pami komentáře u knih
V knize jsem našla zajímavé rady ohledně zdraví.
Každému, kdo má pět po hromadě, je jasné, že výzkumy se dají velmi snadno pokřivit.
Vzpomínky na mládí , dělnickou přípravku, krátkou etapu na vysoké škole.
A na osobnosti s kterými se setkal např. Roháč, Radok, Sehnal, Dietl. Hlavní postavou je jeho spolužák a jeho životní osudy.
Byla jsem zvědavá na aktuální učebnici dějepisu. Zde je proti mé době rozhodně posun k lepšímu.
Kniha obsahuje dva tituly: Muž který nepoznal lásky - příběh o polském hraběti Bořkovi. Šťastný konec, jen Gabriela byla tak naivní, až to bolelo. Druhý příběh (str 259-317) Hra srdcí - V. K. Vodička, ten se mi líbil víc.
Román o tom, jak otec i dcera, kteří sami s domorodci obývali ostrov uvítají dva nové obyvatele. A je z toho velká láska. Krásné prostředí tropického ostrova u Timoru.
Tak něco takového jsem nečekala. Jeden příběh je o muži, který rád svádí vdané ženy a když už je dostane a oni chtí odejít od manžela, tak je opustí a ony, protože se to zřejmě odehrává na konci 19. století páchají sebevraždu. Ten nejdelší příběh je o složitosti vztahů. Nebudu rozepisovat, ale taky to skončí špatně. Třetí o hrbačovi, který shání lásku. A poslední o dvou lesbických tanečnicích, které cestující se svými vystoupením. Protože kdyby byly na jednom místě, někdo by si jejich vztahu mohl všimnout. Jako ostatní příběhy skončí i tento zle. Kniha vyznívá tak, že láska je natolik složitá, že ani nemá cenu se do ní pouštět. A já se nebudu pouštět do hodnocení pomocí hvězdiček, protože jsem z této devadesát osm let staré knihy v mírném šoku.
Mně i dětem se kniha moc líbila. Vtipně popisuje, co se v těle při nemoci děje. A také, co má dělat malý pacient, aby bacila Cecila brzy porazil.
"Je to opravdu zamotané a složité" jak ke konci knihy říká Diviš. Nejvíc se mi líbilo prostředí, tak snad mi to vyjde a podívám se tam.
Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací. Ocenila bych více obrazového materiálu.
Dozvěděla jsem se nové informace (a to mám slušný přehled), mnoho fotek, široký výběr témat. Je vidět, že autorka sama bádala a jen neopisovala.
Příběh o tom, že naprosté většině těch, co jsou u moci jde jen o sebe (obohacení, pocit že mohou ovládat druhé, pocit důležitosti), ne o blaho lidu, zdraví či spravedlnost. A o tom, že mnoho lidí jim to bezmyšlenkovitě uvěří. Kéž by se vždy našel nějaký Jiří Adam, který by zasáhl. Tleskám panu spisovateli za jeho odvahu. Ještě reaguji na některé komentáře níže, podle mě tam moc sexu není. A nepochybuji o tom, že to byla v té době jedna z mála radostí života a lidé se této činnosti hodně věnovali.
První kniha od autorky. Čtivá česká detektivka. Líbila se mi rodina s kterou Monika byla na chatě.
Pokusím se být stručná. Souhlasím s Godgifu níže. Za mě nejlepší na knížce jsou ilustrace. Kdysi jsem četla Mluviti pravdu, toto je jako od někoho jiného. Hlavní hrdina David - neuvěřitelný sobec, alkoholik, kterému neuvěřitelně dlouho trvá cokoliv pochopit. Velmi lituji Alenku. Urputná snaha natáhnout děj. A tak se na straně 362 z 369 dozvíme, jak hrdina cestou na chalupu vykoná v přírodě velkou potřebu a filozofuje o tom, co tomu říká brouček. Tato kniha byla pro mě ztráta času a jsem z ní stejně otrávená, jako ti krabi z Davidových zvratků.
Četla jsem vydání z roku 1925 překlad Ant. Bayera. Velice obtížné čtení.
Mají lepší. V divadle je to o něčem jiném, než když hodnotím jen text.
Dvě dějové linky jsou zde podle mě zbytečné. Jedna (ta starší) napínavá, romantická. Druhá přesný opak. Stačilo skončit dvěma kapitolami ze současnosti. Kdybych hodnotila příběh o Maelle dala bych pět hvězdiček. Za druhý jednu. Po zprůměrování dávám 3.
Přišlo mi, že se autorka se snažila o rehabilitaci německého vojáka a to se jí v této knize povedlo.
Kniha se věnuje historii - od nápadu vystavět trať, přes návrhy možných podob kudy, výstavbě atd. Mohlo se z tématu vytěžit o trochu více. I přebalu by slušelo jiné foto. Je mi smutno z toho, že tato trať stála tolik námahy, peněz, práce a k letošnímu roku na ní kraj ukončuje pravidelný provoz!