Palivo komentáře u knih

Až během čtení této knihy jsem zjistil, že je Joseph Conrad ukrajinec/polák. To sou mi věci!

Souboj je o dvou vojácích, kteří se jednoho dne rozhodnou soubojovat, ale dopadne to remízou - takže pak spolu soubojujou asi patnáct krát během dalších dvaceti let a pořád samý remízy. Tento stav znám velmi dobře a chápu, jak to může být frustrující. Od tý doby co jsem před třema rokama potkal starou tak jsem neviděl žádný vítězství nebo prohru. Prvně jsme na Ďolíčku absolvovali čtyřikrát za sebou 0:0 a teď máme zase sérii čtyřikrát 1:1. Ještě pár takovejch zápasů a asi se rozvedu.

No ale zpět ke knize. Je toh hezky napsaný, je to prima příběh, ale to je asi tak vše, co jsem si z toho odnesl. Styl psaní mi moc nesedl, rusákové jsou mi o trochu bližší, takže za mě 7/10.

09.11.2017

Genzer a Suchánek na divokým západě. Zatímco Suchoš je docela na pohodu a trochu vychcanej, Geňa je jako ve všech ostatních rolích prostě jen velkej trouba s dlouhejma vlasama, kterej rád mačká myši. Bejt to o pár desetiletí později, byl by asi dobrej programátor, ti taky pořád mačkají myš. Bohužel pro oba, kniha se odehrává v době, kdy ještě internety nebyly. No a tihle dva přijedou na nějakou farmu, chtějí steve jobs a taky je dostanou. Jenže pak se to celý zvrtne jako vždycky a Geňa dostane padáka!

Příjemná knížka, ale to je tak vše. Pokud čtete stejně rychle jako já, tak je akorát na cestu s Prahy do Českých Budějovic. Pokud čtete pomaleji, budete muset, bohužel, jet až do Lince.

8/10

21 09.11.2017

To sem si zase naběhl! Já celou dobu myslel, že je to knížka o chlápkovi, co dojel do Benátek a přejedl se pizzou a vono je to tak trochu pedofilní love story. Hlavní hrdina, jehož jméno si už nepamatuju, ale můžeme mu říkat třeba...Kevin Spacey, přijíždí do Benátek jako vostřílený německý spisovatel a filozof, což víme díky tomu, že nám to prvních třicet stran dokazuje všemožnejma citacema vět, kterým průměrný Paliva prostě moc nerozumí. Nicméně pochopil jsem, že je tedy asi chytřejší než já. Když se tedy kniha začala už stávat nesnesitelnou, Kevin Spacey konečně dorazil do Benátek a tam teprve začly pořádné špagety osudu, když zahlédné mladého klučinu z Polska, který má hezké vlasy!

Již jsem si připravoval nervy na první lesbické scény mezi Kevinem a malým chlapcem, ale nic moc se v knize nakonec nestane a všechny vjezdy do pískárny zůstanou nevyplněny. Díkybohu. Co se totiž začne dít je, že se v Benátkách objeví nemoc a víc nemůžu napsat, páč bych spoileroval, ale trochu napovím, že kniha se jmenuje Smrt v Benátkách, trololol. Díky Manne, fakt díky. Správně by se kniha měla jmenovat SPOILER ALERT SMRT V BENÁTKÁCH SPOILER ALERT.

No za mě mírné zklamání, čekal jsem od této klasiky trochu více. 7/10

5 09.11.2017

(SPOILER) POROD!

Jedna z těch knížek, kdy je hrdina takovej valoun, že přemýšlí nad údělem každého pohybu, takže než se tam něco Lešek Semele, tak uteče padesát stran. V tomto případě maníkovi došla poštou obálka s bledě modrým ženským písmem a jemu začne klepat na palici, páč to znamená jen jedno - nějaké ex roštěnka se snaží vymámit alimenty, nebo na něj prostě chce seslat nějakej beef, jak říkaj hip hopeři v tom českým hip hopovým pondu.

Tahle pasáž má asi 50 stran a kdybych měl takhle dumat nad vším, co denně dělám, tak jsem pokaděnej, hladovej a neuspokojenej. To si lidi prosím vás uvědomte, až budete zase sdílet nějaký citáty, že knižní svět je daleko lepší než reálnej.

Pak se knížka dá trochu do richtiku, ale to už bylo i na mě pozdě, aby se z toho vysekalo víc než 6/10. Takto mohu doporučit pouze těm, kterým akorát přišlo roční vyúčtování od plynárny a mají strach to otevřít.

2 27.10.2017

Dobré odpoledne vinšuji.

Mnozí z Vás si říkali, že jsme možná přišel o oči a už nečtu. Kdepak! Byl jsem na cestách. Meursaulta jsem četl v letadle a chvílemi jsem si teda přál, aby to letadlo spadlo, jak to bylo příšerný. Letadlo samozřejmě nakonec spadlo, plavil jsem se dva týdny na voru z Burgund až k Salcburgu, kde jsem poté stavěl raketoplán z bambusu a uprchlíci. Teď jsem zpět - a je to příšerný.

Teda já vlastně vůbec nevím, proč by měl někdo něco převyprávět z pohledu nějaký jiný postavy. Být to ten stejnej autor tak neřeknu, ale když to napadne někoho jinýho? To je jako dívat se ráno na mobil co vaši kámoši večer natočili - COPAK JSTE TAM NĚKDY VIDĚLI NĚCO DOBRÉHO? Já teda ne. Ani tady v týhle knížce.

Když to shrnu, tak je to vlastně jen fňukání, fňukání a arabové a arabové a já už na to začínám bejt pomalu háklivej! I v Praze, tam už jsou všude - jdu do kavárny a prosím kafe a oni mi dají ARABICU, hořký to je jak lečo, stojí to sedmdesát kaček a člověk aby si vzal lupu, jestli tam vůbec něco je! Já říkal Liborovi, že takhle to dál nejde. Kde jsou ty časy, kdy jsme měli turky místo arabiky! Teď dojdu do kavárny a abych si vzal ty vole měsíc dovolenou, než mi to tam nějakej dřevorubec překape v nějaký mašině z budoucnosti, no tak kde to sme?

Jo a ta knížka. No hodně se tam fňuká a vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Celou dobu jsem si říkal, že tohle nemůže nikoho zajímat, kdo byl obětí je snad úplně jedno ne? Berete to za špatnej konec pane Daoud.

No a jelikož jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to nápad tak dobrej akorát na fan fikci z twilight, kór ještě když za to dostane nějakou cenu, no to sem byl už tak vytočenej, že jsem seděl na sedačce navopak, tak tomu dávám tři bludišťáky, že je to aspoň dobře napsaný, ale doporučil bych to tak leda tak slepcům.

27.10.2017

Když srovnám Bratry se Saramágem, kterej mi s Kainem vytřel mozek levou zadní, Milton Hatoum a jeho převyprávění Kaina a Ábela pokulhává úplně všude - a to knihy ani nemají nohy!!!

Hatoum totiž valí stejně jako v Sirotcích ráje valby všude možně okolo, ale co je jednou fajn, podruhý už začně otravovat. Hlavně, když je toho ještě víc než poprvý. Na stejným principu funguje de facto i kadění, že ano.

Bráchové jsou fajn, to zase že ne, ale vlastně jen když Hatoum sleduje jejich linku. Jenže to on ne, to pořád musí být kapitoly o tom, jak jejich taťka potkal mamku, jak se támhle někdo pohádal támhle s někým a tak dále pana krále. Někdy to psychologii postav prospívá, někdy je to vyloženě jen balast, jako v tomto případě. V Smrtonosný pasti taky řešíme, jak Bruce Willis zabije všechny ty němčoury s kulometama, a nikoho nezajímá, jak se mu letělo do Los Angeles a jestli jel z letiště do mrakodrapu autobusem nebo taxi. O tom už je přeci Smrtonosná past 2.

Hatoum píše hezky a umí vykouzlit kouzelnou větu, ale po dvou knihách se nemůžu zbavit dojmu, že je to fušér zakletý ve svém dospívání, pořád dokola popisující Amazonku, chudobu a pět archetypů, který vymodeloval podle svých sousedů.

1 27.09.2017

Hodnotím dvouma bludišťákama i když to bylo "dobrý, ale bohužel, tak od poloviny jsem trpěl jako zvíře. Asi jako když vidím příbuzný tancovat, nebo když jsem jednou omylem vešel do místnosti, kde byli všichni opilí, do půl těla - a zpívali karaoke. Brrr.

Od Havlíčka jsem valil jeho Neviditelnýho dřív v létě a bylo to dobrý jak buřt s kari kečupem, ale nějaký výhrady jsem k tomu měl. No a všechny tyto výhrady byly v Muži sedmi sester znásobeny tak desetkrát - tedy, Havlíček je mistr přeblábolevování. Prostě pořád mele a mele, aniž by to bylo potřeba.

V týhle knížce jde o to, že si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne. Ano, námět je to přímo na Oscara a klidně bych četl takovýchto knih víc. Mně se to nikdy nepovedlo, ale třeba knížku o tom, jak jít sedmkrát na záchod za jeden den bych napsat mohl. Je k tomu potřeba:

lívance s nutellou
špagety carbonara
melounová limonáda
jogurt (jakýkoliv)
kuře
brambůrky
čokoládová zmrzlina (když nemáte čokoládovou můžete použít vanilkovou, když nemáte vanilkovou, můžete použít třeba vocet)

Knížka sype docela dobře, Havlíček psát umí a to moc hezky, ale pak dojde na samotné provedení plánu a to bylo opravdový mučení. Věnovat tomu tolik stran, to bylo za trest. Tak moc, že jsem vlastně ke konci úplně ztratil zájem. ZTRATIL ZÁJEM O KNIHU KDE MANÍK KLÁTÍ SEDM BUCHTIČEK. To je snad zločin!!! Zločin! Zavolejte policii!

Edit: zapomněl jsem na pasáž před jedním sexem: zděsila se revolveru, ale to už byl na scéně i jeho revolver, nabitý sice jen dvěma kulemi, zato výhružně namířený.

Za to musím zvednou na tři hvězdy.

6 23.09.2017

Zrzoun je po dlouhý době knížka, kterou bych si sám sobě doporučil, kdybych se neznal a potkal se v knihovně a chtěl sám sebe sbalit.

Kniha je o ubožákovi Dangerfieldovi, kterej přijede z Emeriky do Irska kotit irský katoličky a když odmítnou kotit, tak jim pořádně nandá facany, ať už je střízlivej nebo opilej. Špuntovat nudlárnu a nasávat alkoholy, to je moje. V Zrzounovi to po delší době mělo švih a grády, styl je ujetej a svižnej a celkově není divu, že to vyšlo v Olympii, páč je to jedna a ta samá verbeš jako Miller nebo Durell, jen do toho někdo přimotal sodomistické verze postav od Jamese Joyce. Hodnotím devíti bludišťáky, protože tomu ke konci začal docházet dech, nicméně některé manželské výměny a dialogy si budu pamatovat do konce života, nebo alespoň tak měsíc. A to je taky úspěch.

2 18.09.2017

Víc než cokoliv jiného mi Orwellovo Na dně v Paříži a Londýně připomínalo Paliho na dně v Irsku, když jsem tam před pár lety dojel vypilovat svůj skill "umývat talíře." Jelikož jsem zakotvil v Dublinu s 55 eury, jednou tyčinkou Snickers, kterou nejím páč tam jsou ořechy, a bez práce na dohled, vcelku snadno jsem se vžil do Orwellova románu. Stejně jako Jirka i já jsem nakonec sehnal luxusní práci dishwashera, která spočívala přesně v tom, co Orwellák popisoval: 15 hodin denně drhnout hrnce a pánve, škrábat mušle a krájet chicken wings, zatímco jsem v 50 stupních ztrácel jedno kilo váhy denně a nonstop jsem musel poslouchat šéfkuchaře, slizkého fanouška Chelsea, jak se mi směje, že Arsenal hraje hůř než FC Ústí nad Labem. Bez domova jsem sice nebyl, ale možná by to bylo lepší než žít v jednom holobytě se Slovákama a Mauricijankou, která měla u papundeklové postele voodoo oltář a každej tejden mi kradla ponožky z pračky.

Jelikož tedy vím, co jsou to harsh times a že se za posledních sto let nezměnily, nějak mi knížka nic nedala. Tak to prostě na světě je a lidi to nemají jednoduchý. Rozhodně mi kniha neotevřela oči ani mě nešokovala, jako 90% všech hodnotících, jejichž šok pravděpodobně pramení z toho, že nikdy neopustili vyhřívanou kancelář a své přetopené apartmenty a nešli na pár měsíců makat jako normální lidi. Na dřeň, do krve a za pár šupů. Já si to zkusil a doporučuji. Naučí to pokoru.

17 07.09.2017

Bom džorno. Nejprve něco o autorovi: jmenuje se Hugo Claus. A teď už k samotné knize: Fámy jsou o belgičákovi, co přijde zpátky domů potom co v Kongu skalpoval černoši. Máti byla za války kolaborantka a tak není divu, že z toho kolabuje. Brácha je trochu Forest Gump protože spadl z kola a táta Dolf se chce přejmenovat, páč to zní jako Adolf. Do toho tam jsou dvě běhny sestry, který mají v pískovnách den otevřených dveří a taky vyšetřovatel, listonoš, falář a sousedi, prostě tolik lidí, že mi to dělalo problémy, protože na to nejsem zvyklej. Já mám tři kamarády a víc lidí mi přijde jako diskotéka. Každopádně pak hlavní rodince přistane na zdi domu hákenkrojc a městečko začne umírat na záhadnou nemoc. No a pak vzniknou fámy.

Vypadá to jako žůžo a chvílemi to žůžo i bylo, ale nějak mě to nenadchlo. Střídání desítky vypravěčů mě taky chvilku bavilo a chvilku ne. A celkově to bylo takový jo a ne. Škoda, že nejsem belgičan co kopal za FC Hitler, to by mi kniha asi dala víc. Každopádně ji hodnotím 7/10, protože mi rychle utekla, a to jsem si myslel, že knihy nemají nohy. LOL.

1 01.09.2017

Jelikož si rozšiřuji obzory, šáhl jsem po své první knížce od Filipa Kokota. Jako velký odpůrce sci-fi jsem sice už přečetl několik jeho knížek v televizi, hlavně Total Recall se Švancikem jsem četl už několikrát, ale na záchodě jsme se ještě nikdy nepotkali. Souboj dopadl remízou.

Král úletů není sci-fi a takový sci-fi já mám rád. Tahle anomálie v Kokotově tvorbě je psychologická dráma o nevěře a jednom šibnutým klukovi co se přimotá doprostřed rozpadu dvou manželských párů. Jenomže jak by řekl Jarda Bosák, "což o to, myšlenka to byla dobrá, jen to provedení trošičku pokulhávalo." A to především tím, že všechny postavy jsou naprostí idioti, magoři a zrůdy. Toto většinou oceňuji, ale zde mě to iritovalo, protože všichni byli opravdu nesnesitelní. Fay, hlavní ženskou hrdinku, která všechny přivede na pokraj nervů už nechci nikdy vidět, nebo mě na ten pokraj přivede taky. Takovou krávu a megeru jsem roky nečetl. Naštěstí ale píše Kokot docela svižně a sem tam s hezkou dávkou sarkasmu, takže to uteklo celkem rychle. Já dávám 7/10.

6 23.08.2017

Jasmína Rezavá je takovej Mišel Hulibrk v sukni, což sem si pamatoval už od Nenávisti a tento pocit jsem si ještě trochu víc připomněl při čtení Adama Habebebe nebo jak to je. Tedy klasický portrét středně starýho a středně neúspěšnýho francouze s kroasántem mezi nohama místo na talíři. Dát to Jasmína a Mišel dohromady, pravděpodobně by se jim narodila čirá ubohost.

Nicméně, Jasmína se má ještě co učit. I když je její text břitký a smutný a všechny ty francouzský přídavný jména, pořád to vypadá jen jako rozcvička před pořádnou apokalypsou, kterou by někdo vystihl lépe. Tudíž je to taková ta knížka, co dobře sype, sem tam vyskočí fakt zajímavá myšlenka nebo výborný dialog (tam je Jasmína nejsilnější), ale ve finále jsem se z toho nepokadil. Což se nedá například říct o mořských šnecích, kterých jsem včera snědl šest a vykadil dvacet. Proč je toto na konci mé recenze? Ani já sám nevím.

1 23.08.2017

Tak tady kapitán Palivo říká rezolutní ne a souhlasí s uživatelem Aljazem na Goodreads, který v jednohvězdičkové recenzi napsal "Fini liki in fini zapleti," ať už to znamená cokoliv. Noc v Evropě jsou krátký příběhy z vlaku Paříž - Amsterdam a jsou přesně tím druhem knížky, kterýma bych vystlal prasečí chlívy. Otravný mladý postavy si povídají ve vlaku, přemýšlí nad krávovinama a nebo se pohádají a jelikož jsou mladí a sedí ve vlaku, tak je to asi art nebo já nevím co. Z každý stránky čouhá fakt, že Polona seděla ve vlaku a řekla si, hele, tady jsou nějaký lidi, já napíšu o tom jak si povídaj nebo na co asi myslí. A spojím to dohromady a bude to vypadat jako poselství o mladé Evropě či co a pak za to vyhraju nějaký ceny, i když je to naprosto o hovně a valím tam bomby typu "podíval se na mě svým uhrančivým pohledem.". No mě snad mrdne. Za co Bože! A aby toho nebylo málo, na závěr mě zhnusil i doslov, plný žvástů typu "i v dnešní době superrychlých aut je možné napsat povídky z tak archaického dopravního prostředku jakým je vlak." No to už jsem regulérně na pláži vstal, došel k nejbližšímu koši a mrdl do něj knížku. Palivo out.

Dobré den. Záhada sardinky je o tom, že pudl s bombou vyhodí do vzduchu dům, vdova jede na Mallorku a v Polsku žije generál. Poctivý literární guláš z ranku Jarryů, Tzarů, Quenejů, Obrianů a Vianů mi zamotal hlavu jako dvanáctej jégrmeister a to já rád. Doporučuji všem, kteří mají rádi intelektuální švandy dudáky. Rád bych viděl filmovou adaptaci v režii Víta Olmera, kdy jiří Krampol bude hrát všechny postavy, včetně pudla a továrny na sardinky.

5 23.08.2017

Koukám knížka z Brazílie, to bude asi něco o fotbale si říkám, že jo, co jinýho tam ti divoši dělaj že, a ono ne! Ani jeden ofsajd, ani jeden Kaká, jen já kaká na záchodě.

Knížka je o maníkovi, kterej po otci zdědí firmu a dvě sídla a postupně všechno prošustruje za blbosti, šlapky a vínečko. #respekt A to především proto, že se zakouká do nějaký indiánky a je neschopnej celej život uvažovat racionálně. Tak to mám i já, ale naštěstí to vždy trvá jen do rána.

Měl jsem pořádnou žízeň a tak jsem si teď objednal minerálku. To sem ale nepatří. Knížka byla čitelná, docela svižná (líbilo se mi zakomponování indiánskejch mýtů a Eldorada) a i přes přemíru latino charakterů docela přehledná, především proto, že hlavní hrdinka se jmenovala Dinaura a služebná Florita, takže jsem si to snadno zapamatoval jako Dinosaur a Květinářka. Škoda, že autor neměl koule a nepojmenoval nějakou hrdinku Anna Kunda, když už jsme v tý Brazílii, duhhh. Ale nemějte mu to za zlé prosím, to je jen takový můj poznatek. No, myslím, že jsem už o knize řekl vše důležité, takže dávám 7 anakond z deseti.

23.08.2017

Možnost ostrova je asi pátá knížka co jsem četl od Hulibrka a je stejná jako všechny ostatní. Nic jsem nedokázal, stárnutí stojí za hovno, já jsem kokot, všichni jsou kokot, prcání je skvělý, ale někdy taky kokot a celá západní civilizace se žene do kokotích pekel. Tentokrát do toho přimýchal ještě lidi z budoucnosti, ale to mě moc nebavilo, vlastně mě to docela sralo. Je ovšem strašidelné představit si, že lidi nebudou mít emoce - v tom případě budou vypadat jako moje stará, když do sebe našupe Xanaxy na letišti. A to nechceš. Minule začala hladit odpaďák a mě říkala gringo.

Co se týče kontroverzí a podobných chujovin pro lidi, kteří se chtějí zabývat nesmysly, tak ty já neřeším. Jestli je Hulibrk proti musulmanům, nebo jestli někoho urazil je mi Martin putna. Já si chci číst cynický kecy, odporný myšlenky a cákání semene. Proto taky všichni máme rádi literaturu ne?

9 23.08.2017

Bylo nebylo, šel kadit Palivo.

Přesně takhle se tedy stalo, že jsem se opět přistihl s knihou v ruce, tentokráte s pátou od Juliana Barnese. Ten si to u mě solidně rozjel Vědomím konce a Rovinami života, ale poslední fošnu, aka Stolek s citrony jsem doslova protrpěl - to byla křeč jako když běhám šestej kilometr. A to jsem ji dokonce četl u stolu s citrony.

Jak se barnes popasoval s životopisem vynálezce šusťáků a skladatele Dmitriho Šusťákova? Byl Palivo spokojený? A kde vůbec pořád bere Sagvan Tofi peníze na koktejly? Inu, to se dozvíte v recenzi.

Jak jsem již naznačil, jsem Barnesolog až na půdu a díky mému dlouhému penisu vím samozřejmě i zbytek všech věcí na celém světě. Jako odborník tedy můžu konstatovat, že Hukot času je zklamání. Knížka se rozjede dobře a na drámo je zaděláno. Šustákovič je v nemilosti Moci, na scéně nejlepší padouch všech dob Josip Voldemortovič Stalin a v lednici vodka. Barnes to ze začátku dobře švihá, což vcelku korespondovalo i s mojí činností na záchodě. Bohužel, jakmile se literární expres odrazí, hned zase pomalu zastaví. Románová forma, která dost sedí k tomuto příběhu jedince versus totalita, je totiž záhy skoro opuštěna, a v druhé polovině Barnes přepřáhne na esejistický styl, který kulhá kde to jde, jelikož za prvé nemá takovou sílu jako první polovina, a především proto, že se do nekonečna opakuje. Chvílemi to dokonce vypadá, jako by Barnes rezignoval na stavbu příběhu a řekl si, že nejlépe navodí atmosféru Stalinistického a Chruščákovitého Ruska tím, že bude vypisovat best of fun facts ze života Šusťáka, aneb koukejte, co jsem si všechno přečetl někde jinde. Nemá to hloubku, nemá to sílu a velmi to rozmělňuje paranoiu, která se na začátku dala krájet. Že by bylo lepší v komunistickým Rusku umřít než žít je jasný asi každýmu, ale Barnes to pro jistotu osmnáckrát napíše, aby nám neuniklo, jak tíživé časy to tehdá byly. To už mě začalo i docela drásat, takže dočteno a z úvodních 8/10 to pomalu spadlo na 6/10.

3 31.07.2017

Kdo mě zná ten ví, že mám dlouhý věci v kalhotách a nikoliv v knihovně. Dlouhý knížky jsou totiž zlo. I přesto jsem se ale odhodlal a po předchozí kladné zkušenosti se Zločinem, přečetl jsem si i Idiota.

Když jsem na první stránce zjistil, že kniha není ani o mě, ani o Zemanovi, oddechl jsem si a pustil se s klidem do čtení. První část se mi dost líbila, akorát mi tedy udělala v hlavě solidní segedín, protože v ní vystupuje asi 459 postav, které si povídají o 230 postavách, které se do knihy už nevešly. Ještě že to Fjodor nepsal online na internety, to by se mu tam těch postav vešlo ještě víc. hešteg gabriel garcia dostojevskij

No, takže v hlavní roli je tedy idiot Myškin, který trpí klasickým dilema bílého muže - klátit hodnou, nebo hezkou? Vědom si, že najít hodnou a hezkou je asi stejně těžký, jako najít Peroutkův článek Hitler je gentleman, rozhodne se Myškin logicky nečekat a klátit tu hezkou. Za mě můžu říct, že to je chyba, kterou jsem taky sám udělal. Moje má sice pěknej zadeček, ale kuře ani buchty z něj nepadaj. Myškin na to samozřejmě doplatí a začne Rychle a zběsile po Rusku, kdy nahání svoji vyvolenou po Moskvě, zatímco Dostojevskej nám čím dál jasněji ukazuje, že horší semetriku si vybrat nemohl. Kdo neví co je to semetrika, tak je to staročeský výraz pro panovačnou a otravnou hysterku, který pochází ze slova matrika. Na matrice je totiž takových krav vždy plno (zdroj: MěÚ Znojmo)

Vše se samozřejmě zamotá jak nohy Lenky Kořínkové po láhvi rumu a končí to klasicky Dostojevsky, což sem napsat nemůžu, protože nemám auto a tím pádem ani spojlery. Hihi. Idiot se mi líbil o poznání méně než Zločin, především proto, že si Dostojevsky neodpustil otravné opisování všeho možnýho, což bylo sice fajn ze začátku, ale v půlce jako by vystřílel všechen prach a zůstal jen balast (nicméně příhoda generála či koho, který nadává umírající ženě, stojí za to a klidně by z toho byla silná povídka). Každopádně nemůžu popřít, že se mi velmi páčí celkový koncept díla a jeho poselství: tedy, že člověk může být sebevíc hodnej, ale nakonec ho život stejně semele a naprosto zničí.

25 17.07.2017

Heřman, po Kafkovi druhé nejlepší český spisovatel, to zase dokázal. Teda tentokrát je to tak za 9/10, ale nebojím se to trochu nastřelit a to i přesto, že nemám bouchačku. hihi.

Kluci a vrazi jsou sbírkou dvou novel a nějakých segmentů a povídek, které Heřman stihl napsat předtím, než mu praskl Stevie Wonder - tedy slepák. Škoda. Kdyby totiž Heřman v 36 neodešel do nebe za Ivetou Bartošovou, slyšeli bychom teď o něm stejně často jako o Kafkovi a na to sázím boty. A ty rozhodně nechcete vyhrát.

Celkově mě vlastně dost rozzuřuje fakt, že je takhle moc zapomenutej. Jak je to vůbec možný? Už za života ho uctívali jak samotný pan frája Zweig, tak i frája Thomas Mann. A pak náhle nic. Že si jeho knížky musím kupovat v angličtině a objednávat vodněkud z Narnie, je pak vyloženě ostuda.

Jo a ta knížka. Dvě novely, na kterých vydání stojí, jsou silný jako blázen. Heřman klasicky ždíme degenerované charaktery, nepřízeň osudu a lidskou zbabělost a surovost do maxima. Nemám slov.

1 12.07.2017

To jsem se zase nechal napálit anotací.

Před sto lety přišel na Krym maďarský čistič Béla Kun a vzhledem k tomu, že Lenin se na skypu přemáčkl a místo zapíjet napsal zabíjet, Béla to vzal od podlahy a poslal několik desítek tisíc rusáků na dovolenou do záhrobí. Podle všeho to navíc v té době na Krymu vypadalo ještě o dost hůř než v Ostravě, takže na solidní knížku bylo dost zaděláno.

Bohužel, Šmejlov se místo o tankách a bouchačkách rozhodl psát o dědkovi, co sedí na pastvině a hlídá pět slepic a krávu, přičemž za ním přichází různé postavičky z okolí a pořád blekotají něco o tom, jak mají hlad a jak někoho zase zastřelili, přičemž zmíní asi dvacet jmen, který vám z hlavy udělají časovanou svíčkovou s pěti. To by ještě nebyla taková hrůza, kdyby to Šmejlov neobalil lyrickým porodem, který knihu učinil takřka nečitelnou. Já nemám nic proti jitru, chlebu, kravám a přírodě, ale rozhodně si s nima nepovídám. Od toho mám kámoše a děvky.

Některý mikropovídky přísedících magorů mě potěšily, ale velká škoda, že ty náznaky naturalismu přebila taková hromada lyriky. Tentokrát mi to přišlo na škodu octavii.

2 01.07.2017