petrpospa komentáře u knih

Pike a Cole se s tím opět nepárají. Záporáci ovšem taky ne a tak je tentokrát krve a mrtvol více než obvykle. Ale to nám vůbec nevadí, protože USA jsou daleko. Crais pochopil, že 300 stran v tomto žánru úplně stačí, aby to čtenáře chytilo a nepustilo, a dokáže naservírovat hodně velkou porci zábavy a napětí. A stihl to tak tak, protože Donaldova (Trumpova) zeď se už chystá....

2 20.03.2018

Po dlouhé době skok do jiného prostředí. Bez mobilů, satelitů, rychlých přesunů po celém světě atd. Jednoduché, syrové, skoro až černobílé. Přitom dobře napsané a čtivé. Nepřemýšlel jsem o lidských vlastnostech mafiánů, jestli jsou podáni věcně, idealizovaně nebo surrealisticky. Žádné jsem osobně nepotkal a proto nemůžu srovnávat. A bohužel (a naštěstí) ani s Kmotrem, protože už je to tak dávno, co jsem ho četl... Dobrá kniha, zábava. A to mi poslední dobou úplně stačí...

1 20.03.2018

Na prvotinu dooost dobré. Ve světě akčních thrillerů, kde už bylo skoro všechno napsáno, je velká konkurence, ale Larsen se jí, jak je vidno, nezalekl. Má to nápad i spád, vlastního agenta 007 ( ten je v tomto žánru téměř povinnost), prostě dobře a rychle čitelný film. I když je to kniha. Žádné zbytečné přemýšlení, jen zábava a oddech, víkendový únik z reality...

3 20.03.2018

Drtivá většina komentářů k této knize je od ženských. Určitě se i pár chlapů najde, nepočítal jsem to. Budu tedy jedním z mála. Dívka ve vlaku mi za hodnocení, natož komentář, nestála. Objevila se autorka, která píše trochu jinak, zapracoval marketing, natočil se film a bestseller byl na světě. Četl jsem, viděl jsem....A stejně jako někteří diváci her Járy Cimrmana jsem byl zvědavý, jestli druhé dílo bude stejně slabé jako to první, a samozřejmě jsem současně litoval promrhaných peněz, v mém případě času, za tak málo zábavy. Mám rád příběhy, které někde začínají a jinde končí. Mám rád realitu, popisy, fakta, skutečnosti, děj, pohyb, vývoj, směřování, spád.... Nic z toho tady není. Hrabeme se v hlavách několika postav, tápeme v jejich životech, třídíme myšlenky, odhadujeme co by, kdyby.... Mám pocit, že případem pro psychiatra se časem stane sama autorka. Spíše než o knize, jsem většinu času přemýšlel o autorce. Co je to za babu, která píše tímto stylem? Pokud píše, co sama trochu i cítí (někteří autoři se rádi ztělesňují do svých hrdinů), pak bych s ní na kafe určitě nešel. A to především z obavy, že ze mě vysaje veškerou energii, protože ona sama tu svoji vlastní dávno ztratila.
Knížku jsem dočetl až do konce a bylo mi u pr....e, kdo je vrahem. Hlavně, že už je konec.
Ty dvě hvězdy, jsou za Dívku ve vlaku a Do vody dohromady. Psát komentáře ke každému dílu zvláště, to si ani jedno z nich nezaslouží...

10 20.03.2018

Dva roky bez Smitha se mi zdály dostatečně dlouhé k tomu, abych zcela namátkou sáhl po jeho další knize. Už ten pompézní akčněthrillerovský přebal knihy mě měl varovat. Když něco začnu, snažím se to dotáhnout až do konce. Tady se to povedlo snadno. Děj nestojí ani nepřešlapuje na jednom místě ba naopak. Jsou to takový fofry, že se občas musím držet (čaje, vína, rumu... cokoli je po ruce), abych z toho tobogánu nevypadl. A jak je známo, každý tobogánu míří dolů. Bohužel i mistr Smith. Ty tam jsou příběhy z povodí Nilu, v nichž se barvitě vyprávěly, detailně popisovaly a poutavě líčily doba, místa i osoby. Tady na to není čas. Jsme v 21.století, létáme po celém světě, telefonuje, mailujeme, máme to nejlepší vybavení, nejvlivnější přátele a tolik majetku, že pro nás nic není nemožné. Možná i tím je mi tento příběh ze současnosti vzdálený mnohem víc, ne tři tisíce let mrtví faraoni.
Ostatně, až mi bude 85 let jako Smithovi, taky se budu snažit psát rychle, abych stihl konec... Přesný den, hodinu a už vůbec ne minutu, nezná nikdo z nás...

2 27.02.2018

Vysoké hodnoceni a tentokrát oprávněně. Smith je mladý kluk, který si musí všechno nastudovat, protože si nic nemůže pamatovat z doby, ve které se příběh odehrává. A nastudoval to na jedničku. Na základě historických skutečností poskládal příběh, jaký se dlouho nepovedl. Bez nesmrtelných hlavních superhrdinů, bez snahy šokovat čtenáře co nebrutálnějšími a nejperverznějšími popisy zločinů, bez těžko uvěřitelných zvratů. Tady stačil popis reality, která není nijak neskutečně vzdálená.
O represích, teroru, vraždění a zvěrstvech páchaných ve Stalinově Rusku jsem toho četl spoustu, protože mě to téma vždy přitahovalo. Příběh zasazený do této doby je neuvěřitelný sám o sobě a věřím, že spousta touto dobou nepolíbených čtenářů sáhne po dalších dílech uznávaných autorů (Solženicyn, Applebaumová...), aby se o těchto neuvěřitelných činech dověděli více.
Přečteno jedním dechem během jedné neděle. Naprostá bomba!

12 22.01.2018

V polovině knihy jsem měl nutkání podívat se sem do komentářů, co tomu říkají ostatní. Ostatně tak to mívám vždy, když mě něco nebo spíše někdo z autorů překvapí. Ale zatím nikdy jsem to nutkání neposlechl a naštěstí ani tentokrát ne. Našel bych tu totiž samé plné počty a více jak 90%. Za mě tentokrát ani omylem. Nesbø je můj oblíbený, přečteno mám všechno, ale tady nevím, nevím... Roztahané, morbidní, těžko uvěřitelné... Chápu, že je třeba vymýšlet nová témata, aby někdo nekritizoval, že se autor opakuje nebo vykrádá kolegy, ale pro mě vampíři, upíři i netopýři skončili návštěvou rumunského Branu, kde navíc Drákula ani neměl zaregistrovaný trvalý pobyt...
Nesbø se snaží ústy svých postav vysvětlit všem, co za úchylku pachatel má, ale zbytečně zdlouhavě a únavně. Taky více než v minulosti vkládá pasáže, nesouvisející s příběhem, úvahy, myšlenky, popisy stavů... Prostě zbytečných 100 stran navíc.
I tak je to pořád dobrý Nesbø, umí psát, skládat, vrstvit a gradovat. Jen pro mě je tentokrát méně uvěřitelný a možná i proto nejslabší z celé Děravý Hery série...

4 21.01.2018

Když dávám pět hvězdiček, asi by to chtělo nějaké odůvodnění. Jenže toto je Connelly a Harry Bosch. A to jako důvod stačí....

4 12.01.2018

To se může stát jenom v Americe. Aspoň v to doufám. Dobře napsané, o pár stránek méně by neškodilo. Zajímavý příběh bez happyendu, jinými slovy: když je ženská mrcha a chlap hňup, dobře jim tak. Přejme jim, ať jim to dlouho vydrží...
Možná mě jen mrzí, kolik má toto (ale i jiné) dílo komentářů a tím pádem i čtenářů. Stačí jen uvést úžasné prodeje, bestseller, přidat trochu reklamy a marketingu a lidi to zblbne. Přitom je tolik lepších knížek...

15 07.01.2018

Forsyth je kapitola sama pro sebe. Je zbytečné srovnávat ho s jinými spisovateli, smysl má porovnávat jeho jednotlivá díla. Vždy pečlivá příprava, přesné popisy, zřejmá snaha dozvědět se o daném tématu víc, než pak ve svém díle použije. Bohužel tady něco chybí. Snad kdyby byla kniha napsána v první osobě jednotného čísla, působila by přesvědčivěji jako příběh a ne jako reportáž o světovém terorismu. A o to lépe by se četla. Takto to na mne působilo odtažitě, jako bych četl denní tisk s poněkud mrazivým obsahem o tom, co se v dnešním světě děje.

4 07.01.2018

Connely dlouhodobě bez velkých výkyvů. Detailní, precizní, bez zbytečných zvratů a neuvěřitelných nahod. Příběh, který se mohl opravdu stát. Asi bych se o něm tady vůbec nezmínil, nebýt současně čtené Martiny Cole. Přímá konfrontace obou autorů ukazuje, jak jeden drží vysokou laťku svých knih, zatímco druhý píše a prodává svá díla hlavně díky svému jménu, které jsem ještě nedávno řadil mezi ta lepší. Ale i to časem ještě může změnit. V obou případech....

1 07.01.2018

První knihy Martiny Cole jsem přečetl jedním dechem. To bylo před mnoha lety. V tomto případě jsem dýchal hodně, abych to vůbec rozdychal. Velmi laciné schéma se sériovým vrahem, krásnými topmodelkokurvami, zabitými co možná nejperverznějšími způsoby je zvoleno asi proto, aby nalákalo k přečtení. Děj se táhne jako smrad, zločinci pláčou nad promarněným životem a dojímají se navzájem. Zkorumpovaní policejní hlavouni úřadující více v bordelech než v kancelářích a do toho stará policejní důchodkyně, která ví všechno a vlastně nic, má krámy z toho že nemá krámy, což se odráží na vztazích s nejbližšími podobně i jinak cáknutými kolegyněmi. Naštěstí jsou tu gangsteři, kteří se už na ty sračky nemůžou dívat a de facto vraždícího maniaka dovlečou na policejní stanici a předají vratnýmu.... Strašná slátanina, velmi povrchní a furt dokola. Kdo má zájem o M.Cole, pak určitě některou z jejich prvních knih.

07.01.2018

Marně se snaží svými prasečími prstíky zadat správný počet hvězdiček na malém​ displeji mobilního telefonu. Snažím se o tři, ťuknu čtyři, opravuji a pro změnu jsou tam dvě. Až na třetí pokus je to správně. Trojka, a tedy průměr. Dost už bylo templářů, knižních i filmových. Asi v sobě ještě držím zklamání nad zfilmovanou Brownovou Šifrou... Ty příběhy se točí pořád dokola, fikce a mystérie zřejmě láká autory i čtenáře. A tak se vymýšlejí nové teorie a konspirace a k nim se přilepují těžko uvěřitelné konce. Asi záleží na momentální náladě, jestli jim čtenář uvěří nebo ne. Ale čte se to dobře...

1 16.12.2017

Ženská a píše takový hrůzy? Asi mám zakořeněné, že baby píšou knihy jako je Babička, 50 odstínů šedi a podobné horory. Žehlí, vaří, perou, pečou, starají se o teplo domova, dělají jen samé hezké a příjemné věci. Mo Hayder je zřejmě úchylák přeoperovaný na ženskou. Děsy a hrůzy sype z rukávu na požádání, skládá je za sebou jako záběry ve filmu, ve filmu, který má spád a u kterého se nedá usnout. A tak čtete a čtete a nemůžete se odtrhnout. Je jasné, že to dopadne dobře, ale jak? Trochu tušíte, ale stejně budete překvapeni závěrem. Dobré, dobré, dobré. Snad jen bych uvítal, kdyby se Caffery už jednou provždy vyrovnal se ztrátou bráchy. Už je to přece jen nějakých pár desítek let a on se tím nechává žrát jako.... jako by byl ženská přeoperovaná na chlapa... :-))

6 16.12.2017

Delaware nestřílí, neskáče, neběhá, nehoní se v autě. Ani nechlastá. A přesto všechno je zajímavý a stojí za to se k němu vracet. Nikdy to nebude jednoduché čtení. Je třeba zvýšit pozornost při rozlišování jednotlivých postav, které tentokrát obsáhly několik generací, živých i mrtvých. Naopak zcela vypnout svou bdělost bych doporučil při odborném popisování většiny psycho stavů. To zřejmě oblast, kde se Kellermann cítí jako ryba ve vodě, nicméně pro průměrného smrtelníka se to může smrsknout na palbu cizích slov, která v kontextu knihy svůj obsah mají, ale když se ho za dva dny zeptáte, co daný výraz znamená, bude na vás hledět jako péro z gauče. Příběh není špatný, občas zamrzí, že vás na některé z popisovaných večírků nepozvali, ale závěr trochu překombinovaný. Totiž, už i dvě baby jsou někdy až až. Věřte mi, vím, o čem mluvím...;-)

2 16.12.2017

Dnes píšu třetí komentář k tomu, co jsem za posledních 10 dnů přečetl. Knížku mám před sebou, musel jsem ji otevřít a očima přejet pár řádků na vnitřní straně přebalu, abych si připomněl, o čem to vůbec bylo. Z tohoto pohledu by to bylo zřejmě bez hvězdičky. Na druhou stranu úplně blbě napsaný to taky není, ale i autor možná věděl, že nejede na sto procent a tak to naštěstí utnul na necelých 300 stránkách. Pro mě za dvě, možná za tři (ale to už bych trochu nadržoval).

1 16.12.2017

Po dlouhé době zase Connelly. Je příjemné se někam vracet a mít pocit, že vše zůstává tak jak bylo. Harry spolehlivý a realistický. Žádný superhrdina z komiksů, ale normální​ detektiv řešící normální problém. A právě to je Connelly. Dokáže běžnou realitu podat tak, že to čtenáře chytne. A nepustí... Je zbytečné se dal rozepisovat. Musel bych totiž jen chválit a to mi jako průměrnému občanovi ČR moc nejde. Já radši remcám a kritizuju, a proto odcházím číst něco méně povedeného. Tady je to za pět hvězdiček (bohužel) ;-)

4 16.12.2017

Dvě hvězdy, možná tři. Amerika jak vyšitá. NSA ví všechno a to navíc o celém světě. Beze stresu a s prstem v nose. O víkendu mají ty nejlepší mozky volno, odhaduju to na pracovní 40i hodinový týden, jenom samé ranní šichty. To přece musí stačit, hekři i hackeři se určitě taky nepředřou. No a pak se něco stane, něco blbyho, hodně blbýho. Ti dobří jsou špatní a naopak. Skoro nejmocnější úřad Ameriky se řídí sám a podle toho to vypadá. A tak zatímco v Evropě neúspěšně honí profi zabiják učitele, za oceánem to bouchá, hoří, hroutí se... Finále s last coundownem, blikajícím displejem označujícím konec lidstva (naštěstí i konec knihy) a s dojemným I love you, baby, celých 400 stránek hodí a několik levelů dolů.... Je přece jedno, jestli jsme přemohli vraha, konspiraátora, živelnou pohromu nebo dinosaura, hlavně, že nakonec pláčem dojetím ze štěstí těch našich mladých, a radostí, že to Amerika zase zvládla.
Já taky slzel. Radostí z toho, že už je konec...:-(

1 16.12.2017

...a neuběhl ani týden a všechno je jinak! Naposledy jsem se tady zastával autorky a v jejím jiném díle se snažil bránit prvních nudných 300 stran ve dvaceti sedmi kapitolách... "Jenže teď už ale jinde jsme, toto je jiná vesnice."
Nikoli Ztracené duše, ale ztracená autorka. Čachtická paní, hrabě Drákula, americká high school...Snad už jen Uncle Sam s krvavou hubou, roztleskávačky, cola a kýbl popcornu... Větší slátaninu jsem už dlouho nečetl. Beru to tak, že autorka měla zrovna v hlavě prázdno a vzala dva historické příběhy a doufala, že je spousta lidí nezná. Smíchala je v jeden, který posadila do prostředí školních lavic, zaplněných nádhernými studentkami, hodícími se spíše na kalifornské beaches než k převážně černošskému New Orleans!!! Já to vidím jako ideální scénář pro céčkový film vysílaný v televizi kolem druhé hodiny ranní. A to ještě na placeném tv kanálu - takovém, kde dostanete pár doláčů, když to vydrzite až do konce.
Doufám, že knihu už četli i potomci Joža Nižňanskeho a Brama Stokera a zažalovali autorku za porušení autorských práv, plagiátorství, citovou újmu a podobné hovadiny, ze kterých by průměrná americká advokátní kancelář vytřískala nějaký prachy.
Ode mne tentokrát jedno velký minus.
A to mám tu babu celkem rád...

Autorka románu pro ženy? To bude něco pro metrakovyho padesátníka...
Nikdy nečtu recenze před vlastním čtením, vždycky až po. A to bude zřejmě velká výhoda. Aspoň jsem tento pocit získal po přečtení několika názorů a kritik na tuto Lisiinu knihu. A vlastně si uvedomuju, že ani tak nemám potřebu napsat pár slov o čem ta kniha je. To si musí každý čtenář vychutnat či vytrpět sám. O tom knihy jsou - o čtení. A tak přemýšlím, jestli nepíšu proto, abych bránil autorku. Což je blbost, protože ta ženská píše tak dobře, že žádnyho ochránce nepotřebuje.
Tady se dlouho, pro někoho zbytečně dlouho, hrabe v palici hlavní hrdinky. Jenže jsme v kategorii psychothrilleru, a ta potřebuje daleko více prostoru pro pochopení situace. To samozřejmě zabere čtenáři více a času a jak je známo, čas jsou peníze. Proto sáhne po dvěsta strankovem paperbacku od jiného autora a za odpoledne zná oběť i vraha a je vymalováno. Lisa jde víc do hloubky a nestačí ji jednoduché konstatování, že hrdinka je cvok. A pro mnohé je pak největším překvapením, že tomu tak není...
Velmi dobře a poutavě napsáno, logicky vývoj bez zmatků a násilných zvratu, kdy děj z úvodní klidné hladiny získává spád a stejně jako vír graduje a vtahuje čtenáře. A stejně jako v životě se někteří utopí hned na začátku, zatímco jiní tím proplavou bez úhony, naopak posílení o vzrušující zážitek.
Tak, jako já...
Doporučuji...

1 12.08.2017