Pavlína67 komentáře u knih

Život ve vojenském prostoru s ruskými vojáky, no to je parádně zajímavý námět! I ten příběh... Škoda jen, že je to pouhé vypravování.

2 10.03.2024

Uklízela jsem knihovnu a do ruky se mi dostaly dvě knihy - Kam se poděl můj sýr a To já přesunul váš sýr. Jednu jsem před lety dostala od jedné kamarádky, druhou od druhé, dokonce s věnováním. A obě jsem již četla. Bylo zajímavé se k nim vrátit a přečíst je během chvíle obě dvě. Hlasuji pro cestu z bludiště.

Kdo čeká vzpomínky na idylické dětství, podobné knize Jak voní tymián, ať tuhle knihu nečte. Byl by zklamán a zbytečně knize ubíral počet hvězdiček. Jde skutečně o strohý výčet událostí, které měly nějaký význam v životě autorových rodičů, a osob, které jejich život více či méně ovlivnily. Strohý popis bez emocí. Zato ty moje! Už dlouho se mě žádná kniha tak hluboce nedotkla. Četly jsme ji na dovolené s dcerou, nejdřív ona, pak já. A pak si o knize povídaly. Měla to stejně.

1 02.08.2022

Jestli je tenhle díl, podle některých komentářů níže uvedených, z celé jedenáctidílné série nejslabší, tak to se nám na co těšit, protože je zatím jediný, který jsem četla. A četlo se mi dobře. Už kvůli sympatické, uvěřitelné dvojici detektivů, kteří, světe, div se, nebojují se závislostí na alkoholu, nezmítají se v bolestných osobních traumatech, depresích, a úspěch jejich vyšetřování není pouhou otázkou štěstěny. Autor ví, o čem píše, zcela jistě dokáže zúročit zkušenosti z oboru, v němž pracoval. Takže...jdu shánět první díl.

10 12.01.2021

Ale tohle bylo velké překvapení! Koupila jsem si knihu v audioverzi a bylo to dokonalé. Poslouchala jsem při pečení cukroví, kterážto činnost mi trvala déle než obvykle, neboť jsem se kolikrát přistihla, že stojím bez hnutí a napětím ani nedýchám. Úžasný zážitek.

5 21.12.2020

Milý Micheli Marini,
byl jsi mi báječným společníkem po mnoho večerů a jen těžko jsem se s Tebou loučila. Díky Tobě mám chuť učit se hrát šachy a na svět kolem sebe se dívám s větším optimismem.
Je to tak, a ne jinak.

11 07.11.2020

Knihu mi dlouho doporučovala moje známá, prý při jejím čtení zapomenu na všechny starosti, neboť budu knihou tak uchvácena, že nebudu myslet na nic jiného. Protože jsem už delší dobu měla podezření, že máme jiný vkus, moc se mi do čtení Cizinky nechtělo. Ale pak jsem přece jen dostala chuť na nějakou romantiku, snad že jsou ty Vánoce. A vysoké hodnocení na Databázi knih mě nakonec přimělo začít číst. Ale musím konstatovat, že už dávno nejsem cílový čtenář podobných knih. Cizinka by mě uchvátila možná tak ve dvaceti, kdy jsem podobné čtivo hltala a bylo mi jedno, jak je příběh vystavěn. Hlavně když šlo o velkou lásku, která vydrží všechno. Popis sexuálních scén mi připomněl knihy Jude Deveraux, tedy ty odehrávající se ve Skotsku. Ale ty byly tenčí a bylo to rychle odbyté. Tady jsem hodně přeskakovala, třeba scéna s vlky a popis toho, co na hlavním hrdinovi ve vězení páchal Randall, to už na mě bylo opravdu moc. Ovšem milovníkům romantických příběhů klidně doporučím.

4 25.12.2019

Pro mě byl Martin Fahrner velká neznámá, a tak stačilo málo, abych Bláznův kabát vzala do ruky a hned zase odložila. Naštěstí jsem to neudělala. Kniha se mě dotkla tak hluboce, že ji odteď řadím ke knihám, které jsou "sekyrami na zamrzlé ledy v nás".

6 10.11.2019

Detektivní román je v tomhle případě spíš zavádějící označení, které ve čtenářích vzbuzuje očekávání, že se jim dostane podobného příběhu, na jaký jsou od Petera Maye zvyklí. Já bych spíš volila označení román pro ženy s detektivní zápletkou. Po tomhle žánru už dnes nesahám, ale díky autorovi bych to udělala i tak. Neodvažovala bych soudit, co autor touhle knihou zamýšlel, jestli měla, nebo neměla být návratem k čemukoli, a jestli se mu to povedlo, nebo nepovedlo. Já jsem četla příběh o velké lásce dvou spřízněných duší ze dvou znepřátelených rodů, která překonala nepříznivé okolnosti a zvítězila nad zlem. Prostě pohádka se vším všudy. Během čtení jsem na to velmi brzy přistoupila a celé si to náležitě užila, i tu poslední stranu. Poručici bych ale raději viděla zahazovat detektivní odznak do dáli než tohle. Když už šťastný konec, tak se vším všudy. Ale co se dá dělat.

3 16.06.2019

Kdybych Murakamimu nepropadla již dříve, tak po přečtení Kafky na pobřeží určitě. Tajemno, útěk z domova, knihovna, samota v hlubokých lesích, odvaha čelit neznámému nebezpečí, hovory s kočkami, dobro a zlo, touha po lásce... Ta samozřejmost, s jakou se tyhle motivy proplétají, a všechno souvisí se vším. Bavila jsem se velice. Moje kamarádka mi nedávno připomněla slova Franze Kafky... že kniha by měla být sekyrou na zamrzlé ledy v nás. Kafka na pobřeží sekyrou je. Aspoň pro mě. A v duchu se ptám, co by tomu řekl pan Nakata. Možná se to jednou dozvím. Třeba až najdu vchodový kámen.

12 23.02.2019

Autorkou Šprýmovánek ale není tahle Jana Havlíčková! Jde o shodu jmen. Šprýmovánky napsala moje kamarádka z Brna, učitelka na prvním stupni základní školy. Vydala knihu vlastním nákladem.

Vydat se sama na pouť do Santiaga je můj sen, v poslední době poněkud zasunutý do skrytých zákoutí mé mysli. Díky Aleně Ježkové a její knize zase ožil a v duchu začínám plánovat... Kniha mě bavila a Alenino cituplné vyprávění se mě hluboce dotklo a naplnilo mě touhou. Za mě tedy - kniha, která probudí sny a do srdce vloží touhu, budiž velebena!

4 30.01.2019

Napínavost knize rozhodně upřít nelze, což o to. Ani zajímavý příběh. Ale raději bych, kdyby policista Glenn přece jen prozřel o nějakou chvíli dříve než těsně před smrtí. I když se pravda nakonec zachoval hrdinsky. Kdybych byla slavný filmový režisér, hned po knize sáhnu. Nějaký dobrý scénárista a byl by to trhák. Z některých scén už mě mrazí teď. Ale určitě by v něm byla policie aspoň o ždibec schopnější.

3 24.01.2019

Myslela jsem, že knihu jen tak rozečtu a budu pokračovat další večer, ale už jsem ji neodložila... A za tento zážitek jsem autorovi velmi vděčná, neboť něco takového už se mi příliš často nestává.

2 04.04.2017

Dobře napsaný příběh, napínavý, zvlášť ke konci. To jsem hltala jednu stranu za druhou, abych zjistila, jak to všechno dopadne. Každá z hlavních postav knihy mi měla co říct a se všemi jsem se loučila nerada, jak postupně odcházely. Závěr mě přímo nadchl... naděje na obnovení světa byla vložena do rukou dětí a jejich učitelky. A to tak dobré, že v Melanii vzbudila touhu po poznání, chuť se učit a dívenka při své inteligenci pak už snadno propojila teorii s praxí a zvládla všechno pochopit a vyřešit. A hlavně - měla ji ráda. A Melanie ji. Proto ta malá dokázala překonat sama sebe, svůj hlad...
Myšlenka, že láska člověka k člověku je síla, která dává naději na záchranu světa, to už jsem někde četla..., i když hladovci a roboti... no, trochu rozdíl tu je :-)

1 25.01.2017