pil komentáře u knih

Velmi chytrá a satirická detektivka z prostředí akademické půdy. Autor zná dokonale reálie, vždyť na jedné VŠ taky sám učí! Nebo už ne? Po barvitém vykreslení některých postav bych se nedivila, že by mu v práci jen tak náhodou spadl na hlavu regál s 12ti svazky a 8 585 stranami Ottova slovníku naučného. Čte se jedním dechem, je tam láska, napětí, mordy, vtip, trochu Boba Dylana a uvěřitelný vrah. A opět Pecina. Obálka retro jak z šedesátých let je jedním slovem…kouzelná.

9 22.07.2013

Facka, lepanec, facan, pecka, políček, záhlavec, jak chcete. Ta je na začátku vyprávění a dostane ji jeden capart při grilování od tatínka jiného hocha. Šok! Neskutečné, co se poté rozpoutá za smršť a peklo mezi rodinnými páry, kteří se grilování účastní. Budete se divit, jaké špíny, rodinná a přátelská traumata postupně vyplují na povrch. Osm vypravěčů, osm jiných pohledů. Drsné, temné, zajímavé čtení o australských přistěhovalcích. Moc dobré čtení! Ještě drobnost- komu se křiví ústa při čtení slov jako kunda, píča a mrdačka, ať raději knihu neotevírá, aby ho nemusela hanba fackovat.

4 10.07.2013

I cynik jako já uronil slzu. Jo, ještě někdo umí moc hezky napsat o lásce tak, aby se při čtení člověk neošíval trapností a nestyděl za poblouzněné výrazivo, které autor zvolil při popisu procesu zamilovanosti. Pan Zandl. Vtipné, břitké, výstižné. Asi to ani nemohlo skončit jinak…… Pro mě jednoznačně zásah do srdce!

1 26.06.2013

Velmi zvláštní tajuplná kniha o paralelních světech, o čase a jak se s ním dá kroutit. Velká pocta Wellsovi. Viktoriánská Anglie a její krásy! Dostalo mě svádění dívky, kdy muž z budoucnosti dotyčné věrně popisuje, co všechno se odehraje v příštích minutách až spolu budou kráčet do blízkého penzionku. :-)
Autor si pěkně hraje se čtenářem, oslovuje ho, radí, ukazuje víc pohledů, doslova si čtenáře hýčká. Jednu hvězdičku ubírám za občasnou užvaněnost. Ale i tak čteno jedním dechem!

4 24.06.2013

Překvapivě vtipná prvotina. Už dlouho jsem se tak nezasmála nad knihou českého autora!

18.06.2013

Hm, tak mě zde asi ukamenujete, ale já se u té knihy nudila....Přišlo mi to francouzsky ukecané, místy až užvaněné, autor jakoby občas bezradný skákal z květu na květ" bez tahu na bránu". .....Nevím, asi stárnu.:-) Nedočetla jsem, tak nehvězdičkuji.

Osvěživé čtení! Vtip, nadhled. Moc zajímavá prvotina....

17.06.2013

Skoro až detektivní příběh osudu českoněmecké rodiny před, během i po druhé světové válce. Německo a Sudety. Stylisticky vybroušeno a vyšperkováno, nádherná čeština. Příběh, který budete číst se zatajeným dechem. Postavy z masa a kostí. Ano, tento příběh se opravdu mohl stát.

4 11.06.2013

Příběh o bohování z Bílých Karpat. Autorka zručně střídá příběh hlavní hrdinky Dory s dokumenty nalezenými v archivech, s výpověďmi svědků a dobovými materiály. Možná i proto se román čte jako po másle. Jenže. Ať se prosím na mě nikdo nezlobí, postavy z Kopanic jsou pro mě neuvěřitelné. Ne tím, co prováděly, ale svým chováním a vyjadřováním. Pocházím z Valašska a prarodiče žili přibližně v době co Surmena.Rozhodně nemluvili obecnou češtinou a z úst jim neplynuly šroubovaná souvětí s postupně rozvitými přívlastky! Surmena i jiné postavy se vyjadřují jako vzdělané prvorepublikové dámy z Vinohrad. V místech, kde se nečetlo, nehrál rozhlas, kdy lidé k sobě přes kopce měli daleko. Nevěřím jim ani slovo. Proč autorka upustila od dialektu? Že by knihu četlo méně čtenářů? Nevím. Jak si ale vychutnat celkem zajímavý příběh, když při každé přímé řeči postav vesničanů krčíte nos a skřípe vám v uších?

4 07.06.2013

Příběh dvou nevlastních bratrů. Roky dětství, dospívání v totáči. Umakartová jádra, UHO ve školní jídelně, šedivé dny. Tak blízké mi…. protože odžito. Pak ale přijde zvrat v podobě Listopadu. Pro všechny . A bráchové? Jeden je zbit, protože se jako student zúčastní demontrace, zatímco druhý? Ano, taky jsem byla překvapená, ten druhý řečený Frajer stojí na druhé straně s obuškem v ruce. Příběh se přelije do dnešních dní a sleduje hrdiny a jejich kroky, jednání. Bez sentimentu, bez příkras. Není to špatné čtení.

1 26.05.2013

Historický příběh ze 14.století. Katalánsko a středověká Barcelona . Zvláštní kniha. Je tam vše, co by velký epos o lásce a zradě měl mít, ale přesto pro mě žádný zásah do srdce. Hlavní hrdina mi byl od počátku nesympatický, vše je studené. Ten příběh je řemeslně odveden skvěle, ale kniha podle mě nemá ten správný šmrnc. Když hrdina trpěl, šla jsem si namazat chleba.

10 26.05.2013

Slibovali román. Prý mnou citově otřese. Když jsem po sedmé četla, že „Adamovi se udělalo smutno“, měla jsem chuť Adama nakopnout. Že ošukal, na co přišel? Vždyť jeho volba, co pak má smutnit nad prázdnotou života, když se u něj dívky střídají jako účesy Lucie Bílé. Každé pro má své proti. A pointa prozrazená hned na začátku. Postavy nevykreslené, plavou po povrchu, že jim nevěřím a Adamovi, že nakonec provedl to, co provedl už vůbec ne. Tenké, plytké, povrchní. Kdyby aspoň legrace to byla. Vtip. Erotika. Nic nic. Co víc, ani smutek na mě nepřišel z toho. Čím tak převratné? Vždyť autoři šikovnější už kdys dávno zvládli a dnes zvládají literárně lépe zpracovat pravdy, že život vlastně prázdný, my jen replikační stroječky, a že post coitus omne animal triste. Přečteno na cestě Praha- Kolín. Prý román. Mám lepší tipy ohledně zpracování stejného tématu. Nejméně dva. A s překvapivějšími pointami. Jednoznačně Snaživky a pak Prvok, Šampón, Tečka a Karel.

Korektní. To je asi nejvýstižnější slovo, které si ke knize povídek přibalím. Autor „je vypsaný“, umí to, a z textu je znát, že má moc rád češtinu. Ostatně- bývalý učitel českého jazyka by asi jinak ani nemohl. Povídek není v knize mnoho….Mají vyrovnanou úroveň, pointy jsou víc laskavé než překvapivé. Kdo hledá v literatuře oddech a uvolnění, mlaskne si. A ještě jedna věc….pokaždé při nějaké lechtivé scéně a jejím detailním popisu jsem se trochu rděla.
Mám totiž Zdeňka Svěráka za pána, co nekleje, (a když- tak jen potichu), neplive na zem a už vůbec nepoužívá wc. Překvapilo mě, že se nebojí pustit i do ožehavějších témátek.

3 07.05.2013

V Palmknihách knihu zařadili do sekce „erotika“.....

Co na to říct? Příběh muže, co se ani v dospělosti není schopen odpoutat do své matky, která řídí i podružnosti typu jaké trencle si Alešek vezme v pátek do práce. Poláček umí psát, dokonce i na překvapivou pointu umí zadělat. Konec překvapivý. Kniha nejen o sexuálním probouzení v dobách dávno minulých, kdy vzrušivá byla už i velká bílá hvězdička v černobílé televizi….

1 07.05.2013

Murakami, Murakami, že vy byste měl víc škrtat a krátit, taky necucat z prstu. A odpustit si cpát do románu všechny zážitky z knih, které přečetl, jen abyste se pochlubil. Nevěřím vašim hrdinům. V jednu chvíli jsme se přistihla u kacířské myšlenky, že když si hlavní hrdinka strčí jen tak pistoli do úst, přeju si, já pacifistka, aby holčina vystřelila a byl od ní pokoj. ….. Několikrát mi v hlavě naskočilo…“tak spolu přece ženy nemluví“…. Protiřečí si v mnohém ti „mimozemšťané“.V jednu chvíli A neřeší peníze, jsou ji jedno oblečky a v druhé už zas kostýmky a botky co nosí včetně značek důkladně vyjmenované, aby bylo vidět, že se vyzná. Jedna a tatáž osoba. Pokračování? Díky, nechci

8 07.05.2013

Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou….Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý…Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se „tohle“ mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.….
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť? Ano. Vím. Nebetyčná škoda talentu…….…..

10 30.04.2013

Láska není - je jen hlad.
Syrové. Naturalistické. Alegorie světa jako obří tržnice s masem, kdy silní jedinci pojídají maso těch, kteří byli poraženi. Harníček vymyslel skvělý příběh, osekaný až na dřeň, bez citů a mámení a přitom emocionální pecku jako prase. Člověk člověku masem. A nikdy neumírá. Zdechne. Svět, kde svou přítelkyni po sexu rozkoušete, roztrháte, rozřežete nožem na kusy a sníte, protože do rána daleko a hlad je mrcha. Morbidní až do konce.
Temné až do porážky.

"Křečovitě jsem stáhl na jejím krku své prsty a náhle její tělo ztěžklo, nemohl jsem jí udeřit. Sesouvala se k zemi a já, jak jsem byl zesláblý, musel jsem se shýbat s ní. Ještě několik okamžiků jsem ji podržel a potom ji pustil. Padla, její hlava prudce udeřila o špinavé kameny. Nemohl jsem pochybovat. Porazil jsem ji, porazil jsem ji načerno. "

3 23.04.2013

Ještě teď mám husí kůži. Thoreau říznutý Cestou pana Carthyho. Postavy: Otec a jeho třináctiletý syn. Kolem aljašského ostrova Sukkwan se rozprostírá jen širé moře, dřevěný srub s jedinou obytnou místností, v němž mají podle plánu celý rok bydlet. .Kluk nemusí chodit do školy, táta do práce, obstarávají si obživu rybolovem, chodí na medvědy, kácejí stromy, aby měli čím topit a neumrzli v tom kraji bez civilizace. Taky bez vysílačky a mobilů. Chtělo by se říct, idylka. Jenže! Od začátku cítíte všudypřítomné napětí, které pomaloučku narůstá. V nehostinném kraji ostrova postupně vyplouvají na povrch nejen každodenní problémy jak si obstarat nové jídlo, vyrobit marmeládu či stlouct stříšku nad dřevník, ale zjevují se i „duchové“ z dob, kdy synek byl ještě malý a otec nebyl zrovna dvakrát hodný tatínek. Nikdo nikoho nebije, nelítají sprostá slova, hádky se nekonají. Celou dobu ale tušíte, že něco přijde.A opravdu přijde. Máte rádi knihy, kdy ve vyprávěném příběhu naráz jedinou větou nastane něco tak neočekávaného a zásadního, že lapáte po dechu a říkáte si, to jsem asi přečetl špatně? A čtete znova a znovu dokola tu jednu jedinou větu a zjišťujete, že ta věta nezmizí, a že od teď už bude v knize všechno jinak?Tak to jste na ostrově Sukkwan správně. Co se stane, neprozradím. Jisté je, že ten příběh nemůže skončit dobře. Pohltí vás, převálcuje, omráčí. A budete na něj myslet ještě hodiny a hodiny poté, co už přečetli. A přitom žádný rozsáhlý román. Novela.

7 18.04.2013

Vikingové, krvavé bitky, elfové, skřeti, goblinové. Temná fantasy. Pěkně vykreslená atmosféra. Kdo si čvachtá nad prokreslenými scénami z bojů a bitev, bude ukojen. Věrným fantastům ale asi teď šlápnu na bebí……Ano, příběh sice teče rychlým tempem, ale jednomu je líto, že se ne a ne nemůže s postavami sblížit. Pročpak? Nu jednoduchá odpověď, děje se toho totiž příliš, a holt na nějaké vykreslování charakteru postav není čas. Drsný chladný příběh. Nezahřál mě.

3 18.04.2013

Název nelže. Skutečně ta kniha zní jako píseň. Svou melodií mě dokonale pohltila. Bohatě vykreslené prostředí, paralelní světy, časový paradox, kouzelný svět Domu, pestrost akcí, dobrodružství, napětí. A především nádherná přenádherná poetika textu. Píšete si tajně básně, paní Rečková? Věřím Vám.
Dveřník je ten, kolem kterého se vše točí a motá, pak taky Cyril a sympaťanda Elis. Netušila jsem, že existují české ženy, které umí napsat slušnou fantasy. Existují.

P.S. Košilka knihy se svalovcem jak z památníku jedenáctileté slečny se fakt ale nepovedla.

3 18.04.2013