Pablo Kral

Příspěvky

Totální rauš – Drogy ve třetí říšiTotální rauš – Drogy ve třetí říšiNorman Ohler

Tak za tuhle prácičku by patřilo autorovi pozlatit klávesnici. Přísahám na psí uši a na kočičí znamení, že už dlouho před vznikem této knihy jsem doufal a fandil nějakému slídilovi, který si důkladně posvítí na drogovou problematiku Třetí Říše. Když jsem se dozvěděl, že dítě se narodilo a má se k světu, tleskal jsem panu Ohlerovi okouzlen těmito fascinujícími a dosud nezmapovanými aspekty života v Reichu. Dějiny promluvily a dočkali jsme se výstižných popisů efektů takových pamlsků, jako je kokain, opiáty, ale zejména amfetaminy na bojovou akceschopnost wehrmachtu. Zvláštní část díla je věnována fürerovi a jeho vztahu s lékařem Theodorem Morellem, jenž jako správný patolízal obstarával vůdci "léčebné kůry", a kurýroval jej tak intenzívně, že z něj pomohl udělat trosku. Pro mne asi nejzávažnější autorův závěr: drogy neměly rozhodující vliv na duševní pochody a názorový svět vůdce, čili neovlivnily to, co bylo (v jeho psýché) přítomno již dříve (viz. štvavý pamflet Mein Kampf). Nemohl být tudíž nikdy zbaven odpovědnosti. Tento obsáhlý studijní nástin dává slušný prostor významnému fenoménu a já jej považuji za zatím nejkomplexnejší, s jakým jsem se setkal. Záslužná a výborně napsaná kniha. 5*

01.01.2017


Realita není, čím se zdáRealita není, čím se zdáCarlo Rovelli

Velmi dobře napsáno. Nejde o nic menšího než o konkurenci strunové teorii. Rovelli vyslovuje doměnku, že teorie strun dosud nevyrostla z dětských nemocí a nedospěla do natolik pokročilého stádia, aby to všechno (interakce) dokonale skloubila. Nedozrála zatím na to. Na nářky fyziků, kteří nespatřují ve smyčkové teorii (LQG) dostatečně zajímavou matematiku predikující pozoruhodné fenomény, Rovelli odpovídá jednoduchostí a konzistencí smyčkové geometrie jako její předností. Kdo chce jedenáct rozměrů? Proč všechno tak složitě? Já s autorem soucítím. A bez ohledu na to, že LQG nebyla dosud potvrzena kruciálním pokusem, je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Tetelil jsem se blahem, pohoupal svoje ego ve spinové síti, pohověl si v prostorové pěně, spadl do černé díry a oblažen krásou několika málo ukázkových vzorců, rozkoš z geniální jednoduchosti kvantově-geometrických smyček mě přece jenom nakonec přivedla k obecnějšímu náhledu na práci „kvantově-gravitačních“ fyziků. Do budoucna hledím coby smyčkový optimista s pocitem, že ať se stane, co chce, tenhle projekt prostě nemůže dopadnout špatně. Přinejhorším se snad LQG dokáže vtělit do fundamentální fyziky budoucích generací jako speciální případ, či aproximace. Budu doufat, těšit se a čekat jak to dopadne. Možná bude za pár let hotovo, možná ani za 150 let nikoli.

28.10.2018


19841984G. Orwell (pseudonym)

Vysoké hodnocení mne přimělo abych dílo přečetl. Musím říct, že na mne vůbec nezapůsobilo depresívně ani děsivě, spíše bych řekl, že autor se vyjadřuje výstižně, nazývá věci pravými jmény, a - řečeno terminologií střelců - trefuje do černého. Vnímám to jako syrovou studii absurdních existencí v absurdní společnosti rozvrženou do geniální práce s jazykem. Dávám 5* a jsem příjemně překvapen, že se toto dílo hojně čte.

14.01.2014


Továrna na smrtTovárna na smrtErich Kulka

Když pominu zvrácené hledisko extrémně cynických vykonavatelů táborové brutality, jeví se mi věc takto: Syrový a surový dokument, jehož pochopení je dnes pro většinu lidí limitováno naprostou nemožností prakticky porozumět osudu vězně koncentračního tábora, nebo si alespoň přibližně představit, o co šlo. Děs, při kterém vstávají vlasy a naskakuje husí kůže má vpravdě existenciální rozměr. Lidské bytosti zakoušející takové utrpení na hranici naprosté nesnesitelnosti mne, postmoderní civilizací zhýčkaného pokojového mopslíka, dovádí k otázce, v čem spočívá ta exkluzívní síla, která dohání některé jedince k závratným výškám vystupňované touze prostě žít a přežít. Za každou cenu to přežít. I takoví se kupodivu našli. Když to vztáhnu na sebe - kam až sahá moje představivost, nikde sám u sebe neshledávám pud sebezáchovy takového druhu a rozměru, abych mohl vydržet hotové inferno osvětimského lágru. To, co popisují autoři jako běžný provoz, bych já nevydržel ani jeden jediný den. Jeden filozof kdysi řekl, že jakákoli zrůdnost, která se stát může, se taky stane. Dřív nebo později. Propojení masového průmyslového odvětví s fyzickou likvidací lidí je toho těžko stravitelným důkazem. Chápu tento výrok tak, že příroda (nevyjímaje člověka) podrobuje svoje produkty těm nejneuvěřitelnějším experimentům a zkouškám, jaké jen lze myslet a vymyslet. A že Bůh mlčel? Že do těch neuvěřitelných hrůz nezasáhl? Tady můžu říct jen jediné: jsem ateista, a to mne, jak se domnívám, přece jen poněkud více přibližuje alespoň chvilkovým náhledům na podstatu zrůdnosti holocaustu. Není pro mne žádným překvapením, že vesmír při těch hrůzách dál a dál prostě jen dýchal těmi svými několika málo Kelviny tepla. Už Lao-c´ jasně řekl: „Nebesa neznají slitování. Zacházejí se všemi tvory jako se slaměnými psy“. A propos – problém existence zla ve všech jeho formách je těžko rozlousknutelný oříšek (zejména pro věřící). Na druhé straně pokud existuje jakýsi spirituální rozměr lidské existence, pak lze předpokládat zlo jako integrální součást dobra. Doufám, že tzv. „zločiny proti lidskosti“, tak jak je přímočaře a přitom ve výsledku tak plasticky popisuje tato kniha, nebude nikdy možné zamést pod kobereček a tvářit se, že na Zemi není místo pro peklo. Moje poklona těžce zkoušeným autorům této jedinečné knihy je tak hluboká, jak jen může být.

02.03.2016


Moderní výzkum vědomí a chápání umění - Vizionářský svět H. R. GigeraModerní výzkum vědomí a chápání umění - Vizionářský svět H. R. GigeraStanislav Grof

Další knihu čerstvého pětaosmdesátníka Stanislava Grofa jsem s napětím očekával několik let. Naštěstí jsem se dočkal. Tenhle skvost se zrovna neprodává v levných knihách, ale jeho koupi nebudu nikdy litovat. Kvalitní papír, kvalitní texty, kvalitní umění. Tak to cítím. Oba géniové - psycholog Stan Grof a výtvarník Hansruedi Giger - zabývající se zejména temnými aspekty lidské existence, si ve své tvůrčí práci vyhovovali, doplňovali se a dotvářeli tak zobrazení emocionálního utrpení dvacátého století. Gigerovo vysvobození z temných říší deprimovaného podvědomí přišlo v roce 2014. Jeho umělecký odkaz nemá obdoby a je nesmrtelný. Jsem přesvědčen, že totéž platí o knihách, jako je tato. Jsem přešťasten, že Stanislav Grof se znovu "ozval" a znovu tlumočil poselství své transpersonální psychologie - tentokrát v jazyce výtvarného umění. Na jeho další knihu se budu těšit rád a klidně tak dlouho, jak jen to bude nutné, či možné.

25.06.2016


Poselství z vesmíruPoselství z vesmíruClifford D. Simak

Moje první setkání s autorem. Když mi tato kniha padla v regálu knihkupectví do ruky, netušil jsem ještě, že to byla „šťastná ruka“ , přestože jsem měl už z dřívějška o tomto spisovateli s českými předky kladné reference. Skutečnost předčila moje očekávání a zasáhla mne přímo do srdeční komory. Sedum mistrovských povídek v této knize na mne zapůsobilo jako balzám na duši a přesvědčilo mne, že Simakovy knihy má smysl číst. Poselství z vesmíru i Clifforda Simaka chovám ve zvláštní úctě. Kéž bych mohl dát šest hvězdiček.

13.10.2013


Stalingrad Peklo na VolzeStalingrad Peklo na VolzeGuido Knopp

Jak je jeho dobrým zvykem, Guido Knopp napsal superčtivou a brilantní studii - tentokrát o osudech Paulusovy 6. armády. Bylo-li to vůbec při popisovaní frontových hrůz možné, vychutnával jsem si srozumitelný výklad autora od první do poslední stránky. Když jsem knihu po dočtení zařadil do své knihovny na odpočinek, měl jsem pocit, že cosi heroického z její atmosféry vyrylo do mých mozkových závitů nesmazatelnou stopu. Jakoby zde byla historická esence z této přelomové bitvy stále ještě přítomna a působila nejen ve vzpomínkách těch několika málo pamětníků, kteří ji přežili. Neopomenutelný příspěvek do zlatého fondu literatury faktu.

30.09.2013


Lidské vědomí a tajemství smrtiLidské vědomí a tajemství smrtiStanislav Grof

Kniha se tématicky i obsahově poněkud vymyká hlavnímu proudu autorova díla. Skutečně zajímavá a skutečně závažná pasáž z autora vypadla v druhé části knihy: kazuistiky. Tady chci říci jediné: zákaz užívání psychedelik i u terminálních pacientů je pro mě zcela nepochopitelný, téměř až zločinný!!! Samozřejmě hovořím tu o kontrolovaných a integrovaných sezeních.

14.09.2014


BdělostBdělostAnthony de Mello

Fascinovaně kloužu zrakem písmenko po písmenku, slovo za slovem, větu za větou, od první do poslední stránky jedním dechem, a... nevěřím svým očím. Tak tedy všechno, co nás učí akademická psychologie jsou jen účelově zkreslené iluze. Člověk netouží po vyléčení, ale po úlevě. To je mimochodem naprosto přesně řečeno. Šťastný/á můžete být teď hned. Stačí si UVĚDOMIT svoje naprogramování. Musíte to pochopit. Stačí se PROBUDIT. To zabere třeba i okamžitě. Pak můžete být nakrásně třeba těžce nemocní, ale nic už neohrozí vaši vyrovnanost a přešťastný nadhled. Úchvatné a zároveň děsivé. Tato kniha je klenot. Avšak já říkám, že pochybný. Myslím, že ve věci osvícení a osvobození si nejsme rovni. A už vůbec nelze Mellovu metodu aplikovat na "nadkritické množství jedinců", abych tak řekl, neboť opak by podle mě znamenal pozvolný rozklad společenských struktur a přechod do natolik revoluční transformace, že mi to hlava nebere. Anebo by se vlastně až zas tak moc nestalo?

27.08.2014


My děti ze stanice ZOOMy děti ze stanice ZOOChristiane Vera Felscherinow

Tento spis chápu jako syrový dokument, jako holou výpověď bez příkras. Bouřlivé dílo o bouřlivých dobách v bouřlivé subkultuře. Líbí se mi, když je někdo s mimořádnými zkušenostmi schopen a ochoten vypovědět o sobě autentický příběh odhalující slasti i strasti důležitých aspektů lidské existence. Je to i o odvaze. Takové snímky jsou jako propasti plné utrpení, ale někdy i naděje. Když to vezmu kolem a kolem, není Christianě co závidět. Její příběh je v silném smyslu slova politováníhodný. Na druhé straně - a přiznávám si to velice nesnadno - když odhlédnu od některých nejasností, nepřesností a zavádějících zjednodušení v nástinu drogové problematiky, udělala na mne autorka knihy mohutný dojem. Mám sklon vidět za tím zmatkem zase jenom člověka a jeho/její způsob, jak se popasoval/la s tíhou existence. No v žádném případě jí její kariéru nezávidím. Film rovněž nebyl bez zajímavosti.

19.02.2015


Gödel, Escher, BachGödel, Escher, BachDouglas R. Hofstadter

Při prvotním ohledání nejdříve vznikla mezi mnou a touto knihou magická přitažlivost. Něco jako láska na první pohled. A pak se to stalo: Před nějakým časem jsem blíže prostudoval první ze dvou dílů tohoto opusu magnum a opus jsem odložil s rozčarovaným pocitem, že exponovaná problematika je eklektická a zmatečná. Dnes se zdá, že to byla chyba. Tato balada pro mne představuje snad největší výzvu života. Přemýšlím, jestli se kniha dá pochopit hned na první pokus. Či jestli se vůbec dá beze zbytku pochopit. Pět hvězdiček, které uděluji, je výsledkem spíše současné subjektivní intuice, než objektivního zhodnocení. Blížeji se ke knize vyjádřím, až jestli ji pochopím. A souhlasím s lukax, že jazykově jde o nanejvýš kultivovanou hostinu.

01.08.2015


Dobrodružství sebeobjevováníDobrodružství sebeobjevováníStanislav Grof

Když se mi tato kniha dostala v roce 1993 do rukou, zapůsobila na mne jako zjevení. Jako návod na vyjevení samotné podstaty vesmíru. Transpersonální rozměr vědomí? Duševní stavy plodu během porodu? Navíc různé stavy navozené nedrogovou metodou (holotropní dýchání)? To byla tedy opravdu síla ! Světoznámý čechoameričan prof. Grof zde podrobně popisuje celou škálu možných prožitků plynoucích z mimořádných stavů vědomí a staví ji do psychoterapeutických, vědeckých a filozofických souvislostí. Nutno přiznat, že vyvodit závěry z takového výzkumu je přinejmenším problematické. Grof byl udělením bludného balvanu nařčen z nezodpovědných experimentů s „intoxikovanými hyperventilanty“. Ani s dvacetiletým odstupem času však neztrácí tato závažná, leč kontroverzní studie na půvabu ani na významu. V devadesátých letech jsem knihu přečetl snad pětkrát a pokaždé jedním dechem. Povinná příručka pro všechny psychonauty. 5*

19.09.2013


O nemocech dušeO nemocech dušeJaroslav Vacek

Jak sám autor zdůrazňuje, není to ani učebnice, ani osvěta, ale vyprávění o psychiatrických onemocněních. Autor do knihy vložil i kapitolu o psychoanalýze a o politickém zneužití psychiatrie.
Jsem přesvědčen, že pro laika je to v diskutovaném oboru to nejlepší možné seznámení s problematikou. Je napsána v rámci možností srozumitelným jazykem a „čte se sama“. Osobně jsem tento kousek přelouskal už třikrát, a pokaždé mi kniha dala nějaký nový úhel pohledu na otázky „nemocí duše“. Po pár letech jsem si ji opět osvěžil a nemám nic co bych jí vytknul. Kniha u mne vede absolutní žebříček v žánru naučné literatury a zaujímá čelní postavení v knihovně. Vskutku skvostný opus zasluhující obdiv.

02.10.2013


Velké psychiatrické případyVelké psychiatrické případyJaroslav Vacek

Literární ambice i přímo detektivní talent MUDr. Jaroslava Vacka se tentokrát projevily ve 480ti stránkovém opusu o ne dost dobře pochopených a ne dost dobře pochopitelných případech z psychiatrické praxe. Na šesti slavných případech Vacek dokladuje jak spletité jsou mnohdy cesty ke „správnému“ diagnostikování a pochopení duševních nemocí. Autor je do problematiky dobře zasvěcen a svým čtivým stylem si přesvědčivě získal moji pozornost. Až na případ Wolfsmannův, kterým jsem se musel ztěžka prokousat (nejsem zrovna příznivcem Freudovy psychoanalýzy) byly ostatní kapitoly ukázkou toho, jak je mnohdy psychiatrické řemeslo výjimečné ve své záhadnosti i diagnostické spornosti.

13.10.2013


Fyzika v potížíchFyzika v potížíchLee Smolin

Po záplavě optimismu strunových teoretiků, trvajícího již téměř 40 let (!) (a kterým hýřil Brian Greene ve svém Elegantním vesmíru), tu konečně zaznívají poněkud skeptičtější tóny. Atmosféra knihy je těžko popsatelná, moje čtenářská nálada hraničila s "badatelskou melancholií", texty vykazují opatrnost ve formulacích, Smolin se vyhýbá jasnému závěru ve smyslu že teorie strun je netestovatelná a nakonec snad dokonce i nevědecká, krouží jako kondor ve vzdušných proudech okolo základních otázek fyziky, ale východisko není na obzoru. Smolin končí líčením, jak to dnes ve světě vědy vlastně chodí a stěžuje si, že vědci schopní provést další potřebnou a důkladnou revoluci jsou akademickou obcí programově ignorováni. Kniha na mne dýchla tolik potřebným alternativním ovzduším, které ředí konzervativní síly v dnešní vědě a dala mi pocítit, že není všecko zlato co se třpytí.

29.12.2013


Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v OsvětimiŽeny z bloku 10 - Lékařské pokusy v OsvětimiHans-Joachim Lang

Z knihy přímo dýchá realistická atmosféra, plasticky a podrobně se zde líčí útrapy hlavních "aktérek", často jsem měl dojem, že jsem v tom lágru s nimi. Motivace chování esesáckých pseudolékařů - "bioexperimentátorů" - s mozky zatemněnými nacistickou ideologií, i existenciální tíže téměř bezvýchodné situace pokusných žen – to všechno je v knize exponováno naprosto srozumitelným jazykem. Při čtení knihy jsem si považoval, že jsem se narodil až 30 let po ukončení všeobecných jatek, totiž po svržení "chlapečka" na Hirošimu, a neučinil jsem traumatickou zkušenost s válkou ani s lágrem. Se "zkoumanými" ženami, které měly navzdory bezohlednému osudu každá své jméno a životní příběh, jsem hluboce soucítil. Vidím to na 95 % a dávám 5*.

04.06.2014


Muž, který pronikl do OsvětimiMuž, který pronikl do OsvětimiDenis Avey

Kniha je nafutrovaná mimořádnými zážitky na hranici možností holé lidské existence. Zdá se mi, že v klíčových pasážích knihy (pobyt v židovském táboře) jsem se dotýkal pochopení, co mají mystici na mysli pod pojmem "temná noc duše". Lidé jsou zkrátka nadaní jednou zvláštní schopností: mohou prožívat peklo ve zvlášť vystupňované podobě. Mohou dokonce zároveň i ztrácet povědomí o tom, že peklo vůbec prožívají, a to v procesu plíživé emocionální anestézie (otupělí muselmani). Tak lze přechodně snášet nesnesitelné. "Toto je navýsost důležitá kniha", zní první věta. Úplně souhlasím.

15.08.2014


Vesmír jako na dlaniVesmír jako na dlaniChristophe Galfard

Tak za prvé: při četbě této knihy jsem si připadal jako kosmický kříženec psychonauta a silozpytonauta. Myšlenkové experimenty sice nejsou mojí silnou stránkou, autor se však (zcela právem!) holedbá, že čtenář knihu neodloží z důvodu, že by jí neporozuměl. Nelze než souhlasit. Napsáno svižným jazykem srozumitelným i pro zvídavé laiky. Kniha evokuje velmi názorné až plastické představy těžící ze zapojení vrozené fantazie. Za druhé: Tato vydařená spektakularita jeví drakonickou snahu zanedbat kovaný matematický aparát a - dlužno dodat - že se jí to do jisté míry i daří. Nemalou zásluhu na tom má i skutečnost, že všeho všudy toho o vesmíru víc nevíme, než víme, takže kolosální výpadek matematiky zas až tak nebolí a my můžeme směle - i když laicky - teoretizovat na fantazijní bázi. A za třetí: Tato kniha je hodna chvály. Po všech stránkách. Až na jeden nešvar. Jeví tendenci ke stárnutí. Po pravdě - je mi upřímně líto a velmi mne mrzí, že taková aktuální lahůdka je v současném dynamickém světě vědy po čertech náchylná k pomalému zastarávání. Člověk by si při tom pomyšlení zrovna přál, aby se zastavil čas a texty zůstaly v platnosti napořád. Krásně by se to znovu četlo za dva za pět za deset let... a ani by mně nevadilo, že by byla škoda zastavit tak zvaný "pokrok" ve vědě (ty uvozovky proto, že nikdo neví kam vlastně věda kráčí a jaký je toho všeho finální smysl). Ale dost už bylo filozofie. Já sám si odnáším lépe utříděné a vyjasněné myšlenky o všehomíru. Jasných pět hvězd.

02.01.2017


77 čajů pro laiky i labužníky77 čajů pro laiky i labužníkyMichal Thoma

Tak tenhle stručný fotografický lexikon nejrůznějších druhů čajů bych klidně rozšířil i do 650ti stránkové verze. 77 kousků je opravdu málo a jen těžko se dá považovat za reprezentativní vzorek. Přes tuto jedinou výtku jsem rád, že rostlinní duchové mi byli příznivě nakloněni, když mi radou svojí našeptali, abych si knihu pořídil do knihovny. Knihu jsem zařadil do sekce svazků, které mám běžně po ruce a čerpám z nich každodenní inspiraci. Těší vyprahlé oko čajového poutníka a i její blahorodí chuťová buňka si přijde na své. Vzhůru do říše čajové euforie!!!

29.05.2016


Jak vesmír přišel ke svým skvrnámJak vesmír přišel ke svým skvrnámJanna Levin

Před otevřením této knihy jsem byl hluboce přesvědčen, že matematická nekonečna nemají reprezentaci v přírodě, a že nekonečný vesmír je jen jakási chiméra, vědecká halucinace napěchovaná takovými paradoxy, jako např. že vše se musí s nekonečnými obměnami nekonečněkrát opakovat (je nespočetně mnoho našich "já" a "ty" a navlas stejných Zemí apod.). Paradox evidentně absurdní. Přitom nám u nohou leží elegantní řešení: vesmír je konečný, ale nemá hranice. Asi jako povrch koule v dvourozměrné analogii. Ptát se co leží za jeho hranicí je jako ptát se, co leží na sever od severního pólu. Prostě dokonalé nic (a ani to nic vlastně ne). Tato kniha mně způsobila neskonalou radost. Radost z toho, že jsem mohl svoji intuici sdílet s tou částí badatelů, kteří v nekonečný vesmír "nevěří", a kterou zastupovala Janna Levinová. Můj soucit s autorkou a jejími myšlenkovými pochody byl nesmírný. Prostě mi vlastními slovy mluvila z duše a pumpovala do mě životodárnou energii z vědomí, že moje jinak laické kosmologické představy byly pravděpodobně správné. Přeji všem čtenářům, kteří by si nechali tuto knihu doporučit, aby při jejím čtení zažili totéž. Souznění myslí. Souznění intuicí. Souznění duší. Za mě jasných pět hvězd.

21.07.2015


Můj šachový světMůj šachový světDavid Navara

Kdosi řekl, že šachy jsou pro každého tím, čím chce, aby byly. Kupříkladu já chápu mistrovské partie jako svého druhu příběhy, narace, něco jako povídky ze světa logiky a geometrie. A ty velmistrovské mne přímo osvěžují svojí beletristickou hodnotou. Ano - šachisté vlastně vyprávějí příběhy. Kniha, o které je řeč, těch příběhů vypráví na padesát jedna. Odhaduji, že dobrých 80 % díla obsahuje partie a jejich analýzy. Poctivě přiznávám, že všechny jsem neprostudoval. Bavil jsem se jimi, ale hodnocení, jakožto slabší hráč, ponechávám hráčům silným. Mne oblažily jejich estetické stránky. Po pravdě - když jsem knihu rozbalil jako dárek k narozeninám, dostal jsem nejdřív strach, jestli budu Davidovi rozumět. Rozumět po obou stránkách - šachové i kariérní, tedy "živototvárné". Moje obavy byly zbytečné. Sledovat Davidovy myšlenky a úvahy se nakonec ukázalo jako velmi obohacující - partie jsou krásné, analýzy přiléhavé, šachový životopis zajímavý. Přesto si myslím, že David Navara bude ještě v budoucnu vyzrávat. Prorokuji mu ještě zajímavější partie. Proto zatím jen čtyři hvězdy. Držím palce a přeju průnik do první desítky světových hráčů!

19.09.2015


Odhalená tajemství ProtektorátuOdhalená tajemství ProtektorátuVladimír Liška

Když jsem knihu poprvé nedůvěřivě potěžkal v rukou, pomyslel jsem si - další nudné panoptikum na otřepané téma. Jak může autor v tak zběsilém tempu "produkovat kvalitní literaturu"? Nicméně jsem ji za pár korun koupil - jednoduše proto, že autor patřil k mým oblíbencům. Týden mi ležela v knihovně a já se již hotovil založit ji ad acta a zabývat se "něčím důležitějším". Pak jsem nalistoval první stránku a - Jaké bylo moje překvapení, když se z knihy vyklubala napínavá výprava do srdce Evropy za Protektorátu! Kniha přímo vdechla nový život polozapomenutým událostem a jistě ještě nemnoha pamětníkům může osvěžit paměť na dobu, na kterou by mnozí z nich raději zapomněli. Jako by na mou tvář dýchla její esence. Brána poznání byla otevřená. Zdá se, že mi nezbývá než souhlasit s autorem, že otázka, zda důsledky existence Protektorátu jsou již uzavřenou historií, či nikoliv, je stále v podstatě otevřená a diskutabilní. Že je třeba se k těmto událostem vracet. Souhlasím. Zde je stručný přehled mýma očima: Autor se kriticky (a asi právem) staví k Benešovi a jeho poraženectví (chvíli mi trvalo, než jsem to strávil). Příčiny smrti protektora Heydricha jsou ve skutečnosti nejasné (atentát, nebo vražda poté?). Nacisty zinscenovaná kauza kontaktu atentátníků na Lidice (respektive podvržené indicie směřující k Lidicím). Tajný nacistický výzkum vedoucí k novým zbraním (rád dodávám: ještěže si Hitler prohrál válku sám). Závislost Hitlera na některých drogách (údajně šlo i o kokain). Popírání (neuvěřitelné!) holocaustu a extrémní brutality lágrů. Spekulace o Hitlerově úniku z obklíčeného bunkru (nepravděpodobné). Osudy a odsouzení válečných zločinců a deziluze poražených Němců (vleklé střízlivění). A nakonec odsun Němců ze Sudet (jsem podobně jako autor přesvědčen, že to byl přímý důsledek II. sv. války a jako její součást byl spravedlivý). Teror jako podstata nacismu a potřeba nezapomínat (klíčová idea díla). Sám autor přiznává, že často zjednodušoval a chtěl především vyjádřit názor o osudovém dopadu války na civilizaci. Rád přiznávám, že už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přímo hltal, zhypnotizovaný tak interesantním podáním známých i neznámých faktů a vděčen milosrdnému osudu, že mám oči a mozek - můžu číst a rozumět. Uvěřil jsem - autor mne přesvědčil, že hloubat o záhadách lze téměř nad čímkoli, v jakémkoli jen trochu podnětném prostředí a na mnoho způsobů. A přitom víceméně seriózně! Nu považte jaká by to byla na světě nuda bez záhadologů páně Liškova kalibru! Nebo bez záhad jako takových! Rač na to ani nemyslet. Báječně koncentrované napětí! Celá práce je prodchnuta duchem té doby a jeho porozuměním. No prostě Vladimír Liška ve své nejlepší formě. Nezklamal. Čemu bych vlastně ještě chtěl dát pět hvězdiček, když ne této knize? Autor možná (a to je reakce na jeden komentář u autorů) není profesionální a renomovaný historik, ale, pokud mohu sám soudit, s historií si tyká, a tematický rozmach, obsahová sevřenost i konzistence jeho díla napovídají o velmi dobrém přehledu, znalostech a názorové jednotě. Pro mě to byla vskutku veskrze "Odhalená tajemství Protektorátu". Už se těším na další práce autora. 5*

23.02.2016


Tady je ráj: svědectví o životě v Severní KorejiTady je ráj: svědectví o životě v Severní KorejiHjok Kang

Tento závažný spis mne se vší naléhavostí upomněl, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Napadlo mě, že v souvislosti s KLDR vlastně dost dobře nerozumím pojmu "režim", a sám bych to nazval obskurní kuriozitou, či absurdistánem - bohužel v tom nejpádněji negativním smyslu. Zdá se, že KLDR je jedním obrovským koncentračním táborem, kde není jasný rozdíl mezi "svobodnými občany" a čísly v lágrech. Dále jsem si uvědomil, že moje dosavadní existence, jakkoli razantně poznamenaná propagandou tu z východu, tu ze západu, nepředstavuje ani zdaleka situaci, kdy bych jako "občan" narozený v KLDR neměl žádnou šanci klást jakýkoliv odpor totálnímu vymytí mozku, a nemůže být žádných pochybností, že bych spontánně projevoval vřelou lásku k Velkému i Drahému Vůdci, špicloval, udával, podlézal, podplácel, kritizoval...., protože to je norma, tak se věci mají. Od té doby, co jsem to dočetl, mi pozoruhodně často běhá mráz po zádech. Zejména to pozoruju když se hlouběji zamyslím nad budoucností nejen lidí této podivné a těžce zkoušené země, ale lidí jako takových. Bude svrchovaně zajímavé pozorovat co přinese budoucnost. Osobně ale nejsem naladěný optimisticky. Již od prvních stránek knihy mi bylo jasné, že pro mě je to pětihvězdičková záležitost.

02.09.2017


Fenomén psychedelieFenomén psychedelieFilip Tylš

Knihu jsem vnímal jako trilogii: Teoretické předpoklady, reporty o tripech a obrazová příloha. Jde o vcelku originální syntézu umění, zpráv a teorie psychedelik, přičemž se zde pracuje výhradně s psilocybinem. Chvíli mně sice trvalo, než jsem uvykl absenci symbolického, zastřešujícího koncepčního rámce, který při své originalitě vyvinul např. Stanislav Grof, ale rozumím tomu, že tato byla z podstaty věci cílená, no a - celé záležitosti určitě neuškodila, ba prospěla. Jinými slovy - zdá se, že "řešitelé" z výzkumné skupiny Dr. Páleníčka přistoupili k věci s čistou hlavou, nezatíženi balastem všerůzných psychologických škol. Ale ani "humánní serotonergní model psychózy indukovaný psilocybinem" mě nepřesvědčil o tom, že jde v zásadě o "indukovanou psychózu", tedy patologický fenomén vyprovokovaný v tomto případě psychotomimetikem. Rozvoj kreativity, spirituality a flexibility u zkoumaných dobrovolníků, je toho dostatečným důkazem. Mně se to líbilo. A taky si myslím, že už bylo na čase. Na čase redefinovat problém a restartovat výzkum. A ještě poslední věc - odsun psychedelik do jednoho pytle s "drogama" s návykovým a destruktivním potenciálem je při dodržení základních bezpečnostních pravidel donebevolajícím nesmyslem a výplodem nekompetentních, politicky motivovaných rozhodnutí. Přeji expertům z NÚDZ mnoho dalších úspěchů. Tato kniha jím rozhodně je.

29.12.2017


Islamisté a soumrak EvropyIslamisté a soumrak EvropyStanislav Polnar

Bezprecedentní šok. Otřes. Tuto knihu jsem si musel protrpět. Existenciálně protrpět. Avšak nenechte se mýlit - nebylo to ani utrpení pramenící z nesrozumitelného jazyka, ani z nudného tématu. Ne. Obé bylo na výborné, resp. interesantní úrovni. Autoři ťali do živého a přivedli na svět nekompromisní analýzu současné islamizace Evropy. A byl to krušný zážitek. "Doba sametová pomalu, ale jistě končí," konstatují autoři. A já dodávám: V tom lepším případě se v současné Evropě schyluje opět k válce, v tom horším k úplnému zotročení evropanů. Ty burcující tóny mi duní v hlavě jako obří zvony. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že delší komentář nenapíšu. Přečtěte si to, máte-li odvahu.

04.08.2018


Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnostŽivot na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnostDavid Attenborough

Knihu jsem nedočetl. Hned vysvětlím: v závěru knihy je autor polapen do sítí nepatřičného optimismu, který nereflektuje nespočitatelné množství vstupních proměnných. Lidstvo je masívně přemnožené a páchá na divoké přírodě neodpustitelné zločiny. To by jeden hořce zaplakal. Nejsem žádný mizantrop a osudy lidí i lidstva mne zajímají. Ale taky nejsem nějaký ekologický aktivista, či environmentalista (či jak se to všechno nazývá), avšak to systematické vykořisťování a drancování divoké přírody jednoduše odsunuje v mých očích lidstvo na druhořadou úroveň. Ten podivný sofistikovaný, agresívní lidoop, který to populačně dotáhl na 8 miliard, a dále expanduje (množí se jako myši), je zkázou Země a ostudou vesmíru. A ještě radikálněji: Bez divoké přírody nebudou mít naše životy smysl. Kam se jenom podíváme - všechno na světě se točí jenom kolem nás - lidí. Opakuji - nejsem mizantrop, ale redukce populační hladiny na přirozených 500 milionů lidí na celou planetu Zemi by byla optimální (shodují se poměrně jednomyslně odborníci). Takže co s panem Attenboroughem? Celý život jsem si ho vážil a hltal jeho dokumenty. A to se nikdy nezmění. Přesto je závěr této knihy založen na nepodloženém, ale hlavně na nemístném optimismu a spekulacích. A teď se konečně chci zmínit proč dám knize pět hvězdiček: skvěle se to čte, knihou se line moudrost člověka, který celý život zasvětil přírodě, kniha je krásná svými ilustracemi i fotografiemi. Ale hlavně sir David zaslouží za celý svůj život a práci absolutorium. Klaním se mu.

24.09.2021


Za hranice mozkuZa hranice mozkuStanislav Grof

Mé druhé setkání se Stanislavem Grofem. Po „Dobrodružství sebeobjevování“ jsem tuto knihu četl již v hrubých rysech obeznámen s problematikou, kterou autor exponoval prakticky ve všech svých knihách: transcendenci lidské psýché buď za pomocí psychedelických látek, nebo holotropního dýchání. Měl jsem k dispozici dotisk prvního vydání nakladatelství GEMMA89, vydání z roku 1993. Autor se na 330ti stranách textu rozepisuje (na rozdíl od výše zmíněné práce praktického charakteru) obecně o nových perspektivách v psychoterapii. Zdá se, že kniha se koncepčně pohybuje převážně v teoretické rovině a význam má především pro zájemce o obory jako je obecná psychologie, psychiatrie a psychoterapie. Osobně mně kniha dodnes fascinuje jako základní dokument o možnostech léčby za pomocí mimořádných stavů vědomí. Občas se k ní vracím a stále žasnu nad neobyčejnou, průkopnickou prací vědců, jako je prof. Grof .Kniha obsahuje obrazovou přílohu, kde úchvatné a sugestivní malby Grofových klientů podtrhují opodstatněnost a závažnost autorova výzkumu v dosud ještě málo akceptované oblasti mimořádných stavů vědomí. Kniha ani po dvaceti letech své existence nepostrádá varovné a burcující tóny na poli nových vědeckých objevů. Umím si představit, že za dalších dvacet let si ji ještě jednou s chutí přečtu.

19.09.2013


Hraniční porucha osobnostiHraniční porucha osobnostiHeinz-Peter Röhr

Autor zcela opomíjí faktor genetického sklonu k vyšší citlivosti nebo pozměněného biochemického prostředí mozku (o perinatálních vlivech nemluvě). V důsledku toho je Röhr orientován příliž úzce na ranné fáze vývoje jedince. Přesto na mne autor zapůsobil jako praktik s bohatými zkušenostmi.

13.10.2013


Nové teorie všehoNové teorie všehoJohn D. Barrow

Naše poznání nejhlubších struktur fyzikální reality se od prvního vydání přece jen kamsi posunulo, a tak autor přikročil k nemalé revizi původních textů. Patrně nejde o vysloveně nadčasovou knihu – možná (nebo snad), že bude za dalších 15 let potřebovat další důkladnou revizi. Přesto jsem přesvědčen, že dokud tato Barrowova kniha významně nezastará – má smysl ji číst. Pro mne je to fundamentální literatura o základních otázkách vesmíru, především o opojné vidině unitární teorie pole. Nicméně nakonec musím sdílet s autorem názor vyjádřený v závěrečných větách knihy: „Neexistuje zádná formule, která by mohla vyjevit veškerou pravdu, veškerou harmonii, veškerou prostotu. Kdybychom totiž mohli prohlédnout vším, neviděli bychom vůbec nic.“

28.12.2013


Komise pro nesmrtelnostKomise pro nesmrtelnostJohn Gray

Po geniálních Slaměných psech jsem si tuto knihu pořídil už jenom z úcty k autorovi. Ztěžka jsem se prokousával prvními 50ti stránkami a pak jsem knihu odložil s tím, že bude třeba jaksi "dozrát" do té správné nálady. Po půl roce jsem se do ní znovu zahloubal a tentokrát ji fascinovaně přečetl jedním tahem. Posmrtný život a touha po nesmrtelnosti - dvě hlavní témata, která autor v knize exponuje. Osobně bych vůbec neřekl, že John Gray je filozofem pesimismu - filozofuje spíše realisticky. Sám mám obsáhlé zkušenosti s křížovou korespondencí, a tak jsem s autoren zajedno - automatické psaní (s pravděpodobností hraničící s jistotou) není schopné prokázat posmrtnou existenci - leda manifestaci podprahových stavů, že nesmrtelnost díky vědě je skutečně pošetilá, a koneckonců že "vždycky existovali lidé, kteří byli rádi, že smrt znamená konec". Přiznávám, že je pro mne těžké komentovat právě tohoto autora - vyjadřuje se sice přiléhavým, avšak poněkud komplikovaným jazykem. Jenom pro ukázku: "Pokud pochopíte, že snahou o věčný život si přejete zachovat neživý obraz sebe sama, možná nebudete chtít být vzkříšeni nebo přežít v posmrtném ráji. Co může být smrtelnější, než neschopnost zemřít? Posmrtný život je jako utopie, místo, kde nikdo nechce žít. Bez ročních období nic nezraje a nepadá k zemi ... nic neumírá, takže se nic nerodí ... pátrači po nesmrtelnosti hledají cestu ven z chaosu: ale oni jsou součástí chaosu ... nesmrtelnost je jen hasnoucí duše promítnutá na čisté plátno - víc slunce je v padajícím listu..." Neměl jsem v úmyslu vytrhávat cokoli z kontextu, jen ilustrovat, že dílo pro mne má - kromě jiného - i poetický rozměr.

15.01.2014


1