Pest komentáře u knih

Těžko se nacházejí slova přívlastků, která by vystihovala mimořádnost autorčiny kreativity. Čtu, je půlnoc, říkám si, ještě chvíli a ve čtyři dočtu, sedím na pelesti postele a rozjímám. Žádný suchý realismus, pouze nepojmenovatelný estetický prožitek a dojetí. Obdivuhodná propracovanost díla a literární styl dodávají obsahu punc autentičnosti a dynamiky.Jak jsem řekl: mimořádná kniha mimořádné autorky.

7 02.05.2013

Měla-li by se Katolická církev, potažmo, dějinným vývojem vzniklé její sesterské odnože reformovat, pak z mého pohledu není cestou zavedená přeliturgizovaná (stale víc formálně pojímaná) složitost pojímání víry, jakož i snaha o slaďování věrouky s rozvojem materiálního světa a dokonce přizpůsobování se globálnímu rozkližování toho, oč Kristus usiloval, ale vštěpovat lidem povědomí odkazu Ježíše, který své myšlenky adresoval všem, bez rozdílu víry či nevíry, prostému nebo zámožnému, bez odlišnosti uctívání -mono-, a/nebo -poli-. To pochopil i Jim Bishop dávno před tím, než začal sestavovat střípky dochovalých písemných informací o době, kdy Ježíš žil a učil a především významu posledního dne jeho života. Proto tato žurnalisticko-historická kniha; kterou já, nepraktikující křesťan, považuji za učebnici křesťanství.

5 24.10.2014

Autorka pracuje s propracovanou osnovou dějově nepředvídatelným vývojem. Jedna z nejlepších.

3 06.02.2020

Je to dobrodružství, které ještě zdaleka neskončilo. Procházet již známými synaptickými trasami k neuronům, až tam, kde dnes už víme kde a jak zasáhnout pro úspěšnost výsledku. V různých částech mozku je tolik vzájemných propojeností, že bádání je mnohdy dílem náhodného objevu. Je ale zřejmé, že složitost pravděpodobně nikdy neumožní říct - hotovo. Asi proto, že rychlost bádání nestačí změnám, které přináší změny evoluční.

K Arrianovu dílu jen tolik: Jmenovaní autoři z jejichž spisů Arrianos vycházel - mimo Megasthena a Eratosthena, autorů 3. stol. př. n. l. - byli přímými účastníky tažení a tudíž vycházel z předpokladu nejpřesnější autentičnosti. Přesto si byl vědom, že i přítomnost nemusí znamenat zcela pravdivý popis, nevyjímaje, nadsazenost, zveličenost a zkreslenost v rámci vytvoření kultu. Pokud se chtěl Arrianos co možná nejvíce přibližit faktům, jinou možnost v dostupných informacích po tak dlouhé době ani neměl.

Propletenec vztahů, společný interes na vítězství ve volbách a virtualita v jednání jednotlivých osob dostatečně poutá zájem čtenářů. Pozitiva i negativa se střídají v množství překvapivých změn, což zvyšuje čtenářův zájem, i když mnohé z nich jsou pouhým laciným doplňkem děje. Co však autorka přepískla, bylo rozuzlení v závěru knihy. Dovoluji si dokonce přisadit v názoru, že tímto v podstatě znevážila celé čtyřsetstránkové snažení. Přesto knihu čtenářům tohoto žánru doporučuji.

2 16.07.2016

Většinou se setkávám s posouzením knihy, zvláště u Brown S., že se líbila, byla dobrá, výborná, čtivá atd. Použil bych jiná synonyma: poutavá, napínavá, obsah plný překvapení s happyendem. U většiny čtenářů jde v tomto žánru o prožitek, zvídavost, trochu stresu a zábavy. Z dostatečných informací ví předem, proč o knihu projevil zájem. Je na něm, jak obsah vnímal a zda dokázal správně vyhodnotit styčné body příběhu a jak je autorka postupem děje dokázala propojit. A právě na něm záleží, jak vnímá to, co mu autorka v příběhu sdělila.

2 03.07.2016

Platón ve svém Parmenidovi jakoby chtěl otevřít Pandořinu skříňku, když přišel s tvrzením, že "Jedno jest vše". Sám asi nepředpokládal, jak zamotá hlavy svým následovníkům, odpůrcům a dalším, po celé antické období. A nejen to. "Jedno" je předmětem, které ani dnes nenechá filosofy lhostejnými. Svým výkladem v dialogu, kde nejmladšímu z přítomných posluchačů v otázkách a odpovědích dokazoval, jak nejlépe chápat Jedno, Parmenides své posluchače ještě víc znejistil. V průběhu dlouhých staletí se filosofové chopili ve svém výkladu, tak, jak jej oni chápali pouze "Jednoho" a "jest". Ignorovali ve své zanícenosti slovo "vše". A to je postupně rozdělilo do dvou hlavních proudů, jejichž výsledkem je předloha k jinému předmětu téhož.

2 02.03.2015

Kniha je žánrově někde jinde, než je zde udávána, ale skladba děje je typicky tradiční autorčina stylu. Je čtivá, o napětí není nouze i když politická role nejvyššího představitele je ztvárněna dle autorčina záměru do ad absurdna. Co by však nemělo ujít pozornosti čtenáře, je dvojí téma knihy. Mediální prostředí na jedné straně a politické na straně druhé. Kdo nevnímá obsah jen z jeho akční stránky, může posoudit, zda realita v obou oblastech nevylučuje alarmující podobnost.

2 20.02.2015

Odlehčením na dramatičnosti ještě neznamená zařadit dílo do humoristického žánru. Přecházení z přítomnosti do vzpomínek a minulosti, a proplétáním více dějových scén, činí knihu náročnější v přehlednosti vyvíjejících se událostí či změn. Proto doporučuji četbu přerušovat co nejméně. Kniha, v níž se vyskytují myšlenky, jako (necituji v celistvosti): ...vzpomínky... nahodilá a naprosto neuspořádaná snůška představ, myšlenek a slov, které utkvěly v paměti... nemůže být pochyb o jejich nepřesnosti, protože už samotný smysl bývá pozměněn naším vlastním vnímáním... už v tomto okamžiku je vaše a moje verze rozdílná... s postupně vzdálenější a vzdálenější minulostí se bude stále více různit a čím dále tím více se bude odchylovat od pravdy... minulost je mlhavá a nepřesná věc, táhne se za námi jako stín a je delší s každým dnem... proto je v ní všechno zmatené a lživé... (konec citace), takové knize stojí za to, věnovat potřebný čas.

2 08.02.2015

Nic proti tomu, kniha se čte dobře, má spád plný napjatých vztahů, v některých případech skoro až absurdních scénách, což samozřejmě měla autorka v úmyslu kvůli čtivosti. Kreativitu autorce nelze upřít napříč tomu, že promyšlenost děje vice podřídila k udržení napětí, až do nelogičností v příliš nepředpokládaných zvratech. Dávám jí však dobré hodnocení, protože to, co chtěla napsat, napsala dobře.

2 31.01.2015

Informace, jež se staly dostupnými, otevřely v této knize pouze otazník, který bude stěží kdy vymazán hodnověrnými fakty. Proto nelze obsah zařadit ani do tohoto žánru. Kniha není ani biografií hlavní představitelky, jak sám titulek nadbíhá čtenáři skoro bulvárním stylem, ale zaznamenává z hlediska dostupných údajů některá fakta, která pouze doplňují osudy rodin spisovatele Antona Pavloviče Čechova a rodin Knipperových. Proto název knihy považuji za zavádějící, protože ono tajemství, zda Olga byla, či nebyla, agentkou NKVD (později KGB), nijak doloženo nebylo přesto, že na různých recepcích přicházela do kontaktu s nacistickými pohlaváry. S žádným z nich neměla osobní vztah. Kniha je však dobře napsaná a lze ji doporučit.

2 30.09.2014

Kniha Jacquese Attaliho Bratrstvo probuzených je román, který, ač svým dějem nás zavede do středověké jihozápadní Evropy poloviny 12. století, může být současně svou autenticitou řazen do literatury faktu. Hlavní postavy románu jsou totiž totožné se skutečnými historickými osobami v době, kdy končí období trvající takřka jedno století, období, které, jako jediné v celé historii vztahů judaismu, křesťanství a islámu, bylo možné považovat za harmonické, ve vzájemném respektování a soužití.
Zpočátku jsem byl v rozpacích, o jaký žánr vlastně jde, neboť první kapitola byla více popisující konec ekumenického klidu, zakončena popravou čtrnácti občanů Córdoby židovské národnosti. V květnu 1149 Córdoba pocítila po dlouhé době despotickou moc islámu. V dalších kapitolách, se již o 13 let později postupně rozvíjel románový děj. Kniha je důkazem o povaze islámské víry a má jistou analogii k současnému vývoji světového islámu

2 24.09.2014

Ze všeho, co bylo o díle psáno, jedno přece jen nebylo uvedeno, což dle mého názoru bylo hlavní myšlenkou. Tou je nepochybně národnostní otázka a je jí až do dnes. V předrevolučním období (1848), do nějž je příběh zařazen, tlak němectví na úřední pozice způsobil v Klenčí rozkol mezi česko-národním obyvatelstvem, mezi sedláky a chalupníky. Nemohu než konstatovat, že problém "němectví" i když jinak, stále zůstává.

2 01.05.2014

Pan Dolanský, autor Doslovu ke knize Step, zařadil Čechovovu novelu k realismu, ačkoli na jiném místě neváhá sdělovat romantické vidění stepi a s nadšením estetického vnímání poukázal na její obraz dojmem imprese. Dle mého: v této "prvotině" je obojí.

2 09.07.2013

Altshelerův "Poslední náčelník" je psán v romanticko-dobrodružném žánru a nutno podotknout, že asi dvě třetiny díla jsou více romantické. Příběh dvou sotva dospělých chlapců je ukázkou scautingu a zálesáckého života v neobydlené krajině, v zeleném údolí, v blízkosti horského jezera, kde pobývali dva roky zároveň v roli traperů, lovců kožešin. Co především má kniha, je to, že je zasazena do autentické historické události z roku 1876 bitvy na Little Bighornu, které se v tomto ději chlapci nepřímo účastnili. V bitvě, ve které se mnoharodový indiánský kmen Siuxů spojil proti vojskům tří generálů. Po první vítězné bitvě byli ve druhé indiáni poraženi a ti, co nezahynuli museli z rezervací utéci, přestože měli s vládou smlouvu o jejím osídlení. Proč k bitvě došlo nebylo z důvodů rasové animozity, ale politikou ovládanou biznismeny a jejich touze po bohatství, které jim poslední země Siuxů skýtala.

2 26.03.2013

Nevím, jestli ignorování gramatiky bylo jejím stylovým záměrem a nebo celkový dojem vzešel až díky tomu, že autobiografický příběh dosáhl poměrně překvapivý spád. A přitom nešlo jen o absenci velkých písmen, ta pouze dynamice přispěla. Krátké odstavce v datovém záznamu a krátké, mnohdy jednoslovní věty usnadnily pochopit obsah, byť slovesnost sama o sobě činila dílo dosti náročné. Byl jsem dílem příjemně překvapen a mohu autorce vznést poklonu. Osud jí nedopřál další "překvápky" v další tvorbě.

2 24.06.2012

Je známo, že historii utvářejí mocní. Co se jim nehodí, zamlčí, co je pro ně potřebné, ještě zveličí, případně zkonstruují mimo realitu.
Dle mého názoru, Vlasov učinil mnoho strategických chyb a zvolil boj proti bolševismu v nevhodnou dobu, přičemž si ke všemu vybral naprosto nepřijatelného spojence. Nicméně kniha je kromě jiných dokladem, že Hitler a Stalin nechali za sebou stejnou minulost, která v jiné podobě přetrvala dodnes. Dříve propaganda, dnes mediální byznys je nástrojem skutečné moci.

2 05.06.2012

Kniha obsahuje soubor deseti povídek, předmluvu napsal Mojmír Grygar

1 22.01.2018

Čtivá ano, nejlepší od autorky ne. Spíše bych se přiklonil ke komentáři paní "rose", až na to, že závěrečné překvapení jsem čekal odjinud.

1 01.04.2015