Rony70
komentáře u knih
Hra o trůny 1
George R. R. Martin
Ze začátku jsem se trochu lekl, protože v každé kapitole jsem se seznamoval se spoustou nových lidí a měl jsem strach, že se v tom úplně ztratím. A je pravda, že v některých vedlejších postavách jsem se moc nezorientoval až do konce knihy, ale v těch hlavních celkem přehled mám. Děj knihy je zajímavý a dá se říct, že jsem se téměř nikdy nenudil a už se těším na druhou část.
Spasitel
Andy Weir
Tuto knihu jsem si půjčil jen proto, abych trochu změnil svůj obvyklý žánr. Až doma jsem zjistil, že jde o stejného autora, co napsal Marťana (toho jsem neviděl, nečetl, ale slyšel jsem o něm). Knihu v recenzích hodně vychvalují a je pravda, že myšlenka knihy se mi hodně líbí a od autora je to výborný nápad. Po pár stech stránek se ale ukázalo, že nejsem až takový fanda sci-fi a trochu mě to nudilo. No ale jak se blížil závěr, tak to zase nabývalo na zajímavosti, no a konec byl úplně super. Čekal jsem, jak se hlavní hrdina vrátí ze záchranné vesmírné mise zpátky na Zemi, ale ono to dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Zemře, nezemře? Přečtěte si to a uvidíte :-)
Dědici zlatého krále
Ludmila Vaňková
Rozhodl jsem se pro tuto knihu, protože mě zajímal příběh Záviše z Falkenštejna a musím říct, že paní Vaňková mě svým podáním nezklamala. Možná popisuje Záviše příliš idealisticky, ale každopádně se to velice dobře čte. Záviš a Václav měli mezi sebou dost komplikovaný vztah, na jedné straně se měli rádi, na straně druhé se jeden druhého bál, víc asi Václav Záviše. Na jedné straně boj o moc a na straně druhé, jak jinak, osudové ženy, žárlivost, výčitky a nepochopení. A aby příběh nebyl příliš jednostranný a jednotvárný, tak nám paní Vaňková do děje zahrnula i příběhy spousty jiných lidí z té doby - Závišovy dcery Ulriky a jeho zetě Hynka Lichtemburka, orientálního lékaře Alího, Václavova panoše Jana, panečnice Magdaleny atd. Prostě hodně povedená a zajímavá kniha a každému, kdo má rád historické romány, ji doporučuji.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Ze začátku mě kniha moc nebavila a myslel jsem, že ji odložím. Pak se ale děj rozběhl, zaujal mě a vydržel jsem bez problémů až do konce. Zdá se mi, že humor v této knize je trochu jiný než v prvních dílech a že jsou to spíš takové ironické narážky na to, s čím se setkáváme v běžném životě.
Zlá léta
Ludmila Vaňková
Rozhodl jsem se pro tuto knihu poté, co jsem odložil po cca 20 stranách jinou knihu z tohoto období - Milenec královny vdovy. A nelituji, tahle kniha je o pořádný kus lepší a navíc patří k těm srozumitelnějším od paní Vaňkové. Je ale pravda, že v některých částech jsem se nudil, což mi vynahradila poslední asi čtvrtina, která popisuje hladomor a kanibalství v té době a která si nijak nezadá s hororem. Nedovedu si představit, že bych v takových hrůzách měl žít, to teda je ještě zlatá tahle doba covidová :-) No a protože Záviše nám v tomhle díle ještě nepopravili, a já jsem tuhle knihu četl především kvůli němu, tak si musím přečíst i pokračování jeho příběhu i když jsem měl původně v úmyslu si od historických románů odpočinout a přečíst si něco lehčího.
Milenec královny vdovy
Vladimír Přibský (p)
Po přečtení knihy Král železný, král zlatý od Ludmily Vaňkové jsem si chtěl přečíst knihu o tom, jak to bylo po smrti Přemysla Otakara II. se Závišem z Falkenštejna. Tak jsem si vybral tuto knihu, ale po přečtení asi 20 stránek jsem zjistil, že mi vůbec nevyhovuje styl, jakým je kniha napsaná. Takže jsem knihu vrátil a půjčil si pokračování od paní Vaňkové s názvem Zlá léta.
Král železný, král zlatý
Ludmila Vaňková
Pěkná a zajímavá kniha, jako většina knih od paní Vaňkové. Ale jako většinu jejích knih, i tuto jsem četl poměrně dlouho a obvykle jsem nezvládl víc jak 10 stran za den. Nevím, čím to je, jestli je to čtení tak náročné... Přitom právě tato kniha patří dle mého názoru k těm srozumitelnějším, není potřeba nad ní nějak moc přemýšlet - na rozdíl od jiných knih této autorky. Každopádně je to čtení zajímavé. Paní Vaňková nám líčí Přemysla Otakara II. jako krále čestného, spravedlivého, který myslí na prostý lid. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale snad ano. Každopádně spolu s Janem Lucemburským patří k mým nejoblíbenějším panovníkům. Shodou okolností oba padli ve stejný den. Zaujalo mě také to, že zatímco Vlastimil Vondruška popisuje druhou Přemyslovu ženu Kunhutu jako ženu, která na něj měla špatný vliv, tak paní Vaňková líčí jejich vztah jako téměř idylický a v knize jsem nenašel žádný náznak něčeho negativního. Každý autor tu historii vidí prostě trošku jinak, ale je rozhodně mnohem zajímavější číst historické romány, než biflovat teorii v dějepisu :-)
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Po Věži vlaštovky, což byla pro mě naprostá pecka, jsem se těšil na Paní jezera a na to, že bude psaná v podobném stylu. Bohužel hned na začátku přišla studená sprcha a prvních 55 stran jsem přemýšlel, jestli nemám knihu zase vrátit do knihovny... Neudělal jsem to a nelitoval jsem. Příběh se začal dost slušně rozvíjet a pomalu se stupňoval. Je bohužel pravda, že Sapkowski hodně odskakuje od hlavního děje - Ciri, Geralta a Yennefer a občas jsem měl pocit, že to dělá jen proto, aby nám ukázal, co všechno autor ví a zná. Vrchol knihy přišel asi ve třech čtvrtinách, při závěrečném boji na hradu Stygga - tuhle část jsem vyloženě hltal a marně jsem přemýšlel, proč má kniha dalších skoro 140 stran. Na těch se pak odehrálo pár zajímavých, ale nepodstatných událostí a pár událostí vyloženě nudných. Asi 7 stran jsem úplně přeskočil - to když si vládcové a čarodějky po závěrečné bitvě rozdělovali území a kompetence - to pro mě byla fakt těžká nuda, kterou jsem neskousl. No a pak přišel samotný závěr, posledních asi 20 stran. Věděl jsem, že ten příběh nějak zvláštně končí a přemýšlel jsem, jak asi, ale tenhle konec mě fakt nenapadl a hodně mě překvapil. Sapkowski prostě ví, že život není med...
Celkově pro mě je sága o Geraltovi a Ciri i se všema těma povídkama okolo jedna z nejhezčích a nejzajímavějších fantasy, které jsem četl. Je to spletitý příběh, ve kterém nic nechybí - humor, napětí, fantazie, násilí, hrubost, trocha romantiky, politika, filosofie a místy nudné pasáže, které ale člověk ve finále Sapkowskému rád odpustí...
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Po delší přestávce jsem se rozhodl pokračovat v četbě románů o Geraltovi, Yennefer a Ciri. A nelituju. Věž vlaštovky je hodně zajímavá a napínavá četba a nutno říct, že Sapkowski v některých pasážích rozhodně není romantik a krve v knize teče opravdu dost. Celý ten příběh je hodně spletitý, vystupuje v něm velké množství postav a musím se přiznat, že místy se ne zcela plně orientuju. Je to možná způsobené i dost dlouhou pauzou od přečtení předchozích dílů. Tento příběh sleduji i v seriálu od Netflixu, v půlce prosince má vyjít druhá série a už se na ni těším. A Sapkowskému tleskám za jeho fantazii a způsob, jakým nám tenhle příběh předává.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Další dobrá kniha z cyklu o Zeměploše. Top pro mě z těch prvních dílů je Lehké fantastično a Magický prazdroj, ale i Čaroprávnost se nečte špatně a nenudil jsem se.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Skvělá kniha, pořád se v ní něco děje a není čas se nudit :-) Je o dost přehlednější, než první díl Barva kouzel.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Klasika, která asi nepotřebuje nějaký komentář nebo recenzi :-)
Magický prazdroj
Terry Pratchett
Vynikající kniha. I když se mi první díl - Barva kouzel - líbil, tak tohle je ještě o dost lepší. Příběh je takový víc ucelený a logičtější a po celou dobu četby jsem se ani jednou nenudil a mockrát jsem se zasmál autorovým postřehům a popisům.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Parádní čtení na odreagování. Příběh je zajímavý, stránky ubývají rychle a čtenář u toho nemusí moc přemýšlet a namáhat si hlavu :-) Jen ten konec mohl být lepší, v podstatě se dá říct, že to žádný konec nemá. Rozhodně ale knihu nedoporučuji lidem bez fantazie a lidem s příliš střízlivým a pragmatickým pohledem na svět - těm se určitě líbit nebude.
Pán stříbrné růže
Ludmila Vaňková
Tato kniha, jejímž hlavním hrdinou je Vilém z Landštejna, se mi hodně líbila. I když u prvních 20 stran jsem se hodně nudil a uvažoval jsem o jejím odložení. Pak se ale děj rozjel. Trochu jsem si zase rozšířil obzory o šlechticích z 13. a 14. století a osvěžil si historii z doby Jana Lucemburského a Karla IV. Navíc je tato kniha i dobře srozumitelná, což se o všech knihách paní Vaňkové říct nedá. Takže doporučuji jak těm, kteří mají rádi historii, tak těm, kteří mají rádi dobrodružství a dobu rytířů.
Kat hejtmana Žižky
Jan Bauer
Od této knihy rozhodně nečekejte seriozní pohled na historii. I když základní linie asi historickým událostem vcelku odpovídá (nejsem znalec husitské doby a tak to neumím objektivně posoudit), tak autor má na tyto události poněkud jiný a hodně svérázný pohled. I když jsem už po začátku knihy uvažoval, že ji odložím jako naprostý blábol, tak jsem to neudělal a nelitoval jsem. Příběh mě zaujal, líbil se mi i styl, jakým autor píše. Je to takové lehké, odpočinkové čtení, pobavilo mě a nenudil jsem se u něj. A že autor poněkud popustil uzdu své fantazii, to mi vůbec nevadilo.
Na horách se nevraždí
Raymond Chandler
Kdysi jsem četl pár povídek s detektivem Phillem Marlowem a dost se mi to líbilo. Tak jsem si udělal oddech od historických románů a fantasy a zkusil tuhle knihu s detektivními příběhy. A upřímně řečeno, moc mě nezaujala. První povídka Na horách se nevraždí byla taková průměrná, děj nebyl nijak zvlášť napínavý. Druhá povídka Muž, který měl rád psy se mi sice hodně líbila, bylo v ní dost akce, jenže když skončila, tak jsem si uvědomil, že vlastně pořádně nevím, o co v ní vlastně šlo. No a poslední povídka o nějakém prášku, to byla taková nesmyslná fantasmagorie. Takže bohužel zklamání. Naštěstí kniha nemá moc stran a je tištěná velkým písmem, takže jsem ji přečetl poměrně rychle.
Druhá císařovna
Ludmila Vaňková
Velmi dobrá kniha, vůbec jsem se u ní nenudil a přečetl jsem ji i poměrně dost rychle. Občas jsem se sice v některých věcech ztrácel, ale na to už jsem si u paní Vaňkové zvykl :-) Bohužel poslední díl má někdo půjčený, takže si ho nemůžu přečíst hned.
Od moře k moři
Ludmila Vaňková
Sérii knih o Karlovi IV. čtu postupně a už docela dlouho. Pokud jde o tento díl - v pořadí čtvrtý - trochu jsem se bál, že se u něj budu nudit, že v něm bude málo dobrodružství. Ale paní Vaňková do příběhu zařadila události z francouzsko - anglické války a tím udělala knihu mnohem zajímavější, než kdyby se zabývala jen osudy Karla IV. Ten se totiž snaží především diplomatickou cestou udržet mír.
Oproti předchozím dílům musím paní Vaňkovou pochválit ještě za jednu věc: přestala používat v jednom odstavci pět různých jmen a titulů pro jednu a tutéž osobu. To mě v předchozích dílech místy dost mátlo a ztrácel jsem se v tom. V tomto díle mi děj přijde o dost srozumitelnější, než v dílech předešlých. Kniha se čte dobře, nenudí a ještě se u toho čtenář dozví něco z historie. Tentokrát budu pokračovat bez přerušení dalším dílem Druhá císařovna.
Bratrstvo růže
David Morrell
Napínavá kniha, téměř na každé páté stránce nějaký mrtvý :-) Příběh se mi líbí, je zajímavě vymyšlený a ukazuje na složitý vztah mezi nevlastními bratry a jejich nevlastním otcem, který je od mládí zneužíval ke svým špinavým cílům.
Zaujalo mě i to, že podle příběhu tohoto autora byl natočen film Rambo. Nelekejte se ale, tahle kniha není až tak moc naivní, jako příběh Ramba, který sám dokázal pobít celou armádu. Nevím o tom, že by byla zfilmována i kniha Bratrstvo růže, ale myslím si, že by to byl film určitě zajímavý.