Pest komentáře u knih

Kdybych se chtěl k této knize vyjádřit, musel použít mnoho adjektiv, proto souhrnně: dobrá!

16.07.2020

Autorka pracuje s propracovanou osnovou dějově nepředvídatelným vývojem. Jedna z nejlepších.

3 06.02.2020

Kniha obsahuje soubor deseti povídek, předmluvu napsal Mojmír Grygar

1 22.01.2018

Propletenec vztahů, společný interes na vítězství ve volbách a virtualita v jednání jednotlivých osob dostatečně poutá zájem čtenářů. Pozitiva i negativa se střídají v množství překvapivých změn, což zvyšuje čtenářův zájem, i když mnohé z nich jsou pouhým laciným doplňkem děje. Co však autorka přepískla, bylo rozuzlení v závěru knihy. Dovoluji si dokonce přisadit v názoru, že tímto v podstatě znevážila celé čtyřsetstránkové snažení. Přesto knihu čtenářům tohoto žánru doporučuji.

2 16.07.2016

Většinou se setkávám s posouzením knihy, zvláště u Brown S., že se líbila, byla dobrá, výborná, čtivá atd. Použil bych jiná synonyma: poutavá, napínavá, obsah plný překvapení s happyendem. U většiny čtenářů jde v tomto žánru o prožitek, zvídavost, trochu stresu a zábavy. Z dostatečných informací ví předem, proč o knihu projevil zájem. Je na něm, jak obsah vnímal a zda dokázal správně vyhodnotit styčné body příběhu a jak je autorka postupem děje dokázala propojit. A právě na něm záleží, jak vnímá to, co mu autorka v příběhu sdělila.

2 03.07.2016

Pokud se nachází z jakýchkoli lidských pudů úmysl poškodit nebo odstranit to, co mu stojí v cestě, je nejnebezpečnější v prostředí specifické skupiny lidí nebo mezi důvěryhodnými blízkými v rodině a přátel. Tempe nejdříve nevěří sama sobě, zatížena řešením několika případů, než se vzpamatovala a systematicky postupovala v odhalování podvrhů, jejichž záměr pochopila v závěru, když si ve vojenské hrobce a poté v kanalizačním potrubí zpětně promítala vše co a jak se stalo. Díky Ryanovi, který v terénu pátral u podezřelých, se nakonec podařilo, že ji zachránil, při pronásledování pachatele. Autorka velmi podrobně zahrnuje do příběhu podrobné odborné popisy z několika specifických oborů, které poctivě konzultovala s příslušnými odborníky. Z toho důvodu je v knize mnoho odborných názvů a postupů, které mohou některé čtenáře odradit. Radím jim, aby se tím prokousali a pokračovali až do konce. Opravdu to stojí za to.

20.09.2015

Především je první kniha Stromat zajímavá pro množství infomací z různých období antického Řecka a období, které mu předcházelo a je zachyceno v knihách (především Mojžíšových) Bible. Poměrně obsáhlejší úvod Miroslava Šediny pod názvem Filosofie jako rétorika víry a rozsáhlé poznámky k textu Stromat posunují knihu do kategorie náročnější četby ve smyslu studia. Mohu doporučit pro zájemce o historii a filosofické otázky Antiky a Starého zákona.

18.05.2015

Navázal bych na eviku19. Vycházejme z toho, že se Berďájev považoval za "věřícího volnomyšlenkáře". Proto i jeho myšlenky, na rozdíl od jiných filosofů, naměly úzkotématickou rozpitvanost, i taktéž pro značný tématický záběr jeho děl. Religiozní "zvláštním způsobem" a současně těžko stravitelný pro svoji svobodomyslnost, přičemž "smysl" považoval za podstatný, byl Berďájev právě z těchto důvodů těžko zařaditelný do zavedených filosofických okruhů. Jednotlivé kapitoly Filosofie svobody jsou na jedné straně sympatické pro svoji otevřenost (bez nečitelně zahuštěné filosofickou terminologií), na druhé straně, pro vyjasnění souvislostí není na škodu, si knihu přečíst ještě jednou. Mě zaujala především poslední kapitola Rafinovaná thebaida s podtextem Huysmansovo náboženské drama. Francouzský spisovatel Joris Karl Huysmans prošel ve svém literárním životě několika změnami. Berďájev se věnoval především několika pasážím knihy Lá-bas (Tam dole), v níž autor předkládá mnohé rozporuplnosti v církvi, za níž byl v době prvního vydání odsuzován a na dlouhou dobu literárně dehonestován. Pro ilustraci použiji dvojí citaci. Jsou z dialogu hlavní postavy Durtala s mnichy řádu Johanitů.
První citace je monolog Durtala k johanitům, týkající se nových papežů v době návratu Ježíše v době tzv. očištěné:
Durtal: "Nechápu, proč tu bude papež, když tu bude přítomen Ježíš." Dále: "V den, kdy se ve víru úžasných meteorů Ježíš objeví, je s římským papežstvím konec." A dále: "Připustíme-li, že hanebnost doby je pouze přechodná, nemůže zřejmě počítat s nikým jiným než s nějakým Bohem, aby jí učinil přítrž, poněvadž socialismus a jiné žvásty nevědomých a nenávistných dělníků lidskou přirozenost nezmění a národy nepřetvoří. To je dnes nad lidské síly."
Druhá citace.
Johanita: "V co doufáte, nevěříte-li v Kristův příchod?"
Durtal: "Já nedoufám v nic."
Johanita: "Vy opravdu nevěříte, že v budoucnu dojde k zlepšení?"
Durtal: "Jsem bohužel přesvědčen, že staré nebe bloudí nad vyčerpanou a blábolící zemí."
Těm, kterým není čtenářské zamyšlení cizí, doporučuji přečíst již kvůli mnoha analogismům a srovnáním s jinou mocí v aktuální podobě.

19.04.2015

Vycházejíc z myšlení jmenovaných filosofů si autor ve výběru tématu o důsledcích ontologie immanence poměrně dosti naběhl. Porovnávání neporovnatelného se veze společenským vývojem od dob politického formování na základech industrializace a technického rozvoje. Máme-li se přenést do současnosti, musíme se ptát nejen jaká je motivace protikladů negativní a afirmativní vůle. Promíchanost spojitostí vede k žádoucím či nežádoucím souvislostem, a můžeme teoretizovat a porovnávat a nahlížet jednostranným pohledem na pozitiva afirmativní vůle, když onen protiklad nikdy neměl příčinu v politice, která vždy byla zakrývací rouškou zájmů vlivových skupin. Jak potom chcete porovnávat, když kterákoli z takových skupin se zaštiťuje záměry vycházející z vůle afirmativní? Co představuje větší negativa z těch tak zvaných protikladů, když realita je virtuální manipulací? Nezdá se potom takové porovnávání ztrátou času?

06.04.2015

Čtivá ano, nejlepší od autorky ne. Spíše bych se přiklonil ke komentáři paní "rose", až na to, že závěrečné překvapení jsem čekal odjinud.

1 01.04.2015

Platón ve svém Parmenidovi jakoby chtěl otevřít Pandořinu skříňku, když přišel s tvrzením, že "Jedno jest vše". Sám asi nepředpokládal, jak zamotá hlavy svým následovníkům, odpůrcům a dalším, po celé antické období. A nejen to. "Jedno" je předmětem, které ani dnes nenechá filosofy lhostejnými. Svým výkladem v dialogu, kde nejmladšímu z přítomných posluchačů v otázkách a odpovědích dokazoval, jak nejlépe chápat Jedno, Parmenides své posluchače ještě víc znejistil. V průběhu dlouhých staletí se filosofové chopili ve svém výkladu, tak, jak jej oni chápali pouze "Jednoho" a "jest". Ignorovali ve své zanícenosti slovo "vše". A to je postupně rozdělilo do dvou hlavních proudů, jejichž výsledkem je předloha k jinému předmětu téhož.

1 02.03.2015

Je to dobrodružství, které ještě zdaleka neskončilo. Procházet již známými synaptickými trasami k neuronům, až tam, kde dnes už víme kde a jak zasáhnout pro úspěšnost výsledku. V různých částech mozku je tolik vzájemných propojeností, že bádání je mnohdy dílem náhodného objevu. Je ale zřejmé, že složitost pravděpodobně nikdy neumožní říct - hotovo. Asi proto, že rychlost bádání nestačí změnám, které přináší změny evoluční.

Kniha je žánrově někde jinde, než je zde udávána, ale skladba děje je typicky tradiční autorčina stylu. Je čtivá, o napětí není nouze i když politická role nejvyššího představitele je ztvárněna dle autorčina záměru do ad absurdna. Co by však nemělo ujít pozornosti čtenáře, je dvojí téma knihy. Mediální prostředí na jedné straně a politické na straně druhé. Kdo nevnímá obsah jen z jeho akční stránky, může posoudit, zda realita v obou oblastech nevylučuje alarmující podobnost.

2 20.02.2015

Odlehčením na dramatičnosti ještě neznamená zařadit dílo do humoristického žánru. Přecházení z přítomnosti do vzpomínek a minulosti, a proplétáním více dějových scén, činí knihu náročnější v přehlednosti vyvíjejících se událostí či změn. Proto doporučuji četbu přerušovat co nejméně. Kniha, v níž se vyskytují myšlenky, jako (necituji v celistvosti): ...vzpomínky... nahodilá a naprosto neuspořádaná snůška představ, myšlenek a slov, které utkvěly v paměti... nemůže být pochyb o jejich nepřesnosti, protože už samotný smysl bývá pozměněn naším vlastním vnímáním... už v tomto okamžiku je vaše a moje verze rozdílná... s postupně vzdálenější a vzdálenější minulostí se bude stále více různit a čím dále tím více se bude odchylovat od pravdy... minulost je mlhavá a nepřesná věc, táhne se za námi jako stín a je delší s každým dnem... proto je v ní všechno zmatené a lživé... (konec citace), takové knize stojí za to, věnovat potřebný čas.

1 08.02.2015

Nic proti tomu, kniha se čte dobře, má spád plný napjatých vztahů, v některých případech skoro až absurdních scénách, což samozřejmě měla autorka v úmyslu kvůli čtivosti. Kreativitu autorce nelze upřít napříč tomu, že promyšlenost děje vice podřídila k udržení napětí, až do nelogičností v příliš nepředpokládaných zvratech. Dávám jí však dobré hodnocení, protože to, co chtěla napsat, napsala dobře.

2 31.01.2015

Dobrá kniha pro milovníky africké fauny, naučná pro ty, co se o ní chtějí něco dovědět a varující pro všechny zabředlé v konzumním globalismu. Co s tím, když lidstvo metastázuje nevyléčitelností a pro život na planetě Země je vědomě zhoubným tvorem. Doporučuji knihu číst mezi řádky.

1 03.11.2014

Měla-li by se Katolická církev, potažmo, dějinným vývojem vzniklé její sesterské odnože reformovat, pak z mého pohledu není cestou zavedená přeliturgizovaná (stale víc formálně pojímaná) složitost pojímání víry, jakož i snaha o slaďování věrouky s rozvojem materiálního světa a dokonce přizpůsobování se globálnímu rozkližování toho, oč Kristus usiloval, ale vštěpovat lidem povědomí odkazu Ježíše, který své myšlenky adresoval všem, bez rozdílu víry či nevíry, prostému nebo zámožnému, bez odlišnosti uctívání -mono-, a/nebo -poli-. To pochopil i Jim Bishop dávno před tím, než začal sestavovat střípky dochovalých písemných informací o době, kdy Ježíš žil a učil a především významu posledního dne jeho života. Proto tato žurnalisticko-historická kniha; kterou já, nepraktikující křesťan, považuji za učebnici křesťanství.

4 24.10.2014

Dvě knihy ze série Záhady Melanie Trevisové jsem přečetl a nemohu říct, že autorčin rukopis není čtivý. Originalitou této detektivní série je absence detektiva, jinak řečeno, hlavní postava v systematickém pátrání. Příliš času autorka věnuje chovatelství psů, což je jisté specifikum a čtenář čeká dlouho, než se objeví náznak záhady. Tím, že způsob psaní pojala autorka autobograficky, bych právě u této knihy nevolil zařazení do detektivního žánru; spíše, jako příběh ze života. Navíc sama protagonistka, do jisté miry svou vinou, přišla málem o život v samotném závěru.
Ale: její knihy jsou rodinného zaměření, velmi milé, plné zajímavých vztahů a obratů. Vzbuzují dojem, jako by autorka všechny ty "lapálie" prožila osobně. Doporučuji všem, kteří nepohrdnou atmosférou psích výstav a soutěží, aby se zkusili ponořit do prostředí světa psů a spoluprožívali s autorkou život, který pojímá v nadlehčeném tónu.

1 14.10.2014

Souhlasím s tím, že se kniha četla snadno; koneckonců romantický žánr to má v popisu stylu. Abych si mohl o knize utvořit úsudek, musím z jejího obsahu něco vydolovat. Z romantiky toho nikdy moc nebude, protože je to četba především oddechová, zidealizovaných vztahů, k tomu přizpůsobených dějů a zpravidla očekávání šťastných konců. Paní "svitim" přece věděla do jaké četby se pouští a potom ji posuzuje z pozice náročného čtenáře. Duchaplnosti v romantice je jako šafránu. Co však posoudit mohu, je spisovatelova kreativita v daném žánru. Ta mi může vyhovovat nebo nemusí, ale romantika v dnešní literární podobě je založena především na dialozích. :)
Kniha je vcelku dobře napsaná, čtivá, ale překvapivě - závěr si autorka až moc zjednodušila. Kdo je zaměřen na romantickou literaturu, mohu ji doporučit.

07.10.2014

Informace, jež se staly dostupnými, otevřely v této knize pouze otazník, který bude stěží kdy vymazán hodnověrnými fakty. Proto nelze obsah zařadit ani do tohoto žánru. Kniha není ani biografií hlavní představitelky, jak sám titulek nadbíhá čtenáři skoro bulvárním stylem, ale zaznamenává z hlediska dostupných údajů některá fakta, která pouze doplňují osudy rodin spisovatele Antona Pavloviče Čechova a rodin Knipperových. Proto název knihy považuji za zavádějící, protože ono tajemství, zda Olga byla, či nebyla, agentkou NKVD (později KGB), nijak doloženo nebylo přesto, že na různých recepcích přicházela do kontaktu s nacistickými pohlaváry. S žádným z nich neměla osobní vztah. Kniha je však dobře napsaná a lze ji doporučit.

1 30.09.2014