pami komentáře u knih
Skvěle vyvážená směs akce, romantiky, historie, nápaditosti i humoru.
Nemohla jsem se od knihy odtrnout. Napínavé, vtipné, nápadité.
Obsah celkem zajimavý, ale co této knize velmi chybí je naprostá absence obrazového materiálu. Kromě šesti fotek na titulku ( v knize je 14 příběhů). Čtenář by se jistě rád podíval, jak vypadali pánové v toku času a jak jejich manželky a milenky.
Bylo to hodně zvláštní a nezasmála jsem se ani jednou.
Kniha vyšla v rámci souhrného díla. Obsahuje básně, díla ze začátku tvorby, povídky pro časopisy. Můj názor - raději si přečíst od autora něco jiného.
Po knize jsem sáhla, protože jsou zavřené knihovny. Dozvěděla jsem se mnoho o Bulharsku. Hezkého, ale i to, že jejich rybářská flotila v dubnu měla sezónu delfínů. Za dva dny tisíc delfínů, pro tuk. Maso vyhazovali, protože je příliš tvrdé. Jinak byla kniha (za mě) zbytečně natahovaná. Foto příloha malá a nepřehledná, ale to je dobou.
Mělo to spád i nápaditost. Vůbec jsem nečekala, že to bude tak krásné.
Nejvíc je mi líbila povídka V lázních pohorských. Ráda si od autorky ještě něco přečtu.
Za dívčí román nemůžu dát víc hvězdiček. Knihovny byly zavřené a tak jsem sáhla po knize, kterou moje babička dostala v roce 1937. Hezky napsaný příběh o tom, jak chudé děvče svou pracovitostí ke štěstí přišlo. Za zajímavost považuji, že Elu dokonce Němci uvězní, když za sněhové vánice omylem překročí v Krkonoších hranice. To napětí bylo tehdy už tak silné, že se dokonce objevilo v dívčím románku.
Fakta o tvorbě Jaroslava Špillara, zejména na Chodsku.
Kallirhoe je neobyčejně krásná dcera nejmocnějšího muže v Syrakúsách. Chairea je krasavec, sportovec, který by mohl stát modelem antickému sochaři, syn druhého nejmocnějšího muže tamtéž. Rodiny se nemají rády. Jednou se potkají a zamilují se, (tady jsem čekala, že to bude něco, jako Romeo a Julie, chyba). Hned v první kapitole si lid vynutí jejich svatbu. Zanedlouho je Kallirhoe pohřbená (nebudu psát, co se stalo). Ale v hrobce se probere, najdou jí tam vykradači hrobů, odvezou daleko a prodají. A tak začíná jejich dobrodružství. Děj má spád, kniha je vlastně starý řecký dobrodružný román.
Připomenutí toho, jak to měli naši předci těžké, jak si dovedli vážit věcí a jak se dokázali radovat z maličkostí.
Skvělé, vtipné, nápadité. Protože se v knize často omílá zmizení Oskarova syna v Africe, napadlo mě, že by ho Prévit v příštím pokračování mohl jít hledat. Jediné, co je trochu moc velká náhoda je, že hlavní hrdina je ubytovaný zrovna v domě, který patří ... .
Autor moc rozebírá dobu, politiku a tak dále. Čekala jsem čtivý příběh o Ludvíkově životě. A toho jsem se nedočkala.
Když jsem knihu na konci zavírala, samovolně jsem pronesla "To bylo krásné".
A vůbec poprvé se mi chce i pochválit překlad, jmenovitě Renátu Tetřevovou.
Jde o výběr povídek a bajek ze sovětských satirických a humoristických časopisu ( obdoby našeho Dikobrazu) z let 1927-1955. Různých autorů, témata i kvalita též různá. Nevím proč je zde uveden jako autor Karel Poláček (nic takového jsem v knize nenašla). A František Zvěřina je jeden z překladatelů.
Chválím, že autor se snaží seznamovat nás s novými tématy i místy. Mimochodem str.285 poklop zavírá Hedvika, Milada přece nemůže. Omlouvám se, ale mě tyto nesrovnalosti, vždy uhodí do očí.
Oldřich na konci příběhu Vražda v ambitu odchází z Magdeburku s Annemarií. Mají spolu syna a když mu je rok umírá se svou matkou na mor. V dalších knihách se pak píše o Blance. Mám v tom trochu zmatek. A ještě jeden postřeh. Oldřich vypráví Václavu II. svůj příběh z kláštera na Točníku. Přitom je snad celkem známo, že si Točník nechal postavit Václav IV. Je jasné, že autor má nárok na omyl. Od toho má být v nakladatelství osoba, která má autora upozornit. Zdá se mi, že tato kontrola v MOBA moc nefunguje, tedy podle mé zkušenosti i z jiných knih, bohužel.
Kniha je stručná, ale plná zajímavých rad.