Sabinaski komentáře u knih

Vtipné každodenní historky jedné velké rodiny. Ohromný humor a navíc si člověk procvičí němčinu. Naprosto se v jeho příbězích vidím. Titulní povídka je úžasná, kdy celá rodina chodí v mokrém oblečení, protože máma právala až do noci. Nebo když se v rodině nesmí půjčovat knihy, protože otec neví, do které z nich vložil peníze. Saturnin to není, ale příjemné na oddych ano.

4 13.02.2018

Musím se přiznat, že jsem se přistihla, jak dokážu spát s otevřenýma očima a přitom číst Janu Eyrovou. A tak jsem si řekla, že přeskočím pár stránek a snad mi nic neujde? Ano, nic mi neušlo. Opravdu jsem se snažila mít knížku ráda. Četla jsem třeba Na větrné hůrce, což se mi moc líbilo, ale tato kniha má tak příliš jednoduchý děj rozgajdaný na 500 stran, že vážně můžete přeskakovat strany, jak je vám libo a naprosto nic vám neujde. Ač musím přiznat, že začátek mě bavil, Janino dětství bylo kruté a byla to silná holka, co se uměla rvát se životem a jít si za svým. Ovšem od té doby, co potká Rochestra, se děj táhne a vleče a táhne... Jejich nekonečné nudné rozhovory u krbu byly naprosto nezáživné a připomínají latinskoamerické telenovely bez konce. Navíc jsem nepochopila, jak se jí, mladé holce, může líbit Rochester. 20 letý rozdíl by ani nevadil, ale takový negativní morous? Kniha by se hezky dala zkrátit na 200 stran a v tom případě by to byl takový klasický průměrný román.

5 13.02.2018

Skvělá knížka pro nás nefilozofy. Autorův styl umí vytvořit zcela zábavný pohled na filozofii. Kniha je fantasticky poučná, jednoduchá a nenudná. Místo úvodu do filozofie rozhodně doporučuji tohle.

1 12.02.2018

Výborná knížka pro všechny prokrastinující. Bohužel jsem si ji přečetla až ke konci svého studia, ale o to bylo mé studium úsměvnější a mám na co vzpomínat. Kdo místo učení se nešel raději na pivo nebo nesledoval seriál? Tak tahle kniha vás nabudí a pomůže vám s prokrastinací bojovat a budete aktivnější. A ještě jedno bohužel: přesto stále prokrastinuji :D

4 12.02.2018

První jsem četla 1984, které bylo ohromné. Ale dopředu jsem věděla, že mě Farma bude bavit ještě víc. Na první pohled dojemný příběh, kdy se zvířata vzbouří svým majitelům na farmě a určí si, že všechna budou mít stejná práva, a že budou konečně svobodná. Pak se ale idea poněkud zvrhne. Stejně jako totalitní režim. Nejoblíbenější postavou je rozhodně osel Benjamin s ohromnými ironickými poznámkami.

1 12.02.2018

Od každého jsem vždycky jenom slyšela chvály na Orwella a 1984 jsem přečetla docela dlouho po maturitě. Prvních 50 stránek jsem četla s donucením, ale pak jsem se začetla a nemohla odtrhnout. Jde z toho opravdu mráz po zádech, jak se Orwell strefil, co bude několik let po vydání knihy následovat. Nebo přibližně. Hlavní postava je na každém kroku sledována, nemá své soukromí, smí dělat jen věci a může jíst jen jídlo, které Strana povoluje. Kéž nás to (už nikdy) nepostihne.

6 12.02.2018

''Užasna'' (psano kratce) sbírka básní. V dialektu ''Ponašemu'' - v našem krasnem nařeči! I mojí nejoblíbenější básničkou je Neštěstí. O hromske kuře, která snesla vajica, ale stara Chmurka s chlopem je ne a ne najít. Že by byly u sušeda? No nakonec je našly, ale z vajec byla smaženica! A jak jim ty plány zgably... :)

12.02.2018

První jsem viděla divadelní přestavení na Vinohradech, které bylo skvělé v podání Vydry a spol. Jádrem hry je antisemitismus a líčí příběh chlapce Andriho, kterého všichni považují za žida. Je to příběh o chloubě své vlasti, nenávisti vůči židům a zbabělosti.

(Andorra je malá, ale svobodná země. Která je ještě taková? Žádná vlast na světě nemá tak krásné jméno jako Andorra a žádný národ na zemi není tak svobodný.)...

Zajímavé je, že každá kapitola/dějství začíná svědectvím u soudu. Postavy se k něčemu přiznávají, dosvědčují, že si za to mohl Andri sám, a že oni nejsou vinni. Čtenář/Divák zprvu netuší, o co jde. Je to strhující drama, i v divadle jsem měla husí kůži. Antisemitismus je stále aktuální téma a Frisch jej skvěle zpracoval.

12.02.2018

Kniha není žádný trhák roku, ale taková must-have pro nás holky. Obsahuje jen fejetony z časopisu, ve kterých Aňa vtipně líčí své životní radosti a patálie. Už jenom pro skvělé ilustrace a zelený design jsem ji musela mít ve své knihovně. Každá se v tom najdeme. Každá jsme byla jednou zamilovaná, každá jsme vařila, každá jednou bude/je těhotná, každá si prostě musí koupit červenou Chanelku.

3 12.02.2018

Naprosto dokonalé, musím říct, že se mi líbila ještě víc než Sběratel kostí. Nápad s písmoznalcem byl skvělý a zanechal ve mě něco. Když zkoumám písmo, vždycky myslím na Kincaida!

12.02.2018

Přečteno v češtině i němčině. Příběh Howarda Cartera je ohromující. Hltala jsem jeho život, objevy, lásky... Z historických knih mě baví pouze Egypt a Philipp píše fantasticky!

1 12.02.2018

I moje první od Jefferyho. Úžasná! A Lincolna se nedá nemilovat.

2 12.02.2018

Moje srdcovka. Kvůli referátům jsem ji musela číst dokonce několikrát, protože se profesor v mých komentářích pěkně šťoural, ale nevadilo mi to. Hrabala můžu číst pořád. Miluju ten jeho jedinečný pábitelský styl, ten ohromný tok myšlenek, ta dokonale dlouhá souvětí! Jak je čeština krásná! Jak si s ní Hrabal ohromně pohrál! Úžasně začíná vypravovat každou kapitolu s: ,,Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.'' A to jeho líčení, že se v hospodě všichni mezi sebou hádají, ale přesto se mají rádi. A jak je svět krásný.

1 12.02.2018

Boží. Věděla jsem, do čeho jdu, přesto jsem byla neustále vším překvapená. V detektivkách nebo hororech jsem vždycky naivní a nikdy nevím, kdo je vrah. A Agáta překvapí pokaždé. A jak je brutální vraždit podle dětské říkanky, což? Opět jsem knihu přečetla jedním dechem a dočítala v noci - a neuvěřitelně jsem se bála! :D Takhle mi nenahnal strach ani Sněhulák.

Spoiler: Na ostrově bylo jen 10 lidí, vždyť se mezi sebou spočítali a celý ostrov prohledali. I tak jsem si říkala, že tam přeci musí být někde nějaká skulina ve skále nebo snad tajná katakomba? Vždyť se pak mezi sebou navzájem kontrolovali a vypadalo to, že to nemůže být nikdo z nich. Chtěla jsem jim úplně poradit, ať se proboha řídí tou říkankou, vždyť mohou na sebe dávat větší pozor? Taky jsem si říkala, že Agáta má navíc, než aby udělala vrahem jenom někoho z oněch 10. Doufala jsem, že je vrahem snad nějaký nadpozemský člověk, což by mi do Agáty nesedělo, nebo snad někdo v neviditelném plášti nebo někdo, kdo má křídla? A ejhle přeci jen to byl někdo z oněch 10. První to vypadalo, že to fakt bude ten doktor. A bum. Zase zvrat. Vážně jsem si myslela, že vrah ten soudce být nemůže! Vždyť z toho udělal tak skvělé pátrání! Ohromné, královno detektivek!!!

Moje první kniha Agáty! A naprosto ohromná. Četla jsem ji jedním dechem a přečetla za dvě odpoledne. Spoiler: Vraha jsem neuhádla, pořád jsem si myslela, že to musí být někdo z rodiny, vždyť v domě nikdo kromě rodinných příslušníků motiv neměl! A při odhalení vraha jsem si myslela, že mě to přeci jen mohlo napadnout, když už jsem se nad tím v průběhu knihy pozastavila. Ale o tom to je, že tě to nenapadne! :) Mojí oblíbenou postavou byl syn Harry, takový neposedný světácký chlapec, údajně prý hezký. Nebo divoká Španělka. Tak dlouho jsem Agátu odkládala a teď nechci číst z detektivek nic jiného, jenom ji!

1 12.02.2018