Rilian komentáře u knih

Především je třeba ocenit snahu obou autorů o tvorbu českého komiksu a vytvořit zde nějakou stabilní čtenářskou základnu. Jejich Zázrak rozhodně není zázrakem, ale v českém prostředí se snaha musí cenit. Nicméně s komiksem Pérák mám dva základní problémy. Předně se mi líbí postava a celý mýtus. Dále určitě oceňuji celkové zpracování ve stylu klasických ABC komiksů. Nicméně zde se dostávám k prvnímu problému, příběh. V podstatě je zde stejný problém jako v příbězích o Zázrakovi. Příběh je zkratkovitý a autoři se neustále snaží narvat do děje co nejvíce legend a pro Čecha známých reálií. Proč? Pražské legendy jsou určitě zásobárnou inspirace, ale proč musí autoři vystřílet všechny patrony najednou. Druhým problémem, který v tomto díle pozoruji, představuje celkové pojetí Péráka. Nutno poznamenat, že v tom nejsou autoři osamoceni. Všechna díla o Pérákovi jsou v podstatě o tom samém. Maskovaný hrdina bojuje proti zlu. To je sice pěkné, ale pro dnešní dobu už příliš zastaralé. Současné komiksy se snaží dát hrdinům nějakou lidskou stránku a trochu pojmout jejich příběh z jiného úhlu pohledu. Např. pasáž, kdy je Pérák nucen spolupracovat s nacisty je dobrým nápadem, bohužel vše se děje příliš rychle a čtenář tento nápad nemá šanci ocenit. Postava hlavního hrdiny je příliš plochá a jednostranně kladná. V současné době jsou v oblibě především hrdinové, kteří prochází nějakými problémy nebo např. duševními nemocemi. Proč pojímat tak skvělou tématiku tak konzervativně?

08.05.2020

Komiks je klasika, dnes krásná pro svoji nostalgickou atmosféru a dobrodružný příběh. V knize se samozřejmě projeví nedokonalost celého děje. Tři hvězdičky dávám tedy za nostalgii a klasické zpracování v ABC. Samozřejmě pro dospělého je četba už něco jiného, ale proto je nutné se oprostit od logiky a vychutnat si návrat do dětských let. Taková díla se opravdu těžko hodnotí. Čtenář si musí ujasnit, jestli hodnotí kvalitu díla, nadčasovost, nostalgickou hodnotu nebo význam díla pro svoji a budoucí dobu. V tomto případě se přikláním určitě k nostalgii a významu Galaxie pro český komiks.

2 08.05.2020

Tak tohle bylo opravdu hodně "na drogách". Styl jednotlivých povídek bych shrnul do následující situace. Ožralý dr. Who vás vezme na výlet do budoucnosti a na každé zastávce vám dá patnáct minut rozchod. Narážíte na 6. německou říši, podlidi, mutanty, vesmírné plachetnice, pátrače, zažíhače, draky nebo inteligentní kachny. Pokaždé, když se chcete zeptat, co to má všechno zmanenat, řekne dr. Who, na to nemáme čas, jedeme dál! Smith vytvořil rozhodně jednu z nejpozoruhodnějších vizí lidské budoucnosti, ale svoji sérii o instrumentalitě nepsal vždy s jasným plánem. Dlouhá doba a nekonzistentnost jednotlivých příběhů se na výsledném díle výrazně podepsala. Nicméně, to samo o sobě nevadí. Nemusíme mít přece pořád všechno do detailu vysvětlené. Autor měl výborné nápady a každou povídku si dokáži představit jako film, ale celou sérii rozhodně ne. Smithe rozhodně nepovažuji za nějakého zapomenutého génia, ale za svérázného autora, jehož dílo ovšem nebylo nikdy plně dokončeno (a je otázkou, jestli být někdy mohlo). Nicméně samotné povídky jsou čtivé (byť překlad kolísá) a až na pár výjimek stravitelné. Autor vždy načrtl zajímavý námět, ale někdy měl problém s dokončením (viz vzpoura proti čínským filosofům). Celkově je tedy dílo Cordwainera Smithe krásné spíše svoji nedokonalostí než geniálností. Knihu rozhodně doporučuji, ale čtenář musí mít vždy na paměti dobu vzniku a celkovou svéráznost autora.

4 04.05.2020

Ke knize mám zvláštní vztah. Poprvé jsem ji chtěl číst v patnácti, ale odložil jsem ji, jelikož se mi zdála příliš popisná a nudná. Po patnácti letech jsem si ji vzal znovu v domnění, že jsem už přece starší a moudřejší. Kniha je skutečně popisná a kromě závěrečné záležitosti s jadernou hlavicí se v příběhu nevyskytuje žádná akční scéna. Už dlouho si kladu otázku, jestli ještě dneska dokážeme vůbec číst a docenit podpobná "neakční" a vědecky "zastaralá díla". Pro mě byl vždy na prvním místě příběh a autorova myšlenka. Jelikož nejsem fyzik ani technik, tak dokáži ledacos odpustit. Na druhou stranu se děj z níže popsaného důvodu trochu vleče. Příběh je skutečně fascinující a geniálně jednoduchý. autor zamýšlel udivit svého čtenáře obrovským Rámou a na konci zanechat nějaké to tajemství. To se mu skutečně povedlo. Každopádně, patří tato kniha do zlatého fondu sci-fi... zcela určitě. Je tato kniha pro všechny... to patrně ne a mnohé její neakčnost odradí, nicméně knihu doporučuji všem zájemcům o zlatý věk sci-fi, ale je nutné si uvědomit, že důraz je zde na objevování ne na akci.

5 04.05.2020

Příběh této knihy se zabývá několika jednoduchými filosofickými problémy. Prvním je idea ráje ve smyslu ráje nabytého a ráje vnuceného. V každém případě ráj/utopie přináší veliké a často přehlížené nebezpečí - nudu a ustrnulost. Navzdory technologickému pokroku přinášející materiální blahobyt se lidstvo nikdy nemůže zcela oprostit od často zavrhovaných humanitních věd jako filosofie nebo teologie. Ty slouží ve společnosti jako balast na lodi kolébající se v oceánu. Nemají viditelný užitek, ale bez nich se loď převrhne. Zaujala mě reflexe (spíše asi nevědomá) Karla Jasperse, který ve stejné době sepsal pojednání o Atomové bombě a budoucnosti lidstva, v němž tvrdil, že samotné odstranění jaderných zbraní ničemu nepomůže, pokud nebude lidstvo odhodláno skutečně uzavřít mír. Toto odhodlání nicméně Jaspers očekává od člověka, který musí projít morální promněnou. Clark toto odhodlání přinesl skrze Vládce. Je obdivuhodné, že v padesátých a šedesátých letech v době všeobecné víry ve vědu přinesl Clark tuto vizi lidstva, které je v porovnání s Vládci nicotné a v podstatě na úrovni dětí. Samotný konec je velice dojemný a depresivní zároveň. Pořád v sobě cítím onen pocit bezradnosti nad ztrátou dětí, budoucnosti a především nemohoucnosti s tím cokoliv udělat. Clark je právem pokládán za velmistra sci-fi, protože jeho díla v sobě obsahují hlubší humanistické poselství. Stále si nejsem jistý, jestli jsem knihu správně pochopil, ale to je na čtení právě to krásné .

4 03.04.2020

Od autora jsem nejprve četl jeho méně známé romány, abych nezačínal jeho nejslavnějším dílem. Myslím, že je velikou chybou očekávat od autora knihu nabitou humorem. Jeho příběhy jsou psány velice něžným a lehkým jazykem, které ve čtenáři zanechají dobrý pocit, ale nevzbudí nutně záchvaty smíchu. Paasilinnovi hrdinové jsou většinou muži, kteří ztratili smysl života (nebo život úplně) a určitá událost či nápad je do něj zase vrátí. Zde je nutno poznamenat, že i sám autor udělal za svým životem tlustou čáru, prodal svoji loď a vydal se cestou profesionálního spisovatele. Tato konkrétní kniha je psána stejným stylem a vykresluje různé životní příběhy i důvody, proč lidé přestávají chtít žít. Střední část je trochu rozvláčná, ale pro závěrečné vyvrcholení nezbytná. Jedná se v podstatě o "existenciální road-movie" a především o naději. Jinými slovy i mezi sebevrahy existuje naděje na nový život. Nicméně stále si myslím, že autorův nejpovedenější román je Syn boha hromovládce.

10 11.03.2020

Souhlasím s komentářem od jindrich7442. Dodal by pouze, že kniha nabízí určité posunutí úvah D. Třeštíka a zároveň jejich navrácení na zem. Autor nepopírá kmenovou teorii (= existence jednoho českého kmene), ale odmítá nahrazování starého přímočarého konceptu našich dějin (Turek + teorie o mnoha kmenech) novým přímočarým konceptem. V podstatě reflektuje i úvahy historika Modzelewskiho, který potvrdil, že barbarská společnost nemusela být vůbec statická a na rozdíl od našich představ o lineárním politickém uspořádání velice flexibilní.

1 04.03.2020

Kdykoliv čtu knihu od tohoto finského autora, dokáži se nechat unášet ladností a klidem, které z jeho psaní vyzařuje. Tento příběh považuji za autorovo laskavé rozloučení, kdy jakoby chtěl naposledy popsat krásný život, který vedl, akorát ho v knize místo autora prožil malý Artti. Samotného autora posléze postihla mozková příhoda a závěr jeho života již tak veselý nebyl. Nicméně právě v tomto příběhu, který je pravda velice jednoduchý a o samotný pohřeb v něm v podstatě nejde, se autor dotkl tématu, co po nás vlastně zůstane. Jelikož Paasilinna v roce 2018 zemřel, zůstalo po něm spousta popsaných stránek milého humoru a laskavého pohledu na svět. Za normálních okolností bych knize dal čtyři hvězdičky, ale je pravdou, že oproti předchozím románům se jedná spíše o slabší počin, nicméně z výše zmíněných důvodů nemohu dát méně než tři. Hezké čtení na volné odpoledne.

6 04.03.2020

Neobvyklé ale nesmírně zajímavé téma. Autorka se snaží postihnout jeden z mnoha problémů filosofie v arabském středověkém myšlení - role a postavení filosofa ve společnosti. Kniha zcela určitě obohatí čtenářův často velice jednoduchý náhled na filosofii islámského zlatého věku. Ve škole se učíme, že Arabové pouze přejímali a překládali, to je ovšem velice zkreslený názor. Osobně mě udivilo, jakými problémy se falsafa zabývala - jak spojit rozum a náboženství, je Korán zjevený nebo napsaný, jak by měla vypadat dobře ideální obec, jak dospět k vyššímu poznání Pravdy, atd. Studie rovněž názorně ukáže, jak různorodý monolit představoval abbásovský chalífát. Centra vzdělanosti se táhla od Granady až po Turkmenistán a představitelé falsafy pocházeli často z nearabských národů (Peršané, Židé píšící arabsky, Arabové z Andalusie, turkistické národy Střední Asie atd.). Nesmírně zajímavým shledávám způsob, kterým se filosofové snažili propojit antickou filosofii s náboženstvím, které např. Platón ve své ideální obci opomíjí. Na druhou stranu zároveň čtenář pochopí, proč falsafa nakonec upadla ve prospěch islámské ortodoxie a částečně i mysticismu. Představitelé falsafy se skutečně zabývali tématy, která by z náboženského hlediska mohla být považována za hříšná nebo minimálně na hraně popírání náboženství samotného a tudíž nepřijatelná pro většinu tehdejší společnosti. Kupříkladu se zde objevovaly myšlenky, že s Bohem (= Aktivním intelektem) může filosof navázat kontakt za pomoci svého intelektu a tím pádem není odkázán na Boží volbu (= tj. i zpochybnění úlohy proroka). Jako další provokativní názor uveďme tvrzení Ibn Bádždžy, že Korán neposkytuje odpověď na všechny situace v životě a je nutno používat rozum k jeho interpretaci či nezávislé řešení problémů (= zpochybnění zjevení Koránu). Po přečtení této knihy doporučuji zájemcům přečíst si Wásitské vyznání od Ibn Tajmíji s kritickou úvodní studií. Já jsem to četl obráceně a nyní mohu potvrdit, že by se mi Wásitské vyznání četlo mnohem snadněji, kdybych si nejprve přečetl tuto studii.

2 29.02.2020

(SPOILER) Tento komentář bude trochu komplikovnější. Knihu bych hodnotil určitě lépe, pokud by neměla titul Star Trek. Nový ST (Discovery a Picard) naprosto opustily původní Roddenberryho vizi. Gener Roddenberry stvořil utopickou společnost, která se střetávala s nedokonalými mimozemskými rasami a právě na nich se tvůrce Star Treku snažil reflektovat problémy současného světa. Nicméně Federace měla sloužit jako vzor a naděje. Nehledě na krutost dnešního světa, lidstvo má naději stát se lepším a žít v Roddenberryho utopii. Každý ST přinesl naději a optimismus, postavy řešily morální dilemata a vždy se mohly spolehnout na pevnou oporu systému tj. Federace. Ačkoliv existovala selhání jednotlivců jako např. admirála Cartwrighta nebo admirála Leytona, systém reprezentovaný hlavními postavami (Kirk, Picard nebo Sisko) je dokázal zastavit. Dokonce i Kirk nechtěl pomoci Klingonům, ale naděje na mír a hlavně samotná Federace jej přesvědčila, aby splnil rozkazy. Co však vidíme zde. Picard, kdysi veliký učenec, kapitán a stratég je pasivní a slabá postava s naivními názory. Picard zná historii a dokáže si spočítat dopady svého jednání (např. když se rozhodl nezasahovat do klingonské občanské války). Tady ovšem dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým. Federace neboli společnost založená na míru, altruismu a spravedlnosti se promění v izolacionistickou a nihilistickou společnost během několika okamžiků. Tato instituce přežila mezigalaktickou válku s Dominionem nebo invazi Borgů aniž by změnila své ideály. V knize se to stane z velice chabých důvodů. Autorka je zkušenou spisovatelkou (napsala i několik ST románů), ale tady prostě pracovala se špatným materiálem. Nelíbí se mi současný pesimistický tón Star Treku ani jeho přibližování současnému světu. Nepotřebuji vidět současný svět v utopické společnosti. Rovněž nemám rád změnu jazyka. Důstojníci Hvězdné flotily, elita celé Federace, v celé knize jenom nadávají a mluví sprostě. Příběh v podstatě nepřináší nic nového, pouze vysvětluje (neuspokojivě ovšem) některé nelogičnosti v seriálu. Opět se tu setkáváme s neblahým elementem nového ST a to je přehnaná touha po korektnosti, tudíž každá významná postava je buďto homosexuál nebo tvrdá žena. Mužské postavy v této knize jsou buďto záporné nebo slabé (včetně Picarda). Kniha a seriál by se spíše měly jmenovat Raffi než Picard. Původní ST se snažil o to samé, ale činil to mnohem sofistikovaněji a nemusel diváky neustále upomínat na svůj záměr. Proč? Protože Fedrace a lidstvo v půvoním ST už tyto problémy neřešilo tak otevřeně, jelikož rovné zastoupení je v budoucnosti zkrátka standard a postavy tak musely vyniknout svým charakterem a nikoliv pohlavím nebo rasou. Celkově jsem z knihy zklamaný, jelikož celkem dobré pasáže nebo postavy jsou upozadněné (např. romulanský styčný důstojník nebo příběh romulanského astronoma na Romulu). Jsem ovšem rád, že pravý ST je uchovávan ve starých seriálech a knihách po Nemesis.

4 27.02.2020

Zdařilý překlad nejstarší legendy z prostředí střední Evropy, který výrazně ovlivnila i svatováclavskou hagiografickou literaturu, zejména pak legendy Fuit a Crescente pocházející z pera řezenských mnichů v Praze. Je dobré si všímat jednotlivých latinských termínů pro kmen, zem, lid, apod. O to více pak doceníte původní jazyk dvou výše zmíněných legend.

1 08.02.2020

Při čtení tohoto textu mě kolikrát napadala otázka, pro koho vlastně autor píše? Pro odborníky, laickou veřejnost nebo pro muslimy? V úvodu knihy autor uvádí, že existuje jenom velice málo sériózních překladů do jiného jazyka než je arabština obsahující kritické poznámky. Vydání takové edice je samozřejmě záslužné, ale o tolik více by měl autor přizpůsobit své psaní v kritické studii Ibn Tajmijova života.
Úvodní kritická studie rozhodně není psaná pro začátečníky a při čtení buďte připraveni googlit a hledat vysvětlení každého druhého pojmu. Nicméně, pokud vytrváte odhalí se vám několik významných poznatků o islámu, islámské ortodoxii a teologii.
Až doposud jsem nebyl schopen docenit roli práva v islámu. Z tohoto důvodu zcela pokulhává srovnávání teologické praxe v křesťanství a islámu. Teologie se v islámu narozdíl od křesťanství vyvinula až druhotně. Prvotní bylo vždy právní myšlení a způsob interpretace práva. Proto také v islámu byla například první rozepře spíše politická než věroučná.
Kniha odhaluje různá úskalí při studiu islámské ortodoxie a teologie. Jaká je role teologie? Co to vlastně je ortodoxie v islámském náboženství?
Objevují se tu však i témata, která lze najít i v Evropě - jak vykládat Korán, byl Korán stvořen nebo seslán, metoda kalam, která se nápadně podobá evropské scholastice, apod.
Pokud se čtenář zajímá o islám a něco ví o salafitském islámu, může být kniha pro ně vítaným zpestřením. Pokud je potencionální čtenář úplným začátečníkem, doporučuji spíše knihy od pana Kropáčka.

1 29.01.2020

Souhlasím téměř z celým komentářem, který napsal Stenar. Pokud srovnám sérii TNG a Titan, tak obě mají své přednosti i nedostatky. Titan po skvělém úvodu a následném pokračování poněkud spadl do jednotvárnosti ST "objevitelských epizod. To znamená, že posádka každou knihu objeví zcela netypickou civilizaci nebo velice složitý fenomén. Série je sice nápaditá, ale postrádám v ní ony "politické" epizody nebo příběhy odehrávající se ve známých vodách. Naproti tomu série TNG měla velice slabý start, ale postupně graduje... možná že až příliš rychle. Knihy Q otázky a především Před zneuctěním působí až megalomansky. Nicméně je zajímavé, že jednotlivé knihy se snaží vysvětlit různé záhady světa ST (původ Borgů, vznik rasy Q).
K této knize jsem po menším zklamání z předchozího dílu přistupoval velice skepticky - zase Borgové? Nechte je už spát! K mému překvapení se mi kniha ovšem líbila a četla se velice dobře a neodradil mě ani popis vesmírné entity. Celá série evidentně směřuje k velkému finále Volání osudu, kde se asi s Borgy znovu setkáme a dá se očekávat další stupňování příběhu a zápletek. Oproti předcházejícímu dílu oceňuji výběr hlavních postav nového Picardova týmu. Objevuje se tu poněkud neobvyklá verze Spocka a nebo nová šéfka bezpečnosti s citem pro filosofii. Rovněž kvituji vývoj charakteru Worfa, který si již plně zvykl na svoji roli prvního důstojníka. Epilog postavy Leybenzona mi nikterak nevadí. Předně mi nikdy nebyl sympatický a jeho unáhlený čin má patrně sloužit pro potřeby následující trilogie, aby byla Federace ještě více zranitelnější.
Celkově tedy knihu doporučuji. Její četba je nezbytná pro následující trilogii od které mám několik očekávání. Za prvé rozuzlení celého střetu se Společenstvem, vysvětlení jeho původu a s trochou obav očekávám i zásadní překopání světa ST. Tak uvidíme.

1 25.01.2020

Zajímavé téma, které pochopitelně není v českém prostředí příliš reflektováno. Autor se nezabývá italskou invazí jako takovou, nýbrž téměř padesátiletou předehrou z 19. století, kdy Italové v podstatě trolili evropskou diplomacii (dvoujazyčná verze smlouvy o přátelství, incident ve Wal Wal). Etiopské dobrodružství odhaluje mnohé o italské historii přelomu 19. a 20. století, jakožto i její úskalí a hluboko zakořeněné problémy.

1 18.01.2020

Série prozatím pokračuje na stabilní úrovni. Po velice slibném prvním a druhém dílu přišel menší pokles ve třetí knize. Meč Damoklův je nicméně nadějné pokračování, jelikož upřednostňuje tu část, která činí sérii Titan originální, tj. různorodá posádka (v níž si čtenář konečně udělá pořádek), mezidruhové vztahy, prostor pro nové charaktery (a upozadnění těch starých), odlišné kultury (Orishané, Orionovi psi), omezení "nesmrtelnosti" některých hlavních členů posádky (Jaza - ačkoliv je ho velká škoda). Příběh splňuje vše, co od ST očekáváme, nicméně jsem byl trochu zklamaný, protože jsem očekával větší popis orishanské civilizace a trochu lepší vysvětlení původu Oka. Zejména od druhé poloviny se kniha vrací trochu do kolejí Orionových psů. Technický a trochu zmatený popis událostí. Každopádně se velice těším na crossoverovou sérii Volání osudu.

3 14.01.2020

Sice příliš nehodnotím přepisy filmů, ale tady udělám výjimku, protože tento temný S-T film patří mezi mé nejoblíbenější.

1 03.01.2020

Ojedinělá publikace v českém prostředí určitě ukrátí mnohé dlouhé chvíle v metru nebo tramvaji. Povídky či spíše mikropovídky se čtou dobře, ačkoliv kvalita překladu není vždy nejlepší. Tuto informaci ovšem nejsem schopen sám odborně posoudit. Usuzuji tak na základě svého dojmu s četby a slohu jednotlivých textů. Tato sbírka je unikátní především tím, že se soustředí především na ženské autorky z této pro Čecha téměř neznámé země. Objevují se zde příběhy z každodenního života a to jak ženského tak mužského. Velice oceňuji první tři povídky od Nádije al-Kawkabání, která ve svých příbězích popsala psychologickou zátěž, která je kladena na muže v tradičních islámských rodinách (očekávání brzkého zbohatnutí od nevěsty a její rodiny, obtížnosti uživení své rodiny, pohrdání neúspěchem, atd.). O tomto problému se většinou nedočítáme, jelikož se pozornost většinou soustředí (pochopitelně) na otázku ženských práv. Povídky zaměřující se na ženské otázky rozhodně nekončí žádným happy endem ani zadostiučiněním. Přísně konzervativní společnost nezná slitování. Kvalita jednotlivých povídek pochopitelně osciluje, ale největší nedostatek celé sbírky představuje absence historického kontextu. Čtenář neznající místní reálie nemusí příběh buďto zcela pochopit nebo docenit. Takto je tomu kupříkladu v povídce Zastavte na straně a Šála. V povídce Šála je sice vysvětleno, kdo byl az-Zubarjí, ale i tak povídka příliš nedává kontextově smysl. Závěrem lze říci, že povídkové sbírky od nakladatelství Dar Ibn Rushd představují velice vítané oživení povídkových sbírek na našem knižním trhu.

3 20.12.2019

Na první setkání s autorem je tato krátká kniha určitě vhodná. Jedná se v podstatě o dva příběhy o stejném tématu, o strachu, který sužuje Židy nebo jejich okolí. První povídka popisuje onen strach přecházející až v paranoiu na příběhu z 11. století. "V našem středu je cizí muž. Každou noc všichni voláme k Spasiteli, jen jeden volá falešně - nepřítel Spasitele." Závěr příběhu působí velice mrazivě, ovšem celá kniha začne dávat smysl až po přečtení druhé části o strachu/paranoie Židů vůči svému okolí. Celkově se kniha čte dobře, ale při její četbě doporučuji mít pořád na paměti, proč autor tuto knihu napsat. Nespoléhejte na příběh nebo na přílišnou akci.

1 20.12.2019

Po krátké pauze v předchozím díle se situace konečně pohnula k nějakému dalšímu vývoji. Postavy jako Jag a Kyp se mi na méně prostoru než v předchozím díle otevřely mnohem lépe a Jag měl konečně možnost ukázat, co v něm je. Těším se na další díl. Celkově tento řadím mezi ty nejlepší v celé sérii.

1 17.12.2019

Po rychlé gradaci došlo na jakýsi přechodný díl. To je samozřejmě zcela normální, žádná série nemůže neustále stupňovat akci. Rovněž chápu nutnost tohoto příběhu, v němž máme příležitost se v této sérii blíže seznámit s Jainou Solo. Předchozí díly se soustředily spíše na její bratry. Každopádně pád Jainy k temné straně či spíše její pokušení je logickým důsledkem smrti Anakina. Nicméně popis jejího uvažování mohl být trochu detailnější. Za málo stravitelné hodnotím všechny pasáže ohledně intrik kolem hapanského trůnu (především jména královen dost splývají). Naopak plusové body přičítám za postavu Kypa Durona, který zřejmě prochází další proměnou. Na druhou stranu neustálé upozadňování Luka se mi přestává líbit. Ale série samozřejmě nabrala zajímavý směr a těším se na další díly.

1 26.11.2019