Noc v Evropě

10.03.2021

Tohle je málo... ale vlak. Mé literární nároky klesly velmi hluboko, protože mi už stačí asi jen obyčejnej vlak z Paříže do Amsterdamu. Kdyby v něm nebyli ti lidé, možná by to tomu prospělo.
Pět příběhů, pět lidí/skupin/párů jedoucích směrem Amsterdam. Jsou mladí, i přes opačný názor v anotaci si troufnu říct, že pěkně naivní. A taky pěkně nudní a nezajímaví, pardon. V tom se možná člověk pak může hezky najít, když je taky nudnej a nezajímavej, ale tady fakt nebyla jediná neotřelá postava. Snad jen v příběhu čtvrtém bylo zvláštní souznění kapsáře a extrovertní dívky. Ale americké "the boys", otravné skuhravé páry a tuctovou Ninu si člověk do hlavy vážně neuloží.
A jasně - uzavřené místo vlaku přímo svádí k tomu, aby se tam střetávali různé národnosti, ten koncept by nebyl zas tak špatnej. Ale incidentů se stereotypy je tam minimum a převládá balast s klasickými "dramaty".
Co se třeba Glavanové docela daří, je konstruování dialogů (které jsou mnohdy i rozpačité a trapné, jak to k vlakovým setkáním patří), přesně takový ten moment, při němž řečená věta asociuje vzpomínku z minulosti, která se pak rozvádí do banálních, ale pro danou osobu důležitých okamžiků. Co se Glavanové pro změnu občas vůbec nedaří, je stylistika. Ach božínku. Nevím, jestli je chyba na straně překladatele, ale výrazy typu "Na náměstí před Amsterdamem Centraal se mlčky blýskaly dlažební kostky" nebo "lízala zmrzlinu, studenou jako první podzimní jinovatka" (to jako vypravěč někdy lízal nebo jinak koštoval jinovatku?) jsou typicky zbytečnou, nesmyslnou a nezajímavou jazykovou onanií.
K doslovu - nevím, co překladatel myslí výrazem "nemoderní dopravní prostředek", ale pokud by jel někdy v pátek odpoledne vlakem, asi by tento výrok přehodnotil.
Každopádně je zřejmé, že má Glavanová vlakem "naježděno" a ta atmosféra je vystihnuta vcelku pěkně. Takže jsem mírnej, ale potenciál to má mnohem větší, ach jo.

Na večeři chodili do hospod u fakulty a debatovali o Camusovi a nezkaženosti třetího světa, jako by se do ní někdy troufali vrátit. Pro ně byly ženy zajímavé. Krása jako by neexistovala, tak nějak ji vyloučili jako Kundera.
(s. 19)

17.04.2020

Prázdní lidé v plném vlaku. Všichni uvažují stejně (o ničem), všichni mluví stejně (o ničem), všichni jsou mladí, zdraví, perspektivní a všichni jedou jedním nočním vlakem z Paříže do Amasteru - tenhle prvek je tu nejspíš jen proto, aby mohla Polona říct, že nepíše jen povídky (spoiler i tohle jsou povídky - plus teda ten vlak, který postavy "spojuje"). Stejně dobře by mohli sedět ve stejné kavárně nebo u výběhu želv. Hm.
Buď lesk knihy ta těch necelých 20 let dost zmatněl nebo toho roku ve Slovinsku nikdo nic dobrého nenapsal... Tohle byl proste motoráček prodrncalo to kolem a ani vítr to pořádně nerozfoukalo.

Tak tady kapitán Palivo říká rezolutní ne a souhlasí s uživatelem Aljazem na Goodreads, který v jednohvězdičkové recenzi napsal "Fini liki in fini zapleti," ať už to znamená cokoliv. Noc v Evropě jsou krátký příběhy z vlaku Paříž - Amsterdam a jsou přesně tím druhem knížky, kterýma bych vystlal prasečí chlívy. Otravný mladý postavy si povídají ve vlaku, přemýšlí nad krávovinama a nebo se pohádají a jelikož jsou mladí a sedí ve vlaku, tak je to asi art nebo já nevím co. Z každý stránky čouhá fakt, že Polona seděla ve vlaku a řekla si, hele, tady jsou nějaký lidi, já napíšu o tom jak si povídaj nebo na co asi myslí. A spojím to dohromady a bude to vypadat jako poselství o mladé Evropě či co a pak za to vyhraju nějaký ceny, i když je to naprosto o hovně a valím tam bomby typu "podíval se na mě svým uhrančivým pohledem.". No mě snad mrdne. Za co Bože! A aby toho nebylo málo, na závěr mě zhnusil i doslov, plný žvástů typu "i v dnešní době superrychlých aut je možné napsat povídky z tak archaického dopravního prostředku jakým je vlak." No to už jsem regulérně na pláži vstal, došel k nejbližšímu koši a mrdl do něj knížku. Palivo out.