Gorily v mlze

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Americká badatelka (1932-1985) díky svému patnactiletému výzkumu v podmínkách vysokohorské oblasti afrického deštného lesa shrnuje výsledky svého studia ohroženého druhu goril horských.

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29415/gorily-v-mlze-QIO-29415.jpg 4.355
Žánr
Literatura naučná, Příroda, zvířata
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Gorillas in the Mist, 1984

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Gorily v mlze

Přidat komentář
jana3238
05. března

Od té doby, kdy jsem přečetla tuto knihu (myslím, že to bylo na konci 90tých let) mám velké problémy s návštěvami ZOO, kde jsou tito velcí primáti chováni. Když vidíte tato velká zvířata za mřížemi nebo sklem s jejich obezitou, chce se mě brečet. Nezapomenu na den, kdy jsem v ZOO v Ústí nad Labem položila na sklo dlaň , a samec orangutana (myslím, že to byl představitel Ámose z filmu Dva lidi v ZOO), přišel ke mně a položil svoji dlaň z druhé strany skla na tu mojí. A pak už jsem opravdu brečela.
Viděla jsem i film, ale kniha je mnohem lepší.

Josh
12. února

Dian Fossey (DF) popisuje odhodlání a boj za záchranu kousku přírody vůbec a pro budoucí generace. V Africe narazíte skoro všude na věhlas jmen jako Joy a George Adamsonovi nebo DF. Jsem ten, kdo se v ZOO nechodí dívat na opice, mám více v oblibě tygry, lvy nebo nosorožce, ale ZOO pro mne získaly smysl jednak jako možnost vidět faunu či floru, které nebývají dostupné ve svém prostředí a hlavně díky zapojení do mnoha záchranných programů. Na cestě po Keni nás průvodce vzal v Ol Pejeta (bílí nosorožci ze ZOO HrKr) také do útulku Sweetwaters pro šimpanze a ta zkušenost byla velmi silná. Jeden šimpanz si mne oblíbil a já jeho, takže „adopce“ byla jasná. Jeho příběh byl děsivý, sotva přežil a přesto mne k sobě „pustil“ a díval se na mne jako by četl moji duši a srdce…. Někdy mám ten dojem u svého psa a říkám si „nad čím přemýšlíš a co bys mi teď asi řekl, kdybys mohl“.

Získat si důvěru u lidí nám všem dává zabrat, kdo říká, že ne, pak lidi nepotřebuje…. Co teprve důvěra zvířat, která vám dovolí je nejen pozorovat, ale být součástí jejich života!! Vážně si myslíte, že je to tak jednoduché a číst o tom doma v křesle je dobrodružství? Můžete si říkat co chcete - DF byla tvrdohlavá, panovačná, neodbytná, ale co víte o reálné situaci a možnostech, které měla a co vše musela překonat, aby uspěla?? Jak byste se zachovali Vy?

A to nemluvím, že situace je na mnoha místech naší planety stejná, ne-li horší dnes, kdy se považujeme za vyspělejší…. Kritizovat umí každý, tak co děláte pro přírodu Vy, v pohodlí 21.století a evropské země? Recyklujete? Nenecháváte ani jeden odpadek na horách či u vody? Nevyhazujete jídlo? Jezdíte pomalu v době a v místech, kde se přes silnice může pohybovat lesní zvěř? Neničíte rostliny? Nebo aktivně krmíte ptáky v zimě? Chodíte sbírat odpadky do přírody?

Tato kniha nám může otevřít oči, přivést k osobnímu zamyšlení, dát hlubší pochopení divokým zvířatům a přispět k úvaze jaký stav přírody chceme a jaký opravdu máme. Díky lidem jako byla autorka knihy, těm jí podobným nebo nám samým.


Lili
01.08.2019

Dian Fossey byla neskutečně zapálenou badatelkou, obdivovatelkou a milovnicí goril. Není divu, že jí málokdo stačil a s málokterým byla spokojená. Knížka, na kterou jsem se dlouho těšila, ale její přírodovědecké podání mě často unavovalo a v množství jmen a vzájemných gorilích pout jsem se nejednou ztrácela. Přišly ale i okamžiky, kdy svým dějem dojímala nebo naopak vyprávěla o krutosti. Smrt Prstíka byla hrozivá. Díky své horlivosti a oddanosti gorilám asi nemohla mít Dian mnoho přátel. Zato spoustu nepřátel, kteří ji nenechali při životě. Autorka používala hezky květnatá souvětí a citlivě popisovala okamžiky štěstí i smutku. Ač jsem knížku četla poměrně dlouho, hodně mi dala.

„Několik minut mi seděla Koko klidně na klíně, a pak odťapkala k dlouhé lavici pod okny, odkud byl výhled na nedaleké visocké stráně. S námahou se na lavici vydrápala a zadívala se na horu. Najednou začala vzlykat a po obličeji jí tekly skutečné slzy, což jsem u gorily nikdy předtím ani potom neviděla. Když se konečně setmělo, svinula se do hnízda z rostlin, které jsem jí udělala, a s tichým kňouráním usnula.“

***
Světelná mlha,
jež jim dává půvab,
také je skrývá.
(Richard M. Milnes)
***

Kája95
12.10.2018

Hezké čtení, ale na mě až moc zeměpisných údajů

Uroborus
12.03.2018

Knižku som si objednal na konci 80-tych, počas ZVS, skrz nejakého časopisu a prečítal som ju až po ZVS-ke, keď som mal už kľud. Pre mňa výborná!

pajaroh
07.08.2017

Filolog z UK by s mým hodnocením asi nesouhlasil, nicméně příběh "Niramačabeli", její zápal a jistota, že dělá dobrou a smysluplnou věc, chápání přírody a potřeby přirozenosti, vysilující a nekonečný boj proti lidským elementům a egoismu mi pronikl do duše a už tam zůstal. A to prosím nikterak nemiluji opice, lidoopy apod.

Pro podobně zasažené:
https://www.youtube.com/watch?v=SZvmzDMEKt0
https://www.youtube.com/watch?v=EFndwaCDvF4

hellena1523
30.01.2017

Zpočátku se čte opravdu obtížně, ale jakmile se do toho dostanete, tak vás společnost primátů pohltí! Musím říct, že Diane celkem závidím, že mohla strávit část života s primáty, kteří jsou v mnoha ohledech lidštější než lidé.
Pro ty, kteří viděli film (a líbil se) a očekávají, že kniha bude stejně skvěle vyprávěný příběh, bude nejspíš trochu zklamáním, zejména proto, že to opravdu není román, ale spíše vědecká studie s množstvím příbuzenských diagramů.

JulianaH.
07.07.2019

Sáhla jsem po „Gorilách v mlze" s úmyslem dozvědět se něco o tom, nakolik (a v čem) je člověk stejný jako jeho příbuzní. Čekala jsem vědeckou studii, ale dostalo se mi populárně zpracovaného vyprávění, proloženého humorem (typu „jak Dian Fosseyová pozvracela fosilii žirafy") a příběhy.
Knížka je napsaná přístupně. Přesto jsem ji četla celý týden, jelikož mně osobně něco nesedlo: nejsem si jistá, jestli styl vyprávění, nebo téma. To na druhou stranu neznamená, že by mi nic nedala, naopak.

Etologických faktů o gorilách je plná. Tak například že předstírají krmení, aby získaly možnost pozorovat ostatní gorily; že 40 % času tráví odpočinkem; že samice i samci migrují mezi tlupami (samice kvůli zlepšení sociálního postavení, samci kvůli získání harému); že jejich incestní chování zahrnuje i symbolické páření mezi nestejně starými jedinci nebo gorilami téhož pohlaví; že po smrti mláděte začne matka bezstarostně dovádět se svými vrstevníky atd. Nejvíc ze všeho mě zaujaly informace o emocích zvířat a jejich projevech. Gorily se samy pro sebe usmívají, smějí se na celé kolo při lechtání jiným členem tlupy a ze zármutku jim mohou téci slzy (viz Koko plačící při pohledu na pohoří Virunga). Mladá zvířata mají hluboký vztah i ke svému otci a po ztrátě matky nocují v jeho hnízdě; pokud matka emigruje do jiné tlupy, mládě se může utrápit. -- Po četbě téhle knihy už mě nikdy nikdo nedostane do ZOO.

Kromě toho, že jsem se dozvěděla tahle fakta, pro mě byla četba přínosná ještě v jiných ohledech. Především metodicky. Dian Fosseyová při výzkumu upřednostňovala práva goril před právy pozorovatelů, vnímala je jako individuality, dávala výzkumným objektům jména a přiznávala jim emoce, což v 60. a 70. letech bylo počínání nejen extravagantní, ale také odborně kompromitující. Ta žena měla zatracenou odvahu, morální i fyzickou. Láskou ke zvířatům, uznáním jejich citů, lehkou antropomorfizací a potěšením, které jí přinášelo terénní pozorování, mi trochu připomínala Charlese Darwina.
Její přátelství (sic) s Rafikim a Digitem je důkazem, že tento vztah mohou navázat jedinci různých živočišných druhů; neměli bychom to zahrnout do jeho definice? Zajímavé pro mě bylo uvědomění, že jevy jako odpolední siesta, lechtání dětí nebo přátelství mezi jedinci znesvářených rodů mají historii ještě předlidskou. Autorka také snadno rozeznávala pachové signály goril, jelikož jejich pot strachu je cítit stejně jako pot lidský: další ilustrace fascinujícího poměru mezi subjektem o objektem vědy. Viva la Évolution.
Gorily jsou mi každopádně ještě méně sympatické než předtím. Nietzsche řekl o opicích, že pohled na ně je nám trapný, protože nám příliš připomínají nás samé; o lidoopech to platí tím spíše.

Informace o rostlinách, které tolik čtenářů pohoršily, tvoří nutnou součást knihy, poněvadž se jimi gorily buď živí, nebo je využívají ke stavbě hnízd, a navíc žijí uprostřed ekosystému složeného i z flóry. Mně všechny ty třezalky, hagenie, smldníky, kopřivy, lobelky a vernonie, jímž je ostatně věnovaná asi jedna stránka, nevadily. Oceňuji také pozornost, již autorka dopřála ostatní fauně, lidem a samotnému pohoří Virunga, aby byl obrázek prostředí kompletní. A musím se přiznat, že nejvíc jsem se bavila u kapitol, jež neměly s gorilami nic společného a že mě víc zajímal provoz tábora: jeho podmáčená všednodennost naplněná chocholatkami, studenty, drůbeží a drzými turisty. Autorce všechnu čest.

PS. Stejnojmenný film pojednává o jiné osobě, která je na rozdíl od skutečné Dian Fosseyové hysterická, agresívní a romantická fňukna. Čtenář knižní předlohy rychle zjistí, že filmový obraz badatelky, která studuje Schallerovy knihy o gorilách až první den ve výzkumném středisku nebo která vyděsí k smrti černošské dítě, jsou drzou, hanebnou křivdou.

1