pajaroh komentáře u knih

K. Gudmundsson je mistr v mystickém popisu krajiny divokého Islandu a přírodních živlů promítajících se do povahy postav a určujících jejich životní osudy. Slabší jsou bolestné citové výlevy hlavní hrdinky (na dnešní dobu, nicméně ke starší literatuře to prostě patří).
Plzákovu nakladatelství se opět povedl otřesný přebal. Jako u všech Gudmundssonových knih.
Za chvilkový návrat na jedinečný Island dávám 4*

1 21.08.2017

Detailně popsaný román o slavné ruské spisovatelce, který v ději několika dnů (z různých životních etap) zachycuje zásadní okamžiky života Mariny Cvetajevové a její dcery. Výborně se autorce podařilo zachytit atmosféru doby, různých míst (Praha, Všenory, Moskva...) a především komplikovanost povahy básnířky. Klady i zápory výstižně popsala v komentáři ematurku.
Za mě se jedná o velmi pěkné dílo.

5 20.08.2017

Básně samy o sobě jsou čtivé, rým i skladba pěkně zapadají. To hlavní - obsah, význam, atmosféru - jsem pocítila až díky životopisnému románu Náš všední život (Rikka Pelo). Zvláštní to osobnost.

1 16.08.2017

I když jsem ke knize přistupovala jako k letní oddychovce a z pozice milovníka psů, tohle je prostě moc. Naprosté citové vydírání čtenáře, jedna srdcervoucí scéna stíhá druhou na úkor zdravého rozumu a přirozeného chování psa. Asi je to moje chyba, nemám ráda polidšťování zvířat a tahle kniha pro mě nebyla dobrá volba, ale i když jsem se k ní snažila přistupovat jako k pohádce, místo dojímání mě čtení rozčilovalo.

2 15.08.2017

Silná dávka pravdy, přímosti a upřimnosti, která není pro každého. Je složité komentovat a vyjádřit to, co mi kniha předala, snad jen, že podle mě od začátku do konce není o léčení, ale o přijmutí.

5 15.08.2017

Filolog z UK by s mým hodnocením asi nesouhlasil, nicméně příběh "Niramačabeli", její zápal a jistota, že dělá dobrou a smysluplnou věc, chápání přírody a potřeby přirozenosti, vysilující a nekonečný boj proti lidským elementům a egoismu mi pronikl do duše a už tam zůstal. A to prosím nikterak nemiluji opice, lidoopy apod.

Pro podobně zasažené:
https://www.youtube.com/watch?v=SZvmzDMEKt0
https://www.youtube.com/watch?v=EFndwaCDvF4

6 07.08.2017

Tak nevím, zda je to tím, že se vytříbil můj odhad na výběr knih, snížily se mé literární nároky nebo mám jen čtenářské štěstí, ale opět musím dát vysoké hodnocení. Miluji sever pro jeho přirozenou drsnost bez jižanského pozlátka a právě taková je tato kniha. S hlavní osobou Ingrid dospíváme a procitáme z téměř idylického dětství až k realitě dospělosti, která je na ostrovech, kde má přes všechnu snahu stále ještě hlavní slovo příroda, o to reálnější a drsnější.

11 03.08.2017

Navzdory romantickému obalu kniha není žádná sladkobolná óda na život žen na venkově. Naopak, nepoetický jednoduchý styl mi vyloženě sedl k tématu. Někdy říci méně znamená více i v případě literatury. Samota, stín minulosti a tvrdý život někdy spojí neslučitelné jedince a kniha ukazuje, jak zdánlivě zapomenutá dětská traumata ovlivňují člověka po celý život.

11 01.08.2017

Děj jednoho (a více) života je přes všechny zvraty a tragédie tiše zasazen do atmosféry staré Prahy, dlážděných ulic, tichého nábřeží a bolestné důsledky špatného rozhodnutí se mísí s klidným zvukem piana, vůně čokolády a odráží se mezi tmavými obrazy starých kaváren. Samota (v jednom, ve dvou i v celé rodině), odcizení a strach, že člověk ztratí už ztracený život.

"Nic dalšího už mi vzít nemohou. Nic nejsem, nic nemám, po ničem netoužím. Jsem svobodná."

4 25.07.2017

Vskutku rozporuplné. Po přečtení této knihy mám pocit, že začínám předvídat (nebo alespoň tušit) autorčinu nepředvídatelnost. Každopádně mě autorka i vydavatel ať úmyslně nebo neúmyslně zmátl - spíše než cestování či přemísťování spoluje většinu zápisků obraz lidského exponátu, preparátu a konzervování. Možná je to cíl Tokarczukových cest nebo jen cesty jejich úvah?
I když jsou některé poznatky zajímavé, drsně pravdivé (západ slunce na špinavé pláži zaneřáděné plastovými lahvemi), obecně cestování a jeho podstatu i detaily vnímám trochu jinak. Trochu méně... zvráceně.
Do literární nálady mi sedly především autorčiny vlastní úvahy o detailech hotelů, letiště apod, slabší byly příběhy různých osob, s cestováním málo související.
Doporučuji přistupovat ke každé kapitole jako k jednotlivému příběhu/myšlence, nevnímat knihu až tak jako celek - v tom jsem měla problém, dostat se do jednotlivých témat a pochopit.
Ano, zápisky jsou trochu nesourodé a neplánované. Nu, asi jako samotné cestování...

4 21.07.2017

Ze začátku mi kniha silně připomínala McCarthyho Cestu - jak stylem tak námětem, ale naštěstí se příběh vydal svou vlastní "cestou". Neveselé čtení, i když prostoupené téměř šťastnými okamžiky (v kaňonu, u řeky), naděje do budoucna z textu nečiší. Chvilkami autor děj příliš akčně kombinuje a nenechá čtenáře procítit situaci.
Vzhledem k poselství pro nás a sympatickému Jasperovi dávám 4*.

2 21.07.2017

Tuto knihu dlouho odkládala kvůli předpojatosti - film jsem sice neviděla, ale z ukázek jsem si nesprávně vydedukovala, že se jedná o milostný doják alá Hollywood. Chyba. Už u Ptáků bez křídel jsem byla překvapena autorovým vypravěčským talentem a tohle dílo ho jen potvrdilo (či zesílilo). Už dlouho jsem si knihu tak nevychutnala, těšila jsem se na každou chvíli strávenou na ostrově Kefalonie a stejně tak se obávala osudů oblíbených (vlastně všech) postav. Pohledy různých osob na život ve vesnici i vojenské a politické kapitoly (vtipné i smutné zároveň) jsou osvěžující, výborně je popsán kontrast idylického předválečného období a války, přírodní katastrofy i změny dnešní doby a modernizace. K závěru mám výhrady (více nechci prozradit), ale i tak dávám 5*.

18 18.07.2017

Krásné, moudré a smutné, jak už to u těchto indiánských textů o ztrátě ticha, prostoru a úcty bývá. Mrzí mě, že se u nás vydávají pouze fragmenty původních textů a proslovů, kniha by klidně mohla být 4x delší a působila by uceleněji.

3 10.07.2017

Faerské ostrovy - místo izolované a originální asi jako duše obyvatel. Román mi připomněl islandskou literaturu (K. Gudmundsson), nicméně autor se zaměřuje spíše na popisy lidí, jejich činů a duševních pochodů než na okolí. I když typologie hlavních postav byla rozmanitá, nepodařilo se mi do žádné vcítit a pochopit jejich chování a myšlenky (jen jsem si vzpomněla na frázi jednoho farmáře v Norsku, u kterého jsem pracovala: "na ostrovy nejezdi, tam jsou lidi JINÍ." :-) ).

3 07.07.2017

Úvahy a texty plné osobité moudrosti jsou pohlazením pro duši (i pro mozek :-)), především kapitoly o literatuře a úvodní "hravá" Heterotopie.
Ráda si z knih vypisuji citáty, ale v tomto případě bych musela opsat půl knihy.

3 05.07.2017

Drsné, vyčerpávající, depresivní. Jedná se o kvalitní záznam jednoho etnika, mezilidských vztahů, vzpomínek na kruté dětství, které citlivě zasáhne především s přihlédnutím k autorově smrti.. Ke čtení jsem se musela nutit, ne proto, že by kniha nebyla zajímavá či nekvalitní, ale přestože mám tento typ literatury ráda, bylo toho těžkého přemýšlení a pocitu beznadějné prázdnoty už nějak moc.
Růžové vydání alá barbie se odeonu nepovedlo, ani pokud to bylo myšleno jako kontrast k obsahu. Forma má dle mého názoru vyjadřovat obsah.

4 03.07.2017

Nemohu jinak než dát opět 5*. Kniha není tvořena hlavní dějovou linií ale minipříběhy, zpočátku zdánlivě neslučitelnými, které však dokupy tvoří celý svět. Autorčin styl mi vyloženě sedí, dokáže v pár větách dokonale vystihnout nálady přírody i ročního období, detailně popsat typy lidí, ať už se jedná o aristokracii na zámku, chudého vesničana, místního samotářského podivína. Jak uvedla ve výborném komentáři Tyet: soucit, to je to, co je z knihy cítit nejvíce.

5 30.06.2017

K této knize se vskutku hodí přívlastek "podivná".
Mám ráda Finsko, mám ráda magický realismus a v dětství jsem milovala Správnou pětku. Nicméně kombinace v tomto podání je zvláštní. Když se rozpačitý začátek začne konečně rozjíždět, tato tendence brzy ustane. Dva různé závěry mi přijdou už jako velké experimentování a celkově knihu ruší snaha zaujmout za každou cenu na úkor pěkné literatury.
Tentokrát mě autor nepřesvědčil.

2 26.06.2017

Pamuk je Pan spisovatel a Mistr esejista a tahle kniha zraje jako víno. Od počátečních rozpačitých úvah o životě přes kapitoly o oblíbených románech (vzbuzující touhu okamžitě si přečíst knihu od Dostojevského či Nabokova) a eseje o vlastních dílech (vzbuzující touhu přečíst si znovu všechny Pamukovy knihy) k zajímavému rozhovoru a autobiografické povídce. Zakončení v podobě proslovu k Nobelově ceně knihu uzavírá vskutku na úrovni.

3 22.06.2017

Svět je plný krásných knih
a tohle je jedna z nich.
Nečekaně nitěrní a blízké, vyjadřující pocity člověka, který se opomenul v dnešním světě a bolí ho neohleduplnost doby, vztahů, lidí a nelidí. Anna Bolavá se v knize velmi inspirovala...

14 21.06.2017