RoBertino27 komentáře u knih
Samozřejmě jsem byl unešen dramatickým vývojem na Královské fregatě Bounty a Williamu Blighovi přál to nejhorší. Dokonce jsem se pokusil vypsat si do sešitu všechny členy posádky (neuspěl jsem) a nadšeně jsem shlédl dvě filmové adaptace (M. Brando a M. Gibson). Až po letech jsem se dozvěděl, jak to na Bounty bylo doopravdy a že pravda zkrátka není černobílá, ale dojem z této knihy mi to už vzít nedokázalo.
Nechci příliš sahat do svědomí autorovi anotace, ale takhle vyostřeně politický nádech kniha nemá. Trojice kamarádů se dozvídá o pořádání motocyklové Šestidenní. Náhodou jsou pak svědky podvodu týmu Leopard, ale musí složitě dokazovat, že se vůbec stal. Důraz je kladen především na dětské nahlížení celé situace a určité heroizování československého jezdce Oty Leskovce. Do jisté míry jde o zajímavý pohled do zákulisí světové soutěže, v níž slavilo Československo nejeden úspěch. Ono napětí a dramatičnost, které bylo přítomné v klukovském věku postupně vyprchalo, ale že jde o zajímavé téma se upřít nedá, ani po tolika letech.
Dlouze budu litovat, že tato knížka skončila někde v propasti dějin. Byla nejen velmi oblíbená, takže jsem z ní byl schopen citovat celé pasáže, ale tak trochu připomínala širší rodinné poměry (bratranci Martin a Petr...). Možná bych ji dnes shledal jako poněkud jednoduchou, ale pořád převládá ten silně pozitivní pocit.
Po nějaké době musím konstatovat, že jsem Krásné léto sehnal a obavy byly zbytečné. Je to dětská kniha, ale svůj půvab si zachovává nadále.
Když bylo řečeno A, musí být vysloveno i B a C. Kefalín či Švandrlík tu líčí "povojnové" pořádky včetně problémů pracovních, dočkáme se "Upírů v Praze" - parafráze na seriál ve Světu sovětů ve vztahu k sovětské okupaci - a také jeho krátké období kočovné společnosti. Prakticky všechny osoby jsou autentické, jen chameleonský Jaroslav Dumbera je skrytou identitou všeumělce Jaroslava Hužery - posuďte sami: pedagog, televizní pracovník, dabingový, filmový a divadelní režisér. Toho ale Kefalín pohřbil podstatně dříve než ve skutečnosti.
Někdo se může zamýšlet nad výběrem vybraných interpretů, je jasné, že bez Beatles a Rolling Stones by to asi nebylo ono. Ty doplňují některé pro tehdejší posluchače ne zase tak notorický známé skupiny či jedinci, takže v konečném důsledku šlo o příjemné rozšíření obzorů. Těsně předtím, než propukla hysterie nekontrolovatelných "zaručených" zpráv... Jiří Černý má svůj osobitý styl a tady ho uplatňuje naprosto bezezbytku, takže místy mu odpustíme chybějící konkrétní údaje a literaturu faktu čteme jako příjemné vyprávění.
Velkou slabinou tohoto objemného seriálu je jeho nevyváženost. Už tu bylo řečeno, že některé profily byly použity z dřívějšího vydání a například v případě Rindta bylo smutné si potřetí nebo počtvrté přečíst opět to samé. Zatímco některým pilotům se dostalo cti rozprostřít svůj příběh na desítkách stran (například Lauda měl k dispozici předchozí Přílohu na pokračování a přesto dostal hodně velkorysý prostor), jiní se museli spokojit s rozsahem sotva pětinovým. V tomto směru nad Kováříkovou publikací jasně vítězí Koreckého Majstri F1.
Nezapomenutelný François Cevert, vlastně Goldenberg, protože tak znělo jeho skutečné příjmení, byl nejen idolem mnoha dívek a načas je přitáhl do F1, ale i tragickou postavou tohoto sportu - zabil se ve chvíli, kdy měl mít cestu do absolutní špičky F1 otevřenou. Ročníková knižnice na pokračování je až do samotného závěru vyprávěna v první osobě, jediným výraznějším nedostatkem je velmi nekvalitní tisk - leč MOTORistická současnost v té době ještě neměla k dispozici hlubotisk.
Seznámení s životem Ferrariho, hlavně té méně známé části, kdy ještě sám jezdil. Najdeme tu i traumatizující zážitek a soudní řízení po smrti Alfonsa de Portaga v Mille Miglia, rovněž hořký osud otce, který přežil své dítě. Závěrečná kapitola už byla vydána před touto přílohou, konkrétně jako článek Běda tomu, kdo v Maranellu upadne v nemilost (MOTORistická současnost, číslo 2/ročník 1977). Nemohu se ale zbavit pocitu, že popis Ferrariho života je poněkud těžkopádný a příliš rozmělněný.
Knížka na pokračování byla po téměř deseti letech odměnou za čekání a rozčarování, proč zmíněný seriál NIKI najednou skončil. Rukopis Kováříkův, vlastně pardon, pana J. M. Bentse, je jeho klasickým projevem a lehounkou fabulací - těžko lze předpokládat, že byl v místě činu a všechny dialogy si pamatoval. Líčení Laudova osudu to ale nijak neškodí, zvláště když si z pohledu zvoleného pseudonymu autor mohl dovolit vynechat osobnější tón. Lituji jen jedné věci, že díky shodě okolností jsem o tuto pečlivě svázanou publikaci přišel...
Jako dospívající fanoušek F1 jsem bohapustě záviděl oné Nině, která se klidně vybavuje s piloty F1. Až později jsem zjistil pravdu. Kovářík čerpal z mnoha svých zkušeností a také je uměl prodat, leč bohužel občas zabředl do pokusu o osobní příběh pilotů a lidí okolo - a ztrácel půdu pod nohama. Byl to muž literatury faktu, jak dokazuje jeho započaté a bohužel nedokončené veledílo Kdo je kdo v motoristickém sportu. Příběh Ronnie Petersona a Gunnara Nilssona se však dá číst i s odstupem času a bez zívání.
Především by mě zajímalo, kdo věděl, že Robur je součástí latinského názvu pro dub letní (Quarcus Robur) - ale to jenom na okraj. V první knize se v podstatě soupeří, kdo bude čtenáři víc nesympatický, jestli Robur Dobyvatel nebo dvojice strýc Prudent a Phil Evans. Volné pokračování už pak jenom potvrzuje zažitou pravdu, že z géniů se někdy stanou šílenci. Pochopitelně mají Roburovy příhody leccos společného s jinými publikacemi Julese Verna - namátkou Cesta kolem světa za 80 dní, Dvacet tisíc mil pod mořem a tady zmíněných Pět neděl v balóně, ale pro naše tehdejší dětské duše to byla četba s velkým Č - a za slaboduchého byl ten, kdo ji neměl či o ní nic nevěděl...
Jak je uvedeno v noticce na obalu, spolupracovali na knize tehdejší reprezentanti ČSSR a někteří špičkoví trenéři. Pokud se pokusíte najít souvislost se skutečností, nejblíže má asi vyprávění o hokejových peripetiích Ivana Krumla ke světovému šampionátu ve Švýcarsku 1971, aspoň co do výsledků první poloviny MS a sledu soupeřů. Ivanovi, stíhanému nepřízní osudu a snahou nepřátelsky naladěných spoluhráčů ho hokejově odstavit, prostě palce držet musíte.
Životopisná publikace vycházející na pokračování v měsíčníku MOTORistická současnost vychází z knihy È questione di cuore novináře Cesare De Agostiniho. Autor Miroslav Kovářík, publikující rovněž pod pseudonymem J. M. Bents, ji doplňuje několika beletristickými vsuvkami. Díky tomu je výsledek poněkud rozpačitý, ale v konečném výsledku vystihuje podstatnou část Regazzoniho kariéry nejen v F1, ale i ostatních oblastech motoristického sportu.
Tato knížka vycházela na pokračování v časopise MOTORistická současnost a čtenářům nabízí poněkud odvrácenou stranu života velké rodiny soutěžních jezdců, poměrně tvrdě ukazuje, jaká úskalí a nástrahy musejí překonávat - hlavní hrdinové, manželský pár Petra a Jitku Hádkovy navíc kromě drobných osobních rozporů čeká opravdu zásadní životní krize, která jejich vášeň může navždy změnit. Jenom malý detail - příběh se měl původně jmenovat Rychlostní vložka, ale neprošel kvůli spojitosti s dámskou hygienickou potřebou.
Jednotlivé příběhy jsou popsány občas úsporně, někdy i zbytečně "rychle", ale to asi bude věc názoru. Je pouze škoda, že tu není uvedeno, podle jakého kritéria se vybírala jednotlivá úmrtí - například mi tu chyběl James "Jimmy" McCulloch, hrající svého času s Paulem McCartneyem. Jinak je pochopitelně přínosem velmi slušná obrazová složka.
Kniha v mnoha směrech možná naivní, ale plní svou úlohu dobrodružného příběhu pro děti velmi dobře. Pamatuji si na rozpadající se knihu, u které chyběl začátek a dlouho jsem sháněl kompletní publikaci. Společně s Ešalonem smrti jedna z knížek, v nichž se můžeme seznámit i s životem československých legionářů v Rusku.
Postrach Posázaví - to jsou Kopyto s Mňoukem a jejich legendární příhody. Ještě pamatuji, když jejich eskapády vycházely v časopise Pionýr, poté Větrník a zase Pionýr, než byl Švandrlík zbaven možnosti publikovat. Souborné vydání ukazuje, jak postupně slábly nápady, které později přešly ve vyslovenou degradaci dvojice, ale většina zdejších epizod je klasikou a mnoho fanoušků obyvatel městečka, kde žáci základní školy řádili, bude určitě spokojena.
Miloslav Švandrlík si vzal za základ pražské legendy a svým osobitým způsobem je zpracoval do "lexikonu strašidel", která můžete potkat, jen to chce jít třeba Kaprovou ulicí někdy kolem půlnoci a během hodiny se nenápadně 500x otočit. Psáno klasickým lehkým perem v úsměvném duchu a kořením jsou Nepraktovy ilustrace, který jak známo rád maloval poodhalené děvy, tady se mohl vyřádit.
Nelze upřít obrovskou zásluhu pana Kováříka, bývalého šéfredaktora měsíčníku MOTORistická současnost, o propagaci F1 u nás, ale Svět formule 1 se mu bohužel příliš nepovedl. Počínaje nepřesnostmi v profilech pilotů přes nelogičnosti (například v systému bodování) až po vyslovené chyby a evidentní nedostatky. Bohužel není známo, za jakých podmínek kniha vznikala, působí jako šitá horkou jehlou, příliš kvalitní nejsou ani fotografie.
Chvíli to vypadalo, že edice Magnet nám převede do psané formy všech 30 případů majora Zemana, nakonec se s bídou dostalo na jednu desítku. Vyznavači ohně prakticky souhlasí s televizním provedením, jen postavy jsou prokreslenější a autorovi se podařilo navodit tísnivou atmosféru nejistoty a strachu v době těsně po skončení války. Žádná agitka, ale poměrně syrové vylíčení poměrů v pohraniční oblasti v době, kdy jste ještě mohli čekat zákeřnou kulku do zad.