Prudence
komentáře u knih
Hodiny
Ian McEwan
Měla jsem od knihy jiné očekávání. Příběh zajímavý, ale pro mě neuvěřitelně nudně a dlouze napsaný. V poslední třetině mě aspoň trochu zaujala konfrontace s osudovými ženami hrdiny, ale celkově jsem měla problém knihu dočíst.
Krámek s fantazií
Tabitha Bird
Laskavá fantasy pohádka o ztrátách, smutku a smíření se smrtí. Pěkně se to četlo, příliš silné emoce to ve mně ale nevyvolalo, spíš spokojenost, že je všechno tak, jak má být.
Malý život
Hanya Yanagihara
Nesmírně smutná knížka. Vyvolávala ve mě silné emoce, ke konci jsem si ji musela dávkovat, abych se trochu vzpamatovala, zároveň aby mi vydržela déle, aby to neskončilo tak, jak jsem se bála, že to skončí. Zároveň jsem jednou mou části chtěla být stále ponořená do toho příběhu, do těch emocí, chtěla jsem být přítomna s hrdiny příběhu. Příběh je o lásce, přátelství, zoufalství, samotě, sebenenávisti, bezradnosti milujícího vůči utrpení milovaného. O smutku, neschopnosti přijímání, nedůvěry v sebe sama, nedůvěry k lidem, zoufalé potřebě lásky. O sebepoškozování, bolesti, které skýtají jediný možný únik před utrpením. Příběh o tom, co s člověkem udělá strašné dětství plně násilí, sexuálního zneužívání, nelásky, manipulace, bez rodiny a bez láskyplného přijetí. O obrovské zátěži, kterou takové dětství zanechá dospělosti, takové zátěži, se kterou se nedá žít a přesto se žije. Jedna z mála knížek, která se dotkla mého srdce. V půlce knihy jsem autorce odpustila i velmi dlouhá a nepřehledná souvětí, plná závorek, středníků a dvojteček. Tak dlouhá, že jsem se musela často vracet na jejich začátek, abych pochopila jejich smysl. Díky příběhu a jeho emocím jsem tento jediný rušivý element nakonec přijala, ke konci knihy jsem ho už nevnímala, stal se součástí příběhu. Tato knížka se nečte lehce, přesto se nelze od ní odtrhnout.
Klub monster
Jennifer McMahon
Taková dobře čtivá pohádka na relax, v žádném případě to není děsivé, spíš člověk čeká, co z toho bude. Závěr knihy překvapil, úplný závěr to trochu zazdil, ale protože jsem nečekala zázrak, tak jako čtení na dovolenou to docela šlo.
Osamělá noc
Charlotte Link
Moje první kniha od této autorky. Celkem dobrá detektivka s mnoha mrtvolami. Nesedl mi styl vyprávění, postavy a jejich osudy se mi nedostaly "pod kůži". Všechny do jedné, oběti, vrah i policisté, jsou osamělí a mají problém navázat vztah.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Velmi čtivá kniha, dobrá. Citlivá a přitom ne příliš patetická. Strašně moc překlepů.
Řeznice z Malé Barmy
Håkan Nesser
Nebyla to tak špatná kniha. Na mě pomalá a pasáže pokusů kontaktovat boha a zesnulou manželku nudné, ale věřím, že někoho osloví. Konspirace se spolkem Sester byla podle mého soudu zbytečná a rušivá. Líbil se mi styl psaní a závěr, zamyšlení nad vinou a trestem, nad okolnostmi a náhodami, které ovlivnily život a konání hlavní hrdinky.
Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
Kniha splnila mé očekávání. Velmi málo víme o téhle uzavřené zemi a kniha podnítila můj zájem dozvědět se víc. Rozum zůstává stát nad tím, jak v dnešní době může ještě existovat takový režim popírající základní lidská práva, ignorující hladomor a neskutečnou bídu svých obyvatel. Bohužel nečteme historii, ale současnost a z toho dost mrazí v zádech. Zároveň jsem si opět připomněla, jaké mám štěstí, že jsem se narodila jinde, nikdy jsem neměla hlad, nikdy mi nešlo o život. Doporučuji všem pro připomenutí, že ne všude je tomu tak.
Lidská trofej
Holly Watt
Celkem napínavá kniha. Moc mi nevyhovoval styl, hlavně zpočátku jsem se občas neorientovala kdo s kým, autorka automaticky předpokládala, že si domyslím. Ve druhé polovině se děj zrychlil a pak už vše bylo jasné, ale tak trochu i předvídatelné. Téma uprchlíků, jejich bezvýchodné situace a nulové hodnoty jejich životů pro západní svět, je náročné a stálo by za hlubší zájem, ale chápu, že autorce šlo hlavně o linii thrilleru, dobrodružství a nebezpečí hlavních postav.
Slepec
Christine Brand
Dobrá, napínavá a čtivá kniha se zajímavým tématem. Aplikace By my eyes musí být pro nevidomé velkým přínosem a v knize byla výborně použitá jako nástroj svědectví nevidomého o únosu těhotné ženy. Rychle přečteno, bavilo mě to.
Kdo rozváže pás Orionu
Aleš Rozehnal
Nevím, jak někdo mohl označit tuto knihu jako thriller. Absolutně nic se tam neděje. Je to kniha plná historických informací, matematických pouček a filozofických teorií. Když pominu fakt, že je neuvěřitelně nudná, což plyne z mého očekávání napětí a nebezpečí, kterého bohužel v knize není ani špetka, neskutečně mě iritoval hlavní hrdina, který má znalosti sečtělého amatérského historika, matematika a filozofa. Nicméně postupem knihy jsem byla ráda, že o dotyčném tématu něco ví, neboť pokud tomu tak nebylo, následovala nudná několikastránková pasáž poučující čtenáře o jistě významných událostech historie, vědy a filozofie. Vzhledem k tomu, že jsem očekávala klasický thriller, tedy knihu plnou napětí, nebezpečí a nečekaného konce, sama sobě dávám 5 hvězd za to, že jsem dočetla až dokonce doufaje, že se konečně něco začne dít. Očekávala jsem napětí a příběh, jehož dějová linie by byla svázána nějakým skutečným historickým faktem a dejme tomu i nějakými filozofický závěry. V tom případě se ráda poučím a event. si další informace o daném tématu vyhledám. Tato kniha však je plná nekonečných faktů a pouček a děj, pokud tam nějaký je, se vytratil a vlastně ani nevím, kam směřoval. Pokud bych po této knize sáhla jako po populárně naučném dílu ve snaze se vzdělávat, měla by snad větší úspěch. Takto to byla bohužel ztráta času.
Jmenuji se Maryte
Alvydas Šlepikas
Přečteno rychle. Donutilo mě to zjistit si pár informací o životě o poválečném Prusku, o kterém jsem neměla ani ponětí. Kniha je syrová, stručná. Dokonale vykresluje prostředí, ve kterém se postavy pohybují. Samotné postavy nejsou až tak důležité. Kniha je o nelidské krutosti, jež se páchala na nevinných rodinách, hlavně na hladových, ztracených a osiřelých dětech a zoufalství matek, jež své děti nedokáží nakrmit. Je o všudypřítomné smrti, která zdánlivě v postavách dětských i dospělých nezanechává stopy. O ztrátách životů, důstojnosti, o boji o přežití. Není to román. Je to výpověď. Tomu odpovídá styl vyprávění, který nerušil a nechal ve mně doznívat spoustu palčivých nezodpovězených otázek.
Vysněný život Ernesta G.
Jean-Michel Guenassia
Kniha se četla dobře. První část byla záživnější, bavilo mě Josefovo mládí a odvaha odjet do Francie a do Alžíru. Musela jsem si k němu hledat cestu, chování v mládí mi bylo nesympatické. Nicméně život ho naučil pokory. Druhá část týkající se hlavně dcery byla zdlouhavější a méně uvěřitelná. Překvapivý závěr ohledně spisu StB. Čekala jsem konfrontaci s Ludvíkem, ale takto si alespoň jeho motivy mohu domýšlet a to byl možná záměr autora.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Moje první kniha od autora, takže nemohu srovnávat. Kniha mě docela bavila, konec to pokazil. Čekala jsem větší spojení pachatele s dějem knihy a ne že se čtenáři zcela neznámá postava najednou objeví na konci, je rychle odhalena a zneškodněna. Kniha měla našlápnuto dobře, škoda toho konce.
Nevítaný host
Shari Lapena
Čtivá a na odreagování dobrá kniha. Napínavá, bavila mě, přečtená za krátkou dobu. Celkem dobře zachycena atmosféra na odlehlém nepřístupné místě, kdy postupně graduje nedůvěra a strach. Nic hlubokého. Snaha o mrazivou detektivku, ale dost amatérská. Celkem mě bavilo sledovat reakce jednotlivých postav, ale asi brzy skončí v zapomnění.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Velmi citlivá a povedená kniha. Vtáhla mě do bažin a nechala mě soucítit s malou holkou, k níž byl osud více než krutý. Nechala mě obdivovat její vůli přežít v nelehkých a na naše poměry téměř nepředstavitelných podmínkách a pochopit její nedůvěru a křehkost. Kniha mě nezklamala a určitě na ni nezapomenu.
Sleduješ mě?
Vincent Ralph
Čtivé, jednoduché, doporučuji pouze někomu, kdo se chce odreagovat, zabít čas, příliš nemyslet a neočekávat jakoukoliv hloubku. Díky námětu a díky stylu krátkých kapitol, který nutí přečíst další a ještě jednu, jsem tuto knihu neodložila. Přečteno a obávám se, že brzy zapomenuto.
Co po ní zbylo
Eric Rickstad
Inu dočetla jsem. Ani mi nevadilo, že hlavní postava není superman ani sympaťák, celkem jsem mu rozuměla. Do půlky mě to bavilo, pak jsem se zasekla, děj přestal být věrohodný, přestal mě bavit. Na konci se to trochu vylepšilo. Nesedl mi styl psaní, zmatené myšlenkové pochody. Do knihovny bych si ji nedala.
A nezapomeň na labutě!
Peter Juščák
Moje první kniha na toto téma. Četla jsem jí dlouho. Celkem jsem ráda, že jsem si vybrala literární zpracování, byť založené na skutečných příbězích. Trochu odlehčené literárním stylem přesto silné a emotivní. Těžko uvěřitelná zrůdnost systému, nespravedlnost, utrpení, touha po troše lidskosti a vůle přežít ne měsíce, ale roky v nelidských podmínkách, zadupaná důstojnost přetavená v utrpení. A nad tím vším ta hrůza z toho, že tohle všechno způsobil člověk člověku.
Útočiště
Jérôme Loubry
První polovinu knihy jsem nevěděla, co si mám o ní myslet. Těžko uvěřitelný příběh o táboře na ostrově ve mně chvílemi vyvolával nejistotu, zda knihu nemám odložit. Nepřestala jsem číst jen díky zvědavosti, co se z toho vyvine a udělala jsem dobře. Téma útočišť vytvořených psychikou jako obrana proti následkům prožitých traumat mě zaujala. Překvapivý konec odhalení skutečné oběti a jejích útočišť mě docela zasáhl a knihu jsem pak dočetla na jeden zátah.