Nofar197 komentáře u knih
Zdravím z Izraele. Kniha se četla celkem dobře, poukázala i na vysokou míru antisemitismu na Slovensku, který je závažným problémem.
Rusko -cecenska válka očima žen se vám dostane pod kůži.
"Jsou i dobré tradice, ale tahle je strašlivá. " Výstižnější vyjádření aby pohledal.
Hezká sonda do života v izraelském kibucu v Galileji počátkem padesátých let, ale i do duší jeho obyvatel - např. Persana Asera, který se potýká nejen s hebrejštinu a změnou životního stylu, ale i posměchem stsrousedlika Amnona, praktického Jisaje a jeho intelektuálně založené manželky Miriam, která postupně začíná nenávidět svého manžela, dítě i život v kibucu, Elisevy, která se po ztrátě přítele boji znovu projevit city......
PavlaA : Pokud vím, tak ne. Četla jsem pokračování The Promile To Nadia, podle něj zůstala v Jemenu.
Tak tuto knihu jsem v roce 1994 objevila nahodou, ale od té doby jsem ji přečetla snad stokrát. Závažné téma občas odlehčí vtipné komentáře tajných agentů. Všem doporučuji.
Můj první román od Palmera. A zatím neprekonany, ačkoli všechny jeho knihy byly skvěle.
Roman jsem před lety objevila u babičky a mohu říci, že se mi velmi líbil. Nešlo o klasickou červenou knihovnu - cesty dvou mladých lidí, stavebního inženýra Viktora a studentky Michaely se na mnoho let rozešly kvůli banalnimu nedorozumění. Dalo by se říci, že jde o velmi dobrou psychologickou knihu, na tehdejší dobu i odvážnou svymi poukazy na negativa mateřské role či vyřazení vzdělaných žen ze spolecnosti poté, co se staly matkami navzdory všem těm provolanim, že být matkou je nejvíce a že ruka, která pohybuje kolébkou, hýbe celým světem.
Ta hrozná temnota a nenávist..... Dnes bych ji už nečetla.
I mne byla kniha doporučena coby dívčí cetba o prázdninách mezi třetí a čtvrtou třídou. Tehdy jsem ji samozřejmě nemohla plně porozumět. Ale dodnes si pamatuju dopis Kristyniny matky Zuzany, který těsně před porodem psala svému manželovi v podzemním krytu, kdy jasné vyvstavala atmosfeta oblehaneho města zároveň s nadějí, že brzy bude všem hrůzami konec a nastane normální život. Krásne kontrastovala s naprosto odlišnou atmosférou zimní noci o čtrnáct let později, kdy Kristýna tajně v koupelně přepisovala ono psaní.
Slabší než třeba Smirak nebo Zapomenuté dítě, ale pořád celkem dobré.
Jaké to asi je žít desítky let, den za dnem, s vědomím, že jsem to já, která má na něčím krutém osudu zásadní vinu? V případě Firmy jsem měla pocit, že to hodila prostě za hlavu a pokračovala ve svém životě. Ale karma člověka dožene. Napřed přišla o dceru, po letech zaplatila svým životem. Dobře napsaná detektivka, která nezklamala očekávání, která byla po Linkové Smirakovi nasazena hodně vysoko.
Od této knihy jsem si hodně slibovala, ale byla jsem nakonec zklamaná. Mimochodem je vidět, že nebyla překládána z hebrejštiny, ale z angličtiny. Vojenský policista, co ji chytil na stanici v nedbalkach, by ji totiž nikdy neoslovil vojáku, nýbrž vojacko. Hebrejsky voják - chajal, vojacka - chajelet. Narozdíl od anglického soldier.
Příběh silné ženy, která věděla, co chce a podařilo se ji uskutečnit svůj sen.
Ta baba Nedobylova mi lezla strašně na nervy. Jak jsem ji v Císařských fialkach a Zle krvi litovala, ve Vesele vdově ji fandila, tak teď jsem si říkala, dobře se ji stalo.
Velmi dobrá kniha, ale autorka se bohužel vždy nedržela zásady, že novinář má být nestranný.
Tripalcove zlaté motory - mrzačení nohou čínských dívek - z toho mě mrazí i po letech.
To už je let. Měla jsem ráda jak vážnou Malinku, tak energickou Gabru..