PetrCepek komentáře u knih

Autor mně připomíná postavu z filmu Světáci, krásně zahranou Jiřinou Jiráskovou, která všechny slavné osobnosti znala osobně. Stejně je na tom - alespoň podle jeho vzpomínkové knihy - Ilja Erenburg. Lenin, Modigliani, Léger, Tolstoj, Picasso, Curie, Rivera, Einstein, Matisse a mnoho dalších lidí, světově proslulých z nejrůznějích oblastí lidské činnosti, ti všichni jsou prezentováni jako autorovi blízcí přátelé. Jenomže se o nich ze zkratkovitého textu povětšinou dovídáte buď nezajímavé drby či obecně známé informace. Upřímně se přiznávám, že dalších cca 80% v knize zmiňovaných person vůbec neznám, natož osobně :-)

3 02.03.2023

Ani jednu ze tří novel, které tato kniha obsahuje, jsem při prvním čtení před čtyřiceti lety nepochopil, a víceméně stejně to dopadlo rovněž letos. Té zcela záměrné - a často samoúčelné - podivnosti bylo v textu přespříliš. Mám rád "ulítlé" knihy od Borise Viana, Franze Kafky či Alfréda Jarryho, avšak toto je z mého pohledu už prostě úplně mimo.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

3 19.02.2023

Od doby, kdy vyšel román mého oblíbence Chiny Mievilla s identickým názvem King Rat, diskutuji s lidmi, který Král Krysa je lepší. Zatím prakticky u všech (včetně mne) zaslouženě vítězí na celé čáře ten Clavellův.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

10 19.02.2023

Tři hvězdy za příběh plus jedna hvězda za pozoruhodný způsob vyprávění a ta pátá za Bulgakovu odvahu něco takového ve Stalinistickém Sovětském Svazu vytvořit.

Mimochodem, viděl jsem už dvakrát aktuální nastudování Mistra a Markétky v Divadle v Dlouhé (režiséři Skútr, v roli Wolanda fascinující Vondráček) a mohu doporučit.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

12 14.02.2023

Velmi zajímavá kniha, která čtenářům umožní udělat si alespoň rámcovou představu o rasové segregaci v Jihoafrické republice sedmdesátých let minulého století. Občas trocha cestopisu, pár historických vsuvek pro lepší pochopení souvislostí, několik pokusů o filosofii a zejména pozoruhodný styl vyprávění, spočívající v neustálém střídání er-formy s ich-formou.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

2 14.02.2023

Při vzájemném porovnání nejznámějších filmových adaptací obou románů by zřejmě u mě zvítězila Planeta opic, ovšem v literárních předlohách vyhrává s přehledem Most přes řeku Kwai. Detailní popis mentality britských důstojníků z pera francouzského spisovatele je skutečně mimořádným zážitkem.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

4 02.02.2023

Když jsem tuto knihu četl před čtyřiceti lety coby student poprvé, spoustu věcí jsem nechápal. Dnes už Jakeovým potížím rozumím, takže jsem při opětovné četbě netápal. Román hodnotím na 3 a půl hvězdy plus půlhvězda za chytrý doslov Michaela Žantovského.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

5 02.02.2023

Kniha má moc hezkou obálku, ale netuším, zda to má být Amanda nebo Simona. Dále autorka opět dokázala, že je mistryní světa ve tvorbě sáhodlouhých souvětí na osm řádků, která je zapotřebí číst minimálně třikrát, aby čtenář pochopil, co je mu sdělováno. No, a zdá se mi to o fous lepší než Pán hor či Šprti a Frajeři, byť mne odfláknuté řešení Lloyda zklamalo. Každopádně se těším na osmý díl z pera souručenství nazvaném "František Kotleta".

7 14.01.2023

Pokud někdo ještě váhal, zda projekt "František Kotleta" je sólovka Leoše Kyši nebo party několika známých spisovatelů/lek, kteří pod pseudonymem mohou vydat to, pod co by se vlastním jménem nepodepsali, tak hned úvodní dvě povídky z Temného blues v New Orleans jsou jasným důkazem alternativy číslo dvě. Tu mizernou první prostě nemohl vytvořit stejný autor jako skvělou druhou. To evidentně psali dva zcela odlišní lidé.

Celkově tento závěrečný díl Koskových příběhů považuji za nejslabší. Nikoliv proto, že by byl horší než předchozí, ale protože nepřišel s ničím novým a víceméně recykloval děje a postupy předchozích tří dílů. Zároveň však oceňuji kritiku drobných nešvarů mocných z Vatikánu či z emirátů.

6 25.12.2022

Prvních 150 stran jsem se nemohl začíst, ale pak se příběhy roztroušených protagonistů docela rozjely a nuda skončila. Vzhledem k otevřenému závěru mám pocit, že tato trilogie bude mít více dílů než tři. Podobně jako Stopařův průvodce po galaxii :-)

6 16.12.2022

Nepříliš nápadité a jakoby nedovařené povídky, zakončené docela povedenou novelou. Asi nevětší slabinou je stále stejný způsob řeči protagonistů, ať je to instalatér, farář z minulosti, hochštapler z budoucnosti nebo rozvedená čtyřicátnice. Pokud termín "vrátit do oběhu" (ve smyslu rozejít se z partnerkou) použije primitivní chlap, pak budiž, ale když to sama o sobě prohlásí zapuzená žena, zní to velmi nevěrohodně.

2 01.12.2022

Zajímavý historický prequel ke stejnojmenné sérii ze současnosti, kde mne z pěti částí nejvíce zaujal posmutnělý příběh Do nitra Luny a samozřejmě sandmanovské Co peklo schvátí. Aniž bych chtěl spojlerovat, tak po přečtení této komiksové knihy přemýšlím o zachování příjmení Zámkových s pomocí dívčí linie. Ale on to pan Hill určitě nějak vymyslí.

6 18.11.2022

Stejně jako v případě předchozí dětské knihy Ať žijí auta! i tentokrát oceňuji hvězdičkami zejména odvahu nakladatelství Triton, s níž toto automobilové zpracování Čapkových "kapesních" povídek vypustilo na pulty knihkupectví, a to i s velkým záporákem Buburešem, který lže a krade chudákům čápům hnízda.

5 09.11.2022

U povídkových knih s chutí samostatně hodnotím jednotlivé příběhy, neboť jejich kvalita většinou nebývá shodná. V případě povídek Haruki Murakamiho (a nejen těch publikovaných v této knize) se však žádná nevychyluje z tříhvězničkového rámce. Není to úplně zlé, jsou tam pěkné momenty, tradičně spousta originálních přirovnání, nicméně vinou převětvičkování samoúčelnými nezajímavými odbočkami a zejména předimenzování hudebními odkazy (z nichž by mi bohatě stačila tak desetina, kterou bych si třeba i pustil na you tube), zůstává kniha v mých očích v pouhém průměru.

Romány jdou panu Murakamimu rozhodně mnohem lépe ...

4 23.10.2022

Posledních šest let jsem si u románů mého oblíbeného autora připadal jako skalní fanoušek fotbalové Sparty, který nepřestává doufat, ačkoliv mu jeho milovaný tým přináší jedno hořké zklamání za druhým. Stále věří, že se to snad příště opět zlepší.

Kratičká přímočará novela Samarkand by možná mohla být první vlaštovkou. Mnozí sice určitě namítnou, že hlavní hrdina je pouhý recyklát Baklyho, že si Žamboch hodně vypůjčil z vynikající Deváté sféry Martina Moudrého nebo že jde o přehnaný mišmaš, podobný dortu pejska s kočičkou. Nejspíš by všichni měli pravdu, ale pořád se Samarkand - na rozdíl od předchozích autorových knih nedávné minulosti - dá číst bez neustálého přeskakování balastových odstavců či stránek, zívání nudou a zoufalých povzdechů.

PS - Jak znám Žambochův talent pro stoprocentní využití každého slušnějšího nápadu, tak nejpozději do roka očekávám prequel Sevastopol a sequel pojmenovaný třeba Dušanbe :-). A já si je jako správný Žambochův fanoušek poběžím hned koupit...

6 22.10.2022

Po Žárlivosti druhá sbírka povídek jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, a současně druhé rozpaky nad obrovskou nevyrovnaností kvality jednotlivých pěti příběhů. Od báječné svižné povídky Sérum (za 6* :-), přes jakž tak solidního Černého jezdce a Skartovačku (obě 4*) a k nepřečkání natahovaný Krysí ostrov (3*) až k osmdesátistránkovému nesmyslu jménem Cikády, okořeněném dohromady snad deseti stránkami v angličtině. Pokud bych toužil po četbě v jazyce Shakespearově, určitě sáhnu po něčem zajímavějším než nepovedené Cikády.

5 02.10.2022

Druhý díl téměř stejně skvělý jako první. Oba mohu každému vřele doporučit.

5 11.09.2022

Je skvostné si přečíst příběh z antického Říma napsaný svěžím moderním jazykem, a jako bonus přitom vzpomínat na úžasný herecký výkon Dareka Jacobiho ve stejnojmenném britském televizním seriálu.

Velmi dobrá prvotina, nadchne zejména prolínání klasické duchařiny s realitou. Prima dojem trochu pokazil nepovedený překlad a zbytečné překlepy (například opakované ť namísto f), nicméně jednu hvězdu ubírám zejména za závěrečné tři stránky, které mně k příběhu vůbec nepasovaly. Ale možná to autorovi někdo poradil ...

4 11.09.2022

Velké kouzlo této publikace spočívá v tom, že se dá vychutnávat na několikrát. Poprvé při luštění šifer, což průměrně chytrému čtenáři zvedne sebevědomí. Podruhé tehdy, když promýšlíte kde a s kým předpřipravené bojovky vyzkoušet. No, a potřetí, počtvrté až podesáté při samotné hře někde na zahradě nebo v lese. Prostě velmi povedená záležitost, byť si při vzpomínce na Záleského parádní hororové Čtyři strany mince v duchu říkám, že bych si z jeho tvorby raději přečetl nějakou novou - nepochybně opět báječnou - beletrii.

2 28.08.2022