Pablo70 komentáře u knih

Tahle kniha vzpomínek nesahá až do současnosti (jak tu píše čtenářka), ale končí s érou nejslavnější Stingovy kapely The Police, to je nutno říci hned na počátku. Je to knížka o přerodu učitele v rockera, však také Sting zpíval v jedné písničce: Young teacher/ the subject/ of schoolgirl fantasy..., jestli si vzpomente. Najdete tam i zajímavé věci o tom, jak se učil poslouchat jazz (z nahrávek Monka a Davise), později nahrál pár najazzlých desek, které stojí stále za poslech. Nechte se zanést do všednodennosti Británie, z které vyšla rocková hvězda zvaná Sting! Knížka se dobře čte a je pro všechny, kdo chtějí něco v životě dokázat. Jeho hudbu mám rád a myslím, že by mohl napsat další knihu o tom, jak to bylo dál...

16.01.2021

Tato dobrodružná kniha vám poskytne dobrý základ pro pěstování těchto úžasných rostlin, protože i jejich samotné pěstování se pro každého stává osobním dobrodružstvím, které není snadné a jehož výsledky vás určitě nadchnou, ale někdy to je dřina! Já měl dlouhá léta na parapetu jeden z Fřičových skvostů Gymnocalycium mihanovichii, kaktus, který Frič objevil a dovezl do Evropy, (pokud vás to zajímá, čtěte zde: https://www.carciton.cz/kaktusy/clanky11_1.htm).
Fričova dobrodružství jsem prožíval už jako kluk při četbě jeho knih. A jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že u indiánů Čamakoko zanechal svou dceru. Fričovi jsou s nimi ve spojení. Dobrodružství tak pokračuje a pro nás je tu potěšení z jeho pichlavých kamarádů. Knihu jsem už koupil kamarádům, kteří také kaktusaří, stále se objevuje v antikvariátech.

1 11.01.2021

Fórek už v názvu knihy - aneb - jak to jeden detektiv natře všem ostatním. Jiní nadějní detektivové se z děje naopak ztrácejí, trochu neobvyklé. Příliš mnoho manželek a obědů a útěků před rodinnými víkendy. A vhledy do politického cítění (překvapivě rudého!) oficiálně neutrálního Švédska a do nešvarů jinak vyspělé země. Aby se nikam nevedoucí děj alespoň trochu zdramatizoval, poněkud předvídatelný konec. Ale četlo se to jako po másle, hihi!

09.01.2021

Svět je jak velké notářství
pro dědictví a pro závěti.
Máme jen jména. Kdo z nás ví,
jak myslí doba na své děti.

Uhdeho texty z éry malých divadýlek. Ne, není to Suchý, pouze jeho epigon.

08.01.2021

Knížka má parodický název (Lásky hra osudná je hra bří Čapků). Uvolnění režimu v 60.letech utrhlo lavinu satiry, která se konečně mohla veřejně šířit. Dělo se tak na pódiích malých amatérských divadélek (tzv. divadla malých forem), v časopisech a občas vyšla i nějaká knížka, jako tato. Její autor se představoval jako J.R. Pick - satirick (čti: jé er pik - satyryk). Vydrželo (mu) to do začátku normalizace. Pak šlus. Ostatně sám napsal: Pomsta je sladká, ale netloustne se po ní.
Pravda, jeho verše stále umí tnout do živého, jak tu už bylo řečeno.

Ty Čechy krásné, Čechy mé,
kde krev tak zřídka jenom plane,
pořád je kritizujeme.
A co se stane?

Knížka mi uvázla pod nehty, když jsme v osmdesátém vyváželi zakázané knížky z okresní knihovny do likvidačního skladu. Jé Er Pik to uměl:

Jsou u nás lidé někteří,
kteří vědí a nevěří,
potom jsou někteří, kteří
nevědí, ale věří,
a pak je několik ničemů,
kteří nevěří ničemu,
věří jen, že jim to projde.
Na ty však brzo dojde.

Zdá se, že sám patřil do té třetí kategorie, co myslíte?

1 07.01.2021

Žijeme v zemi s bohatou křesťanskou tradicí a svatého Pavla vídáme v našich kostelích stojícího s mečem v ruce, tedy s atributem jeho mučednické smrti. Koneckonců v roce 2009 slavili křesťané 2000 let od jeho narození. Wangerinova kniha přináší plastický pohled na dobu jeho života. Těžko říct, zda vypadal tak, jak si ho autor představoval, ale kniha dobře popisuje Pavlův zápas o budování nové církve. Jeho obrácení, zanícená kázání ("...slova mu stoupala z úst jako ptačí hejna a víra toho muže byla jako vítr v srdcích lidí..."), pochopení, že Kristus je tu i pro "pohany" (rozuměj: ty, kteří nejdou Židé), tedy pochopení univerzálnosti víry v Krista, které umožnilo přes všechny těžkosti další šíření křesťanství. Pavel bojoval s pochybovači (stejně jako my bojujeme s všelijakými trolly na internetu) a nedbal na tresty, vězení a zranění, které přitom utržil. "Beru na sebe podobu Jeho smrti", prohlásil ke sklonku života, když už nebyl tak agilní jako za mlada. Kniha nám nabízí Pavla mladého, stárnoucího, a pak už starce v okovech, a autor umí vystihnout změny v jeho jednání a myšlení z toho plynoucí. Ukazuje i Pavlovo smíření se Zákonem. To je velký klad knihy. A na pozadí jeho příběhu se odehrává i drama filozofa Seneky. Saul (řecky Pavel) byl sťat roku 67 v Římě a místu, kde se tak stalo, se říká Tři fontány, protože prý tam, kam jeho hlava odskočila, vytryskly tři prameny. Jeho sarkofág byl objeven v Bazilice sv. Pavla za hradbami.
Svatý Pavel byl jedním ze zakladatelů víry v Ježíše Krista. Osobně bych podotkl, že je smutné, že si tato nová víra nedokázala udržet Pavlovy ideály, ale takový je svět. Co by Pavel řekl na její mocenské výboje, hrabivost atd.? Pro vás, kteří hledáte kořeny naší evropské civilizace, je tato kniha dobrým čtivem.

3 06.01.2021

S díly Beatniků jsme se seznamovali pozvolna, pamatuji, jak vyšel Říjen v železniční zemi (Kerouac) ve Světovce, pak Lunapark v hlavě, Mokré moře... Myslím si, že soudruzi vůbec netušili vo co de, někdo jim nakukal, že to jsou lidi, co protestují proti kapitalismu, a tak to prošlo. Jo, byla to pravda, jen to bylo trochu jinak. A my si tyhle týpky romanticky zidealizovali. Knížka Mánie (taky ji mám z levných knih, protože tak blbou obálku jsem dlouho neviděl, není moc věrohodná) nás seznamuje se skutečnou historií našich hrdinů. S jejich průšvihy, mániemi, depkami a soudními procesy. Pěkná dehonestace, jen co je pravda. Ale asi čirá pravda (jestli něco takového existuje). A naši domácí Beatnici to měli podobné. Když to čteme, pochopíme, že v USA to neměli lehké a ta bájná země svobody nebyla zdaleka tak svobodná a není dodnes (ale která probůh je?). A v zrcadle toho, co se dnes děje kolem prezidentských voleb, musíme souhlasit s nestorem Beatniků Ferlinghettim, který v roce 2007 (!) řekl v kterémsi svobodném rádiu: "Chápu současnou situaci jako opakování toho, co se odehrávalo v jiném represivním období, v padesátých letech." (2020 - už zas?) A pak přečetl svou báseň Litujeme národ:

Litujeme národ, jehož občané jsou ovce
a jehož pastýři ho zavedli na scestí.
Litujeme národ, jehož vůdci jsou lháři
a jehož mudrci musejí mlčet.

Litujeme národ - ach, litujeme lid,
ketrý dopustil narušení svých práv
a spláchnutí svobod.
Má země, pláču nad tebou, sladká země svobody

1 05.01.2021

Brautigan napsal tuto knihu před šedesáti lety. Snažil se navázat na Thoreaua a hledal jeho ideály života v přírodě, ale doba se již změnila. Jeho hledání končilo ve frustraci a deziluzi. Přesto se snažil vypsat svoje pojetí chápání přírody člověka "moderní doby" a my vidíme jeho nejednoznačnost, je optimista nebo pesimista? „Jeho poselství, jaké je, je mírné a neprogramové a nemoderně optimistické ohledně lidských bytostí - spíše potvrzuje život než popírá život - a je zcela spojeno s každodenní americkou zkušeností.“ (John Stickney)
Rozhodně si myslím, že tuto knihu nelze číst kontinuálně, protože jednotlivé příhody na sebe nenavazují a jsou často nejednoznačné a útržkovité. Četl jsem výběrově a podle nálady v knize zalovil.
Brautigan je upřímný a píše, jak cítí. Lov pstruhů byl uveřejněn až roku 1967. To byl rok finálního vzepjetí hnutí hippies a autorův příklon k přírodě vyvolal nadšené reakce. Pokud jste s hippíky aspoň trochu rezonovali, budete knize rozumět. O své knize R.B. prohlásil: „Nemám zájem napodobovat styl nebo strukturu, kterou jsem používal dříve. Nikdy nenapíšu další knihu jako Lov pstruhů v Americe. Když jsem s ním skončil, ten starý stroj jsem demontoval a nechal jeho kousky povalovat na zahradě, aby rezly na dešti. “

2 04.01.2021

Jistě už vyšlo několik dalších vydání páně Reynkovy poezie. Tato brožurka lokálního nakladatelství Miroslava Zavřela v Havlíčkově Brodu však obsahuje mimo skvělé poezie i poprvé zveřejněné texty O. A. Kukly: Zápas s andělem a Vl. Vokolkův: Panu Reynkovi k sedmdesátinám, který začíná:
"Nedovedl bych popsat tu zahradu, do které jsme vstoupili hledat pana Reynka. Nemohu rozhrnout slovem její houštiny. Když do ní v duchu zase vstupuji, cítím, jak mi zarůstají ústa. Ztrácím se v jejích zelených skrýších. A tu ji teprve slyším z nitra šumět její řečí, zpívat jejím zpěvem."
Já jen doufám, že taková zůstané i poté, co ji bude vlastnit náš stát a uchová její kouzlo pro všechny, kteří milují Reynkovu poezii jako Vladimír Vokolek (a já a vy).

1 03.01.2021

Sbírku jsem dostal tenkrát od kolegyně opsanou na stroji. Seifert byl zakázaný a Morový sloup byl dobrým symbolem doby, kdy se nemohlo nic, co nebylo plné rudých idejí. Jak tedy číst básníkovy vzkazy?

Do čtyř stran světa se obrací
čtvero demobilizovaných knížat vojska nebeského.
Na čtyřech stranách světa
je zamčeno
na čtyři těžké zámky.

No, to byl tenkrát těžký režimní LOCKDOWN, jak se dnes říká.
Podobné verše zněly i z úst kapely Marsyas:

Z kostky dlažební se vylíh pták
Pěti jazyky teď naříká
Pole mu roste sílí
Hlavou se korun stromů dotýká

Cenzor nepoznal, že tu jde o 5 vojsk Varšavské smlouvy, které nás přišly okupovat. Ty jinotaje! Režimu pole sílilo a rostlo. Seifert zase říká jasně:

Jenom si nedejte namluvit,
že mor ve městě ustal.
Viděl jsem sám ještě mnoho rakví
vjíždět do brány,
která tam nebyla jediná.

Proto je třeba postavit morový sloup. Normalizace země je v plném proudu a úspěšně se "normalizuje":

Jen už tolik se nezvoní,
nemalují se kříže na domy
a nevykuřuje se jalovcem.

Samozřejmě, že ani Seifert nebyl oficiálně zakázán. Jen žádné zákazy! Dělalo se to jinak. Prostě se básníkovi jen nevydávaly knihy, zatímco oficiální básníci byli vydáváni stále dokola... Kniha se tedy šířila v opisech a také vyšla v zahraničí. A poté, co Seifert dostal Nobelovku, už to tak nešlo a Morový sloup musel na svět oficiálné, aby nebyla ostuda.
Zkuste, vy mladší, co jste tohle nezažili, také číst tuhle sbírku očima člověka doby husákovské normalizace. Půjde vám to? Jestli ne, jen si připomeňte, že jste na tom líp než my, co jsme museli své myšlenky a tužby skrývat do jinotajů, jako starý básník...

6 31.12.2020

No, řekněte, komu z vás zaplatil sendvič z pouličního automatu Allan Ginsberg? V této knize najdete mnoho okouzlujících historek z avantgardních kruhů NYC, nasajete atmosféru šedesátek a jestli to ještě nevíte, pochopíte, proč se Patti říkalo "Rimbaud se zesilovačem". Pro všechny milovníky rocku a poezie naprosto zásadní kniha!

4 30.12.2020

Na Grassův styl psaní si musíte zvyknout. Je to obtížné, jako je obtížné i celé téma knihy. Grass není rozhodně jediný, kdo se takhle vypořádává se svou minulostí, myslím tím to, že si na pomoc přivolává nějakou nadreálnou sílu (zde bubínek), a že nechává promluvit postavu fyzicky postiženou. Má potřebu všechno nějak odlehčit a učinit stravitelnějším to, co bylo ve skutečnosti jen těžko stravitelné. Položte si otázku: zažili jste něco tak těžkého, že je třeba to vyvrhnout ze svého nitra a už se k tomu nevracet? I když se to stalo v nejkrásnějším období vašeho života? Těžké otázky a těžké odpovědi. Tak jen doporučení: jestliže jste zdolali Plechový bubínek, určitě si přečtěte Grassovu autobiografii Při loupání cibule, kde se o něm dozvíte víc a nejen o něm, i o lidech, které znal a s kterými žil. Protože vždycky musíme žít v době, do které jsme se narodili. Nejdříve bezbranní a naivní, poté už záleží na nás, co se svým životem učiníme.

10 29.12.2020

Hrdina animáče Shrek říká o sobě a své povaze, že je jako cibule: má tolik vrstev a každá je jiná. Tak to je s námi všemi. Pokud se rozhodnete číst tuhle knihu, určitě k ní přidejte i Plechový bubínek. Knihy se prolínají a já už nevím, v které bylo co napsáno, ale rozhodně se doplňují. Prolnout realitu s fikcí umí Grass brilantně.
K těm "šokujícím" odhalením: každý jsme vyrůstali v nějaké době. My po válce byli pionýry s rudými šátky a vůbec jsme nevěděli, jak protivné a obtížné to může být pro naše rodiče. Už ve škole jsme pravidelně povinně hromadně navštěvovali filmy o válce a těžké době okupace, já žil v Sudetech a moji rodiče byli dosídlenci - o tom, co se v městě dělo v době, kdy se tamní německé obyvatelstvo přihlásilo k Říši, se mlčelo, ta doba prostě neexistovala! Teprve v posledním desetiletí se tabu nacismu uvolnilo a jsme doslova zahlceni dokumenty typu Hitlerův okruh zla ap. Proto bylo přiznání Grasse, že jako teenager sloužil u SS ve své době tak šokující. V denacifikované SRN se o tomhle samozřejmě mlčelo. Takže: všeho dočasu. Když jsem mluvil se spolužačkami o našich školních letech, vzpomínaly na ně s láskou, přes všechny ty fronty u obchodů a soudruhování, kam pohlédneš. Ale doba se rychle mění. Když moje dcera chodila na základku, její spolužák sedící lavici před ní byl emo, a tak jsme vymysleli pořekadlo "můj táta byl komouš a já jsem dnes emouš". Nasmáli jsme se!
Grassova autobiografie je i nadrealistická, jako jsou nadreálné i naše vzpomínky na mládí a dětství. I esesák Grass byl jen obyčejný kluk. Jeho kniha vám to poví. Díky za ni!

3 29.12.2020

Ano, je to jedna z nejlepších dobrodružných knih. Skvělé akce, láska, tajemství, protivenství a odvaha! Nevšední osudy, neokoukané postavy s nádhernými přezdívkami. Světem sem a tam. Hvězdička dolů: jen je toho trochu moc a ke konci už to splývá. Nikdo tu ještě nevyzdvihl grafickou úpravu knihy - je opravdu nevšední a nakladatel měl odvahu! Číst takové knihy je radost.

7 28.12.2020

Povídka Eliška a dva je rovněž zařazena do antologie Česká povídka 1918-1968. "Vypjaté drama" dvou milenců jedné ženy osudově jedoucích spolu vstříc smrti. Tedy: z dnešního pohledu spíš červená knihovna, jestli se díváte někdy na filmy pro pamětníky z 30.let, tak to je ono. Řečeno slovy odborníka: "Ve 20. letech pěstoval Kopta extenzivní epiku romaneskní v individuálních dějích a kronikářskou v dějích kolektivních; epiku, jejíž stavebně uvolněná fabulace plná digresí má vrch nad postavami proto, že bud’ chce empiricky zpodobit průběh jistého historického období, nebo chce sugerovat samovolnou „fabulační“ sílu života samého."
Koneckonců, nepředpokládám, že byste tuto povídku chtěli číst... (ale pro srovnání je to dobré).

23.12.2020

Povídka byla vždy spisovatelskou mistrovskou kategorií a povídky byly v době, kdy je ještě tiskly noviny a časopisy, možným zdrojem pravidelných příjmů autorů mnohdy zoufale živořících. Ty doby jsou pryč, ale povídky zůstaly. Česká povídka 1918-1968 vyšla k padesátinám naší republiky. Teď máme za sebou stovku, ale povídkovou antologii 1918-2018 nikdo nevydal. Snad už je trochu anachronismem psát povídky, ale právě proto je tahle sbírka povídek něco jako zasazená Lípa republiky. Věřím, že se povídky stále rodí a že stoletá antologie by přinesla mnoho dobrého čtiva a našla by si své čtenáře. Ta padesátiletá vyšla v horečném roce 1968 a najdete v ní autory starší, ale i moderní z překotných šedesátek (Klíma, Hrabal, Prošková...). A právě proto byla za normalizace zakázaná. Jestliže ji nemá knihovna, kterou navštěvujete, kupte si ji za laciný peníz v některém antikvariátu. Je to přece jen kniha svým způsobem jubilejní a má svou nespornou hodnotu i kouzlo.

1 22.12.2020

V této detektivce vidíme sílící podhoubí fašismu, SA-many soupeřící s bolševiky a dalšími odnožemi ruské emigrace, zločineckým podsvětím - ta doba těžké krize po porážce Německa v 1.světové byla opravdu divoká. Opravdu dobrý příběh, jen závěr mě poněkud zklamal. Na druhou stranu mi kniha pomohla k pochopení některých částí televizního zpracování knihy. A ještě něco: autor dokázal zachytit jemné předivo skutečných dějin Evropy.

5 20.12.2020

V době, kdy vyšla tato kniha v KPP, mi bylo 17. Pátral jsem v naší okresní knihovně po prokletých básnících a začal si objednávat produkci Klubu přátel poezie. A samozřejmě jsem jako dítě čítal a slýchal všechny ty pohádky Františka Hrubína. Tahle kniha mi byla hned srozumitelná:
"Dnes jsme mladí a do noci, kdy nohy překážejí křídlům a křídla nám zase vadí v chůzi, řveme jako zaříkávadla romantické výroky dávných básníků - jako: "Život - ten za nás odbudou naši sluhové!" V zrcadle našich oblýskaných kabátů se však zhlíží svět, který si nás nakonec bude uměl obrátit tváří tvář k sobě a pořádně nás zpražit: nebe divokých kaváren se zřítí na mramorové stolky a všechno se to propadne."
Hrubínovy vzpomínky z 20.-30.let! Z mládí mé maminky. Můj svět byl tak jiný. Ale i my jsme vyřvávali své hlášky na bigbeatových štacích... A náš svět se pak také zřítil...
Jesliže se rozplýváte nad Hemingwayovým Pohyblivým svátkem (vy, co jste ho četli, víte, očem je řeč), tato knížka vám poskytne stejný požitek - napovím: tehdejší Praha byla stejně světová jako Paříž a poezie tu byla také mladá a plná mladé nevybouřené krve!

3 19.12.2020

Ve větru hoří svět. Jde praskot městem.
Haló, je tady vichr, vichřice!
Děvčátko prchá od bratrů a sester.
Mladičké auto na Ithaku chce.

Cesta se zcela vyšinula z dráhy.
Vyškrabal kdosi hvězdy nebesům.
Šílenec narodil se příliš záhy.
A v San Francisku prasknul měsíc - bum.

Zcela zásadní a nádherně vypravená antologie expresionismu (a koukám, že zřejmě už docela neznámá, jsem první, kdo o ní referuje), která vyšla v základní řadě Klubu přátel poezie roku 1969. Tenkrát vycházely skvělé knihy a typografii jim dělal Oldřich Hlavsa. Bohatá obrazová příloha, poznámky a madailonky autorů básní. Nasál jsem atmosféru hned, když jsem si ji koupil a cítím ji z té knihy dodnes. Tak čtěte!

3 18.12.2020

Jeřáby mi připomínají Krylovy Jeřabiny, koneckonců vycházejí z podobné víry... Kdo má radši starší češtinu, zde si dobře počte! Ale Kryl se vyhnul Zahradníčkovu údělu a včas odešel na Západ. Zahradníčkův smutek přinesený z dlouhých let věznění provází tyto verše. A - básník promine - některá čtyřverší jsou pro mne upomínkou vedoucí k Emily Dickinson:

Nač tolik místa ve mně najednou?
Žasnoucí děti hrají si pod stromy -
Myslete na to, co odchází a přece
zůstat by chtělo jako my. /Nástup/

nebo:

Chtěl bych být pískem a přijmout stopy
všech vašich kroků, slunných her,
chtěl bych být větrem a smazat stopy
peruti žalu vpodvečer. /Hry/

Anebo:

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy. /Stromům/

Takto nedořčené básně mi dávají větší prostor. Zbavují se tíhy... A víte, že u nás roste 21 druhů jeřábu? Jejich plody jsou léčivé!

4 17.12.2020