OldřichHanton komentáře u knih

Po velmi úspěšném prvním dílu se Marian Kechlibar u dvojky nepouštěl do žádných experimentů. Knížka opět obsahuje řadu krátkých, ale velmi zajímavých a čtivě napsaných příběhů z historie, které spojuje především to, že nejsou všeobecně známé.
Moje největší výtka u prvního dílu byla, že příběhy nejsou původní, ale že byli již dříve vydány v časopise 067. To nyní pomalu končí, u tohoto druhého dílu je převzatá pouze asi polovina, zbytek jsou věci úplně nové. Knížečka je sice kraťoučká, přečetl jsem ji za dva dny, a to jsem si ji ještě docela šetřil, v žánru populární historie je však na špici a můžu ji jen doporučit. Třetí díl už je v tisku a opravdu se na něj těším.

6 01.03.2020

Z mého osmého setkání s komisařem Harry Holem mám poněkud rozporuplné pocity. Levhart navazuje na asi nejlepší díl v sérii Sněhuláka, jeho kvalit však podle mě nedosahuje. Na můj vkus je zápletka zbytečně překombinovaná, s několika dějovými linkami, některé asi budou pokračovat v dalších dílech, ale občas jsem se v tom už trochu ztrácel. V akčních pasážích Nesbo každý díl trošku přidává a postupně dělá z Harryho Hola téměř superhrdinu, který přežije úplně vše.
Pořád se samozřejmě jedná o velmi dobrou detektivku-thriller, která se čte jedním dechem. Za nějakou dobu se určitě pustím i do dalších dílů, tak jenom doufám, že Levhart byl jenom zaškobrtnutí a ne klesající trend.

6 12.11.2019

Tuto klasiku jsem, hlavně pod vlivem Menzelova filmu, zařadil do loňské čtenářské výzvy jako knihu o jídle. Asi to nebyl úplně nejlepší výběr. Jídlo je samozřejmě jedním z témat a popis hostiny habešského císaře je nezapomenutelný, ale je to opravdu o něčem úplně jiném. Ač jsem ten příběh pochopitelně znal a oproti filmu se liší pouze v detailech, právě tyto detaily ho dělají mnohem surovější, krutější, ale i hlubší. Navíc je třeba přijmout Hrabalův specifický styl s jeho souvětími na půl stránky. Na to, jak je to knížka tenká, mi trvalo docela dlouho ji přečíst, ale rozhodně toho nelituji. Někdy si určitě doplním vzdělání a přečtu si i ostatní Hrabalova díla.

6 01.03.2019

Hobita jsem poprvé četl před více jak dvaceti lety. Tehdy se mi samozřejmě moc líbil a jistě i díky němu mám už napořád rád fantasy. Teď, když jsem se k němu po takové době vrátil, jsem se trochu obával, jestli mi bude mít co dát i dnes. Přece jen ho profesor Tolkien psal jako knížku pro děti a i celý fantasy žánr se hodně vyvinul.
Mé obavy byly však naprosto zbytečné. Hobit je skvěle napsaná nadčasová knížka s krásným příběhem, který sice určil mnohá pravidla žánru i jeho klišé, ale vůbec to nevadí. Své si tam najde osmiletý i osmdesátiletý člověk.

6 26.10.2018

Úžasná autobiografie národohospodáře a spisovatele Jiřího Hejdy. Osud pana Hejdy byl podobně pohnutý jako osud celého Československa. Bojoval v zákopech první světové války, byl významným novinářem a následně dokonce ředitelem ČKD, za druhé války skrýval svou židovskou manželku. Po roce 1948 byl však odsouzen v procesu s Miladou Horákovou a strávil dvanáct let ve vězení. Po propuštění psal knihy, bohužel nastávající normalizace ukončila i jeho spisovatelskou kariéru. Tato jeho autobiografie mohla být vydána až v roce 1991. I přes pochmurný název je Žil jsem zbytečně veskrze optimistická knížka, která čtivou formou seznámí své čtenáře s českými dějinami 20. století. Jiří Hejda rozhodně zbytečně nežil.

6 06.06.2018

Nesbova šestá kniha s Harry Holem, tentokrát z prostředí norské Armády spásy. Asi se nejedná o nejlepší román v této sérii, Červenka a Sněhulák se mi líbili přece jen víc, ale přesto se jedná výbornou detektivku co je pořád vysoce nad průměrem ostatních autorů.
Zápletka je originální, i když trošku překombinovaná. Závěrečné rozuzlení docela překvapivé, jak to všechno bylo se mi až dokonce uhodnout nepovedlo. Jak je u Nesbeho zvykem, dozvěděl jsem se i pár zajímavých reálií o armádě spásy. Spasitele mohu jen doporučit a snad se brzy dostanu i ke zbývajícím dílům.

6 18.05.2018

Juraj Červenák je poměrně plodný autor a každý rok nás potěší novým dílem z této série. Napopáté zkusil trochu experimentovat, když jednoho z dvojice vyšetřovatelů nechal odpočívat a navíc zvolil netradiční ichformu. Knížce to ale jen prospělo, po trochu slabším čtvrtém dílu, jsem se zase celou dobu dobře bavil.
Vlk a dýka není rozhodně žádná vysoká literatura, ani tak úplně detektivka. Popsal bych jej jako historický román se záhadou. Kdyby autor vypustil mnohé brutální prvky, mohl by to být klidně dobrodružný příběh pro mládež. Reálie jsou však opět historicky věrné. Pokud hledáte nenáročnou zábavu, mohu jen doporučit.

6 18.03.2018

Těšil jsem se na britskou detektivku, bohužel se mi dostal do ruky další "thriller pro ženy". Je zde sice sympatická dvojice vyšetřovatelů, která se snaží objasnit zločin, ale pachatele už od začátku znáte, takže chybí jakékoli napětí a spekulace o tom, kdo to tak mohl udělat. Spi sladce je hlavně příběhem o ženě v nesnázích, která je sice na jednu stranu úplně naivní a hloupá, na druhou však dokáže najednou vymyslet a realizovat plán ve stylu Jamese Bonda. Dalším problémem je, že všechny důležité informace dostanete vždy o něco dříve než detektivové, takže pak je útrpně čekáte, až to dojde i jim a konečně vyrazí tam, kde jsou potřeba. Nechybí ani závěrečný dějový zvrat, který bohužel také moc smysl nedává a vlastně nemá ani žádný význam. Nevím jestli je Spis sladce v celé sérii s detektivem Tomem Douglasem pouze ojedinělím experimentem, nebo jsou takto postaveny i ostatní díly. Já to ale rozhodně už zkoumat nebudu.

6 20.02.2018

Ďáblův spár je typická moderní generická detektivka. Má vlastně všechno potřebné. Normanské ostrovy jsou určitě zajímavá a ponurá lokalita. Dvojice vyšetřovatelů, novinářka a policista, se vzájemně doplňuje, navíc má každý z nich svoji "origin story". Vražda mladé dívky, která je nějak propojená s podobnými případy z minulosti, také vypadá atraktivně.
Bohužel, i když jsem byl zpočátku docela natěšený, postupně se vkrádala nuda a pocit, že už jsem to mnohokrát četl. Příběh, zasazení i postavy jsou opravdu plné různých klišé. Vše navíc není ani příliš uvěřitelné. Zhruba třetina kapitol je psána z pohledu vraha, nicméně mi nepřišlo, že by to děj nějak posouvalo, naopak to ubíralo prostor věnovaný klasickému vyšetřování.
Pokud jste nic takového nečetli, tak to asi zkuste, atmosféra je dobrá a nejspíš se budete bavit. Někdo jako Já, kdo už pár desítek detektivek přečetl, tam už toho asi moc nenajde.

5 25.10.2021

Říkají mi Lars je taková česká pocta detektivkám z "americké drsné školy". Obsahuje všechny nezbytné ingredience. Lars je drsné osamělé soukromé očko, které holduje alkoholu a řídí se vlastními zásadami. Jsou zde i zakouřené bary, krásné ženy a hodně akce. Na začátku jsem byl trošku rozpačitý, ale po chvíli čtení mi bylo jasné, že i autor si uvědomuje, že v dnešní době se už tento žánr nesmí brát úplně vážně, takže nechybí ani černý humor a celková nadsázka. I když se nakonec nejedná moc o detektivku, lepší by bylo říci detektivní thriller, protože žádné velké vyšetřování se tady nekoná, bavil jsem se dobře. Určitě k tomu přispělo i to, že Lars tenká knížka, spíš delší povídka, než román, takže děj rychle odsýpá.
Příležitostně si možná přečtu i další díly, není to vůbec špatná oddechovka.

5 23.03.2021

Tak jsem konečně dokončil poslední díl Mayovy detektivní trilogie "Z ostrova Lewis" a musím říci, že i po jeho přečtení převládá spíše zklamání. Stále zůstává dobrá atmosféra a i zápletka z prostředí místní folkové kapely je lepší než u minulého dílu, všechno však zkazí nepříliš zajímavý příběh a hlavně nelogické chování většiny postav, což je asi největší problém celé trilogie. Navíc, jak se v každém díle odkryje část minulosti hlavního hrdiny a přibydou další postavy, začne být celý ostrov poněkud přeplněný a čím dál tím míň k uvěření. S tím souvisí i další problém, a to opakování motivů a celých zápletek. Jestli chcete Ostrovu Lewis dát šanci, je víceméně jedno, který díl vezmete do ruky, všude se dočtete skoro totéž.
Kdybych měl hodnotit celou trilogii asi bych přece jen, z tu skvělou atmosféru, dal mírné plus. Jak jsem ale psal výše, jeden díl bohatě stačí.

5 23.01.2021

Slepé skvrny jsou bílá místa v našem pohledu na svět, která oko nevidí, pouze si je mozek domýšlí. Daniel Prokop je požívá jako metaforu pro vážné společenské problémy, které unikají naší pozornosti. Ukazuje, že velké rozdíly v kvalitě škol, exekuce, nebo špatná vymahatelnost práva nakonec ovlivňují naši kvalitu života mnohem více, než různé kulturní války, do kterých politici investují stále více energie. Vše píše čtivě, snaží se hledat a vyvracet protiargumenty a svá tvrzení zdrojovat.
Knížka mi určitě rozšířila obzory, přesto jsem se neubránil jistému zklamání, že jsem se nedozvěděl tolik, kolik jsem čekal. Je to asi tím, že jsem se k ní dostal až se zpožděním a o těchto tématech se dnes mluví přece jen mnohem více. Také se od doby, kdy knížku psal, posunuly i kulturní války, které kritizuje. Uprchlíci už dnes prostě ani u mě tolik nerezonují.
Rozhodně však knížku doporučuji každému, kdo se zajímá o společenské dění.

5 30.08.2020

Velmi zajímavá knížka o evoluci, lidské přirozenosti, sexualitě a jejich vzájemných vztazích. Matt Ridley se zajímavě a velmi poutavě snaží dokázat, že hlavním motorem evoluce není přežití, nebo prospěch celého druhu, ale právě sexualita.
Knížku můžu jen doporučit, jediné co bych Ridleymu vytkl je, že se občas zbytečně pouští do kulturních válek o lidské přirozenosti se sociálními vědami. Mnohé výzkumy, kterými argumentuje, jsou také snadno zpochybnitelné. To je však jen drobnost, která navíc vychází z mých pocitů a ne ze znalosti současné akademické debaty. Rozhodně se těším na Ridleyho další knížky.

5 25.02.2020

Haruki Murakami je můj oblíbený autor a Bezbarvý Cukuru Tazaki už pátý román, který jsem od něj četl. A je to opravdu typický Murakamiho román o vykořeněném mladém člověku, který musí podniknout cestu v doslovném i přeneseném významu. Opět nechybí hudební motivy, magické prvky, sex a celé dějové linky,které zůstanou na konci neobjasněné. Opět mě to skvěle bavilo a pořád ve mě příběh rezonuje. Poslouchal jsem audioknihu a klidný hlas Martina Myšičky dobře dokresloval atmosféru.
Kdyby to byl můj první Murakamiho román, byl bych nadšen, takhle jsem však měl stále trochu pocit, že už jsem to někdy četl. Opravdu hodně motivů z minulých knih se opakuje. Bezbarvý Cukuru Tazaki je skvělý román, Murakami však nedokázal překročit svůj vlastní stín.

5 16.01.2020

Této historické detektivce se rozhodně nedá upřít originální zasazení a výborná atmosféra. Dějiny New Yorku jsou pro mě, a myslím, že i pro většinu lidí u nás, velká neznámá. V polovině 19. století sice vzkvétal a dynamicky se rozrůstal, většina nově příchozích však žila v bídě a naprosto nevyhovujících podmínkách. Určitě bylo zajímavé se do něj moci takto zprostředkovaně podívat. I zasazení děje do dětského bordelu je podle mě dost kontroverzní, i když zřejmě historicky věrné.
Bohužel samotný detektivní příběh už tak zajímavý není. Hodil by se spíše na delší povídku, než na román. Už v polovině knížky jsem zhruba odhalil, jak to asi bude. Kvůli skvělé atmosféře si ale někdy přečtu i druhý díl.

5 28.12.2019

I přes dobré recenze jsem trochu nevěděl, co očekávat od románu, kde je hlavní hrdina odsouzen k hraní MMORPG hry. Celý první díl navíc v podstatě nevyleze z dolu, kde kope rudu a zabíjí krysy. Po prvních pár desítkách stránek jsem však musel uznat, že se jedná o super oddechovou literaturu. Hrdina průběžně leveluje, plní questy a získává lepší předměty. Skoro nejde mu nezačít fandit a těšit se, co přijde dál. Knížka se mi četla opravdu lehce. Samozřejmě se nejedná o žádnou vysokou literaturu, navíc nevím, jestli může zaujmout i někoho, kdo nemá vztah k RPG hrám. Já osobně ale asi brzy poběžím pro další díl.

5 09.12.2019

S thrillery "od žen pro ženy" mám většinou problém. Zápletky těchto románů mi přijdou většinou naprosto nereálné a přihlouplé a jejich hlavní hrdinky krajně nesympatické. Gillian Flynnová však píše jinak, jak Zmizelá, tak její starší, právě dočtené, Ostré předměty jsou skvělé příběhy plné napětí, které vychází hlavně z propracované psychologie postav.
Ostré předměty mají téměř klasickou detektivní zápletku. Novinářka vrací do svého rodného města, kde chce napsat článek o vraždách mladých dívek, které se zde mezitím staly. Děs nepramení z žádných akčních scén, nebo honiček s násilníkem, ale z jemných náznaků a postupně odhalovaného deviantního chování všech postav, včetně hlavní hrdinky a obětí. Paní Flynnová je určitě neobyčejná žena s velkou, poněkud zvrhlou fantasií a já se brzy vrhnu i na její další romány.

5 11.10.2018

Původně jsem si myslel, že se tahle knížka bude zabývat hlavně filosofickou otázkou "Co je štěstí?", ale otázka, kterou si autor klade je spíše psychologická, "Jak být šťastný?" a "Co šťastní lidé dělají?".
Musím říct, že na ně odpovídá velmi poutavě a inspirativně i přesto, že jsem se s většinou jeho myšlenek nesetkal poprvé a uvedené psychologické výzkumy jsou v poppsychologické literatuře často citovány. Knížku jsem přečetl jedním dechem.

5 03.05.2017

Murakami mě opět nezklamal. Kafka je krásný román, který obsahuje všechny věci pro Murakamiho typické: zajímavé hlavní hrdiny, prolínání realistického a fantastického světa, otevřenou sexualitu, spoustu odkazů na světovou i japonskou kulturu a dějové linky, kde si musíte hodně domyslet sami. Na mě osobně měla četba tohohle románu i určitej uklidňující efekt. Snad se brzo dostanu i k dalším jeho knížkám.

5 01.05.2017

Čtvrtý díl zapomenutých příběhů trochu vybočuje z řady, všechny příběhy spojuje jedno téma, trest smrti v Anglii. Za mě to asi nebylo nutné, nemusím číst pouze o popravách, ale vlastně to bylo jedno. Pořád je to hrozně čtivá knížka plná zajímavých příběhů. Opět jsem se dobře bavil, i se dozvěděl nové věci. Jediné, čeho jsem litoval bylo, že knížka nebyla delší, i když mám pocit, že každý další díl je vždy o něco rozsáhlejší. Naštěstí nebudu smutnit dlouho, hned se pouštím do pátého dílu.

4 14.11.2021