Richard Skolek komentáře u knih

Je potřeba ocenit zasazení a styl vyprávění, někdy sice autor trochu tlačí na pilu, ale celkově je jazyk poetický a text pozvedává. Přesto jsem po dočtení dost zklamán. Příběh se celou dobu rozjíždí a startuje, "zážeh" ovšem nepřijde, všechno prostě jenom tak zhasne. Nikdy to není meditativní vyprávění se skutečnou filozofickou hloubkou, fungující alegorie, brutální boj o přežití ve stylu Živých mrtvých ani mystické sci-fi, ačkoliv kniha různě přeskakuje mezi všemi těmito žánry.
Není ani jasné, co přesně je s tímto světem v nepořádku – něco působí nadpřirozeně, něco jako náhlá změna fyzikálních zákonů, pak jsou tu ale také pasti, které naznačují nějakého fyzického, existujícího nepřítele. Zůstávají jen otázky a logické rozpory.

3 22.08.2022

Někdy vtipné, jindy hořké, po celou dobu každopádně velmi autentické a silné. Přesto mi tam něco chybělo. O knize jsem několikrát slyšel, že jde o první český lesbický román, a právě tahle vrstva působila v rámci celku poněkud odtrženě. Úplně to samé by se totiž hrdince mohlo stát s mužem, sexuální orientace vlastně v příběhu jako takovém nehrála roli. Což samozřejmě neznamená, že by zároveň nemohlo jít o první český lesbický román, ani to není chyba autorky, jen to ve mně vytvořilo trochu jiná očekávání.

3 23.02.2022

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli je Noční recepční dobrá kniha, nevěděl bych, co mu na to odpovědět. Je to rozhodně velkolepé dílo, po jehož dočtení mám ovšem docela rozporuplné pocity. Próza je to úchvatná, všechna čest. Je znát, že Le Carré dlouho pracoval pro britské tajné služby, prostředí špionů, intrik a tajných operací je popsáno neuvěřitelně detailně. Na druhé straně, právě v tom je problém. Veškerý děj je utopený v záplavě často zcela irelevantních podrobností, vše je rozepsáno tak obsesivně, až si člověk teskně vzpomene na nekonečné vsuvky Huga nebo Melvilla. Příběh navíc jaksi vymizí do ztracena a nemá žádný zřejmý vrchol, což je sice (nejspíš) realistické, ale čtenářsky extrémně frustrující.

P. S.: chápu, že nakladatel se anotací snažil zaujmout, ale popsat tuto knihu jako "akční špionážní román" je opravdu absurdní. Noční recepční je všechno, jen ne akční.

3 30.08.2021

Ve své době nejspíš tato kniha musela působit jako zjevení, musím ale říct, že jako současný čtenář jsem z ní byl docela zklamán. Zápletka je mimořádně zajímavá, vyhýbá se ale hlubším etickým úvahám, což je z mého pohledu to hlavní, čím by dílo mohlo být skutečně nadčasové – technologie samozřejmě zastará, otázky si ovšem klademe stále tytéž. Doktor Moreau své postoje vysvětlí poměrně podrobně, k žádné obsáhlejší myšlenkové konfrontaci ale nedojde, protože záhy umírá. Další příležitost by se snad nabízela na konci, kdy se hrdina vrací do civilizace, v níž se najednou necítí dobře, ani to ovšem není nijak rozvinuto. Celkový dojem potom příliš nezlepší ani to, že příšery/experimenty jsou popsány docela nevýrazně – nejsilnější atmosféru má kniha na začátku, kdy se před hrdinou většina z nich skrývá, pak je ale "vidíme" čím dál častěji, a tím se kouzlo vytrácí.

3 06.08.2021

Letní kraťasy jsou povídkovou sbírkou čtyř autorek. Kniha zatím vyšla pouze elektronicky a je ke stažení zdarma, autorky přitom zdůrazňují, že se ony i všichni spolupracovníci vzdali honoráře – spokojený čtenář má případně podpořit dětský hospic Dům pro Julii. Na Databázi knih mají v tuto chvíli Letní kraťasy devadesát pět procent a spoustu nadšených hodnocení, při pozornějším pohledu ale člověku neujde, že drtivá většina je přímo od autorek nebo od lidí, kteří se na vzniku knihy nějakým způsobem podíleli. Jak to tedy je? Jde o bohulibý počin a o texty, které by klidně mohly vyjít i klasickým způsobem, nebo o rozporuplnou marketingovou strategii, která má slabšímu dílu přitáhnout alespoň nějaké čtenáře?
Povídka „Díky ti, Franzisko“ od Miriam Blahové příběhově není marná, řemeslně je ale jednoznačně nejslabší. V textu je jedna krkolomná formulace za druhou, autorka navíc pořád dokola chybně uvozuje přímou řeč. U trojice Anet, Adam a Aleš, která se často objevuje společně, si také člověk vzpomene na známou zásadu o pojmenovávání postav – jak se zmatený čtenář rychle přesvědčí, její nedodržování je poměrně nepříjemné, zvláště když jsou daná jména i stejně dlouhá.
„Teorie prvního polibku“ od Theresy Black vypadá o poznání lépe – text je daleko vyzrálejší a zajímavější, na začátku navíc také velmi vtipný, ačkoliv to se později vytrácí. Slibně rozjetý děj ovšem naprosto nepochopitelně končí v půli, jako by se blížil deadline nebo jako by si autorka jeden den řekla, že už ji to prostě nebaví. Marně přemýšlím, kdy jsem viděl náhodnější a uspěchanější konec. Je to podobné, jako bychom úspěšně zničili Prsten moci a zbytek děje sfoukli dvěma odstavci.
„Jinolický trip“ Jany Jánské se odehrává v alternativní realitě, kde nadržené náctileté dívky neustále manicky odhazují svršky a agresivně se vnucují chlapcům. Slovo „trip“ se hodí, příběh je hodně překomplikovaný a na logiku se v něm nehraje – první půlka je řetězec extrémně nepravděpodobných náhod, v druhé už se kauzalita ani nepředstírá a věci se prostě dějí.
„Klíčové rozhodnutí“ od Sarah Parsley je řemeslně i příběhově nejlepší, a to s velkým náskokem. Na konci se sice všechno vyřeší přehnaně rychle a jednoduše, celkově jde ale o dobře napsaný text s příběhem, který zaujme a člověk se u něj nechytá za hlavu. Je to pravděpodobně také jediná povídka, kterou by byl „standardní“ nakladatel ochoten vydat tiskem.
Sbírku čtyř romantických příběhů uzavírá pohádka „Tlapka a Hvězdička“ od Šárky Hieke, která se sem nehodí ani žánrem, ani cílovou skupinu, ani tématem. Rozhodnutí zařadit ji do této knihy je záhadnější než průměrný díl Akt X a není nijak objasněno, autorka navíc není uvedená na přebalu, na konci na rozdíl od ostatních nemá medailonek, a vypadla dokonce i z tiráže. Napadá mě snad jen to, že omylem napsala něco úplně jiného, ale měla už slíbené, že v knize bude.
Co se týče úpravy, je potřeba velmi pochválit nadstandardní korekturu, překlepů je v textu jen pár, což zvláště u knihy zadarmo překvapí a potěší. Redakční práce je naopak naprosto nedostatečná, zjevně neproběhla ani poctivá mravenčí práce, kdy by se šlo větu po větě, ani celková konzultace příběhů, která by většinu zmíněných problémů snadno vyřešila. Vezmeme-li v úvahu, že se jedná o začínající autorky, tady to nakladatel trestuhodně podcenil. Zcela odbyté je bohužel i formátování elektronické knihy – chybí interaktivní kapitoly, aby se mezi příběhy dalo jednoduše přepínat, ve druhé povídce se neustále mění barva písma, nezobrazují se drobné typografické ilustrace apod. Jsou to drobnosti, jedná se ale o věci, které bych uměl udělat i já, takže jsou jasným dokladem, že knize žádná přehnaná péče věnována nebyla. A je to škoda – žádná z povídek není vysloveně strašlivá a věřím, že nás autorky třeba časem příjemně překvapí. Tady je ovšem nakladatel nechal ve štychu.
Zkrátka a dobře – na Dům pro Julii přispějte, Letní kraťasy si ale můžete nechat ujít.

3 12.06.2021

Velmi originální příběh o zakřiknutém venkovském učiteli, který postupně šplhá dalšími a dalšími patry obrovité a tajemné Věže a snaží se najít svou manželku. Zezačátku jde děj dopředu dost pomalu a dlouho to vypadá, že sestává z víceméně náhodných částí, postupně se ale ukazuje, že za vším tím šílenstvím je přece jen nějaká logika a že všechno tvoří jeden velký promyšlený celek. Za pochvalu rozhodně stojí introvertní a zpočátku poměrně nesympatický hrdina, který se neochotně, ale o to uvěřitelněji přizpůsobuje chaotickému prostředí Věže. Skvělá je i gradace příběhu a práce s reáliemi – téměř realistický text se postupně posouvá někam ke steampunku, ovšem chytře a po malých krůčcích.

3 27.05.2021

Pět hvězd dávám především za seriál, kniha samotná je dost nevyrovnaná. Autoři to pojali velmi kreativně, čtenář se tak často dozví i věci, které v seriálu vůbec nebyly, což fanoušky jistě potěší; zhruba stejně časté jsou ovšem i pasáže, kde jsou původní dialogy upraveny tak neobratně, že bych dal přednost doslovnému přepisu.

3 22.01.2021

Krásně napsaný román o zvláštních postavách. Většina z nich se zmítá mezi dvěma extrémy, táhne je to zároveň nahoru i dolů. Chtějí žít v souladu s Bohem, být tu trochu užitečné, nenechat se zlomit ranami osudu, nějaká vada charakteru či nepříznivé okolnosti jim to však kazí. Jsou jaksi „zaseknuté“ a netuší, jak dál.

Bylo mu třicet let, kolem rtů se mu už lehce rýsovaly dvě vrásky, oči se dívaly trochu unaveně ze zahnědlých víček. Celý výraz jeho tváře byl trochu zatrpklý jako u lidí, kteří mají za sebou spoustu promrhaného času a pod nohama střepy sesypané ctižádosti.

Mnohé zůstává nedořečeno. Autor často zdůrazňuje pomíjivost a osudovost věcí, nezřídka se zdá, jako by věděl, že brzy přijde další světová válka (ačkoliv román vyšel v roce 1935). Na příběhu tu tolik nezáleží, hlavní je vnitřní život postav.

„Přišel jsem sem jako ty,“ ozval se za chvíli Jan Šimon. „Když nebylo důvodu, abych byl tam nebo onde, vrátil jsem se do kraje, který mi byl dán. Myslil jsem na něj pod trojím nebem, viděl jsem stékat slunce po listí naší zahrady a čichal jsem ze spaní vůni naší hlíny, když se rozsýpá za pluhem – a když jsem se vrátil, měl jsem pocit, že se stalo nedorozumění. Jsem tu zbytečný, a co bych mohl dělat, mi nestojí za to. Navršil jsem už na sebe tolik hanby, že by to stačilo k zoufalství. A přece si nemohu zoufat.“

Je to každopádně čarovná kniha.

2 13.02.2024

Vrchol celé ságy a Martinův magnum opus, který obávám se již nepřekoná (jakkoliv by si to jistě všichni jeho čtenáři přáli). Zvláště druhá polovina této knihy je ve znamení neuvěřitelného crescenda, kde se na čtenáře valí jedna zásadní událost za druhou. Samý zvrat, samá šokující scéna, co chvíli se naprosto zamíchá kartami. Úchvatný čtenářský zážitek.

2 12.01.2024

Capote má hravý, někdy až poetický jazyk, kniha jako celek mě ale příliš neoslovila. Holly Golightly je bezpochyby zajímavá postava, na jednu stranu šarmantní, mysteriózní a nevypočitatelná, zároveň také ale dost krutá a bezohledná, pro mě ovšem od začátku dominovala ta poloha manipulativní potvory. Navíc jsem celou dobu nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co si od ní dospělí muži nechají líbit. A jinak tady toho moc není, ostatní postavy jsou spíš schematické a moc se o nich nedozvíme, prostředí je taky popsané spíš letmo.
Mám pocit, že řadě čtenářů kniha mírně splývá s filmem. Pustil jsem si ho hned po dočtení a musím říct, že poněkud vylepšil i můj dojem. Příběh v něm má výrazně obroušené hrany, a navíc tam hraje zjevení jménem Audrey Hepburnová. Ta se sice na roli (i podle autora) vůbec nehodila, ale okouzluje i tak.

2 18.12.2023

Tahle kniha je pohlazením po duši. V podstatě jde „jen“ o trochu rozjímání nad smyslem života a pár dialogů o tom, co to znamená být člověkem, ale je to mnohem poutavější a barvitější, než by se z tohoto popisu mohlo zdát. Autorka děj zasadila do prostředí, které se útulností vyrovná i světu Harryho Pottera, reálie jsou ovšem jenom načrtnuté a pamatovat si je nemusíte. Mnohem víc tu jde o pocity a o všudypřítomnou harmonii.
Chambersová to koneckonců ve věnování nejlépe říká sama: „for anyone who could use a break“. Pokud si potřebujete odpočinout od reálného světa, tohle dílo je skvělou volbou.

2 08.12.2023

Krásně ilustrovaná sbírka keltských pověstí a příběhů. Oproti většině podobných knih se čte o poznání příjemněji a pro dnešního čtenáře je mnohem stravitelnější, neboť tu nejsou klasické středověké vyprávěcí postupy, například to, že se všechno musí třikrát zopakovat. Také je tu výrazně méně přemoudřelých mluvících zvířat, a naopak více zajímavých nestvůr, které je třeba skolit.
Na druhou stranu kniha místy připomíná zápisky z protialkoholní léčebny – kolem alkoholu se točí snad třetina příběhů. Jeden hrdina příliš pije a zamiluje se do tuleně, druhý pije málo a je neustále v depresi, třetí pije středně, ale nechce se ženit, takže musí na zádech nosit mrtvolu, počtvrté pijí všichni a jde o oslavu irského poitínu, což je zjevně nejlepší alkohol široko daleko.

2 24.10.2023

Rozhodně nejlepší kniha celé trilogie, ale pachuť z nepřesvědčivých předchozích dílů už nezmizí. Úplně zlé to nebylo, ale jsem velmi rád, že mám tuhle sérii za sebou a můžu se pustit do něčeho lepšího.

2 20.09.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 07.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 04.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 04.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 04.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 04.08.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 31.07.2023

Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).

P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.

2 27.07.2023