Rony70
komentáře u knih
Ve znamení Lva
Jan Šmíd
Tuto knihu jsem četl již několikrát a vždy jsem s ní byl spokojený. Je to zajímavě a věrohodně podaná historie, navíc mě baví sledovat, jak každý spisovatel má na stejné osoby a stejné události jiný náhled a jak si je každý vykládá po svém. Např. Jan Šmíd popisuje, jak Jan Lucemburský hrdinně padl v bitvě u Kresčaku, zatímco Lion Feuchtwanger v knize Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá píše, že padl naprosto zbytečně a nesmyslně v bitvě, ve které neměl co dělat :-) Je to jen jeden příklad z mnoha a ti, co čtou historické knihy, určitě ví, o čem tady píšu. Víc se nebudu k této knize vyjadřovat, protože komentáře pode mnou jsou dostatečně výstižné.
Velmož tří králů
Jiří Hanibal
I když je kniha hodně kritizovaná za to, že kopíruje knihu od paní Vaňkové, tak se mi líbila. Možná je to tím, že jsem tu od paní Vaňkové nečetl a tak mi nevadil autorův trochu jednodušší styl, ani plagiátorství, za které je tady kritizovaný. Důležité je, že jsem se u knihy nenudil, dobře se mi četla a byla srozumitelná.
Sicilián
Mario Puzo
Zajímavá kniha od začátku až do konce, po Kmotr se mstí od Winegardnera jsem si u ní zase spravil chuť. Jediné, co bych knize vytknul je, že v jedné části je až moc idealistická a naivní, podobná například slovenskému Jánošíkovi nebo španělskému Zorro mstitelovi - hlavní hrdina bohatým bere, chudým dává, je čestný a spravedlivý a vždy ví, co má dělat a co je správné. Naštěstí Puzo tuhle naivní linku drží jen část příběhu a pak pokračuje mnohem reálnějším směrem.
Nechci popisovat děj této knihy, ale doporučuji ji k přečtení. Kniha nemá téměř žádná hluchá místa a vůbec jsem se u ní nenudil. Prozradím snad jen to, že hlavní hrdina je nucený jako bandita se svým kamarádem odejít do hor a tam se rozhodne bojovat za sicilský lid proti italské vládě i proti mafii. Jenže časem zjistí, že to je boj, který se nedá vyhrát...
Kmotr se mstí
Mark Winegardner
Tahle kniha pro mě byla dost nezáživná a často i nepřehledná a některým pasážím jsem prostě nerozuměl. Kniha by měla být o Michaelu Corleonovi, nástupci Vita Corleona, ale ten v ní kupodivu vystupuje jen sporadicky. Občas v ní autor uvede, čeho všeho don Corleone dosáhl, vůbec ale nepopisuje, jakým způsobem toho dosáhl (což je právě to, co čtenáře zajímá nejvíc). Četl jsem tuhle knihu téměř dva měsíce a několikrát jsem uvažoval, že ji nechám nedočtenou. Nakonec se ukázalo, že nejzajímavější z celého příběhu bylo posledních cca 60 stran (z 510) a je škoda, že v tomhle duchu a tempu se nenesla celá kniha. Oproti původnímu románu, Kmotrovi od Mario Puza, je tohle jen hodně slabý odvar.
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Lion Feuchtwanger
U této knihy, hlavně na začátku, jsem se výborně pobavil. Je totiž trochu netypická tím, že v podstatě nemá žádného kladného hrdinu. Autor na každé postavě najde něco špatného - někdo je ošklivý, někdo zbabělý, někdo vypočítavý a tak podobně. Ani našeho Karla IV. nelíčí tak pozitivně, jako většina literatury a můj oblíbenec, Jan Lucemburský zemřel podle autora hloupě a zbytečně, v bitvě, ve které neměl co dělat. Feuchtwangerovi to ale rád odpustím, líbí se mi jeho neobvyklý pohled na historické postavy. Příběh sám o sobě je zajímavý, historické události jakžtakž odpovídají realitě. I když jsem se hlavně na začátku hodně nasmál, tak děj knihy je vlastně dost smutný a vypovídá hlavně o lidské hlouposti a falešnosti. Víc už vám neprozradím, přečtěte si to a udělejte si vlastní názor :-)
Král rytíř Přemysl Otakar II.
Vlastimil Vondruška
Zajímavá a poučná kniha, stejně jako předchozí dva díly. Mám ale problém, že už se ztrácím v té spoustě jmen, rodů, panovníků, vévodů, manželek, sester, dcer a tet. Jen papežů se v těch třech dílech vystřídalo snad už 10 nebo 15, další problém je, že spousta císařů, vévodů apod. se jmenuje Fridrich a kdo se pak má vyznat, který Fridrich je který? :-) Před Vondruškou ale smekám, protože je vidět, že má přehled a napsat takovéto knihy vyžadovalo asi spoustu času a studia. Nejen, že má přehled o politice, ale navíc i popisuje jednotlivé bitvy v jakém se odehrály terénu, jaké bylo počasí atd. Prostě spousta a spousta informací, které člověk nemá šanci si zapamatovat. Ale i tak se pustím i do posledního dílu, abych věděl, jak to s Přemyslem Otakarem II. dopadlo.
Umění řídit
Dalibor Janek
Se sportovní jízdou už mám nějaké zkušenosti a znalosti a musím říct, že tato kniha se mi hodně líbí a doporučuji ji všem - těm, co s rychlou jízdou teprve začínají i těm, kteří už nějaké zkušenosti mají. Rady v ní jsou rozumné, navíc je kniha zajímavá a dobře se čte. A pro ty, co neradi čtou - není ani nějak dlouhá.