Revasol komentáře u knih

Tato kniha je bible anti-etatistů, libratariánů nebo anarchokapitalistu. Úžasné na ní je, že je zároveň vstupní bránou do světa deziluze prospěšnosti států bez rozdílů režimů. Kdo chce okusit kouzlo rakouské ekonomické školy, ale na Misesovi, Hayekovi nebo Rothbardovi si ZATÍM vylámal zuby, Bastiat je přesně ten, kdo lidskou řečí a pomocí dosti jednoduchých příkladů, vyvrací mýty ohledně prospěšnosti státních zásahů do ekonomiky a celkově do života lidí, kteří vytváří hodnoty. Kniha co mi změnila život.

1 31.05.2022

Kontext. Všechny Star Wars filmy mě nechávají chladným (Rogue One bylo skvělé). Co ovšem miluji je tvorba pramenící v kdysi legendárním herním studiu Bioware. Old Republic (Stará Republika). Hodnocení je tedy cíleno na stejně postižené kolegy a kolegině. Hrál(a) si hry Knights of the Old Republic (KOTOR)? Umíš číst? Umíš číst knihy? Pak je Revan povinností. Společně s trilogií Darth Bane se jedná o nejlepší počin v češtině ze světa Staré Republiky. Jako milovníka příběhů prvních sithských lordů (zasazení není v době prvních lordu, pouze odkazuje) jsem se vyžíval v popisu prostupování temnou stranou Síly. Sladkou tečkou je fakt, že série KOTOR i kniha Revan pochází ze stejného pera, takže silně doporučuji knihu číst po dohrání obou dílů. Nemohu však říci, jak bude kniha působit na neznalé herní série KOTOR.

4 29.01.2020

Vše začalo nekvalitním dokumentem o Kubánské revoluci. Po shlédnutí jsem jej shlédl znovu a znovu. O této události jsem věděl, ale díky dokumentu jsem si začal pokládat otázky. Proč je Castro považovaný za socialistu a levicového člověka? Proč se jím stal? Jaký měl důvod tak nenávidět USA? Proč se "paktoval" se SSSR? Jako liberál a pravičák jsem byl zmatený, proč sympatizuji s M26 (Castrovo hnutí) i přesto, že dlouho pohrdám socialismem a "Východem"? Kniha Útok na kasárna mi na všechny tyto otázky odpověděla. Troufám si tvrdit, že právě její úvod, který popisuje Kubu od dob španělské kolonie pro mě byl nejdůležitější. Robert Merle si pomocí stovky rozhovorů vystavěl informační databázi období vzniku Hnutí 26. července, které finišoval útok na kasárna Moncada a její důsledky (finišovala kniha, M26 měla ještě dlouhou budoucnost). Největší plus této skvělé knihy je právě rozsah jejího vyprávění. Jedná se o přesně tu knihu, kterou chcete číst, když nic o Kubánské revoluci nevíte. Nakonec se může taky stát, že po přečtení si řeknete: "Chci vědět víc." A zamíříte si koupit autobiografickou kroniku "Fidel Castro Ruz". To už je ovšem další level a je nutné brát v úvahu, že mohla být po vyhnání Batisty z propagandistických důvodů upravena.

02.06.2019

Jedná se o první knihu, kdy jsem si její název neústále připomínal, abych byl připraven na tu správnou chvili, kdy se dozvím důvod, proč se jmenuje Křivopřísežník. Autor si dával na čas. Pro někoho, kdo tuto knihu ze světa trpaslíků četl jako první, by mohla být tato zkušenost špatná. Kniha je utahaná, rozbíhá se pomalu a dá se říci, že pořádný spád má až v závěru. A to je moc dobře, protože se jedná o trpaslíky a ti nikam nespichají. Po knize Nositelé zášti se jedná o další "trpaslíkovké" dílo jak má být. Jediný problém této knihy je v počtu jmen, které si moje churavá pamět nebyla schopna zapamatovat. Naštěstí to není důležité a celou dobu si říkáte, jak asi dopadnou. Kniha dočtena a je na čase trilogii zakončit Strážcem cti.

22.09.2018

Kdykoliv se mě někdo zeptá na toto dílo mnou milovaného autora, řeknu: "Je to skvělá 700 stránková kniha o ničem." Stojím si za tím a přesto se mýlím. Protože kdo jsem, abych tvrdil, že je o ničem? Těšil jsem se, až ji konečně dočtu. Když se tak stalo, měl jsem příjemný pocit, že jsem to dokázal, jako když jsem dočetl Silmarillion. To bylo vše. Ale jako každý Murakami, musel i tento v mém srdci a mysli uzrát a až s časem přicházím k tomu, jak velký děj kniha měla. Přesně proto miluji tohoto autora. „Čtu“ knihu i po tom, co už na ní dávno ulpívá mnohaletý prach v regálu mé skromné knihovny.

6 26.04.2018

Byl jsem mlád. Nezkušený. Stál jsem před rozcestím. Za sebou jsem měl cestu roubenou roztomilými chaloupkami a dobrodružnými příběhy jednoho francouzského klučiny jménem Mikuláš a jeho party. Toto rozcestí se dříve nebo později muselo objevit. Kam dál? Jedna ze směrovek měla na sobě napsáno Dýchej. Ukazovala na cestu, která se ihned ztrácela za horiznotem, takže krok tímto směrem byl krok do prázdna. Ale zkusil jsem to. Příběh pojednává o mladé slečně, která se psychicky zmítá v kolotoči událostí, které by se daly pojmenovat jako klasické dívčí problémy. Je však pouze slupka, tak složitého plodu jako je roztržitá a citlivá mysl mladé dívky. Kniha by zřejmě nebyla tak působyvá, nebýt oné směrovky. Dýchej byla pro mě první vlaštovka v "žánru" depresivně-melancholických knih. Spokojen jsem přešel horizont, abych okamžitě narazil na docela jiného génia. Haruki Murakamiho. Ale to už je jiný příběh. Tento končí činem, který Charlene již nemůže vzít zpět. Kniha si zaslouží plný počet, protože v tom, co mi chtěla sdělit uspěla a já děkuji paní autorce, které v době napsání bylo 13 let. Tleskám.

2 26.04.2018

Každý zná Pána Prstenů. Jedná se o úžasnou Trilogii a etalon fantasy od krále žánru. Když bych si představil Trilogii jako tři krále, Silmarillion by byl jejich Bůh. Veledílo, které je náročné číst, ale odměnou vám neuvěřitelný příběh historie Středozemě. V mém okolí se stal trend předhánění se, kolikrát kdo knihu přečetl a kolikrát musel začít číst od začátku, protože se v záplavě jmen ztratil. Co se týče mě, tak já jsem knihu dočetl až napodruhé. Několik let po přečtení si pamatuji jen střípky, ale co si pamatuji dokonale je ten pocit při čtení. Pocit, že sedím ve staré monstrozní knihovně a ze zažloutlých stránek rozkrývám zapomnutou historii z jediného výtisku, který se dochoval. Vzrušení a zároveň vyčerpání. Doporučuji si ji po přečtení napsat do životopisu pod kolonku Dovednosti...

5 24.04.2018

Jako u každého umění je i v hodnocení toho dílka třeba kontext. Jako mladý, pubertou čerstvě absolvovaný student jsem jednoho večera shlédl My Fair Lady (1964) s Audrey Hepburn. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. A hnaný touhou ji znovu vidět jsem se nakonec dostal i ke snímku Snídaně u Tiffanyho (1961). Plný nadšení jsem hned druhý den zaběhl do knihkupectví a měl tu možnost se seznámit se jménem Truman Capote. K dnešnímu dni jsem od něj přečetl již spoustu knih, ale Snídaně byla pro mě nejintenzivnější. Jak moc mě ovlivnil film vám nedokážu sdělit, ale typuji že hodně. Snídaně je malé dílko, které kdyby nevzniklo, tak se nic nestane. Jenže ono vzniklo. Z pera velmi kontroverzního, ale o to geniálnějšího autora, jehož příběh o rozverné mladé slečně, která stále hledá své místo, je o to důvěryhodnější, když si zjistíte, jaký byl Truman mimo své romány. Neumím knihy odborně rozebírat a ani narážky na společenské problémy té doby jsem asi nepochytil, ale abych alespoň vzdáleně přirovnal toto dílko k něčemu známenu, tak číst Snídani, je jako jíst dortík a popíjet lahodnou kávu v kavárně, kde se v pozadí line skladba Moon River z piána úžasného Henriho Manciniho, který dokáže zastavit čas.

8 17.04.2018

Tato kniha je mistrovské dílo ve svém oboru. Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest chodit na přednášky doc. Patočky a úspěšně absolvovat jeho předměty mohu tuto knihu hodnotit ze vztahu velmi blízkého. Za vše asi mluví věta pana docenta: "Jestli jste si mysleli, že rozumíte transformátorům, tak vás teď přesvědčím, že tomu tak není." ... Kniha je povinnosti každého silnoproudého inženýra.

1 02.06.2017

Společně s Mikulášem a jeho patáliemi moje nejoblíbenější kniha z dětství. O tom, jak moc jsem se do této knihy zamiloval svědčí také současný stav mého výtisku . Byl jsem do ní tak začtený, že jsem ji nepouštěl ani v době koupele a jednou se mi podařilo ji pokřtít. Do dnešních dnů má krásně pokroucené stránky. Strasti plné zážitky brášky Lajdáčka mě dovedli až k pláči. O smrti myšičky ani nemluvě. Když jsem, ale knihu po přečtení jako malý odložil, pln emocí jsem si její obsah zapsal do paměti tučným písmem. Své kvality inteligentní pohádky obhájila, když jsem ji po patnácti letech znovu otevřel, vyvolal svojí dětskou představivost a ponořil se do světa, kde louka, není tak prázdná, jak se může zdát. Stačí jen trošičku odhrnout stébla a pořádně se podívat.....A jeje. Domečky....

5 17.04.2017

Jak začít? Asi krátkým příběhem, protože kontext je nejdůležitější. Upřímně není kniha, kterou bych znal lépe, než Norské dřevo. Před sedmi lety mi byla doporučena pro mě neznámou slečnou. Byl jsem v období, kdy mi věk a intelekt naznačoval, abych se začal poohlížet po vážnějších autorech. Po fenomenálním Tolstém, můj zrak padl na Murakamiho Norské dřevo. Dílo pro mě bylo vstupenkou do jiného světa. Murakamiho styl psaní je lehký, mystický, mlžný, erotický a hlavně melancholický. Číst Norské dřevo je jako nahlížet do duše mladého japonského studenta, který jeho slovy: "vnímá hlavně sebe". Vše okolo něj je jako projekce na platně. Po přečtení většiny Murakamiho knih, přičemž Norské dřevo jsem přečetl asi 6x, mohu říci, že právě Norské dřevo je etalonem jeho bohaté tvorby. Kdybych zde začal popisovat průběh knihy a co bylo pěkné a co se mi nelíbilo, úplně bych ji zničil. Na Murakamiho knihy se nemohou psát recenze. Harukiho musíte pocítit na vlastní kůži a nejlepším lístkem na první představení je právě Norské dřevo.
Poznámka: Pokud prožíváte depresi, není nic lepšího než Murakamiho díla. Skoro bych se odvážil tvrdit, že nejlepší zážitek z jeho knih je hlavně v období: "kdo vlastně jsem a kam mířím."

18 10.04.2017

Úžasná jízda protkána hesly a názvy her, které v osmdesátkách znal snad každý Gamer na západě. Bohužel z pohledu "dobrovolného" osadníka bývalého východního bloku, kde ony epické hry z Améru musely projít dosti nekompromisním výběrem: "Co rozjedeme na Consulu nebo na Tesle a co dostaneme přes hranice," musím říct, že většina pro mě byla neznámá. To ale vůbec nevadí, protože hlavní proud knihy neznalostí osmdesátek není narušen. Spíše než sci-fi, bych ji nazval luxusní pohádkou s roztomilou lovestory, kde hrdinovi fandíte do poslední chvíle a doufáte, že tato pohádka skončí happyendem. Po dlouhé době kniha, ze které jsem nemohl odtrhnout očí.
A koneckonců, co mi brání si ty luxusní hry tvořící kolébku video-herní civilizace zahrát teď. Díla jako Black Tiger, Zork, Adventure, Joust nebo Tempest, prostě nezestárnou.

6 17.02.2017

Když jsem knihu jako student střední školy, pro něhož byl Kánon synonymem ke koncentračnímu táboru, kde vás Nacisté nutí číst knihy, co nemáte rádi, otevřel a začal číst, ještě jsem nevěděl, jaké důsledky na mě ve výsledku bude mít. Počáteční přemlouvání k četbě se obrátilo v dychtivé očekávání dalších událostí a životních příběhů hrdinů umístěných ve vyšším společenském kruhu carského Ruska. Místo, kde Tolstoj dokázal bruslit takovým způsobem, že na to vzpomínám ještě teď po několika letech.
Příběh každého hrdiny je jedinečný a žádný z nich mě nebyl lhostejný. I přes to, že chování některých z nich byli v rozporu s mým přesvědčením, Tolstoj vždy dokázal vysvětlit (resp. naznačit) záměr a myšlenkové pohnutky hrdinů. Místo v této knize si našla i politika. I když okrajově ve formě ideologických pohnutek rodící se socialistické myšlenky.
Kniha, která ani po bezmála 150 letech od svého vydání neztratila na ceně.

7 02.02.2017