Norri komentáře u knih

Ten komiks působí jako jedna velká pozitivní jízda. Ale… Tereza Drahoňovská na konci knihy říká, že je jí lehce mdlo, když vidí své úsměvy na prvních fotkách bez vlasů, protože ví, co všechno za těmi úsměvy skrývala. Já mám trošku obavu, že za posláním tohoto komiksu, tedy za osvětou a povzbuzením pro jiné pacienty, se toho také skrývá více. Je jasné, že náš největší nepřítel se většinou schovává v naší vlastní hlavě. A to ten komiks ukazuje. Jenom se mi nechce věřit absolutní absenci nepříjemných reakcí z okolí, i když třeba neúmyslných. Na druhou stranu, to, co si myslí ostatní, to nám může být ukradené, že. Celkově ten komiks vnímám pozitivně a navíc jsem se dozvěděl i něco nového. Gratuluji k úspěchu ve Francii!

1 24.04.2024

Je fajn, že každá z Fanoušových knih je jiná. I tak je asi potřeba užívat je velmi střídmě, aby se toho člověk nezajedl. Tentokrát se Dan Černý vydal s Fanoušem po stopách populárních záhad, jako jsou Yeti, potopené říše anebo obrazce v poušti Nasca. Všechna setkání tentokrát nekončí ani masakrem na ostřích čepelí, ani žhavou nocí v hipísáckém doupěti, nýbrž poněkud absurdně.

1 21.04.2024

Po zombie masakru v Továrně zkázy tady máme divokou hipísáckou jízdu vesmírem, proti které byla cesta na Woodstock úplný hudební tábor. V hlavní roli je tentokrát Klytora, která se setká nejen s obludami tak příšernými, že i Blátotlačka z Traalu je proti nim úplný milouš, ale také s nadrženým ropušákem a žhavou čarodějkou popíjející Absint. Oproti předchozí knize obsahují Tři úkoly pro Klytoru pár pěkných komiksových odkazů, ale scénářem jsou za Továrnou zkázy kapánek pozadu. Jde zde spíše o navazující vtipné momenty a nápady. To samozřejmě není nijak na škodu a pořád je to parádní zábava.

1 20.04.2024

Geniální to asi není, ale kdo potřebuje geniální komiks, když můžeme mít super zábavný a nahláškovaný zombie masakr? Je to sranda a je to famózně nakreslené. Dan Černý má skvělý styl a je neuvěřitelně vykreslený.

1 18.04.2024

Před deseti roky by se mi to asi nelíbilo. Měl jsem radši Jima Leeho a Batmana, který se bral trošku vážně. Je evidentní, že už jsem jinde. Dneska si tyto přepálené příběhy a divokou výtvarnou stránku užívám. Všichni jsou tady parádně drsní a hláškující. Přepálená a špinavá malba probouzí fantazii mnohem více než čistá linka mainstreamu. Je to osvěžující. Škoda, že toho není více.

2 16.04.2024

Perfektní! Jako román jsem Nikdykde četl už hrozně dávno a pamatoval jsem si z toho už jen fragmenty. A taky že mě to bavilo. Tato adaptace mi to krásně oživila. Jsem rád, že mě Mike Carey nezklamal ani tentokrát (on to nejspíš ani neumí) a napsal neuvěřitelně čtivý scénář. Celou knihu jsem přečetl doslova na posezení. Nemalou zásluhu na čtivosti má ovšem také Glenn Fabry. Jeho kresba je povedená a pěkně přehledná.

02.04.2024

Opět to má skvělou atmosféru fantasy Japonska. Je to vyvážený mix napětí, humoru a šokujících momentů. Je v tom cítit Japonská krutost i osudovost. A taky je to krásně nakreslené. Zkrátka je to dobré pokračování. Těším se na další díly.

1 29.03.2024

Hm, za čas si to budu muset sjet ještě jednou. Snad po sté zjišťuji, že tyhle psycho věci nejsou pro mě. Co jsem vlastně čekal? Knihu “Oskar Ed: Můj největší sen jsem už četl a byl jsem na konci stejně zmatený, jako teď. Jasně, pointu jsem zhruba pochopil, ale ještě několik dní se to v hlavě budu snažit složit do kompletního jasného obrazu. Stejně to ale nakonec vyšumí do ztracena a bez uspokojení

Nechápejte mě špatně, neříkám, že je ta kniha špatná. Jenom to potřebuje určité mentální nastavení, který asi nemám. Začalo to jako skvělý absurdní horror. Nápady jsou tam fakt krásně šílené a bavil jsem se. Říkal jsem si, že je super, že oproti knize “Můj největší sen je tady všechno “realita. Všechny ty divné věci přece vidí i policajti. Něco mi sice tak úplně nesedělo, ale i tak to bylo fajn. Pak se to ale začalo překlápět do halucinací a snů, aby to zase na konci otočilo celé mé chápání naruby a nohama vzhůru.

Kresba, fantazie a imaginace Branka Jelínka je úžasná.

28.03.2024

Stejní tvůrci, a přesto je druhá kniha jiná než ta první. A není to jen tím, že se to tentokrát neodehrává v Gothamu, ale v želváckém New Yorku. Kresbu jsem si užíval o více než v první knize. Bane je tady velkolepý. Jinak je to ale mnohem méně nahláškované a méně odlehčené. Nese se to na temnější a epičtější vlně. Zpočátku mi to připadalo jako chyba, že bylo humoru oproti první knize ubráno. Přece jenom, humor je silná zbraň a želvám velice svědčí. Bitky s Banem mě ale přesvědčily, že i temnější příběh může v tomto crossoveru dobře fungovat.

1 25.02.2024

Jsem rád, že mě ten komiks nezklamal a naplnil téměř všechna má očekávání. Vůbec se to nebere vážně a je to krásně nahláškované. Docela často jsem se při čtení smál. Co na tom, že příběh je jenom o tom, aby se udělala týmovka. Nikdo příčetný nemůže čekat nic hlubokého od crossoveru Batmana a pubertálních zmutovaných želvích ninjů. Tohle bylo naopak napsané tak, aby to bavilo a potěšilo fanoušky obou světů, a to se povedlo. Trošku rozpolcený jsem ohledně kresby. Některé strany jsou naprosto boží. No a na některých ta kresba vůbec nefunguje, jsou tam špatně proporce a obličeje jsou tak nějak směšné. Naštěstí to dobré převažuje. Celkově mám pocit, že tento komiks dělali všichni zúčastnění s láskou k želvám i Batmanovi. Za zmínku stojí i rozsáhlá galerie obálek na konci knihy.

3 24.02.2024

Knihu otevírá krátký příběh “Letmé setkání. Vypráví o dvou prastarých sithských mečích a o dvou Skywalkerech, kteří se téměř setkali. A taky o závodech kluzáků. Zkrátka pěkná jednohubka s pěknou kresbou.

Prvním hlavním příběhem je “Smrt naděje. A je to skutečně přiléhavý název. Příběh navazuje na “Vzpouru na Mon Cale a na zradu, která byla odhalena na jeho poslední straně. Tady vidíme důsledky té zrady a je to skutečně epické. Je zde beznaděj i velkolepá vesmírná bitva. Je zde také jedna z dalších ukázek přátelství, které je mezi Lukem, Leiou a Hanem.

Příběh “Ztrestání Shu-Torunu navazuje na “Smrt naděje. Je to takové oko za oko aneb Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Luke, Leia, Han a pár dalších expertů se vydávají na trestnou výpravu na Shu-Torun. Prý nejde o pomstu, ale o vyřazení zásobování Impéria. Malé pomstě královně se ale nikdo nebrání. A jak už to bývá, všechno jde perfektně podle plánu, dokud do toho někdo nehodí vidle. Plán nabere jiný směr a začne jít skutečně o hodně. Stejně jako v předchozích příbězích je i tady perfektní scénář. Je to napínavé, je to dramatické a čte se to opravdu jedním dechem.

Všechny příběhy v knize mají několik výtvarníků. “Letmé setkání má kresbu asi nejvíce osobitou a nemám ji co vytknout. Horší je to u příběhů “Smrt naděje a “Ztrestání Shu-Torunu. Občas je to takový ten styl, kdy máte pocit, že nečtete komiks, ale sledujete film. Zkrátka moc pěkná kresba. A občas je to naprostá katastrofa. Jenže tyhle příběhy hrozně moc táhnou scénáře, takže jsem se nakonec nějakými excesy v kresbě ani moc nezabýval.

20.02.2024

Tento komiks mi prodala už jeho obálka. Jak jsou na obálce dvě nahaté holky, tak objednávám. Příběh je o krizi středního věku, tvůrčí krizi a krásách koupání bez plavek. Dvě holky se vydávají na výlet s cílem znovu nakopnout spisovatelskou kariéru jedné z nich. No a jak myslíte, že to dopadlo? Jedna k jedné je naprosto pohodový komiks. Krásný únik z drsné reality do kempu Hladina, kde můžete vystavit slunci i ty části těla, kam vám slunce běžně nesvítí a každé ráno se můžete smát tomu, co jste vyváděli předešlý večer. Jasně, řeší se tam i nějaké ty splíny a depky, ale ne moc. Prostě na pohodu.
Kresba je svérázná a často má k dokonalosti hodně daleko. Je ale krásně hravá. Bavil jsem se panelováním a různými úhly pohledu. Některé panely jsou dokonce skvělé. A taky je tam Olinka a její gumoví medvídci.

20.02.2024

Doktorka Aphra patří k tomu nejlepšímu, co Star Wars komiksy od Egmontu nabízí. Není to jen samotnou Aphrou, ale také existencemi, kterými se obklopila. Všichni jsou tak úžasně vynalézaví a krutí, až je to vtipné. Tato kniha navazuje na knihu, ve které Aphra získala krystal s šílenou myslí prastarého Jedie a ve které přehodila Luka Skywalkera upírské královně. V této knize krystal stále má, a v první části s názvem “Enormní zisk se jej snaží prodat na aukci pro zločinecké bossy. A je to opět jízda a skvělá zábava. Asi není nutné zmiňovat, že to všechno nedopadlo podle plánu. Tradičně nezklamali zvrácení vražední droidi, ani Černý Krrsantan.

Druhá část s názvem “Já pán, ty pán navazuje na předchozí příběh, a Aphra je zde vydírána svým bývalým droidem Nulákem. Ten si rozjel svůj zločinecký syndikát a posílá Aphru na loupežné výpravy, od kterých mimo jiné očekává, že zlomí její morálku. Důležitou roli zde opět hraje Aphřino geniální plánování, ale ještě důležitější je zde prvek, který v předchozích knihách zcela chyběl. Znovu se zde setkáváme s imperiální důstojnicí Tolvan, a s ní přichází i romantická linka. Není to žádná růžová knihovna a v rámci celé Star Wars série je to docela osvěžující.

Povedená je zde i kresba všech zúčastněných výtvarníků. Docela dost jsem si všechny příběhy užíval. Čtu tuto Star Wars sérii od Egmontu už měsíc a musím říct, že jsem z toho už docela unavený. Nadšení z prvních knih už bylo skoro úplně pryč a přečíst každou další knihou začínalo být těžší a těžší. A potom se vrátila Aphra a já jsem to celé přečetl na jeden zátah. Takže v rámci Star Wars komiksů si tohle 5* zaslouží.

1 18.02.2024

Tahle kniha obsahuje pro mě možná nejužitečnější povídku ze všech Star Wars komiksů, které u nás vyšly - Vzestup Kyla Rena. Kylo Ren a První řád pro mě byli a stále jsou velkou záhadou a pořád nějak plně nechápu, co se sakra stalo mezi VI. a VII. epizodou. Tak teď znám alespoň pěkný origin Kyla Rena. Sice není jeho přechod na temnou stranu tak podrobně zmapovaný jako u jeho dědy, ale je zřejmé, že se jelo podle podobného scénáře. Stejně jako Anakin, i Ben s temnou stranou dlouho bojoval. Tenhle origin od Charlese Soula jsem si vážně užil. Kresba Willa Slineye je sice trošku hrubší, ale nejsou tam ty příšerné fotky obličejů a dobře se to čte.

Druhý příběh s názvem Na kraji galaxie vypráví o pečlivě naplánované krádeži jednoho artefaktu, která nakonec opravdu nešla podle plánu. Hlavními protagonisty jsou pro mě zcela neznámé postavy, ale příběh má spoustu odboček ve formě vyprávění, ve kterých se setkáme mimo jiné s Hanem Solem a Chewbaccou, s Doktorkou Aphrou anebo jedním z Jedijských mistrů během rozkazu 66. Každá druhá postava má v rukávu zajímavou historku, o kterou se musí podělit s ostatními, i když jsou v naprosto nevhodných a vypjatých situacích. Celý tento koncept je docela zajímavý, protože všechno směřuje ke konci, kde se některé linky a vyprávění protnou, ale zároveň to rozbíjí kompaktnost celého vyprávění. Prostě je to roztříštěné a já jsem nad tím usínal několik dní.

Knihu uzavírá povídka Oddanost. Stejně jako druhá povídka Na kraji galaxie se i Oddanost odehrává mezi VIII. a IX. epizodou. Ukazuje dvě paralelně běžící mise. Na jedné se Po a Finn snaží sehnat nějaké zbraně pro Odboj, zatímco na druhé se generálka Organa a Rey vydávají na Mon Calu a ve jménu Odboje tam škemrají o lodě. Zase Kromě pěkné kresby Luka Rosse nemá Oddanost moc co nabídnout. Škoda, že celá kniha nebyla věnovaná Kylo Renovi a vzestupu Prvního řádu.

1 17.02.2024

Při psaní tohoto hodnocení jsem dlouho přemýšlel nad tím, co to vlastně jsou generické příběhy. Neumím se rozhodnout, jak jsou na tom, v tomto ohledu, příběhy v této knize. Pokud jsou generické příběhy takové, které nijak neovlivní hlavní dějovou linku, pak příběhy v této knize generické nejsou. Byť to spojení s hlavním příběhem je často velmi tenké. V prvním krátkém příběhu Jasona Aarona nakoukneme opět do Obi-Wanova deníku. Je to pěkná vzpomínka na Lukovo dětství a na to, jak mu Obi-Wan dělal tajného strážného anděla. Kresba Mika Mayhewa je pěkná, ale občas to vypadá, že základem panelu je fotka postavy, nebo obličeje, které byly překreslené důležité obrysy. Nepůsobí to tak špatně, jako výtvory Salvadora Larrocy (který, bohům žel, nakreslil zbytek knihy), ale přesto se nad tím pozastavíte, protože to prostě ke zbývající kresbě okolo úplně nesedí.

Hlavními příběhy knihy jsou Popel Jedhy a Vzpoura na Mon Cale. V Popelu Jedhy se podíváme na měsíc Jedha, který byl téměř zničen ve filmu Rogue One. Právě tento příběh bych se nebál nazvat generickým, pokud by v něm nebyl začátek něčeho, co má poté pokračování ve druhém příběhu. V druhém příběhu Vzpoura na Mon Cale se dozvíme, jak rebelská aliance ke flotile přišla. Dějově to navazuje jak na Popel Jedhy, tak i na Moře v plamenech. Děj je sice přímočarý, ale není úplně triviální a nepostrádá humor. Celkově musím říct, že mě dějově celá kniha bavila. To už se ale nedá říct o kresbě. Oba hlavní příběhy kreslil Salvador Larroca, kterého už po několikáté kritizuji za vkládání fotografií obličejů herců do kresby. Vypadá to hrozně pitomě a kazí mi to zážitek ze čtení. Nejenom že ty fotky v kresbě razí jak pěst na oko, ale také někdy dělají příšerné grimasy. No hnus

11.02.2024

Tohle je opět velmi povedená kniha. Charles Soule jede. Darth Vadera musíte obdivovat i nenávidět zároveň a Soule tyto emoce umě zprostředkovává. Pro celou knihu, vyjma jednoho sešitu, zůstal v roli kreslíře Giuseppe Camuncoli, který se u mě dobře zapsal už v minulé knize. Má velmi pěknou kresbu bez výraznější osobité stylizace. Přesně to od Star Wars komiksu očekávám, tj. vizuální zážitek podobný filmům.

Hned v prvním příběhu Moře v plamenech se odehrávají důležité události pro celý Star Wars vesmír. Právě tady je zažehnut oheň revoluce. Tady na vodní planetě Mon Cala. Příběh je pěkně vyprávěný a pěkně využívá prostředí vodní planety.

Druhý velký příběh knihy je Pevnost Vader. Vader se v něm opět vrací na planetu Mustafar. Na planetu, na které je velká koncentrace temné strany síly, na které se zrodil jeho rudý meč a konečně na které se v plamenech zrodil samotný Vader. Chce si zde postavit svou pevnost, ve které by mohl studovat temnou stranu a dostat od ní vše, po čem touží. Příběh není úplně špatně vyprávěný, má zajímavé momenty, ale tak nějak mě neuspokojil. Místo jasného vypointovaného vyvrcholení jsem dostal metafyzický závěr, který mi nenabídl jednoznačné odpovědi a závěry. Škoda.

Kniha obsahuje také kratší příběhy. Jeden z nich se jmenuje Technologická hrozba. Napsal ho Chuck Wendig a nakreslil Leonard Kirk. Ač je krátký, tak obsahuje dvě zásadní informace. Jednak poodhaluje jednu z motivací Darth Vadera a vysvětluje některé jeho činy z toho vyplývající. Potom také dává určité pozadí událostem z filmu Rouge One. Pro mě je to velmi užitečný příběh. Kresba Leonarda Kirka dokonale splynula s kresbou Giuseppe Camuncoliho. Víceméně jsem si nebyl jistý, který sešit Kirk kreslil.

Druhým krátkým příběhem je Nebezpečné území. Tarkin se skupinou lovců se snaží ulovit Dartha Vadera. Proč a jak se dozvíte při čtení. Někomu to může připadat zajímavé, ale mě to nic nedalo.

31.01.2024

Oblečením Anakina do ikonické černé zbroje nebyl přerod na Darth Vadera ještě plně dokončen. Každý Sith musí mít svůj krvavě rudý světelný meč. A ten nemůže jen tak dostat, ten musí sám někomu vzít a poté jeho krystal znásilnit a emočně zlomit. Právě na takovou výpravu se v první části, s názvem Vyvolený, musí Darth Vader vypravit a je to jízda. Je škoda, že nám zde příběh nenabízí zbytky Anakinovy lidskosti. Nějaké vnitřní zaváhání. Ne, Vader je zde již psychicky hotový. Přesto pro něj cesta za vlastním mečem není jednoduchá. Utrpí nejeden šrám a bude muset zapojit veškerou svou technickou zručnost, aby byl schopen svou cestu vůbec přežít a dokončit.

Druhá část Světlo pohasíná přímo navazuje na první část. Darth Vader zde dostává na povel skupinu inkvizitorů - bývalých Jediů, aby s nimi zlikvidoval všechny zbývající Jedie. Nejvyšší prioritu ze všech cílů má bývalá knihovnice z chrámu Jediů - archivářka. Skrývá něco, co musí Palpatinovi před svou smrtí prozradit. Ale znáte knihovnice. Jsou drsné. Takže ani tady nemůžete čekat nic menšího než epickou bitvu v knihovně.

"Dej ty špinavé ruce pryč od mých knih."

Oba příběhy mimo jiné ukazují, že Darth Vader je po své přeměně v rámci Impéria nováček a pro mnohé je záhadou. Včetně představitelů armády a bezpečnostních složek. Nikdo si neuvědomuje, jaké má postavení a moc. Našli se dokonce tací, kteří na něj najali nájemné lovce. Skoro nikdo ještě nezná Dartha Vadera. To je vlastně jeden v nejlepších aspektů této knihy. V závěrečné krátké povídce Pravidlo pěti se Vader postará o to, aby se to změnilo. Aby každý věděl, s kým má tu čest.

Charles Soule předvádí své autorské schopnosti a také Giuseppe Camuncoli ukazuje, že ví, jak se má Star Wars komiks kreslit. Moc se mi líbí, že celá kniha je v podstatě jeden souvislý děj, který navazuje na konec Epizody III - Pomstu Sithů.

28.01.2024

V této knize se setkáváme s Landem Calrissianem v době, kdy už neměl Millennium Falcon, ale také ještě nevlastní město v oblacích na Bespinu. Nyní je jenom hráčem a zlodějem s obrovskými dluhy. Příští velká rána by měla zalepit jeho dluhy, a ještě jej na nějakou dobu zajistit. Je to snadné, stačí ukrást z doků loď nějakého imperiálního pracháče. Nic se nemůže pokazit. První část knihy s názvem Lando se dozvíte, jak se takový jednoduchý plán může kolosálně posrat. Někdy prostě šlápnete do zatraceně velkého lejna. Povídka má krásně atmosférickou a barevnou kresbu.

Druhá povídka je krátká a jmenuje se Třináct beden. Je to moc pěkný zlodějský příběh Sany a Landa. Úplně ho ale kazí fotorealistická kresba ksichtů. Jako kdyby někdo vystřihl obličej z fotky a přidal ho do kresby. Je to hnus.

Třetí povídka Roztříštěné impérium nás v celé sérii (či spíše edici), pokud ji čtěte tak, jak ji u nás Egmont vydal, posunuje v čase o kus dále. Doposud se všechno odehrávalo mezi čtvrtým a pátým filmem. Zde jsme hozeni přímo do šestého filmu, do vrcholící bitvy o Endor a o druhou Hvězdu smrti. Zpočátku jsem byl potěšen, že je zde opět pěkná, nestylizovaná kresba, leč i zde se objevily prasárny, jako je počítačově rozostřené pozadí a divné ksichty. Ach jo Naštěstí to ale není tak velký problém jako u Beden a kresba je většinou pěkná.
Jak už jsem zmínil, děj začíná těsně před zničením druhé hvězdy smrti a ukazuje, že tím povstání zdaleka neskončilo. Spolu s pilotkou Sharou Bey a jejím manželem sledujeme, že i v následujících dnech a týdnech měli povstalci i zbytky imperiální armády napilno. Musím přiznat, že tohle mě moc nebavilo.

27.01.2024

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii se jedna doktorka archeologie nečekaně vydala na výpravu do chrámu zapomenutého řadu. Se svým otcem archeologem. S fašisty v zádech. Jestli vám to připomíná Indianu Jonese a poslední křížovou výpravu, tak to musí být podoba čistě náhodná. Obličej Indyho v této povídce s názvem Aphra nenajdete. Ten je až v té druhé. Je to zábavné a děj skvěle šlape. Nechybí ani oba zabijáčtí droidi a Černý Krrsantan, u kterého občas zapomínám, že to není Chewbacca. Na kresbě spolupracovali tři výtvarníci a rozdíly v jejich kresbě jsou minimální. Přinejmenším mě jejich přechody nebily do očí. Navíc mi kresba silně připomínala Ú.P.V.O., což jsem tady vnímal silně pozitivně. Aphra se zkrátka povedla.

Druhá povídka Citadela hrůzy navazuje na tu první. Doktorka Aphra přesvědčila Luka, že to s ním myslí dobře a vzala jej do Chrámu zkázy. Možná si říkáte, že jsem už trapný, s tím Indym, ale počkejte až uvidíte ovládaného a zlého Hana Sola Citadela hrůzy má pěknou atmosféru, která by se popravdě mohla přirovnat k atmosféře v Chrámu zkázy. Celý příběh pak docela pěkně vyvrcholí laserovou přestřelkou. Problémem Citadely hrůzy jsou střídající se výtvarníci. Zatímco v první povídce byly přechody téměř neznatelné, taky je každý kousek nakreslený úplně jinak, výrazně jiným stylem a je výrazně jinak kolorovaný. Nejhorší byla kresba s fotorealistickým koloringem, protože to místy vypadalo, jako by tam někdo nalepil obličeje vystřižené z fotek. Ve výsledku to ale nebylo tak hrozné, aby to zkazilo zážitek ze čtení.

26.01.2024

Škoda, že si celá kniha neudržela kvalitu prvního příběhu. Když jsem začal číst první příběh, nazvaný prostě Darth Maul, tak bylo od první stránky zřejmé, že ta kresba je něco extra. Ta se opravdu povedla a bavila mě. Včetně panelování. Zpočátku mě ale nepřesvědčil příběh. Je to nekončící monolog Darth Maula ceděný skrze zaťaté zuby. Jako správný Sith neustále přetéká hněvem, ale je také plný nedočkavosti a potřeby dokázat si své kvality a svou nadřazenost. Je odhodlaný konečně zabít svého prvního Jedie. I přes zákaz svého mistra. Scénář mě ale dostal ve chvíli, když se Maul poprvé střetl se svou plánovanou obětí, krásnou Jedijskou padawankou. Od toho okamžiku dostalo vyprávění ten správný náboj.

S druhým příběhem Syn Dathomiru je to horší. Kresba sice není tak skvělá, jako v prvním příběhu, ale pořád je pěkná. Tady je problémem příběh samotný, který nemá čím zaujmout. Ukážou se tam všichni dosavadní Sithové, ukážou se Mandaloriani, pořád se bojuje, ale nic víc nedostanete. Pěkně nakreslená nuda. Celkové hodnocení zachraňuje první příběh.

24.01.2024