Norri přečtené 590

Předci: Svazek druhý 2024, Jeff Lemire

Roboti s emocemi jsou tu s námi prakticky od vzniku slova robot. Přesto se mi to zde zpočátku zdálo lehce nepatřičné. Možná proto, že jinde jsme většinou zvyklí vnímat emoce u robotů jako něco vtipného. Tady jde ale o mnohem více. Tohle je Jeff Lemire, takže jde o skutečné emoce. Tohle je drama, ve kterém nejde o nic menšího než o střet uhlíkových a silikonových bytostí. O střet plný nenávisti a zášti. A na jeho pozadí se snaží malý nevinný robotický chlapec najít svého lidského bráchu. Příběh je poměrně zajímavě vystavěný. Nepracuje se spoustou nezodpovězených otázek, ale občas se odhalí něco, co celý příběh posune, a celý svět udělá o něco složitější a komplexnější. Je zde jediná velká otázka. Kdo jsou obří roboti, kteří zdecimovali populaci v celé galaxii a kdo je vyrobil. Velmi si cením toho, že všechny otázky byly průběžně zodpovězeny. Není to nekonečná sága, ale poměrně komplexní a uzavřený příběh. Je to akční sci-fi jízda s jasný rukopisem Jeffa Lemira. To znamená, že z vás v pravidelných intervalech vymáčkne emoce a případně i nějakou tu slzu. Myslím si, že to je přesně ten důvod, proč jeho příběhy máme tak rádi. Velmi výrazné je výtvarné zpracování tohoto komiksu. Stručně by se dalo říct, že je to vybarvené vodovkami. Popsat ale kresbu Dustina Nguyena nějak více není vůbec jednoduché. Než jsem si ty knihy koupil, tak jsem viděl jenom pár obrázků a okamžitě mi to spadlo do složky “chci, protože vodovky”. Pak mi ta kniha dlouho ležela v knihovně a já jsem se na tu kresbu těšil a možná si ji i idealizoval. Na začátku pak proto přišel trošku šok. Kresba není dokonalá ve smyslu preciznosti. Kresba je dělaná tužkou nebo pastelkou a tvoří ji jen tenká linka. Často je kresba jen částečná a zbytek je dodělaný barvami. Zpočátku jsem se možná příliš soustředil na detaily a někdy mi ta kresba přišla trošku odbytá. Tento pocit ale poměrně rychle odezněl. Stejně jako kresba, zpočátku místy působil nedokonale i koloring. Obdivuji u všech autorů, kteří pracují s barvami, jak umí pracovat s prázdnými plochami, které zůstávají bílé, a které tam musí být, aby celý obraz fungoval. Obdivuji to, jak to musí mít dopředu promyšlené a oni s tím přitom pracují zcela přirozeně. Tady je to tak, že nevíte, jestli všechny bílé plochy, nedotažení, nebo naopak přetažení, jsou záměrem anebo ledabylostí. Ale to nejdůležitější na Nguyenově kresbě a koloringu je to, že jako celek to vypadá naprosto úžasně já jsem si to užíval. U mě je to ještě umocněno tím, jak je v barevných plochách vidět struktura uměleckého papíru, což se mi hrozně líbí. P.S. Na začátku jsem zmínil vznik slova robot. Myslím že s R.U.R. se zde dají najít pěkné paralely a Jeff Lemire se Čapkem dost možná inspiroval. P.S.2 Knihu jsem četl v anglickém vydání, ale věřím, že Comics Centrum odvedlo dobrou práci a plný počet hvězdiček patří i českému vydání.... celý text

Předci: Svazek první 2024, Jeff Lemire

Roboti s emocemi jsou tu s námi prakticky od vzniku slova robot. Přesto se mi to zde zpočátku zdálo lehce nepatřičné. Možná proto, že jinde jsme většinou zvyklí vnímat emoce u robotů jako něco vtipného. Tady jde ale o mnohem více. Tohle je Jeff Lemire, takže jde o skutečné emoce. Tohle je drama, ve kterém nejde o nic menšího než o střet uhlíkových a silikonových bytostí. O střet plný nenávisti a zášti. A na jeho pozadí se snaží malý nevinný robotický chlapec najít svého lidského bráchu. Příběh je poměrně zajímavě vystavěný. Nepracuje se spoustou nezodpovězených otázek, ale občas se odhalí něco, co celý příběh posune, a celý svět udělá o něco složitější a komplexnější. Je zde jediná velká otázka. Kdo jsou obří roboti, kteří zdecimovali populaci v celé galaxii a kdo je vyrobil. Velmi si cením toho, že všechny otázky byly průběžně zodpovězeny. Není to nekonečná sága, ale poměrně komplexní a uzavřený příběh. Je to akční sci-fi jízda s jasný rukopisem Jeffa Lemira. To znamená, že z vás v pravidelných intervalech vymáčkne emoce a případně i nějakou tu slzu. Myslím si, že to je přesně ten důvod, proč jeho příběhy máme tak rádi. Velmi výrazné je výtvarné zpracování tohoto komiksu. Stručně by se dalo říct, že je to vybarvené vodovkami. Popsat ale kresbu Dustina Nguyena nějak více není vůbec jednoduché. Než jsem si ty knihy koupil, tak jsem viděl jenom pár obrázků a okamžitě mi to spadlo do složky “chci, protože vodovky”. Pak mi ta kniha dlouho ležela v knihovně a já jsem se na tu kresbu těšil a možná si ji i idealizoval. Na začátku pak proto přišel trošku šok. Kresba není dokonalá ve smyslu preciznosti. Kresba je dělaná tužkou nebo pastelkou a tvoří ji jen tenká linka. Často je kresba jen částečná a zbytek je dodělaný barvami. Zpočátku jsem se možná příliš soustředil na detaily a někdy mi ta kresba přišla trošku odbytá. Tento pocit ale poměrně rychle odezněl. Stejně jako kresba, zpočátku místy působil nedokonale i koloring. Obdivuji u všech autorů, kteří pracují s barvami, jak umí pracovat s prázdnými plochami, které zůstávají bílé, a které tam musí být, aby celý obraz fungoval. Obdivuji to, jak to musí mít dopředu promyšlené a oni s tím přitom pracují zcela přirozeně. Tady je to tak, že nevíte, jestli všechny bílé plochy, nedotažení, nebo naopak přetažení, jsou záměrem anebo ledabylostí. Ale to nejdůležitější na Nguyenově kresbě a koloringu je to, že jako celek to vypadá naprosto úžasně já jsem si to užíval. U mě je to ještě umocněno tím, jak je v barevných plochách vidět struktura uměleckého papíru, což se mi hrozně líbí. P.S. Na začátku jsem zmínil vznik slova robot. Myslím že s R.U.R. se zde dají najít pěkné paralely a Jeff Lemire se Čapkem dost možná inspiroval. P.S.2 Knihu jsem četl v anglickém vydání, ale věřím, že Comics Centrum odvedlo dobrou práci a plný počet hvězdiček patří i českému vydání.... celý text

Velký mrtvý (Integrál), knihy V až VIII 2024, Régis Loisel

Po excelentní první knize jsem se na závěr příběhu ve druhé knize velmi těšil. Jsem však více méně zklamaný. Jak z děje druhé knihy, tak i ze zdůvodnění toho, o co v celé sérii šlo. Druhá kniha navazuje plynule na první knihu. A když první kniha končí katastrofou přírodní i humanitární, tak druhá kniha v tom pokračuje. Celá tři alba ze čtyřech se rochní ve zkáze světa a v totálním rozpadu společnosti. V jedné dějové lince sledujeme Pauline a Gaélle při putování rozpadajícím se světem. Čelí zde všemu, na co jsme z postapo příběhů zvyklí a není to pěkné. Ve druhé lince pak sledujeme Erwana, který se snaží přežít s malou Blanche a její s absolutní absencí morálky a citů. Obě tyto dějové linky působí jako solidní horor, ale zároveň jako úplně zbytečné. Rozuzlení dostaneme až v posledním albu, jehož konec, vzhledem k předchozímu ději, působí až překvapivě emotivně. Oproti první knize jsem postrádal nějaké odlehčení vážných situací. Druhá kniha je tak trošku depresivní. Excelentní jsou však stále kresba a barvy.... celý text

Cvičitel kanárků 2024, Olivier Legrand

Další samostatný detektivní případ. Je to intenzivní, má to spád a fajnou atmosféru. Ale je to tentokrát také přímočaré a předvídatelné. Celkově se to ale moc dobře čte.... celý text

Pánové z Limehouse 2024, Olivier Legrand

Pánové z Limehouse aneb Velké potíže v malé Číně. V předchozím díle skončil dějový oblouk s Moriartym a jeho následník. V tomto osmém díle dostáváme nový samostatný příběh, který zde začíná i končí. Tentokrát se děj točí kolem opia a jedné staré přísahy. Buďte si jistí, že opět půjde o kejhák. Po osmé vychvalovat tuto sérii by už bylo zbytečné. Je to pecka. Jak scénářem, tak i výtvarně.... celý text

Transportér 3 a 4 2024, Tristan Roulot

Na jednu stranu by se dalo říct, že je to jen další postapo, se vším, co k tomu patří. Mutace, tělesné deformace, anarchie, nebezpečné gangy, kanibalové a zvrácené církve. Tohle se ale odlišuje tím, jak je vyprávěné. Autoři čtenáře od začátku tahají za fusekli. Není nouze o nečekané odhalení, a to dokonce takové, které celý příběh postaví na hlavu. Scénárista Tristan Roulot v jednu chvíli normálně rozkope kostky a začne z nich stavět něco zdánlivě jiného. Při čtení jsem ten twist fakt nenáviděl. Zpětně ale uznávám, že první kniha je fakt chytře pojatý úvod příběhu ve druhé knize. Jestli ale čekáte, že to od tohoto twistu začalo být boží, tak nezačalo. Protagonisté jsou i nadále divní a závěrečný zvrat nepřesvědčivý. Přesto se ale najde něco, co na tom můžu pochválit. V prvé řadě je to kresba, která je čistá, líbivá a explicitní. Ještě víc mě ale zaujal samotný postapo svět, nebo lépe řečeno jeho příroda. Není to spálený svět po atomové válce anebo svět po suchu a hladomoru. Je to životem překypující příroda, která zamíchala karty a začala hrát podle nových pravidel, na které si člověk teprve bude muset zvyknout. Ty nová pravidla jsou tam naznačeny jen lehce a krátce, ale zajímalo by mě, jak se ten svět bude rozvíjet v dlouhodobějším horizontu.... celý text

Transportér 1 a 2 2024, Tristan Roulot

Na jednu stranu by se dalo říct, že je to jen další postapo, se vším, co k tomu patří. Mutace, tělesné deformace, anarchie, nebezpečné gangy, kanibalové a zvrácené církve. Tohle se ale odlišuje tím, jak je vyprávěné. Autoři čtenáře od začátku tahají za fusekli. Není nouze o nečekané odhalení, a to dokonce takové, které celý příběh postaví na hlavu. Scénárista Tristan Roulot v jednu chvíli normálně rozkope kostky a začne z nich stavět něco zdánlivě jiného. Při čtení jsem ten twist fakt nenáviděl. Zpětně ale uznávám, že první kniha je fakt chytře pojatý úvod příběhu ve druhé knize. Jestli ale čekáte, že to od tohoto twistu začalo být boží, tak nezačalo. Protagonisté jsou i nadále divní a závěrečný zvrat nepřesvědčivý. Přesto se ale najde něco, co na tom můžu pochválit. V prvé řadě je to kresba, která je čistá, líbivá a explicitní. Ještě víc mě ale zaujal samotný postapo svět, nebo lépe řečeno jeho příroda. Není to spálený svět po atomové válce anebo svět po suchu a hladomoru. Je to životem překypující příroda, která zamíchala karty a začala hrát podle nových pravidel, na které si člověk teprve bude muset zvyknout. Ty nová pravidla jsou tam naznačeny jen lehce a krátce, ale zajímalo by mě, jak se ten svět bude rozvíjet v dlouhodobějším horizontu.... celý text

Odd. H – Speciální limitovaná edice 2024, Matt Kindt

Mia už se svým slavným otcem zažila ledacos. Její otec byl slavný výzkumník a od dětství byly součástí jejího života vědecké výpravy a otcovi spolupracovníci. Dokonce s otcem a bratrem vedla výzkumy na vesmírné stanici. Hledali život mimo zemi. Po letech neúspěchů se její otec rozhodl začít hledat nový život úplně někde jinde a z vesmíru zamířil do největších hlubin oceánů. Tam už jej však Mia odmítla následovat. Jednak nesnáší vodu, ale hlavně chce žít svůj vlastní příběh. Ne ten otcův. Rozchody nikdy nepřináší nic dobrého a ani zde to nebylo jinak. Teď je však její otec mrtvý a ona na dno oceánu musí, aby vyšetřila jeho vraždu. Komis Odd.H má brutálně intenzivní rozjezd. Má to vysoké tempo, je tam spousta nových informací, úplně nové a netradiční prostředí, funguje tam atmosféra izolované stanice, bez možností utéct, i paranoia, protože každý z nich může být otcův vrah. Navíc nečekané události na sebe nenechají dlouho čekat já jsem jako čtenář doslova hltal stránku za stránkou. Už ve třetí kapitole jsem se divil, jak může přijít vyvrcholení příběhu tak brzy. Jenže chyba lávky, tohle je pořád ještě začátek. Později ale vyprávění zpomalí, ač na podmořské stanici přetrvává velmi dramatická situace a každému jde o život. Mia se všech přítomných vyptává na vztah k jejímu otci a pokouší se najít motiv jeho vraždy. To velmi rozvolňuje tempo vyprávění. Hodně prostoru zde dostávají flasbacky a vzpomínky. A právě to je jádro celého příběhu - rozplétání složitých vztahů, starých křivd a promarněných příležitostí. O kresbě Matta Kindta se toho dá říci hodně, ale určitě ne, že je prvoplánově líbivá. Na první pohled působí neohrabaně, načmáraně, jen jako rychlá skica. Později ale zjistíte, že umí být plná detailů a dokáže zachytit epické obrazy. Stejně tak umí být nečekaně uhlazená, anebo technicky precizní. Docela jsem si ji oblíbil. Hodně se mi líbí také vodovkový koloring, který umí být také docela divoký a hodně používá rozpíjení barev. Povedený slipcase s želvou je bonus navíc.... celý text

Tisíce bouří 2024, Tony Sandoval

Jednou to přijít muselo. Poprvé jsem zklamaný z komiksu Tonyho Sandovala. Přitom to začalo tak dobře. Standardně skvělá Tonyho kresba a skrze ni zprostředkovaná úžasná atmosféra venkova někde na břehu oceánu. Příběh o dospívání, o konci dětství, o začátku puberty, a o všem s tím spojeného. V půlce to ale celé najednou přestalo dávat smysl. Přišly zvraty, které nedávají žádný smysl a vlastně ani k ničemu nevedou. Řada věcí se stane bez jakéhokoliv vysvětlení a vlastně jenom proto, aby se to všechno nějak ukončilo.... celý text

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha druhá 2023, Gó Tanabe

Gó Tanabe dokázal nakreslit nepopsatelné. A udělal to takovým způsobem, že to spíše ohromuje, než děsí. Román V horách šílenství jsem poslouchal jako audiobook v rámci přípravy na Mooreovu Providence. Lovekraftova síla je v popisu, který dráždí čtenářovu představivost. Když jsem poslouchal, jak se příšerný Shoggoth hnal tunelem za Dyerem a Danforthem, tak jsem pociťoval jejich hrůzu. V Tanabeho manze jsem na něj hleděl s úžasem a obdivem. A nemyslím to jako kritiku, jakože Tanabe Lovecrafta zkazil. Vůbec ne. Myslím si, že to udělal nejlépe, jak to udělat jde. Je to zkrátka daň za převod slov do konečného obrazu. Jeho kresba je detailní a epická, ale zároveň, přece jen, místy nechává prostor pro představivost. Jsem rád, že je ten román převeden do mangy kompletně. Občas jsem měl pocit, že Tanabe příliš rozvolňuje tempo, ale pravda je taková, že oproti Lovecraftovi má Tanabeho vyprávění docela vysoké tempo. Rád se k této manze budu vracet. Ať už proto, abych si to znovu celé přečetl, anebo prostě jenom proto, abych si prohlédl Tanabeho úžasnou kresbu. Tento komentář je společný pro obě knihy. Tekeli-li.... celý text

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha první 2023, Gó Tanabe

Gó Tanabe dokázal nakreslit nepopsatelné. A udělal to takovým způsobem, že to spíše ohromuje, než děsí. Román V horách šílenství jsem poslouchal jako audiobook v rámci přípravy na Mooreovu Providence. Lovekraftova síla je v popisu, který dráždí čtenářovu představivost. Když jsem poslouchal, jak se příšerný Shoggoth hnal tunelem za Dyerem a Danforthem, tak jsem pociťoval jejich hrůzu. V Tanabeho manze jsem na něj hleděl s úžasem a obdivem. A nemyslím to jako kritiku, jakože Tanabe Lovecrafta zkazil. Vůbec ne. Myslím si, že to udělal nejlépe, jak to udělat jde. Je to zkrátka daň za převod slov do konečného obrazu. Jeho kresba je detailní a epická, ale zároveň, přece jen, místy nechává prostor pro představivost. Jsem rád, že je ten román převeden do mangy kompletně. Občas jsem měl pocit, že Tanabe příliš rozvolňuje tempo, ale pravda je taková, že oproti Lovecraftovi má Tanabeho vyprávění docela vysoké tempo. Rád se k této manze budu vracet. Ať už proto, abych si to znovu celé přečetl, anebo prostě jenom proto, abych si prohlédl Tanabeho úžasnou kresbu. Tento komentář je společný pro obě knihy. Tekeli-li.... celý text

Ruddy 2022, Pavel Čech

Prvotina Pavla Čecha sice ještě postrádá jeho pozdější kresebnou vytříbenost, ale již ji nechybí jeho styl, vtip, hravost, nadsázka a rovněž určité černobílé kouzlo. Dokonalost z tohoto komiksu však dělá příběh a texty v bublinách. Nechybí tomu drama, romantika, vtip, kamarádství až za hrob, zarputilost a ani nekonečná osudovost. Smíchy jsem u toho řval jako zvíře. Hlavní příběh pak doplňují dva příspěvky z magazínu Aargh. V jednom hledá Pavel Čech inspiraci pro pohádku a my tak dostáváme začátek Ruddyho překreslený v barvě. V tom druhém je pak Ruddyho smutné čtyřstránkové vzpomínání.... celý text

Královna Černého pobřeží 2024, Roy Thomas

Občas si po dočtení Conan říkám, proč to vlastně dělám. Vždyť je to pořád to samé dokola. Démoni, čarodějové a věže zahalené v divné mlze. Adaptace Howardových povídek jsme už viděli několikrát a nové povídky většinou také nic nového nepřináší. Tak proč se do toho pořád všichni pouštíme? Možná proto, že je skvělé být alespoň na chvíli Conanem. Alespoň na chvíli si představit, že všechno se dá vyřešit mečem a že v každé hospodě na nás čeká houf polonahých ženských. Čtvrtý svazek Conanovy archivní kolekce je skvělým prostředkem pro tyto výlety do bájí. Ta kniha je krásná už na první pohled. Už obálka láká čtenáře k otevření, a uvnitř je pak přesně to, co obálka slibuje. Což není zase tak obvyklé. Celá kniha je kreslená úžasným Johnem Buscemou a já jsem si liboval doslova nad každou stránkou. Ale není to jen kresba, co se v této knize povedlo. Až na dvě výjimky je kniha složená z dlouhých příběhů, což mám rád. Snižuje to kadenci příjezdů k tajemným věžím a mrtvých čarodějů, a dává to prostor pro vyprávění příběhů a snad i pro vývoj postav. Dalším bonusem této knihy je, že Conan má u sebe neustále nějakou ženskou. A přestože mezi nimi většinou nic intimního není, tak je to prostě osvěžující. Tato kniha je zatím nejlepší z této archivní kolekce, a já doufám, že i další knihy si udrží tuto kvalitu.... celý text

Půlnoční král a jiné příběhy 2024, Jiří Hrdlička

‘Půlnoční král a jiné příběhy’ je rozhodně povedená monografie. Přináší tři Pávovy komiksy a každý z nich jej ukazuje v trošku jiné poloze. Pro mě je tahle kniha tak trošku sbírkou kuriozit, protože jsem vůbec netušil, že ty komiksy existují. První dva komiksy mají dohromady přes 70 stran a s Liborem Pávem je dělal Jiří Hrdlička. Výsledek jejich spolupráce je úžasný. ‘Půlnoční král’ je dobrodružný příběh o mstiteli. Je to vtipné a je v tom cítit silná inspirace komiksy Káji Saudka. Nejen kresbou, dynamikou, kompozicemi, hrou světel a stínů a vtípky v pozadí, ale také scénářem. Druhou spoluprací dua Hrdlička-Páv je ‘Tajemství černého brouka’ a ‘Bantam’. Trošku mě překvapilo, když jsem se v textu Tomáše Prokůpka dočetl, že to bylo napsané a nakreslené pro malé děti. Jasně, on ten příběh i vtípky jsou jednoduché a nic závadného tam není, ale je to tak úžasně šílené, s lehce absurdním humorem, že je to zkrátka pro každého. Škoda, že druhý příběh ‘Bantam’ není dokončený. Kresba těchto příběhů už toho se Saudkem nemá moc společného. Kresba některých obličejů se mi nelíbila, ale mnohem více je tam úžasných panelů. Třetím komiksem je ‘Ken Ward’ podle Zane Greye, do komiksu převedený Antonínem Matějkou. Za mě je to nejslabší komiks v knize. Scénářem i kresbou. Scénář je až nesmyslně uspěchaný, děj málo pravděpodobný a kresba hrubá. Celou knihu uzavírá text ‘Život a tvorba Libora Páva’ od Tomáše Prokůpka. Je to dobře napsané, plné zajímavých informací a bohatě doplněno ukázkami komiksů a plakátů. Mám rád tyto Tomášovy texty na konci knih. Dobře přibližují atmosféru, v jaké se u nás komiks po totalitě sbíral z popela. Škoda, že v knize nejsou některé komiksy z ukázek - například ‘Čtyři spravedliví z Cordoby’ anebo ‘Druhý dům Usherů’.... celý text

Americký upír 2 2013, Scott Snyder

Uběhlo více než deset let a děj příběhu se přesunul z Hollywoodu do Las Vegas. Konsorcium firem dokončuje Hooverovu přehradu a něco začíná zabíjet majitele zúčastněných firem. Mladý a neústupný šerif se pouští do vyšetřování, které nebude pěkné a už vůbec se mu nebude líbit, kam to všechno povede. Tento příběh s názvem Ďábel v písku tvoří hlavní část knihy. Jednou z hlavních postav je opět ten největší parchant, Skinner Sweet. O kresbu se postaral, stejně jako v první knize, Rafael Albuquerque. Druhá a kratší část se jmenuje Úniková cesta a tvoří ji dvě paralelní dějové linky, přičemž každá z nich patří jedné z hereček z první knihy. O kresbu tohoto příběhu se postaral Mateus Santolouco, a pro mě je jeho kresba lepší než kresba Rafaela Albuquerqua. Také dějově mě příběh bavil více, možná i díky trošku vyššímu tempu. Celkově jsem se opět bavil, možná dokonce více než v první knize. Skupina postav, která pravděpodobně bude hrát roli i v budoucnu, se příjemně rozšiřuje. Jsem zvědavý, co bude dál. Pořád ale nevím, jestli to bylo dost na to, abych si pořídil celý omnibus.... celý text

Americký upír 2013, Stephen King

Včera jsem byl v kině na Nosferatu a dnes Crew oznámila datum spuštění předprodeje Omnibusu Amerického Upíra. Asi prozřetelnost. Kdy jindy bych se měl pustit do čtení této knihy, která roky čekala v knihovně na svou příležitost, než právě dnes? Slyšel jsem na ten komiks tolik chvály, že jsem asi čekal něco víc, než jsem nakonec dostal. Není to výjimečné dílo, nejsou tam hluboké myšlenky, nejsou tam až tak skvělé hlášky a vlastně ani žádné překvapivé zvraty. Ale nemůžu tomu upřít, že mě bavilo to číst a že se těším na pokračování. Hodně tomu komiksu pomáhá kresba, která je pěkná, ale zároveň působí tak nějak správně “špinavě. Místy působí lehčeji, jako z dětského animáků, a jindy zase temná a hrubě naškrábaná.... celý text

Megalex 2024, Alejandro Jodorowsky

Typický Jodo, tak jak jsem se ho naučil mít rád. Dystopie s morálně zvrácenou tyranií a všeobecnou neúctou k lidskému životu a realitě. A také hledání nového mesiáše, který bude ideálně androgynní bytostí. Tentokrát je to okořeněné špetkou humoru a erotické nálady. Počítačový art Freda Beltrana mi tady sednul a s jeho Adamou a princeznou Kavatah bych se rád setkal v úplně jiném typu komiksu. Ostatně ochutnávku jsme dostali už ve Svůdných schůzkách a touhách. Problém tohoto komiksu spočívá ve třetím a zároveň posledním albu. Je to tam všechno hrozně rychle vysvětleno a uzavřeno. Úplně to popřelo styl příběhu i atmosféru předchozích dvou alb.... celý text

Cesta na Mars 2024, Mark Russell

Tak nějak nevím, kde začít.. Poslední třetina knihy mi připomínala jeden starý kreslený vtip z roku 2012. Byl to takový jednostránkový komiks a byl spíše smutný než vtipný. Ani bych se nedivil, kdyby právě tento vtip stál za zrodem této knihy. Celkově se mi ten nápad na příběh líbí, a líbí se mi i jeho rozvedení. Líbí se mi, jak příběh řeší, co by se všechno mohlo stát a jak by někteří lidi a společnosti na situaci, nastíněnou v anotaci knihy, reagovali. Jsou tu však i věci a rysy scénáře, které se mi až tak nelíbí. A je to čistě subjektivní, protože jiní to můžou shledávat jako to nejlepší. Jde o bilancování života hlavního hrdiny. Je jasné, že to tam být musí, o tom ta kniha je. Jsou na to navázané úvahy o smyslu života i závěrečná pointa celého příběhu, ale za mě toho bylo možná až moc. Možná to při příštím čtení budu vnímat trošku jinak. Taky mám pocit, že oproti začátku knihy ke konci vymizel humor. Druhá věc, která se mi jeví jako lehce nepatřičná, jsou emoce robotů. Z celé knihy jsem měl dojem, že se jedná o hard sci-fi. Až na ty roboty. Ti se chovají jako Sonny z ‘Já, robot’, anebo jako C3PO ze ‘Star Wars’. Anebo jako Johnny 5 a WALL-E (nešlo je nenapsat). A zase, chápu, proč to tam je, ale v určitých momentech mi to tam vůbec nesedělo. Moc se mi líbí kresba. Možná ještě více ve skicáři než v samotném komiksu. Bonusová část tentokrát opravdu potěšila. Jo a co se týká kytary, tak na tu se vůbec nehraje. Ta je buďto někde opřená, anebo přenášená. Tak nějak mi připomněla některé knihy, které jsem schopný vozit na dovolené i několik let, než se do nich konečně začtu.... celý text

Lednička plná hlav 2024, Rio Youers

Měl jsem problém považovat “Košík plný hlav za horor. “Lednička plná hlav se hororu blíží více, ale jak mám považovat za horor něco, čemu se od začátku do konce směju? Lednička je masakr. Mnohem větší než Košík. Je to brutální krvavá jízda s hromadou humoru. Scénář Košíku byl rafinovaný. Postupně odhaloval a přinášel nečekané zvraty. Lednička je mnohem víc přímočará. Je tam jen jedno nečekané odhalení, jinak je to jedna velká krvavá řež. Lednička rozšiřuje svět Košíku a další tři vikingské artefakty a ty mi přišly dobře vymyšlené. Prim ale hraje stará dobrá sekera. A taky hlava žraloka! Žralok je dost možná na celé té knize nejlepší. Kresba je pěkná, ale místy trošku nepřehledná. Celkově jsem se dobře bavil.... celý text

Princezna z Nekonečného hradu 2024, Šintaró Kago

Docela jsem se toho bál. Bál jsem se, že to bude příliš psychedelické a příliš sexuálně zvrácené. Měl jsem strach, že tu logiku rozštěpeného hradu nepoberu. Ale všechny moje obavy byly liché. Ten svět a pohyb v něm dávají smysl. Je to zábavné a nabízí to nečekané možnosti a pasti. Sexuálně zvrácené to teda trošku je, ale takovým tím vtipným způsobem, kdy jsem se těm nápadům musel smát. Navíc je tam ta erotika jenom na pár stránkách a rozhodně není tím nejdůležitějším v příběhu. Takže jo, je to zábavné a bavil jsem se. Zajímavé je i to, jak je místy děj vyprávěný paralelně v obou rozštěpených hradech. Prostě to má dobré nápady. Šintaró Kago napsal ještě jednu knihu ze světa nekonečného hradu, tak doufám, že se jí u Arga dočkáme.... celý text