Norri komentáře u knih

K prvním dvěma albům v první knize jsem měl nějaké připomínky. Měl jsem je i na začátku třetího alba, ale potom nastal zlom a já jsem nadšený. Třetí album je krásná úvaha nad cestováním v čase a časovými paradoxy. Není to nic nového, ale je to krásně podané.
Čtvrté album pak pokračuje v akčním příběhu a děj se částečně přesouvá i na Zemi. Konec pak je nečekaný a doslova kulervoucí.
Neduhy, které jsem vnímal v prvních dvou albech už zde nejsou anebo mi už nevadily. V kresbě není žádná změna, stále je úžasná.

5 15.05.2023

Zajímavý nápad celého příběhu, zajímavé postavy a skvělá kresba, která se k technické sci-fi ve vesmíru dokonale hodí. To jsou největší přednosti Universal War One. Mám ale několik připomínek. Hlavními hrdiny je skupina vojáků, kteří se různými způsoby provinili a dostali druhou šanci ve speciální eskadře. To, že oni neprojevují žádnou pokoru, to asi nepřekvapí. Překvapující je ale to, jakou anarchii a manýry umožňuje armáda na všech úrovních. Prostě jsem z toho příběhu měl pocit, že takto by to fungovat nemohlo. A to ani na oběžné dráze Saturnu. Problém jsem měl také s akcemi, které mi přišly hrozně zkratkovité a nepřehledné. Co se týče podání astrofyziky, tak tomu sice vůbec nerozumím, ale tady jsem tomu vysvětlování moc nevěřil. Jinak jsem se dobře bavil a těším se na další díl.

5 08.05.2023

Providence je monumentální dílo, ve kterém si Alan Moore pohrává s literární fikcí i s realitou a velmi šikovně je propojuje. Kde končí realita a začíná fikce? Je ta hranice pevná? Nakolik fikce mění realitu? A co sny?

Než jsem se pustil do čtení Providence, tak jsem se na ni poctivě připravoval. Našel jsem si seznam doporučených Lovecraftových povídek a románů, a řadu týdnů jsem je, načtené, poslouchal na svých kondičních procházkách. Nezůstal jsem jen u doporučených povídek a naposlouchal jsem toho tolik, že už mi ty povídky a jejich názvy začaly splývat a z uší mi lezly chapadla. Zdaleka jsem ale nezvládl nastudovat všechno.

Kniha se skládá ze tří částí, které už dříve vyšly samostatně. Začíná Vnitroblokem a Neonomiconem, a končí dlouhou Providence. Všechny tři části pak tvoří uzavřený celek, přestože je v dějově dělí téměř sto let. Vnitroblok a Neonomicon jsou dobře čitelné i s velmi povrchní znalostí Lovecraftova díla. Je to akční a většina důležitých odkazů na Lovecraftovy příběhy je zmíněna hlavními postavami. Těch odkazů je tam ale daleko víc a ti, kdo je rozeznají, si ten příběh více užijí. Obě tyto části se odehrávají v současnosti a točí se kolem vyšetřování brutálních rituálních vražd, a všichni zúčastnění se na jejich koncích budou hodně divit, kam je vyšetřování zavedlo.

Největší část knihy tvoří Providence a od předchozích části se velmi liší. Začíná v roce 1919 a mladý novinář, Robert Black (dále RB), v nich cestuje po Nové Anglii a sbírá informace pro svou knihu o skryté tváři Ameriky. Setkává se zde s aktéry Lovecraftových povídek a pátrá po kultu Stella Sapiente a jejich tajemné knize. Všechna tato setkání se odehrávají před událostmi oněch povídek, anebo až po nich, takže RB nijak nezasahuje do známého děje. Zpočátku se s aktéry těch povídek jen setkává a hovoří s nimi, ale postupně se do všeho začíná stále více zaplétat (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně) a vydávat se na cestu, z níž není návratu. Je zajímavé být jako čtenář v pozici, kdy víme, co se RB děje, ale on se stále snaží vše racionálně vysvětlit halucinacemi, hypnózou a sny.

Většina postav, se kterými se RB setká, či míst, která navštíví, má více či méně pozměněné jméno oproti Lovecraftovým povídkam. Takže i když máte Lovecrafta načteného, tak můžete místy tápat, kdo je kdo, jestli Manchester odpovídá Arkhamu, a podobně. Ač se to může zdát zbytečné, tak Moore pro to měl dobrý důvod. Naštěstí existují webové stránky, které rozebírají každý panel a skoro každé slovo. Díky těm jsem věděl, které povídky si mám dostudovat a také jsem zjistil, že se dost věcí ztratilo v překladu (ne že bych si toho bez onoho webového rozboru vůbec všiml). Najdou se tam však i chyby zjevnější.

Každá z kapitol Providence je zakončena dlouhými zápisky v deníku RB. Sumarizuje si zde své zážitky a poznatky, což sice často působí jako opakování děje z komiksu, ale zároveň to nabízí jiný pohled, či interpretaci již viděných událostí. Přidává to emoce, které RB před jinými skrývá. Navíc zápisky popisují i dny, které nakreslené nejsou. Do deníku si zapisuje i své sny, či nápady na povídky. Najdeme zde také přiložené různé brožury, nebo dokonce opsané pasáže z oné tajemné knihy. Deník má v příběhu důležitou roli. Je pravda, že to je většinou příliš dlouhé a nezáživné, ale přeskakovat to by byla chyba. Minimálně při prvním čtení.

Těm, kteří Lovecraftovo dílo neznají, může Providence připadat nudná. Pomalá a divná. Robert Black cestuje z místa na místo, mluví s lidmi a občas se mu něco divného stane. Pokud ale Lovecrafta znáte, tak oceníte, jak Moore umí spojit všechny ty příběhy a realitu dohromady. Bavíte se všemi těmi odkazy směřujícími k nezmíněným hrůzám. V posledních kapitolách se pak ukáže, k čemu to celé už od Vnitrobloku směřovalo. Je to konec, jaký jsem nečekal a nebyl jsem s ním napřed úplně spokojený. Ale s odstupem pár dnů to hodnotím jako nejlepší možný konec a jako skvělou poctu H. P. Lovecraftovi.

Kresbě není co vytknout. Skvěle celý příběh odvyprávěla. Perfektně a věrně zobrazuje skutečné historické postavy i skutečná místa, ale naplno se kvality Jacena Burrowse ukáží až ve fantaskních obrazech.

5 08.05.2023

Pokračování úžasného Bílého rytíře. Musím říct, že jsem byl na začátku nemile překvapený. Nemám moc rád, když se příběhy s Batmanem obracejí k dávné minulosti. Jednak to mívá tendence vznášet do příběhu různé prokletí, prapodivné dávné kulty, anebo spiklenecké skupiny mocných, o kterých jsme kupodivu ještě nikdy neslyšeli. Taky to často hýbe základními kameny batmanovského universa. A je to případ i této knihy. Jenomže tohle je příběh Seana Murphyho a na toho jsou všechna schémata a zažité zvyklosti krátké. Murphy se totiž rozhodl jít ještě dál a v Gothamu téměř nezůstane kámen na kameni (obrazně, ne doslova).

Úspěch Bílého rytíře dal vzniknout Murphyversu. Bílý rytíř ho odstartoval, dal mu základy, a více méně ho na konci zanechal v téměř stejném stavu, v jakém byl na začátku. Prokletí bílého rytíře je úplně jiné. Byl jsem tím na začátku překvapený, protože jsem se těšil na stejnou atmosféru, ale jak se příběh Prokletí postupně rozbíhal, tak jsem musel uznat, že je to dobře, že je jiný. Příběh vůbec nevykrádá předchozí díl, ale staví na něm něco nového. Batman zde dělá kroky a rozhodnutí, které předtím nikdy neudělal. Je to svěží jízda, u které jsem vůbec netušil, kam to povede. Je to také sonda do psychiky Bruce Wayna, což zase tak novátorské není, ale k ději tohoto příběhu se to hodí. Murphy zde navíc vůbec nešetří některé důležité postavy Gothamu a stejně jako George R. R. Martin je nemilosrdně a definitivně odstraňuje ze svého vesmíru. Je to pěkně promyšlený příběh s nečekanou pointou a trvalými následky. Vůbec netuším, jak ten vesmír bude pokračovat, ale jsem na to zatraceně zvědavý. Kresba je luxusní. Netřeba nic dodávat.

Kniha obsahuje také speciál Von Freeze, který nakreslil Klaus Janson. Vypráví o nacistické minulosti otce Viktora Von Freeze a o Viktorově počátku jeho práce pro Thomase Wayna. Je to zajímavé, je to rozšiřující, ale neohromí to.

2 28.04.2023

Na prvních stránkách jsem pochyboval, že ten hype kolem byl oprávněný. Brzo mě to ale dostalo. Možná je to tím, jak píše Robert Rodriguez v předmluvě, že Želvy Ninja se mnou zestárly. Jako malý jsem jejich kreslený seriál miloval. Uběhly roky a všichni mí přátelé z newyorkských kanálů a střech jsou už mrtví anebo staří. A já jsem s těmi starými cítil jejich únavu, vztek, stesk i smutek. Navíc poslední z želv trpí syndromem přeživšího a neustále si povídá se svými démony - svými mrtvými bratry. Je to dojemné.

Příběh Posledního ronina je povedený. Zpočátku to vypadalo na nonstop akci, ale vyprávění vždy ve správnou chvíli zpomalí, aby přinesl další emotivní moment. Poslední želva se jde pomstít za zradu a smrt své rodiny. Co se vlastně stalo je postupně odhalováno ve vyprávěních. Sice jsem si před čtením nedal opáčko prvních tří knih, které Comics Centrum kdysi vydalo, ale i tak vím, že tohle má tu správnou želváckou atmosféru. Má to všechno, co to má mít. Zlé bojovníky klanu Noha a zlé roboty, technické udělátka a samozřejmě i hlavního záporáka, který jako by Trhačovi z oka vypadl. Jedna věc tam ale vlastně chybí - pizza. Na tu není v tomto temném příběhu z budoucnosti čas ani nálada. A snad ani suroviny.

Hodně jsem si užíval kresbu. Jak statické scény, tak i akci. Asi bych uvítal více želvích knih s takovou kresbou. Co se týká kritiky Comics Centra, že hned v anotaci propálili, kdo je ta poslední žijící želva, tak mi to zážitek ze čtení nijak nezkazilo. Jasně, bylo to zbytečné, ale ničemu to nevadí.

5 24.04.2023

Dobrý a dějově nečekaný konec skvělé série. Hořká tečka na konec. Tak trošku mi to připomnělo konec Kingova Rorschacha.

2 21.04.2023

Kvůli odhalení v minulém díle ztratila Prašina většinu svého tajemna. Děj se ale stále posouvá dopředu a směřuje k velkému finále. Jsem zvědavý, co bude dál.

2 21.04.2023

"Někdy trocha světla způsobí jen to, že tma kolem zhoustne."

Baví mě to. Baví mě to moc. To jak je to napsané i nakreslené. Baví mě úvahy vypravěče. A taky jsem dospěl k rozhodnutí, že si musím přečíst i předchozí knihy.

3 21.04.2023

Styl vyprávění, geniální kresba, zprostředkovaná tíseň a všechny ty emoce, které to vyvolává Prašina mi hodně sedí.

1 21.04.2023

Ta tajemná a lehce strašidelná atmosféra je pohlcující. Je to skvěle napsané i nakreslené. Má to něco ze Stínadel, ale nepůsobí to dojmem kopírování či vykrádání.

2 21.04.2023

Jsem nadšený. Je to skvěle napsané i nakreslené. Na pár stránkách to dokáže vybudovat parádně tajemnou atmosféru. Nemám načteno úplně všechno, co tady od českých autorů vychází. Z toho co jsem četl se mi toho spousta líbí. Prašina si dokázala najít mezeru, kterou u nás mezi současnými komiksy vnímám. Možná že jsem ji vlastně ani nevnímal, dokud jsem nezačal číst tohle. Je to vážně skvělé!

3 21.04.2023

Skvělý hellboyovský příběh s parádní atmosférou. Má to všechno, co k Hellboyovi patří. Je to jeden z těch příběhů, který drží sám o sobě. Tuhle knihu můžete dát k přečtení i někomu, kdo o Hellboyovi ještě neslyšel. Celá kniha mi utekla velmi rychle, skoro jako krátká povídka. Velmi jsem se těšil i na kresbu Alexe Maleeva a jsem trošku zklamaný. Což o to, kresba je skvělá, mám Maleevovu kresbu rád, jenže jsem naivně očekával i Maleevovy barvy. Dave Stewart odvedl standardně dobrou práci, ale Maleevovy barvy jsou někde jinde. No ale nevadí, i tak dávám všechny hvězdičky.

4 20.04.2023

Peklo na Zemi: Rusko - ten název od roku 2012, kdy to vyšlo v originále, pěkně dozrál. Ale ruské poměry jsou evidentně konstantní.

Jsou to ruští vojáci, doktorko. Smrt mají v popisu práce - Josif Ničajko

K anotaci knihy není potřeba nic dodávat. Vše ostatní by byl spoiler. Zkrátka Kate Corriganová a Johann Kraus se vydávají na misi do Ruska, kde je více než příšery překvapí ruské způsoby. Akce je zde pěkná, mnohdy překvapivá, přesto mi tento díl připadá spíš jako odrazový můstek k dalším příběhům. Zajímavý je zde epilog s názvem Neoznačený hrob, který se odkazuje ke konci Hellboyovy série. Připomněl mi, že si celou tu sérii budu muset brzy zopakovat.

Tato kniha je první, kde v kresbě Guye Davise plně nahradil Tyler Crook. Jak už jsem zmiňoval u předchozí knihy, nové ztvárnění hlavních postav, především Kate, mi úplně nesedí. Postupně si ale zvykám a navíc scénář této kreslířské výměně pomáhá. Epilog nakreslil Duncan Fegredo.

17.04.2023

S potěšením musím konstatovat, že to dostálo pověsti skvělého komiksu a maximálně to naplnilo má očekávání. Scénář je úžasná jízda od začátku do konce, nikde si to nebere čas na oddech. Má to skvělou atmosféru, která je velmi podobná původní filmové trilogii. Nechybí tomu napětí, ani humor. Dokonalá je zde výtvarná stránka. Samotná kresba, kompozice, detaily, barvy. Prostě dokonalost! V podstatě celou knihu jsem se blaženě usmíval a užíval jsem si to.

1 14.04.2023

Tahle kniha má hodně krutý cliffhanger. Celkově má tato nová série mnohem temnější atmosféru než Žabí mor. Inu, Peklo na Zemi. Není to ale většími a odolnějšími monstry. Je to lidmi. Jejich vyhrocenými vztahy a jejich šílenstvím. Tento díl nové věci přináší, vysvětluje, ale možná také bere. Je to jízda! Je to jiné než Žabí mor a to je dobře. Ještě že další díl vychází už pozítří.

První půlku nakreslil v Ú.P.V.O. osvědčený Guy Davis. K tomu není co dodat. Druhou půlku však nakreslil Tyler Crook, kterého známe z Pochmurného kraje. Jeho kresbu mám rád, ale tady mi úplně všude nesedla. Nejspíš mi vadí, jak se zhostil známých obličejů. Ale není to nic nepřekonatelného.

1 12.04.2023

Boží! Série Ú.P.V.O. má spoustu dobrých dílů a pár opravdu špičkových dílů. 'Nový Svět' patří k těm špičkovým. Je to jízda od začátku do konce. Svět pustoší sopečné výbuchy a obří monstra, a Ú.P.V.O. je pod trvalým dohledem OSN. Tým speciálních agentů je notně prořídlý, unavený a hlavně hrozivě rozhádaný. Jeden by řekl, že to všechno směřuje do pekel. Ale v příběhu nejsou jen negativní emoce. Do příběhu se totiž vrací dvě oblíbené postavy, které mě potěšily. To vše tvoří silnou emoční nálož, která mě strhla.

2 11.04.2023

Kniha bonusových duchařských povídek. Hellboy se zde opět vyskytuje pouze ve vedlejší roli. Hlavními postavami jsou tady, jako obvykle, Liz, Abe, Roger a Johann Kraus. Abeho krátký příběh je spíše jen do počtu a jako jediný se nevypráví o úplně první misi s Ú.P.V.O. Příběh Liz mi lehce připomněl Harrow County a má příjemně mrazivou atmosféru. Příběh Johanna zase rozvádí okolnosti jeho smrti a jeho zrodu jako ektoplazmáka. Už jsme o tom četli dříve, ale tohle je rozšířená verze. Nejsilnější je v této knize příběh Rogera, který dal jméno celému svazku. Asi za to může kresba Richarda Corbena, kterého jsem dříve nesnášel, ale v poslední době ho celkem můžu. Možná je to i díky mé lepší znalosti Lovecrafta, kterému jsem se v poslední době věnoval, a tady jsem tu atmosféru cítil. Zkrátka Rogerova povídka Lidská bytost mi sedla.

3 11.04.2023

Slabší scénář tentokrát nezachránila ani kresba mého oblíbeného brazilského dua, ani prostředí Českého Krumlova. Je pro mě překvapivé, že tomu tak nějak chyběla lidská rovina, protože právě Gabriel Bá a Fábio Moon, kteří jsou také autory scénáře, jsou na lidské příběhy experti. Simon Anders se zde chová jako nasraný terminátor a nejvíce lidských emocí zde překvapivě předvádí upír ve vedlejší roli. Závěr příběhu pak poskytuje jen velmi málo odpovědí.

1 06.04.2023

Ženské... Když s nimi souhlasíte, tak jsou kouzelné. Ale zkuste mít jiný názor. Profesor Trevor Bruttenholm si to v roce 1948 vyzkoušel na vlastní kůži. Příběh této knihy je skvělý. Vlastně je to jen krátká povídka se spoustou omáčky kolem. Ale právě ta omáčka je nejlepší. Dojde i na malého Hellboye, ale toto není jeho příběh a tak má hodně vedlejší roli mimo hlavní dění. Povedená je i kresba Maxe Fiumary. Jeho práci jsem si užíval už v Doktorovi Andromedě a i tady mi velmi sedla.

Mimochodem celá zápletka se zeleným sklem po atomovém výbuchu v poušti mi připomněla Immortal Hulka. Nepochybuji o tom, že podobnost je čistě náhodná, ale je to zajímavé.

1 05.04.2023

"Král strachu" je vyvrcholením trilogie "Spálená země". Je také knihou návratů. Děj se vrací do kláštera Agarta, kde série Ú.P.V.O. začala v první knize "Dutozem", a také k hradu Hunte, kde se s úřadem rozloučil Hellboy. Především se zde ale uzavírá příběh "Žabího moru". Příběh tak opsal dlouhý dějový oblouk, aby se na konci vrátil na svůj počátek. Musím říct, že takový konec jsem nečekal. Jistě, čekal jsem apokalyptické vyvrcholení, ale ne takhle. Vždyť ani pořádně nevíme, co se stalo a proč. Očekával jsem zkázu. Nečekal jsem ale hromadu nových otázek (a španělskou inkvizici, tu nečeká nikdo). Otázek, které jsou skvělým cliffhangerem před navazujícím cyklem "Peklo na Zemi". Tato kniha nastavila nové status quo a já jsem velmi zvědavý, co z toho vzejde.

2 04.04.2023