Problém filozofie v arabském středověkém myšlení
Pavlína Šenk Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432306/mid_problem-filozofie-v-arabskem-stredo-4Rd-432306.jpg
5
1
1
Kniha seznamuje čtenáře s hlavními přístupy středověkých myslitelů reagujících na problematické postavení filozofie v arabském světě, jež vycházelo z úsilí harmonizovat řecké myšlenkové dědictví s náboženskou tradicí islámu. Proti těmto harmonizačním tendencím s cílem obrany náboženství před filozofy velmi ostře vystupovali mnozí vládci, učenci a duchovní. Postavení filozofů v arabském světě proto nebylo jednoduché. Mnozí museli své teze skrývat mezi řádky vědeckých spisů a vyhýbat se veřejnému filozofování. Vedle nepřátelského prostředí určovalo místo filozofie v tehdejší společnosti také mezi učenci všeobecně sdílené přesvědčení o škodlivosti filozofických názorů prezentovaných nepřipravenému posluchači či rozvoj arabské mystiky. Ibn Bádždža, andaluský filozof z 12. století, reaguje na nejasnou pozici filozofie v arabském prostředí a ve své filozofii osamoceného se snaží velmi důrazně spojit obec s životem filozofa. Nabízí tak v arabské filozofii zcela originální pojetí role filozofa ve společnosti. Stěžejní část knihy proto představuje analýzu Ibn Bádždžova filozofického textu Řízení osamoceného.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
arabské dějiny středověká filozofie
Problém filozofie v arabském středověkém myšlení
Neobvyklé ale nesmírně zajímavé téma. Autorka se snaží postihnout jeden z mnoha problémů filosofie v arabském středověkém myšlení - role a postavení filosofa ve společnosti. Kniha zcela určitě obohatí čtenářův často velice jednoduchý náhled na filosofii islámského zlatého věku. Ve škole se učíme, že Arabové pouze přejímali a překládali, to je ovšem velice zkreslený názor. Osobně mě udivilo, jakými problémy se falsafa zabývala - jak spojit rozum a náboženství, je Korán zjevený nebo napsaný, jak by měla vypadat dobře ideální obec, jak dospět k vyššímu poznání Pravdy, atd. Studie rovněž názorně ukáže, jak různorodý monolit představoval abbásovský chalífát. Centra vzdělanosti se táhla od Granady až po Turkmenistán a představitelé falsafy pocházeli často z nearabských národů (Peršané, Židé píšící arabsky, Arabové z Andalusie, turkistické národy Střední Asie atd.). Nesmírně zajímavým shledávám způsob, kterým se filosofové snažili propojit antickou filosofii s náboženstvím, které např. Platón ve své ideální obci opomíjí. Na druhou stranu zároveň čtenář pochopí, proč falsafa nakonec upadla ve prospěch islámské ortodoxie a částečně i mysticismu. Představitelé falsafy se skutečně zabývali tématy, která by z náboženského hlediska mohla být považována za hříšná nebo minimálně na hraně popírání náboženství samotného a tudíž nepřijatelná pro většinu tehdejší společnosti. Kupříkladu se zde objevovaly myšlenky, že s Bohem (= Aktivním intelektem) může filosof navázat kontakt za pomoci svého intelektu a tím pádem není odkázán na Boží volbu (= tj. i zpochybnění úlohy proroka). Jako další provokativní názor uveďme tvrzení Ibn Bádždžy, že Korán neposkytuje odpověď na všechny situace v životě a je nutno používat rozum k jeho interpretaci či nezávislé řešení problémů (= zpochybnění zjevení Koránu). Po přečtení této knihy doporučuji zájemcům přečíst si Wásitské vyznání od Ibn Tajmíji s kritickou úvodní studií. Já jsem to četl obráceně a nyní mohu potvrdit, že by se mi Wásitské vyznání četlo mnohem snadněji, kdybych si nejprve přečetl tuto studii.