PetraDamianova komentáře u knih

Musím přiznat, že o hornictví se nijak zvlášť nezajímám a k Ostravsku žádný vztah nemám, o knížce jsem si náhodou přečetla v novinách, ale pak mě úplně pohltila. Příběhy jsou autentické, bezprostřední, upřímné. Oceňuju, jak citlivě je autorka knihy zpracovala. Myslím si, že tyhle zdánlivě obyčejné ženské mají světu mnohem víc co říct než kdejaká hvězdička šoubyznysu.

11 27.09.2019

Knížka přináší spoustu užitečných informací i poučenému čtenáři, který se o téma dlouhodobě zajímá. Leccos nazírá nově, a přitom seriózně a bez náznaku bulvarizace. Trochu mě jen mrzí, že mezi respondenty nejsou kromě Františka Bloudka zastoupeni starší lidé, kteří se se svou jinakostí museli vyrovnávat v době socialismu - vždyť už název "Byli jsme tu vždycky" by tomu krásně nahrával. Bloudkův příběh např. mohl být doplněn příběhem lesbické ženy. Velice zajímavý by mohl být pohled někoho, kdo před rokem 1989 emigroval, a měl tudíž možnost porovnat život LGBT lidí u nás a na Západě. Přes tuto drobnou výhradu (nebo spíš podnět pro příště?) pokládám knížku za důležitou a potřebnou.

10 26.11.2022

Námět sám o sobě by byl atraktivní – šedesátá léta, muzika, revolta, vlasy, problémy s autoritami, později normalizace, emigrace… Jenže to všechno už bylo zpracováno mnohokrát a autor musí být dost invenční, aby se mu to podařilo uchopit originálně. Není každý Petr Šabach nebo Vlasta Třešňák. Kniha by na to potenciál měla, stačilo by rozvinout některé méně obvyklé motivy, třeba protagonistovy německé kořeny nebo regionální zakotvení na Ostravsku, styky s Polskem… Zajímavé by bylo použít i několik perspektiv, pohlédnout na věc např. ze strany Honzových spoluhráčů, rodinných příslušníků, žen, dětí… Takhle vše vidíme jen jeho optikou, zpočátku mladistvě sympatickou, postupně už jen sebestřednou a čím dál protivnější. V druhé části se kniha překlápí víceméně do popisu jeho avantýr, vztahů, rozchodů, až se čtenář ve všech těch ženských jménech pomalu nevyzná (divím se, že autorce vůbec stačil kalendář) a nemá daleko k tomu, aby začal řádky přeskakovat. Dvě hvězdičky dávám autorce za snahu a pracovitost, snad i za upřímnost (to je pro mě i v literatuře pořád cennější než rádoby postmoderní póza), ale je mi líto, že z tématu nevytěžila víc.

7 20.11.2021

Pro mě velmi milé překvapení. Podle tématu jsem se obávala, že to bude jednostranná agitka (která by mě mrzela, protože klimatickou změnu rozhodně nepovažuju za pseudoproblém; spíš nesouhlasím se způsobem, jak boj proti ní někteří aktivisté pojímají), ale vyklubal se z toho docela svěží a sympatický příběh. Autor se generačně pohybuje mezi mladičkou Julií a jejím otcem, ajťákem ve středním věku, a ačkoli má názorově blíž k Julii, daří se mu udržet rovnováhu a nesklouzává k lacinému zesměšňování "boomerů" a "fosilií". Méně přesvědčivá mi připadá postava dědy, který působí střídavě jako prototyp burana, střídavě jako cool borec, přičemž obojí je až zbytečně vyhroceno a postavě to ubírá na věrohodnosti.
I přes vážnost témat, ať už je to klima nebo generační nedorozumění obecně, knížce nechybí vtip.

6 29.02.2024

Knížka má trochu smůlu v tom, že přichází s gay tematikou v době, kdy se to s ní často až přehání, a tak by na ni mohl někdo nahlížet tak, že se chce autorka jen lacině přiživit. Vůbec to tak není. Vztah mezi Emmetem a Lucianem tu má svoji funkci a bezprostředně souvisí s ústředním tématem vymazání ("svázání") vzpomínek. Styl vyprávění je vlídný, přitom nepodbízivý. Mě osobně knížka chytla za srdce a určitě k tomu přispěl i brilantní překlad paní Bronislavy Grygové (smekám!).

6 29.03.2021

Řeklo by se - další odvar na téma "svobodná třicátnice, intelektuálka, hledající své místo v životě". Už o tom vzniklo asi milión příběhů. Jenže ono je to - stejně jako třeba próza Ve skříni Terezy Semotamové - znovu docela svěží a vtipné. Bohužel Horáková jako by postupně ztrácela dech. Když se čtenář dosyta nasměje nad tím, že lze "vědecky" zkoumat i počet vykřičených domů v závislosti na sklonu příslušné ulice, zjistí, že samotný děj je vlastně docela chabý. Navíc retardovaný stálým přísunem "katastrofických" zpráv ze Šumperska a sny hlavní postavy - obojí mě postupně začalo unavovat a zvláště ony zprávy jsem brzy začala přeskakovat. Ačkoli samotný nápad - využití snů v komerční sféře - je originální.
Próza měla dobrý potenciál, ale zdá se mi, že ho autorka přes svůj nesporný talent nezvládla. Konec příběhu, brouzdající v mysticismu, cestách v čase a podobných nesmyslech, působil jako východisko z bezradnosti a byl pro mě velkým zklamáním. Na Magnesii Literu bych to rozhodně neviděla.

6 21.12.2019

Autorka přichází se svou třetí knihou, a ačkoli se to nezdá, i natolik tematicky rozdílné tituly jako Hornické vdovy, (řeholní) Sestry a Lidi od kolotoče mají leccos společného. Z hlediska autorského přístupu je to mimořádná poctivost, preciznost, schopnost empatie, úcta k člověku; po stránce obsahové pak zmapování prostředí, které je pro většinu z nás zcela neznámé. S tím se zároveň pojí nabourání předsudků a omylů, které s takovým prostředím (právě proto, že ho neznáme) míváme spojené.
Kniha představuje kolotočáře několika generací a rozmanitých životních osudů, každý z nich však vyniká obrovskou vnitřní silou a vírou. Tyhle vlastnosti, v kolotočářských rodech částečně geneticky zakódované, rozhodně však celoživotně udržované a rozvíjené, umožnily lidem od kolotočů překonat úskalí obou totalit dvacátého století, tržní ekonomiky, covidu...
A mohou se stát inspirací pro nás všechny, ať už patříme k milovníkům poutí, anebo díky Kamile Hladké teprve začínáme tento nevšední svět objevovat.

5 27.11.2023

Pro mě hodně dobře promyšlená knížka, která spojuje detektivku s psychologickým románem. Čtenář překvapeně sleduje vývoj děje i postav a ztrácí jistotu, s kým vlastně sympatizovat. Autorka s ním hraje docela napínavou, ale férovou hru. Nepůsobí to na mě přehnaně ani překombinovaně. Za mě rozhodně lepší než triviální příběhy, kde víte už od začátku, kam se děj pohne, kdo je klaďas a kdo záporák. A samozřejmě připočítávám bod za otevření historického tématu, které ovlivňuje i naši současnost.

5 11.09.2023

Severní Čechy jsou v módě - Pustina, Rapl, o Mostu! autorka nejspíš při psaní ještě ani nevěděla... ale velice elegantně a vtipně se s tímhle fenoménem v knize vypořádala, takže ji těžko může někdo nařknout, že jen sleduje módní vlnu. Ke kraji má evidentně vztah a dokáže ho do knihy promítnout. Vypráví přirozeným, uvěřitelným způsobem, v příběhu nechybí napětí. Po dlouhé době jsem měla při četbě pocit, že si autor na nic nehraje, neexhibuje, má potřebu něco sdělit. Bod dolů za trochu banální milostný příběh, bez kterého bych se asi obešla, bod nahoru za připomenutí mého miláčka Jana Procházky a jeho (a Kachyňova) filmu Závrať, který se odehrává na Moldavě.

5 24.12.2019

Miřenka Čechová je nenapodobitelná jako performerka i jako spisovatelka. Přitom, řekla bych, nesahá k nějakému samoúčelnému experimentu, který by nikdo nepochopil a jmenovalo by se to "umění", ale cítí pokoru před divákem/čtenářem, má co sdělit a chce, aby toto sdělení bylo přijato. Patří mezi autory (není jich mnoho), kteří to dokážou, aniž by se podbízeli. Velmi oceňuji její smysl pro humor a pro přesné vystižení situace.

5 21.12.2019

Kdybych četla knížku před zhlédnutím seriálu, měla bych na ni asi lepší názor, ale ve srovnání s televizním zpracováním mi vychází hůř. V obou pojetích je Pekárek primitivní, egoistický tvor, jehož jediným životním cílem je uspokojení vlastních pudů. V televizi jsou však lépe a důrazněji podchyceny hrozivé důsledky jeho egoismu, především co se týká spolupráce s StB, ale i sexuální obsese. Seriál si také držel napětí a tempo až do konce, zatímco kniha zhruba v poslední třetině ztrácela dech. Přesto si myslím, že jde o příběh veskrze důležitý, protože nevypovídá zdaleka jen o Stanislavu Pekárkovi, ale o celé naší společnosti.

4 25.11.2023

U Petrova oceňuju, že není povrchní (týká se to jak Jeans Story, tak cyklu Retro ČS). Pracuje s archivními materiály, odbornou literaturou, v případě Jeans Story dokonce cizojazyčnou. Nejsou to žádné tuctové "vzpomínky na totáč", jakých vychází přehršel. Petrov samozřejmě taky zapojuje své vlastní zkušenosti, ale především uvádí celou řadu informací, které nejsou obecně známé a přitom jsou nesmírně zajímavé, takže i leckterý pamětník může být překvapen. Jeans Story popisuje příběh džínů v různých státech východního bloku, a to v širokém kontextu oficiální i neoficiální ekonomiky. Je to knížka pro starší i pro mladé, kteří dnes taky nosí džíny a chtěli by o nich vědět něco víc než jen to obligátní "sháněli jsme na ně bony a stáli frontu v Tuzexu".

4 22.12.2019

Příběhy o single, nezakotvených třicátnicích už mi sice připadají jako klišé, protože jich je jak naseto, ale stejně si je vždycky přečtu, protože mám s tématem vlastní zkušenost. Rozumím třeba jejich komplikovanému vztahu k dětem (zde nazývány jako Dítě I, Dítě II). Semotamová mi rozhodně sedla víc než Teorie podivnosti Pavly Horákové nebo všechny ty bylinkářky (Anna Bolavá) nebo houbařky (Viktorie Hanišová).
Protagonistka Skříně je z těchhle žen, které nevědí co se sebou, vlastně nejpříčetnější, i když udělá zdánlivě nejbláznivější věc, nastěhuje se na ulici do skříně. Na jejím uvažování je mi sympatický humor a ironický nadhled. Ten to podle mě docela zachraňuje, aby vyprávění nesklouzlo k plačtivosti a sebelítosti.
Doporučuju ke čtení spíš holkám a ženám, které asi spíš budou mít schopnost se do hlavní postavy vcítit. Klukům a mužům by nejspíš její jednání připadalo uhozené, nesmyslné. (Omlouvám se za "genderový stereotyp", ale vidím to tak.)

4 21.12.2019

Opravdovým hrdinou této knihy, myslím si, není ani tak Nina, jako spíš její manžel Konstantin, který všemožně usiloval o Ninino propuštění, i když tím sám riskoval svobodu nebo i život. U Niny je obdivuhodná její láska k profesi a vnitřní síla. Na někoho ovšem může hlavní postava působit panovačně a sebestředně, a i to je na knize cenné - nepředstavuje Ninu jen jako bezvýhradně kladnou. V každém případě nabízí Stalinova baletka dost podnětů k zamyšlení.

3 07.04.2023

Jsem ráda, že si o světě dospívajících můžu konečně přečíst něco z jejich vlastního pohledu a ne z pohledu lidí o generaci a více starších, jak to obvykle bývá. První bod pro mladého autora je za odvahu, za odvahu jít s kůží na trh, a to i s rizikem, že se budou ti "moudří" a "zkušení" ušklíbat, jak je to jednoduché, naivní a já nevím jaké (a co jste, vážení, psali vy, když vám bylo -náct?). Druhý bod je za téma - sociální nerovnost a její důsledky v podobě školní šikany, která nespočívá v nějaké té snědené svačině, ale jde do naprosto brutální, nelidské roviny. Třetí bod má Lukáš Malý za citlivost a upřímnost, čtvrtý za vtip. A pátý jako povzbuzení do dalšího psaní.

3 28.11.2021

Vynikající. Výborně napsané i přeložené (což vůbec není detail, protože špatný překlad dokáže i dobrou knížku totálně pohřbít). Pevně doufám, že takový příběh ocení i puberťáci, kteří nečtou buď vůbec, nebo nanejvýš fantasy. Propojení současnosti s minulostí může mladého čtenáře nenásilně posunout k tomu, aby v dějepisu začal vidět ne pouhou změť jmen a čísel, ale živé lidi. A aby přemýšlel víc i o světě kolem sebe, o tom, co pro něj sám může udělat.

3 10.01.2020

Dvojka podle mě za jedničkou nijak nepokulhává, naopak ji spíš ještě předčí. Vážím si toho, že i když má jít o knihu pro dětského, resp. dospívajícího čtenáře, kromě silného příběhu a napětí se tu objevuje také řada filozofických a psychologických otázek, nad kterými může pouvažovat každý, mladý i starší. Např. přátelství (mají si přátelé mezi sebou všechno říkat, nebo je malé tajemství tím, co jejich vztah stmeluje?); ospravedlnění existence Prašiny, kterou mají hrdinové ve svých rukou; problematika slibu a jeho (ne)porušení; možnost manipulace s fakty ve virtuální realitě aj.
Velice bych si přála vidět Prašinu (ať už jedničku, nebo dvojku) zfilmovanou. Je to ideální předloha pro film, má nejen příběh, ale i atmosféru a vizuálně atraktivní prostředí. Při šikovné práci s kamerou by to byla opravdová lahůdka.

3 07.01.2020

Knížku znám od dětství a vždycky se mi líbila, ale až teď, po mnoha letech, jsem si při čtení uvědomila, jak je pozoruhodná a na svou dobu výjimečná. Mimo jiné poskytuje třeba cenné svědectví o tom, že ještě v šedesátých letech, kdy se děj odehrává, žila v Liberci poměrně zřetelná německá menšina, tedy starousedlíci, kteří nebyli odsunuti, a jejich potomci. V příběhu to sice významnou roli nehraje, ale zachycuje to atmosféru města, kterou dnes už neznáme.
Velmi moderně na mě působí postava Hanky. Žádná submisivní puťka, ale sebevědomá mladá žena, která se dokáže prosadit a v lecčem projeví i větší kuráž než její přítel.
Zaujalo mě i to, jak autor přistoupil k hlavní postavě Ivana. Není to ani bezvýhradný klaďas, ale ani "polepšený grázlík", jaké známe z tradičních románů pro mládež. Je to úplně normální dospívající kluk, který má i své chyby, a o to je sympatičtější. Když v potyčce zraní svého protivníka, nedá se říct, že by toho zrovna litoval - je přesvědčen, že byl v právu, děsí ho jen to, že někdo jeho čin odhalí. Ani následně nedojde k žádnému smíření, parta kluků z hvězdárny s ním vede boj dál. Oceňuji, že Zapletal pohlíží na svět realisticky, nedělá z něj idylku a vyhýbá se moralizování.

2 17.11.2022

Prostředí maloměsta, stejně jako téma návratu a hledání kořenů, nejsou ničím převratným, ovšem autorův styl originální je. Oceňuji, že našel odvahu se pustit právě do takhle provařené látky a pokusit se ji pojmout jinak. Citelná je především jeho sebeironie, suchý humor a promyšlená práce s jazykovou rovinou díla. Úskalí pro mě osobně ale tkví v tom, že se tento styl, ač vytříbený, po nějaké době "okouká" a už ničím novým nepřekvapí. Kniha pak začíná trochu drhnout. Ve zhuštěné podobě, např. v rozsahu povídky, by to fungovalo mnohem líp. Přesto času, který jsem na čtení vynaložila, rozhodně nelituju.

2 30.09.2022

Vzácná kombinace, kdy má autor s tématem bezprostřední osobní zkušenost, zároveň je schopen shromáždit a zpracovat velké množství faktografických materiálů a k tomu má ještě dar poutavě vyprávět. Kniha paní Štěrbové není jen strohým popisem, jak která výprava na kterou horu probíhala. Je prodchnutá humorem, vlastními postřehy, neobyčejnou laskavostí a citlivostí ve vztahu k lidem i horám. Knížka je vhodná i pro čtenáře, kteří se - stejně jako já - o horolezectví běžně nezajímají. Obsahuje celou řadu myšlenek platných obecně, na téma přátelství, zrady, závisti... Opravdu s chutí jsem si ji přečetla a ráda se pustím i do další, Tyrkysové hory Čo Oju.

2 05.02.2020