růžestolistá komentáře u knih

Nemůžu říct, že by tato Vieweghova knížka byla pro mě nečekaným zklamáním - to se u mě dostavilo už dřív při čtení některých jeho předchozích děl (Biomanželka, Můj život po životě...). Jak se říká, Viewegh zde "vykrádá" sám sebe - kdo se o autora, jeho tvorbu a život zajímá, dozvěděl se tu už po několikáté tytéž skutečnosti. Že je sebestředný, uznává autor sám - má zároveň pocit nedoceněnosti, ublíženosti. Pokud je takovým formátem, jak o sobě píše, nechápu, proč o svých bývalých manželkách píše tak, jak píše - v jeho podání jde o jednoduché chudinky pouze využívající jeho slávy a peněz. Jak se říká, plive do sklenice, ze které předtím pil.

4 06.11.2022

Co můžu soudit, za mě jedna z nejlepších knih poslední doby - volbou tématu, obsahem, formou i způsobem zpracování. Oceňuji zajímavé prolínání časových rovin, citované dokumenty dokreslující dobu - a jazyk, jakým autorka píše, jsem si vyloženě užívala. A jak už bylo v komentářích zmíněno, i já smekám před autorčinou přípravou k napsání románu ohledně faktografie a historických dokumentů.

6 29.05.2022

Tahle kniha je pro mě po tom, co jsem od autora už četla, trochu zklamáním. Jistě, osudy žen jsou silné a Palán umí vést rozhovor citlivě, nenaléhá, nechává zpovídaným ženám prostor k vyjádření toho, co samy chtějí sdělit. Ale... Budu do jisté míry opakovat to, co zde již bylo napsáno - nesedí mi příliš výběr dotyčných žen, především v prvním případě. Autor uvádí, ať si každý sám najde, v čem si Míša vytáhla Černého Petra - myslím, že ten spočívá v její povaze, a upřímně - některé její názory nebo postoje jsou pro mě nepochopitelné a nepřijatelné. Nicméně to je můj osobní "problém" - ale pokud autor knihu napsal proto, aby čtenář pocítil jakousi sounáležitost (nechci napsat přímo soucit) s lidmi, s nimiž osud zametl, zde se to aspoň u mě minulo účinkem. A příběh Apoleny - také si v lecčem nedovedu představit její způsob života.

3 06.03.2022

Podle mého názoru trochu slabší než Anežka nebo Houbařka téže autorky, hlavně druhá polovina knihy byla pro mě do jisté míry zklamáním. Především snaha Elišky dobrat se motivu matčina činu, která se stupňuje až v posedlost - a otevřený konec je v tomto případě na místě (i když - je to opravdu otevřený konec?) A - ano, je to opravdu nebezpečná kniha. Při čtení vás provází pocity tísně a úzkosti, ještě umocněné uvedením skutečných příběhů matek - vražedkyň.

5 27.04.2021

Je úžasné, jak autorka dovedla vykreslit Adriana v různých životních obdobích a situacích - Adrian je jiný v prvním díle série a jiný v posledním, a přitom v mnohém zůstává stále týž. Nesmírně sympatičtí jsou i jeho nonkonformní rodiče.
Poslední díl není až tak velká legrace, ale závěr vše tak trochu uhladí. Není to happy-end, ten by Adrianovi neslušel, ale jsem přesvědčená, že s Adrianem to prostě špatně dopadnout nemůže.

1 12.03.2021

Další z knížek, od které se těžko můžete odtrhnout - najdete v ní vtip, nadhled, pocity 14letého kluka, který prožívá rozchod rodičů, první lásku a zároveň o sobě zjistí, že je asi intelektuál. A s tím žijte! Jak praví Adrian: "To už je můj osud!"

5 07.02.2021

Z téhle knížky na vás dýchnou staré časy - autor prostě umí vylíčit hlavně prvorepublikovou atmosféru a cítíte se, jako byste tu dobu zažili. Zároveň je znát, že autor ví, o čem píše. Příběh sám o sobě není příliš veselý, musím přiznat, že závěr jsem takovýto také nečekala, ale také nijak nenarušil celkové vyznění knihy. Rozhodně doporučuji i další knihy tohoto autora.

7 07.11.2020

Jaksi volné pokračování detektivky Déšť, podle mě ještě povedenější. Plný počet bodů dávám nejen kvůli napínavému příběhu, ale také kvůli postavě sympatické policajtky, která se s nikým a ničím nemaže, zároveň je ale velice lidská, vtipným dialogům nebo zajímavému a nečekanému rozuzlení. A určitě stojí za zmínku autorčino vyjadřování - hlavně výstižná a vtipná přirovnání a schopnost vyjádřit obyčejnou věc neotřelým způsobem.

3 07.11.2020

Irský venkov na počátku tohoto století, hlavní hrdina tak trochu Forrest Gump, měsíc plyne po měsíci a on se po smrti rodičů těžko orientuje ve světě, který je mu tak cizí. Vzpomínky na láskyplnou rodinu, ponižování od mnohých a touha po kamarádství a lásce - hlavně prostřednictvím toho vnímáte tuhle knížku pocitově, děj tam příliš nečekejte. Rozhodně stojí za přečtení - a pokud se těžko orientujete v závěru knihy, doporučuji přečíst volné pokračování - Srdce na obrtlíku, tam se dozvíte víc.

4 29.10.2020

Poručníkem Jiřího z Poděbrad nebyl ve skutečnosti v zobrazovaném období Hynce Ptáček z Pirkštejna. Byl jím Heralt z Kunštátu.

Pro mě kniha z kategorie "Slepičí polévka pro duši". Jak to u Svěráka bývá - vlídnost, jemný humor a vtip, sebeironie a hra se slovy, jako kdyby použití každého z nich bylo váženo na lékárnických vahách. Zajímavě zpracováno formou dopisů, jimž chybí odpovědi.

4 28.09.2020

Tak trochu na téma "Lesk a bída baletního života". Dost deprimující pohled na to, čím je vykoupen úspěch, obdiv, pocit naplnění - pokud tedy přijde, což, jak kniha ukazuje, nemusí být pravidlem. Autorčin styl je neotřelý, vypravování v různých podobách se střídá s deníkovými záznamy. V nich je obsaženo z mého pohledu to nejděsivější - pocity odloučenosti, vnitřního osamění a urputná snaha (desetiletého dítěte) nevzbudit u rodičů pochyby o bezstarostnosti a duševní pohodě. To je podle mě alarmující víc než popisované metody výuky a způsoby jednání s budoucími baletkami.

4 26.09.2020

Na jedné straně bezcitnost a chlad a na druhé zranitelnost a touha po pochopení, kterého se nedostává a nedostane. Smutné tím, jak příběh vyzní, děsivé tím, že se takový nebo podobný může stát. Často máte pocit, že se ve vás všechno svírá a jen si říkáte, že přece Bára musí u někoho najít pomoc. Vše se ale stupňuje, až na konci přijde pro hlavní hrdinku ulehčení. A vrány v něm hrají důležitou roli.

9 22.09.2020

Úžasná kniha po milovníky černého humoru a ironie. Od tohoto autora pro mě jednička.

6 17.09.2020

Neznámý titul od známého autora - téma je sice nadčasové, ale pro dnešního čtenáře nepříliš atraktivně zpracované. Ocenit lze lidový jazyk ve snaze přiblížit postavy a prostředí.

17.09.2020

Silný příběh, v němž je sice mnohé odhadnutelné, ale stejně vás nakonec dostane. Protože přijde něco, co vůbec nečekáte. A najdete tu lásku i nenávist, vášeň i lhostejnost, souznění i zatracení.

4 17.09.2020

Zajímavé čtení, pravda, nepříliš optimistické. Zachycuje osudy několika žen jedné rodiny (a že toho některé mají naloženo opravdu dost), zkrátka "jiný kraj, jiný mrav" a myslím, mentalita místních je tu ukázána výstižně. Přiblížení napomáhá i užívání cizích výrazů (mongolština?), které vůbec neruší, stejně jako nespisovné výrazy, které k postavám prostě patří.

8 17.08.2020

Tahle knížka pro mě byla zklamáním, čekala jsem víc - o srovnání s filmovými Pelíšky nemůže být vůbec řeč. Na velké ploše (téměř 500 stran) se neděje prakticky nic, vše jakoby splývá po povrchu Vzhledem j již zmiňovanému rozsahu bych očekávala více prokreslené obě hlavní postavy.