ne úplně oslnil. Já osobně jsem byl vcelku zklamaný z postavy Sϋleymana. Ono použití mužského prostituta oproti ženám prostitutkám mně přijde velice originální, avšak dle mě z toho autora mohl vitěžit více. Sϋleyman mně tak v jeho podání přijde chvílemi takový nemastný neslaný a upřímně celkově bych řekl, že vyznívá spíš jako taková prapodivná existence. Ani ne tím, že je prostitut, ale když se zamyslíte, že prohledal zavazadlo mrtvého řidiče. No nevím, tohle podle mě tedy normální lidé nedělají. Dále trošku vadila i ta politická oblast příběhu. Přece jenom nežiji ve Frankfurtu ani nedělám v politice, takže se s tím nedokážu úplně vžít. Chvílemi mně vadil i milostný život komisaře Marthalera. Což se u předešlých dílů série zatím nestalo. Samotný komisař jinak nic neztratil z minula a stále se nebojím říct, že čtenářům přijde jako velice sympatická postava. Napětí bych místy očekával trošku větší, ale svým způsobem jsem si zvykl, že zrovna u Segherse není zvykem nad přemírou napětí pomalu ani nedýchat. Rozsahově opět klasika (383 stran). Jinak bych pochválil sepsání přítelkyně a kolegyně mrtvé novinářky, která Marthalerovi pomáhala s případem. Sečteno podtrženo Spiknutí Starmoney je dle mého názoru dobrá detektivka, ale na trhu jsou i lepší ba přímo výborné knihy tohoto žánru. Celkově pak pro mě jednoznačně nejhorší díl ze zatím pětidílné série s hlavní postavou komisaře Marthalera. Tomuto dílu uděluji 65%. Snad další díl (pokud bude) bude lepší.

02.11.2016

Pád z vrcholu

Ve světě u čtenářů pokračování této kriminální série slaví úspěchy. Bohužel u mě tomu tak není. Proto také ten nadpis: Pád z vrcholu. Musím totiž uznat, že první díl z této série se mně hodně líbil. Jelikož to bylo něco nového a uznávám, že kvalitního. I proto jsem měl možná na pokračování této série velké nároky. Ty se však ani zdaleka nesplnily. Prvotní problém byl ten, že mě kniha snad celých 100 stran nedokázala pořádně upoutat ba naopak nudila a přiznám se, že jsem až otráveně otáčel stránku za stránkou a čekal jsem kdy se to pořádně ,,rozjede“. Což u knihy co má 544 stran, tudíž je to krapánek rozsáhlejší čtivo asi není úplně ideální. Dále jsem zjistil, že jsem čtenář, co si potřebuje vytvořit nějaký vztah k postavám. Zrovna zde se to, ale nepovedlo a to u hlavní postavy. Aneb další věc, co mně kazila požitek ze čtení. Na jednu stranu musím uznat, že Sebastian Bergman je právě díky jeho činům velice originální a nepředvídatelný což je plus. Na stranu druhou, když ho v jeden moment v mysli berete jako hrdinu a chcete mu uznale poplácat na ramenou a za pár sekund mu nafackovat a myslet si o něm, že odpornější individuum jste už dlouho neviděli, tak nevím co si o tom úplně myslet, ale minimálně v tom máte guláš. Zatímco v prvním díle mně právě tohle přišlo originální a myslel jsem si, že si třeba ten vztah k této postavě vytvořím v dalších dílech série, tak se to zde nestalo. Osobně mně také vadilo, že když Sebastian zrovna řeší, jak se ke své dceři dostat, tak se objeví vraždy, co připomínají práci vraha, kterého zrovna on dostal za mříže. Jistě v životě je plno náhod, ale tohle už mně přišlo takové do očí bijící. Nicméně dokázal bych se od toho s přivřenýma očima odprostit. Nemluvě pak o jeho stalkingu vlastní dcery. Ze začátku vám to možná přijde úsměvné, ale po chvíli smutné až otravné. Další postavy jinak chvílemi i bavily, či alespoň zaujaly. Takže tady vidím plus. Mínus však vidím v závěru, který je dle mého názoru moc rychle za vámi, třeba zrovna na úkor nudného začátku, o němž jsem psal výše. Samozřejmě tu jinak najdete napětí, ale myslím si, že klidně mohlo a snad i mělo přijít v příběhu mnohem dřív. Celkově tedy tuto knihu hodnotím 55% a doufám, že třetí a další díly této série mě snad zaujmou a budou se mi líbit stejně jako její první díl.

1 02.11.2016

Světová krimi na jednom místě. Nebo alespoň možná.

Jak už název napovídá, jedná se o výbor z nejlepších povídek krimi literatury. Obsahuje taková jména jako: Jeffery Deaver, Jo Nesbø, Boris Akunin, Ruth Rendellová a další.

Můj názor na tuhle knihu však není ani trochu pozitivní. Tohle, že má být světové? Pokud očekáváte něco ve stylu současné severské krimi, budete více než zklamaní. Naopak se dočkáte jen zbytečných dialogů, nesympatických postav,trapných zápletek a když si myslíte, že následující povídka už nemůže být horší, tak vězte, že může. Obrovské, obrovské jedno obrovské zklamaní.

Povídky, tedy alespoň mě, nedokázaly zaujmout a četl jsem další a další vlastně jen proto, abych zjistil, jestli je tam nějaká, která by se mi líbila. Nakonec tam nějaká byla, ale takových jich zde bylo jako šafránu. Dá se říci, že pro mě to bylo 639 stran knižního trápení.

Přesto název asi nebyl vymyšlen jen tak a asi se bude opravdu jednat o světový výbor. Ten si zajisté najde své čtenáře, ale já mezi ně rozhodně patřit nebudu. Za sebe mohu říct jen zlatý Kepler, Mankell a jiní.

1 02.11.2016

Poloviční úspěch

Jednou to prostě přijít muselo. Nemohu říct, že by to byl úplný propadák, ale v porovnání s ostatními velikáni skandinávské krimi mně Larssonová přijde jako poraněný kůň na dostizích. Nevím jak u vás, ale u mě by měla šanci jen při absenci právě výše zmíněných velikánů. Co z toho všeho vyplývá? Vyplývá z toho, že další její knížky už číst nebudu.

Jistý recenzent o této knize napsal, že vás do děje vtáhne pomalu. Bohužel já musím podotknout, že velmi pomalu. Při čtení máte pocit, jako by jste se ocitli ve snu nějakého mnicha či jeptišky, která chce zažít nějaké to dobrodružství, ale stále chce být pod ochranou boha. Upřímně jsem čekal, kdy se v knize objeví citace z bible a světe div se brzo jsem se dočkal. Naštěstí jich nebylo tolik. I těch pár řádků mně, ale dokázalo knihu vcelku znechutit. Přesto to úplný propadák není. Při čtení čekáte co bude s vrahem a jak bude jednat. Jeho chování totiž opravdu nelze odhadnout. Čekáte i jak se vyvine postava Rebecky. Pro mě asi nejkvalitnější počin z této knihy. Sestra zavražděného a její přítelkyně je naopak drahý opak. Už dlouho jsem se nesetkal s tak otravným knižním hrdinou. Chvílemi si u ní připadáte, že snad ani není z našeho světa. Co se týče napětí, tak i to najdete, ale bude to dlouho a dlouho trvat.

Sečteno podtrženo jedná se o takový průměr. Postavy jsou tak uprostřed. Některé se vám zalíbí některé ne. Absence všeho náboženského by mně osobně vůbec nevadila, ale někomu zase může vyhovovat. Napětí dávkované po troškách, ale zase i to může někomu vyhovovat.

Všichni hold nemohou být mistři svého řemesla a právě to Larssonová dokazuje. Možná má sérii knih a je úspěšná, ale mnohem víc lidí si přečte a koupí autory jako Kepler, Larsson, Mankell atd.

2 02.11.2016

Král je mrtvev, ať žijí noví vládcové

Tím mrtvým králem z názvu je myšlen bohužel již zesnulý Stieg Larsson, který u nás svou trilogií Milénium vyvolal nový masivní zájem o detektivky. Nový vládci jsou pak již mnou dříve zmiňovaní autoři jako Kepler, Fossumová, Mankell či Seghers. A právě Keplerovi bych se na následujících řádcích rád věnoval.

Už čtvrtá kniha od Keplera se směle může pyšnit přívlastkem skvělá. Sice to ode mě teď bude znít jako ohraná písnička, ale kniha je opět nesmírně napínavá, děj nemá moc zbytečných odboček, postavy sepsané opět více než kvalitně, prostředí jakbysmet, konec uspokojivý, atmosféra tak akorát správně temná, prostě opět kvalita.

Manželé Ahndorilovi píšící pod pseudonymem Lars Kepler se prostě právem mohou řadit mezi současné vládce tohoto žánru. Ať už svým opravdu napínavým stylem vyprávění, skvělým popisem postav, originalitou zápletek, občasnou celkem silnou drsností či tím, že děj jejich knih se nijak zvlášť nudně nevleče.

Díky bohu za Keplera. Za mě opět 95 %.

6 02.11.2016

Jedno velké knižní zklamání

Nevím, zda jsem tak okouzlen kvalitou nynější severské krimi literatury, ale tato kniha byla pro mě jedno velké zklamání. Přijde mi, jako kdybych vedle sebe postavil staré auto (tato kniha) a nablýskané nové Porsche (nynější severská krimi).

Jakoby na této knize bylo vše špatně. Samotný děj mi přišel přinejmenším strašně nudný a plný zbytečných odboček. Co se zvráceností a podivností týče (přejetá hlava, brutální zmlácení dcery, farář, co slyší hlasy, myšlení na sebevraždu atd.) tak na můj vkus jich bylo až moc a jakoby ani do samotného příběhu nijak zvlášť nezapadaly. Pomalu jsem měl pocit, že dané maloměsto je celé jako jeden velký blázinec a že ony podivnosti jsou v ději jen na upoutání pozornosti. Moji pozornost sice upoutaly, ale to je tak vše. Nemluvě o postavách. Ty mi přišly jakoby halabala sepsané, jen aby se neřeklo. Neměl jsem z nich prostě žádný pocit. Což se mi u čtení knihy opravdu málokdy stává. Je to smutné, ale čím dál víc jsem toto dílo četl, tím víc jsem si říkal, ať už je konec a já mohu číst něco jiného.

Bohužel tuto knihu bych asi nedoporučil nikomu a jediné její plus vidím v krátkém rozsahu textu. Pokud chcete nějakou kvalitní krimi literaturu, sáhněte raději po nynější severské krimi a určitě nebudete litovat.

02.11.2016

Severské detektivky vs Dům s matracemi 1:0

Omrzely vás už severské detektivky, ale stále máte žánr detektivek rádi? Mám tu pro vás řešení. Zkuste knihu Dům s matracemi od Rakušana Pauluse Hochgattnera.

Nemohu si pomoct, ale mně tento příběh přišel ohromně zdlouhavě vyprávěn, i když má kniha jen 255 stran. Možná jsem také zdeformovaný právě severskými detektivkami, ale tato knížka mi přijde jako taková „detektivní pohádka“. Také mi vadilo, že se na první vraždu čekalo vcelku dlouho a kapitoly před ní byly takové mdlé. I nějaká samotná akce se v knize objevuje až po delší době. Vyloženě mě vytáčely ty zlověstné náznaky v různých kapitolách, ze kterých se pak nic nestalo a já si pak jen řekl, proč? Proč ty zlověstné náznaky nedotáhl autor do konce. Kniha má mimo jiné ohromně tíživou atmosféru. Takovou atmosféru, až jsem z ní skončil v depresi. Neříkám, že kniha je vyloženě špatná, ale proti severským detektivkám prohrává na plné čáře, a to snad ve všech ohledech.

Knihu bych doporučil těm, kdo hledají nějakou knihu na zaplnění času (např. při cestě vlakem) a nehodlají číst delší dobu. A také znalcům a milovníkům detektivek a to už jen z důvodu toho, že to detektivka prostě je. Kniha je mimo jiné dobrá třeba právě pro srovnání s jinými detektivkami. V poslední řadě ji doporučuji těm, kteří se rádi ponoří do tíživé atmosféry alespoň sepsané na papíře.

02.11.2016

Mankell a Wallander podruhé a podruhé úspěšně

Druhý případ s Kurtem Wallanderem je opět skvělá severská detektivka a dokazuje tak, že Číňan a Vrazi bez tváře nejsou u Mankella jen oddělené zářivé hvězdy od celku. Opět budete hltat příběh stranu po straně a zamilovávat se či nenávidět do postav v knize a nebo k nim zastávat neutrální názor. Někoho možná zklame, že knihu bude mít přečtenou raz dva, ale na druhou stranu si o to dřív může přečíst další Mankellova skvělá díla. Samozřejmě nechybí typický prvek u Mankella a to cizina. Nyní se v příběhu podíváme do Lotyšské Rigy. Nevím jak u vás, ale pro mě právě tento prvek ciziny dělá Mankella Mankellem, jelikož málokteré detektivní série či knihy od jednoho autora s vámi projdou takový kus světa jako ty od Mankella a mně to rozhodně nevadí. Zajímalo by mně zda se to děje jenom mně a nebo i vám, ale poprvé jsem si všiml, že si s další a další knihou čím dál tím víc uvědomuju, že mám daného komisaře z knihy či knižní série raději a raději. Kurt Wallander pak není výjimkou.

Byť opět mrazivá detektivka z mrazivého severu a východu, tak vám rozhodně vykouzlí příjemný teplý pocit v čtenářské duši z další skvěle napsané detektivky. Za mě 92%. A to není málo, nebo snad ano?

4 02.11.2016

Cestování s detektivkou

Je až s podivem jak umně dokáže Mankell propojovat rúzná místa na zeměkouli s dějem ve svých knihách. Kniha Bílá lvice pak rozhodně není výjimkou. Díky ní se podíváme velmi okrajově do Ruska či do Jihoafrické republiky a samozřejmě do Švédska.

Musím se přiznat, že při čtení prvních pár stránek jsem byl docela konsternován a říkal jsi, jak mě děj nebaví a co se s Mankellem stalo. Prostě prolog o jakémsi vzniku tajemného spiknutí, mně přišel zbytečný, zdlouhavý a hlavně nudný. Naštěstí jsem četl dál a pak už to byl starý dobrý Mankell. Ve zkratce tedy opět nechybělo již zmíněné propojení různých míst na zeměkouli, starý dobrý komisař Wallander a další kvalitně sepsané postavy, zajimavý a napínavý děj s trochou náhledu do historie a kvalitní zakončení.

Tudíž pokud se vám nebude líbit onen prolog jak mně, pro kvalitní pocit z četby ho klidně protrpte a budete pak odměněni skvělou detektivkou na jejímž konci si řeknete, že se to Mankellovi zase povedlo. Nevím jak vy, ale já už se nemohu dočkat až budu číst čtvrtý díl z této skvělé kriminální série s komisařem Wallanderem.

Za mě 75 % a bylo by to víc, ale nebude kvůli tomu prologu.

1 02.11.2016

Vrazi bez tváře, vrazi s tváří

Máme zde další kriminální sérii s jedním hlavním vyšetřovatelem? Musím říct, že ano a je to jenom dobře. I zde totiž neočekávejte nic jiného než kvalitu. Mankell se ptá, jestli opravdu stačí jedno jediné slovo a všechna zloba se obrátí proti těm, kteří nejsou na daném místě úplně doma. Bohužel se zdá, že ano. Samotného komisaře si rozhodně zamilujete. Je to takový morous nejistý, kterému utekla žena a ani alkohol už mu nepomáhá. Přesto je to sympaťák.

Mankell do svého příběhu opět tahá trochu politiky a ukazuje, jaká je společnost. Dokonce sám autor přiznává, že je tak trochu rasista a přistěhovalci mu zrovna nevoní. To však nic nemění na tom , že Mankell tento žánr umí a neprávem je mnohdy odsouván na druhou kolej například oproti Larsu Keplerovi. Nutno tedy říct, že se vám do ruky dostane kvalitní příběh s kvalitním hlavním hrdinou. Pokud by se vám komisař Kurt Wallander moc zalíbil, tak nabízím možnost vidět ho ve dvou vizuálních úpravách. Oba seriály nesou název Wallander, jeden je ze švédské produkce a druhý z britské.

3 02.11.2016

Fenomén pokračuje

Co říci k této knize. Snad jen to, že i zde vás čeká opravdu skvěle vystupňované napětí, precizně zpracované detaily, kvalitně napsané postavy a zajímavý děj, který vás opět nebude nudit, i když má kniha rovných 608 stran.

Samotný příběh se možná zdá na první pohled jako poutavý thriller, ale při čtení získáváte pocit, jako byste byli na výpravě za hledáním morálky, která je bohužel, či bohudík zasazena do reálného prostředí a že si přejete, aby takových Blomkvistů a Salanderových bylo v našem světě více.

Jednoduše vás musí postava Lisbeth uchvátit. Jedná se totiž o směsici skvělé hackerky, pohrdavé dvacítky, dívky, která to neměla v životě jednoduché, Lary Croft, drsňačky, chytré ženy a ženy bojující za spravedlnost. Uchvátit vás také může postava Mikaela Blomkvista, novináře, člověka s dobrým srdcem, neustále si jdoucím za svým cílem a člověka bojujícího za spravedlnost.

4 02.11.2016

Závěr jednoho fenoménu

Do třetice všeho dobrého knižního. Samozřejmě ani v třetím díle této trilogie nechybí kvalitní postavy, vystupňované napětí, děj, který vás nenudí a precizně zpracované detaily. Samotný motiv pomsty je dalším prvkem z řady plusů Milénia. Samotná pomsta je zde chladná jako samotný sever Evropy a provedená do nejmenších detailů a čtenář se nemůže odpoutat od čtení protože prostě potřebuje vědět, jak to bude dál a kdo je další na řadě.

Co říci na závěr. Snad jen to, že vám doporučuji si tuto knihu přečíst i z důvodu samotného života autora. Jelikož mnoho podrobností v knize je sepsaných na základě života autora. Na úplný závěr si dovolím upozornit na jeden detail, protože zrovna mistrně sepsané detaily jsou jednou částí, díky kterým je trilogie Milénium tak výjimečná.

V prvním díle této trilogie dostane starý průmyslník Vanger jako každý rok v obálce květinu. Pro někoho nevýrazný detail (květiny, které Vangerovi posílala samotná zmizelá Harriet Vangerová), pro mě však podstatný detail. A takovýchto detailů je Milénium plné. I proto si dovolím jedno malé přirovnání. Pro mě je Milénium jako květina od Harriet, možná je na první pohled nevýrazná, obyčejná a ne každý ji pochopí, ale při začtení si najednou řeknete, že to je mistrovsky napsané dílo a každá nová strana z tohoto úchvatného příběhu je jako rodící se květ.

7 02.11.2016

Záhada jménem Milénium

Trilogie Milénium uchvátila knižní svět a možná i proto se na trhu objevila kniha, která odpovídá na otázky týkající se právě tohoto díla.

Na jaké otázky tedy vlastně kniha odpovídá? Zde je jejich malý výčet:

Co na smrti Stiega Larssona je pravda a co jen spekulace?

Jak by vypadal čtvrtý díl Milénia?

Poskytla Lisbeth Salanderová novou definici feminismu?

Jaké změny se dějí v překladu knih po autorově smrti a proč?

Kdo patří mezi nejslibnější pokračovatele Stiega Larssona?

Pokud vás zajímá trilogie Milénium, a to už z jakéhokoliv hlediska, rozhodně si tuto knihu přečtěte. Díky ní totiž uvidíte Milénium v úplně jiné perspektivě. Čtením této knihy nahlédnete pod roucho tajemství skvělé trilogie a zjistíte, že obsahuje plno odkazů na autorův život a na jeho osobnost a že je vlastně plná unikátních detailů, kterých jste si třeba při čtení ani nevšimli.

Řekl bych, že tato severská detektivka měla nakonec příběhy tři. Prvním je samotná trilogie Milénium, druhým příběhem jsou právě ony odpovědi na otázky kupříkladu výše vypsané, ale i na jiné otázky a poslední třetí příběh je boj o odkaz autora a jeho komercializace. Kniha jako taková je z velké části psaná formou rozhovoru a nabízí i doprovodný obrazový materiál. Jen je na škodu, že fotky v knize jsou černobílé.

Komu bych tedy tuto knihu doporučil? Samozřejmě těm, kteří četli trilogii Milénium nebo se zajímají o autora tohoto knižního skvostu.

02.11.2016

Vzpomínky na minulost a nejasná budoucnost

Možná si ještě vzpomínáte na tu dobu, kdy se u nás zrodila mánie kolem Stiega Larssona a jeho trilogie Milénium se stala bestsellerem. I já jsem po nějaké době této mánii podlehl a dodnes toho nelituji. Po čase jsem totiž zjistil, že Milénium nepředstavuje jen knižní trilogii, ale že se kolem tohoto díla objevuje zajímavý příběh, který je spjat s bojem o zachování autorova odkazu.

Je těžké doporučit tuto knihu, pokud jste nečetli trilogii Milénium, protože právě tato trilogie má vcelku velkou spojitost s touto knihou. Jedná se totiž o vzpomínky životní partnerky Stiega Larssona. Pro Evu Gabrielssonovou totiž není Milénium jen knižním bestsellerem, ale hlavně symbolem zápasu za mravnost a spravedlnost. Já osobně beru tuto knihu jako bolestnou zpověď ženy, která milovala svého partnera a také jako zpověď ženy, která bojuje za odkaz své zesnulé lásky.

Eva Gabrielssonová má v životě tu smůlu, že se nikdy nestala zákonnou manželkou svého partnera. Tím pádem přišla o veškeré dědictví. Bohužel tak musí sledovat, jak se čím dál tím víc rozmáhá „larssonovský průmysl“, který už s osobností, jakou Stieg Larsson představoval, má pramálo společného a stejně tak málo má společného tento průmysl i se samotnou myšlenkou díla. I když má Eva Gabriellsonová šance mizivé, přesto bojuje za to, aby jí byla svěřena veškerá správa duševního vlastnictví Larssonova díla. Stieg Larsson byl totiž novinářem, který se vyjadřoval k závažným politickým a sociálním problémům, ale také to byl člověk, který ctil a bránil pravdu a spravedlnost či bojoval proti násilí a zlu ve společnosti. Právě tak by si ho totiž měli lidé podle jeho družky pamatovat.

Bohužel se tomu tak úplně neděje a paradoxně k tomu přispívají také Larssonův otec a bratr, kteří se snaží využít možnost velkého zisku a udělali z Milénia a ze Stiega Larssona komerční značku. Zajímavým faktem ale zůstává to, že otec a bratr se o Stiega Larssona začali pořádně zajímat právě až po jeho smrti a do té doby s ním neměli skoro žádný vztah. Pro Evu Gabrielssonovou tito dva muži představují možná předem prohraný boj, ale ona se přesto nevzdává a snaží se o to, aby se jednou neobjevovala fotka jejího milého třeba na krabici od mléka a aby ho lidé brali doopravdy takového, jakým Stieg Larsson skutečně byl.

Tuto knihu jednoznačně musím doporučit všem čtenářům trilogie Milénium i těm, kteří se alespoň trošku zajímají o osudy zajímavých osobností. Kniha však vybízí ke čtení i kvůli samotné snaze Evy Gabriellsonové. Díky ní máte totiž pocit, že i když vede nejspíše předem prohraný boj, přesto se nevzdává a myšlenka nevzdávat se pro dobrou věc za to přece stojí.

02.11.2016

Do třetice opět skvěle

Třetí kniha autorky Karin Fossumové není v ničem horší než její předešlá dvě díla. To tedy znamená, že je opět skvělá.

Fossumová jednoznačně dokazuje, že v oblasti spojení psychologie a detektivky nemá konkurenci. Své čtenáře si jednoznačně získává právě tímto spojením, které umí mistrně sehrát v jeden celek, aniž by jedna část byla o něco horší než ta druhá. Nyní nám pro změnu nabízí otázku toho, proč člověk s někým vlastně žije, když si uvědomí, že dotyčného už nemiluje. Je to tím zažitým standardem, věkem, vidinou možná dlouhého hledání nového protějšku, který se třeba ani neobjeví. Čím to tedy je? Na tuto otázku si asi musí každý odpovědět sám. Nicméně je to rozhodně dobré téma k zamyšlení a troufám si tvrdit, že i tak to sama autorka zamýšlela. Další velké plus knihy tkví v jejích postavách. Nevím jak vám, ale mně rozhodně nepřijde normální fotografovat si tělo mrtvoly a poté být posedlý vyšetřováním takového zločinu. Dokonce jsem takovýmto člověkem zhnusen. Z nemalé části ale za tento můj názor určitě může právě to, jak tuto postavu autorka vykreslila. Na druhou stranu mi zase pro změnu bylo líto Kristiny a v koutu duše jsem jí dokonce fandil, aby od tohoto podivného muže odešla. Samozřejmostí této knihy je pak její menší rozsah, nijak velké napětí, ale to neznamená, že ho tam nenajdete. Musíte se však obejít i bez drastických scén.

Sečteno a podtrženo Kdo miluje jinak je excelentní detektivka. Příběh se nijak nezadrhává, dokáže zaujmout a právě díky spojení s psychologiií se jedná o takovou trošku netradiční krimi literaturu. Závěrem tedy toto dílo doporučuji všemi deseti. Vždyť se také jedná o dílo severské královny krimi a troufám si tvrdit , že snad i nynější světové královny krimi literatury.

1 02.11.2016

Nevinně vyhlížející zlo

Karin Fossumová opět dokazuje, jak je skvělá aneb i její druhá kniha s postavou komisaře Sejera ve vás zanechá dojem kvalitní četby. Nyní si autorka vzala na paškál teprve sedmnáctiletého Johnyho Beskowa a skrz něj nám podává opravdový hluboký pohled do mysli dezorientovaného chlapce.

Autorka opět dokazuje, že psychologické vykreslení postav je rozhodně její parketou. Stejně jako u Indické nevěsty, zde nečekejte nějaké přílišné napětí a agresivitu. Síla této knihy je opět v psychologii a v myšlenkách. Máme tu tedy důkaz, že opravdu stačí málo a váš život se obrátí naruby. Také vás toto dílo donutí přemýšlet o tom, jestli je vůbec společnost jako taková připravená na takové devianty a zda se jim dá zabránit.

Knihu bych doporučil všem milovníkům detektivek, kvalitních příběhů, obdivovatelům skvěle napsaných postav, ale hlavně fanouškům novodobých severských detektivek, aby uviděli, že se dá napsat i severská detektivka bez velkého množství mrtvých či mnohdy až enormně vystupňované formy násilí a zla, rozsahu přes 400 stran a aniž by nějak ztrácela na kvalitě. Tato kniha vás donutí přemýšlet. Donutí vás přemýšlet a vy náhle ucítíte kolem vás „chlad“. Chlad z toho, jak chladně a bez okolků Karin Fossumová dokáže proniknout do mysli postav (jakoby snad sama něco z toho zažila a pak to jen sepsala na papír). Tenhle příběh se ve skutečnosti nestal, ale vy máte po přečtení knihy pocit, jako by se opravdu stal. Z toho mnohdy až mrazí.

2 02.11.2016

DETEKTIVKA SEPSANÁ „PSYCHOLOGICKY“

Dovolím si teď napsat „možná“ jednu hlubokou myšlenku. Já totiž považuji Karin Fossumovou v určitém úhlu pohledu za moderního Romaina Rollanda. Tvrdím to proto, že i ona dokáže na poměrně málo stránkách sepsat neuvěřitelný příběh, který vás chytne a nepustí a po jehož skončení máte takový smutný pocit. Smutný pocit z celého příběhu a z toho, jak to vlastně dopadlo, ale i nedopadlo. Rozhodně si pak za tímto svým tvrzením musím stát, jelikož i v knize Indická nevěsta nemá láska šťastný konec.

Proč bych tedy knihu doporučil? Mohu vám nabídnout hned několik odpovědí. Za prvé, ať už máte či nemáte rádi detektivky, u Indické princezny rozhodně nešáhnete vedle. V relativně krátké knize (což je pro severské detektivky spíše netypický jev) se vám představí mnohovrstevnatý příběh, který je vypsaný opravdu detailně a zachycuje tak duši obyvatel zmíněného Elvestadu a jim podobných. Neočekávejte ale nějakou přílišnou gradaci napětí. Karin Fossumová spíše mistrně, dokáže popsat zločin z jeho psychologického hlediska.
Ne nadarmo je Karin Fossumová označována za „královnu severských detektivek“. Její Indická nevěsta vás vtáhne do děje a nepustí. Doporučuji tuto knihu i kvůli jejímu konci. O něm už vám nic neprozradím. Nechte se jím překvapit, stejně jako mě překvapila tato kniha.

1 02.11.2016

Druhý svět

Dá se tato kniha charakterizovat pár slovy? Pár slovy možná, ale určitě si zaslouží vaši pozornost. Jedná se o dramatický fantasy román od Pavla Gottharda. Ústřední postavou děje je student žurnalistiky David, který postupem času získá podezření, že ho jeho přítelkyně Pavlína podvádí. Nakonec však zjistí, že mu Pavla utíká do svého světa fantasy. No a právě do tohoto světa se vydá i David. Jak tohle vše nakonec dopadne?
Po přečtení knihy mohu mít jen samá slova chvály. Kniha vám nezabere moc času na čtení, jelikož je opravdu čtivá a má jen 200 stran. Velmi se mi líbilo i to propojení reálného a fantasy světa. Rozhodně musím uznat, že i já jsem získal po přečtení pocit, že mladí lidé utíkají z reálného světa do toho svého vysněného či nevysněného fantasy světa. Mnohdy dokonce jakoby se v tom fantasy světě zasekli a v tom reálném se neposouvali dále, jako v tomto díle. Musím také pochválit autorův jazyk. V knize není jen spisovný jazyk, ale i hovorové výrazy a vulgarismy. Díky tomu máte pocit, jako by vám tento příběh vyprávěl nějaký váš kamarád. I kvůli tomu se děj čtenáři jeví jako velmi reálný. Reálně dokonce vyznívá i onen fantasy svět. Tudíž tu máme obrovskou sílu autora vyjádřit reálně nereálné.
Knihu bych doporučil všem vyznavačům fantasy literatury, ale i ostatním. Snad každý máme nějaký ten svůj druhý svět a možná, že po přečtení této knihy se do něj snově zatouláme a nebo ho teprve začneme objevovat. Rozhodně si ale předtím přečtěte tuto knihu. Může vám posloužit jako taková startovací čára do vašich snů o jiném světě.

2 02.11.2016

Zase něco od sousedů

Na této knize jsou velmi dobře sepsané drsné scény a celé dílo působí, tak nějak akčně. Kvituji i začlenění strohých čísel, o co vše Polsko během druhé světové války přišlo. Líbí se mně i ono silné vyřazování vlastenectví z celého díla. Poláci můžou být právem na tohoto autora a jeho dílo hrdí.
Na můj vkus se ale v knize objevuje až moc historického líčení. Celé dílo pak dále působí místy dost zamotaně a zdlouhavě. Naopak docela poutavé jsou pak popisy prostředí. Rozsahově je pak kniha trochu většího kalibru, ale není to nic hrozného (480 stran). Dále u ní oceňuji samotný námět a je vidět, že si na příběhu dal autor záležet a vyhledal si k němu mnoho potřebných informací. Z postav naší hlavní čtveřice se mně zalíbila jen ta ženská část. Jak zlodějka propuštěná z vězení, tak i historička umění jsou propracovaně a zajímavě sepsané. Naopak tajný agent ve výslužbě a cynický obchodník s uměním mě chvílemi i nudili či vyloženě otravovali a štvali. Co se závěru příběhu týče, tak ten se mně líbil. Kniha jako taková je dobrá, ale od tohoto autora mám přesto radši jeho sérii s prokurátorem Szackým. Toto dílo hodnotím 70%

02.11.2016