Náš všední život
Riikka Pelo
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339420/bmid_nas-vsedni-zivot-uct-339420.jpg
4
30
14
Životní drama ruské básnířky Mariny Cvetajevové na pozadí ideologické mašinérie Sovětského svazu. Román zachycuje životní příběh ruské básnířky Mariny Cvetajevové a její dcery Ariadny Efronové. Rozsahem i tématem ambiciózní dílo, za které autorka v roce 2013 obdržela prestižní literární cenu Finlandia, představuje úspěšný pokus o skloubení monumentální historické fresky, věrně mapující události po říjnové revoluci v roce 1917, s osobním příběhem jedné z největších osobností ruské literatury 20. století. Kniha je prokládána Adriadninými a Marininými dopisy a texty, které románu dodávají hlubší rozměr. Cvetajevová byla osobitou kronikářkou své doby a v často experimentálních verších dokázala obsáhnout hloubku lidského života a údělu. Riikka Pelo od ní v tomto ohledu přebírá pomyslné žezlo: spíše než záznam o životě ruské spisovatelky jako někdejší celebrity a později vyděděnkyně moskevských uměleckých kruhů čtenáři předkládá silný, dramatický příběh člověka semletého historickými okolnostmi a monstrózní ideologickou mašinerií Sovětského svazu. Naše všední životy je vyspělé dílo, důmyslná skládanka, která v sobě ukrývá víc než příslovečná ruská matrjoška. Riikka Pelo patří k absolutní špičce současné finské literatury a její osobitá tvorba je zážitkem i pro ty nejnáročnější.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Kniha ZlínOriginální název:
Jokapäiväinen elämämme , 2013
více info...
Přidat komentář
V mládí jsem si zamilovala vášnivé verše ruské básnířky Mariny Cvetajevové. Potěšilo, že své básně věnovala také Čechům a českým reáliím. O jejím životě jsem věděla jen málo. Že žila v exilu mj. v Praze a že se pro mne tehdy z nepochopitelných důvodů vrátila do hrůzného Stalinova SSSR, kde ji čekal tragický konec.
Nejedná se ovšem o klasický životopisný román a tak mě pomohlo, že jsem si na internetu našla životopis Mariny i její dcery Ariadny zvané Alja. Mohla jsem se při četbě, kdy se stále střídají časové linky a události z pohledu matky a dcery trochu lépe orientovat..Kniha je vlastně hlavně o jejich složitém vztahu plném intenzivní lásky, nenávisti , nepochopení snad i pozdního prozření.
Jinak mi úplně vzala "vítr z plachet" haki34, protože bych se asi méně umnými slovy opakovala - také jsem cítila ten pot, bahno, bídu a zoufalství....bála se o zaslepenou, pomýlenou, tak šťastnou Alju...
Nemůžu říct, že se mi kniha vyloženě líbila. Ne jako celek. Ale po dočtení ve mě pořád hlodá, musím se k určitým pasážím v myšlenkách vracet. Tak asi splnila svůj účel. Klobouk dolů před mladou paní spisovatelkou a naší překladatelkou Kateřinou Výtiskovou.
Krutá kniha o krutých osudech. Pomalu, pomaloučku nás autorka vede hlouběji do tenat krutosti . Nejprve tedy záblesky z horkého léta v Československu, matka a dcera na českém venkově, na útěku už roky, matka básnířka, přemýšlivá dcera, poslední dny před odchodem do školy. A pak tedy Moskva roku 1939, dcera již dospělá a matka, zoufalá matka, která (snad) jediná z rodiny jasnozřivě vidí, kam se řítí Rusko. Tohle je krutá kniha, dává nám nahlédnout do srdce žen - matky a dcery - do jejich nadějí, snů, do temných koutů jejich duše. A také ukazuje - nemilosrdně a bez příkras - kam vede strašlivá demagogie a fanatismus, kde ve jménu "lepšího člověka a nových zítřků" lidé udávají své blízké a posílají je tak na smrt - a dělají to dobrovolně, považují to dokonce za výsadu a čest - aby pak nakonec sami skončili v drápech této mašinérie. Krutá kniha, napsaná o ruské básnířce z minulého století - ale tolik, tolik aktuální v těchto dnech
(SPOILER)
tak..váhám jestli velmi dobrá, nebo výborná...emoce ve mně hrají a zůstávám více při zemi. Přiznám se, anotaci jsem předem nečetla, snad jen, že kniha je o ruské básnířce Marině Cvetajevové...a o Marině jsem si předem také nic nenačetla. Takže jsem dostala plnou palbu hned. Zostra, mezi oči...
Přiznávám, zpočátku jsem se hůře začítala, bloudila jsem mezi osobami, v časoprostoru...Ariadna, Alja, Rys, Lev, Hrošík...Mur, Serjoža...kdo je kdo ? a kdo je kdo v lince z roku 1939 ? dvě časové linky se mi líbily velmi, ne že ne...ideální způsob jak nám přiblížit minulost a vývoj složitého vztahu matky a dcery..Chtěla silnou dceru, vychovala si ji.
Také jsem spoustu času uvažovala, kdo napsal "poezii" mezi kapitolami - a až díky zdejším komentářům a ematurku jsem zjistila, že jsou vlastně fiktivní, respektive napsané autorkou..
Kniha je napsaná velmi naturalisticky.. popisy z českého období, výlet na Karlštejn, kde jsem úplně cítila Marinin pot a zoufalství. Tíhu a rozervanost duše, bahno mezi prsty. Mokrá medvědí kožešina, tříštící se sklo, zlomená borovice.
Ariadna nastupuje do ruského gymnázia a zároveň se v paralelní lince chystá navštívit daču...a já udělala velkou chybu, že jsem v té tlusté, velmi tlusté knížce nahlédla o kus dál...stránky se otevely na scéně Aljina výslechu...násilí, mučení těhotné ženy. Co myslíte, jak dopadlo ? a kdo byl Mulja, uváděný jako její oficiální partner, dle knihy otec nenarozeného dítěte a zároveň Jidáš a jeden z katanů ? Byl tam ? byl tam doopravdy ? proč se pak o ni zajímal v průběhu pobytů v gulazích ? a opravdu ho po tom všem milovala ? tady ta část mě rozhodila nejvíc...píšu rozhodila a myslím rozhodila..ano, zrychlený puls, slzy na krajíčku, nevolnost. Jiné je trpět hlady a jiné je vymlátit z ženy dítě. Jak to bylo doopravdy ? O týrání čtu vždy s velkým sebezapřením a soucitem s oběťmi...
Bylo pak těžké vrátit se na stránkách zpět do doby, kdy se k tomu všemu pouze schyluje...sledovat jak je Alja šťastná a spřádá plány na společný život s Muljou...tušit toho bílého Puškinova koně v pozadí..pasáž z gulagu nebyla tak děsivá jako tohle čekání a předzvěsti zrady, přehlížené...jak mohla být Alja tak slepá ? slepě nadšená ? důvěřivá ?
Autorka nám taky podsouvá vícero nejasností - třeba kdo byl Murův otec ? kulantně řečeno, že to bylo Marinino a jen Marinino dítě...no jo, matka je vždy jistá...
Spousta krásných myšlenek, spousta síly, kterou prokázala nejen Efronovic rodina. A také zoufalství, které graduje Marininou sebevraždou. Silná niť komplikovaného vztahu matky a dcery krásně ukázaná v jedné z posledních scén...ano, věřím, že to tak mohlo být...
Odpočívejte v pokoji, snad vaše duše došly klidu...
"neměla jsem náladu poslouchat romance z mládí paní básnířky, pořád ten stejný příběh, ježíš a fíkovník. Matka byla schopna se zamilovat třeba i do telefonního sloupu když na to měla náladu a dokázala žít v představách že sloup její lásku opětuje protože se lehce zakymácel ve větru, dokud kouzlo nepominulo a ona nepochopila, že sloup stál od samého začátku úplně nakřivo."
"Marina stála chvíli na kraji skály sama : její lesy, její kopce, všechny živly, světlo a lehkost, všechny obtíže a odpornosti těla se vytratily. Sem přesně měli přijít, právě toto byla správná cesta.........Cítila srázy, stromy, vřesy jako rytmus vlastního těla, ve všech svých tepnách, kostech, bylo téměř nesnesitelné jak to všechno v ní probouzelo verše k životu."
a ještě jeden, na závěr...nechci říkat poslední...protože dokud jsou tu slova, slova a myšlenky na papíře, budou žít...
"už tady není, ale stále slyším její slova. Vím jistě, že je to její hlas. Hlas mojí matky. Jestli píšeš, nepiš proto, abys byla milována, ale proto aby ses udržela při životě, neboť slova jsou silnější než lidské činy."
Bylo to silné, jemné, pomalé a lyrické. Komplikovaný a neskutečně hluboký vztah matky a dcery. Jemné predivo vztahů. Pomalé plynuti děje, výrazné prociteni každého okamžiku.
Já jsem se knihou nijak nenadchla. Na můj vkus byla napsána "divně", špatně se mi četla. Střídaly se kapitoly popisované jakoby Marinou a její dcerou. Ty první byly pro mne opravdu nezáživné, byť mám básně Mariny Cvetajevové jakož i jiných ruských básníků v oblibě. Pak jsem raději tyto kapitoly přeskakovala, abych se vůbec přemohla a knihu, kterou jsem si s velkým očekáváním zakoupila, vůbec dočetla. Kdybych si předtím nepřečetla základní fakta o životě Mariny Cvetajevové, o osudu jejím a její rodiny, tak bych knihu chápala ještě hůře. Četla jsem již více románů a biografií týkajících se Ruska a Sovětského svazu, tehdejší hrůzné politiky a gulagů, přesto osud Marininy dcery mne zasáhl a doplnil další střípek do celkového obrazu té hrůzné doby a místa.
https://vltava.rozhlas.cz/riikka-pello-o-nove-knize-muj-cil-najit-tihu-byti-postav-odkryt-nejhlubsi-vrstvy-5674888
Tahle knížka se hlavně zpočátku nečte moc lehce, ale postupně vás vtáhne a nepustí. Střídají se zde roviny, realita, sny, ale všechno od sebe postupně zapadá a budete chtít vědět prostě pořád víc.
Hluboké a melancholické jako samotná ruská duše...
Ač se děj odehrává v srpnu (ve třech rozdílných letech 1923, 1939 a 1941), ze čtení přebíhá mráz po zádech a zanechává v duši nevlídno až mrazivo. Vypráví o různých podobách (ne)lásky, o vnitřní rozervanosti a bolesti básnířky, o naději a zoufalství v době "z kloubů vymknuté".
"Oba jsem už před dávným časem pochopili, že jak rychle Marina láskou zahořela, stejně rychle jí byla otrávená, její románky nebyly nic jiného než výplody její představivosti, pokaždé ten stejný scénář, jako Ježíš a fíkovník, ale její verše to potřebovaly jako země hnojivo, podmínkou nové básně byl vždy nový a nadpozemský cíl spojující zemi a nebe, jazyk a duši, to byla její poetika, a všichni lidé, včetně nás, byli jen prostředky, statisté v jejím velkém představení."
Klobouk dolů před schopností autorky (R.Pelo) zpracovat příběh tak sugestivním způsobem. Čtenář je drásán, rozerván, ušlapáván a (ne)milován společně s hlavními postavami.
Na rozdíl od jiných čtenářů mne Aljina "poezie" nerušila, vnímala jsem to jako zajímavý způsob doplnění chybějících střípků do celkového obrazu života Mariny a její rodiny.
Krásná kniha. Nevím, jestli byly Marina Cvetajevová a Ariadna Efronová přesně takové, ale to není nakonec to nejdůležitější. Komplikovaný vztah matky a dcery, dvou výjimečných žen ve výjimečné době je popsán skvěle. Střídá se vyprávění z různých perspektiv, je možnost nahlédnout stejné události očima obou žen. Atmosféra románu je pochmurná, v celé střední pasáži knihy se dlouho schyluje k nevyhnutelné katastrofě. Když ale přijde, nenásleduje žádné uvolnění, žádná katarze. Až na úplném konci problikne naděje na přetrvávající lidskost i v děsivých podmínkách a na silnou Ariadninu vůli k životu.
Detailně popsaný román o slavné ruské spisovatelce, který v ději několika dnů (z různých životních etap) zachycuje zásadní okamžiky života Mariny Cvetajevové a její dcery. Výborně se autorce podařilo zachytit atmosféru doby, různých míst (Praha, Všenory, Moskva...) a především komplikovanost povahy básnířky. Klady i zápory výstižně popsala v komentáři ematurku.
Za mě se jedná o velmi pěkné dílo.
V podstatě se stotožňuji s názorem ematurky. Chvílemi to na mě bylo až dost rozvláčné.
Malý literární klenot. Autorka chtěla napsat knihu, která se čte pomalu, to můžu potvrdit. Moc se mi líbil jazyk a styl, pasáže z Čech, vylíčení vztahu matky a dcery, psychologie člověka, který podlehl propagandě. Rušila mě autorčina divná práce s interpunkcí (čárky používá jako cézury, ale v češtině to teda moc nefunguje) a fiktivní básnické pasáže, které měly představovat Aljinu poezii - ty tam podle mě vůbec být nemusely, nebo mohly být kratší, nudilo mě to. Taky mě mrzí nepečlivá práce českého nakladatelství: anotace na knize je opsaná z iliteratury, nenamáhali se uvést na pravou míru, jak je to s úryvky dopisů a básní, které na přebalu předesílají: ve skutečnosti jsou to skoro vše úryvky fiktivní.
Velice stísněný, na emoce téměř chudý popis doby i života, což ještě umocňuje fakt že je vše popisováno z dvou zcela odlišných povahových perspektiv( prostě místy to je velmi odtažité). Kniha směřuje do hloubky, odhaluje v naprosté, často velice drásavé, nahotě, neuvěřitelné peripetie, které je čtenář nucen jen mlčky přijmout. Jako když mezi řádky, často i teplých slov, fouká neodvolatelný studený vítr, skrze který člověk mnohé nezáhlédne, ale zároveň jiné uvidí.Zároveň, i přes určitou neosobitost, je to křehká a svým způsobem poetická kniha,která je dobře napsaná, jejíž forma naprosto směrodatně zdůrazňuje obsah. Zajímavě a výstižně podaná biografie.5/5
Štítky knihy
stalinismus finská literatura životopisné, biografické romány Sovětský svaz vystěhovalci, emigranti emigrace matky a dcery básnířky
Náš všední životKniha Náš všední život je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 29x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 27x |
| Chystám se číst | 64x |
| Chci si koupit | 13x |
Bylo to silné. Místy až moc silné. Měla jsem pocit, že jsem u toho. Cítila jsem tíhu vztahu mezi matkou Marinou a dcerou Aljou, tíhu života v SSSR, žila chvíli vedle nich. Drsné, ale výborné.