NiNo komentáře u knih
Po přečtení mám jen jednu otázku: Opravdu to autorka myslí vážně? Pozitivismus ano, tohle ne.
Po přečtení (naštěstí krátké) knihy mám jediný dojem: Autorka je kr*va. Promiňte, obvykle sprostá nebývám, tohle ale jinak vyjádřit nejde.
Vtipy se často opakují a jen u málokterých jsem se opravdu zasmála. Dál se budu držet koček.
Nesmrtelná klasika. Nebojte se označení povinná literatura, tahle kniha opravdu stojí za to.
Velké žvanění o ničem - a to má kniha pouhých 110 jen skromně popsaných stránek.:-/
Tento díl potvrzuje, že se nejedná o jen tak nějaké shonen ai, ale o klasiku žánru yaoi. Jako fujoshi bych to měla vědět. ;-)
Neurazí, nenadchne. Nic hlubokého, ale zajímavá přirovnání. Na popojíždění MHD nebo k vodě ideální.
Bajka pro 21. století. Brutální, přímočará a nadmíru krvavá. A ze 2/3 se šťastným koncem. Plus skvělá kresba. Jeden z nejlepších komiksů, které na český trh přineslo BB/art.
Děsivé, brutální, ve své podstatě nechutné až odporné. Zasloužených pět hvězd.
Když jsem vybírala knihu "od severského autora" do čtenářské výzvy, měla jsem několik kritérií: nic, co má další díly (znám se, musela bych je přečíst všechny), nic dlouhého (nevědla jsem, co čekat, tak jsem se nechtěla trápit dlouhou knihou) a nic, co by bylo přijímáno jako úžasný bestseller (už jsem se spálila s Dívkou ve vlaku a znovu jsem to absolvovat nechtěla).
Lovci hlav se ukázali být tou správnou volbou. Musím uznat, že je výborně napsaná - ano, postavy trochu nereálné, děj založený na souhře náhod, které se autor snaží vydávat za přirozený sled událostí a dokonalé plánování hrdinů (přiznejme si, Roger Brown má jen kliku, která zvhledem ke své velikosti mohla vyrůst jen z jedné části těla) a závěr je přitažený za vlasy, ale vlastní styl vyprávění je tak poutavý, že vám to (alespoň ve cvhíli čtení) ani nepřijde, což je dar, který má bohužel jen málo spisovatelů, a já nemohu jinak, než Jo Nesbovi tleskat za vynikající zvládnutí spisovatelského řemesla.
Pět hvězd opravdu dát nemohu. Ale čtení jsem si užívala na víc než na tři...
Po Jo Nesbovi určitě ještě někdy v budoucnu sáhnu a vzhledem k tomu, že jsem si jako první knihu od něj vybrala tu, kterou mnozí kritizují jako jednu z těch slabších, tak jsem jenom ráda, že na příště mě čekají jen lepší, kterým bych mohla pět hvězd dát. :-D
Přiznávám, že kniha je vtipná, dobře se čte a díky nekomplikovanému ději nevadí ani delší pauzy ve čtení. Zarytého fanouška ze mě ale neudělala. Možná jsem jí četla ve špatném životním období nebo prostě jen nemám dostatečně vytříbený vkus, abych ocenila veškeré nuance počeštěného anglického humoru. Zkrátka a dobře nadšení kolem Saturnina mě minulo.
Je možné, že mu dám ještě šanci, ale v nejbližší budoucnosti to pravděpodobně nebude.
Ve své době musela být tato kniha přímo ukázkově hororovým čtením. Dokážete si představit, že nevíte prakticky nic o "moderní medicíně" (tedy o krevních skupinách, plastické chirurgii, genetickém inženýrství apod.) a dostane se vám do ruky příběh pojednávající o geniálním doktorovi, který dokáže ze zvířete vymodelovat člověku podobnou bytost? I dnes jen ta představa vyvolává noční můry.
Kniha v sobě nese několik rovin - krom dobrodružného příběhu předkládá i otázky etické, morální, evolucionistické, ekologické, sociologické, antropologické, teologické, teleologické atd. Taková malá případová studie v beletristickém stylu a s anti-utopistickým podtextem. Rozhodně nutí čtenáře se nejen nad dějem, ale nad celkovou symbolikou zamyslet.
Zajímavá je i v porovnání s dalšími díly s podobnou tématikou, zejména pak s Orwellovou Farmou zvířat.
Suma sumárum: Doporučuji přečíst. ;-D
Z nějakého důvodu se mi nechtělo Naruta začít číst. Přečetla jsem desítky mang různých žánrů a tahle mě prostě nelákala. Nakonec jsem se ale donutila i k této "klasice". Upřímně řečeno, četla jsem lepší, ale jedna kvalita se Narutovi upřít zcela jistě nedá, a to vtipnost - moje bránice je už po přečtení prvního dílu na tom špatně.
Bohužel jsem zprvu ke knize přistupovala jako k sociologickému pojednání, jde však o filosofii. Kniha se nedá označit jako lehké čtení, ale rozhodně je zajímavá.
P.S.: Při čtení čtvrté kapitoly jsem si uvědomila, jak vznikají "vědecky" podložené konspirační teorie. Kdyby to takto fungovalo, žijeme v celosvětové totalitě.
Byla to snad první kniha, kterou jsem dostala. Tisíckrát přečtená na dobrou noc. Srdcovka.
Mnohým čtenářům se to nemusí zdát, ale kniha je krom alegorie socialismu a pravěku i výborným zdrojem erudovaných poznatků o samotných šamanech - žádní uctívaní čarodějové, kteří měli ve společnosti moc jen o málo menší než náčelník, ale vyvrhelové, kterých se všichni báli a trpěli je jen proto, že jejich schopnosti čas od času potřebovali.
No páni, při čtení se dozvíte kdo, kdy, kde, s kým, co, jak byli příbuzní, proč se nesnášeli, proč jeden druhého chtěli podrazit nebo zabít, proč nakonec vlastně spolupracovali, pár prorockých snů a náboženských dogmat navrch a vyjde vám z toho Hra o trůny čtrnáctého století. Škoda jen, že se to četlo opravdu hodně špatně.
Dobré je, že se u knihy zasmějete, a zaujmou i některé vedlejší postavy. Tím pochvala končí. Georgina, Evelyna a Lucinda mají dohromady inteligenci houpacího koně - zřejmě to nebyl úmysl autorky, ale všechny tři bychom eufemisticky mohli nazvat modrými punčochami, upřímně pak naivními husičkami, které za největší prohřešky jakých je muž schopen považují neúmyslné postříkání chodců vodou z kaluže nebo neznalost oblíbených květin své vyvolené (a to je jen prolog!!!). A poznámka závěrem: Shakespeara mám ráda, tady ale citáty z jeho děl slouží asi jen ke zmatení nepřítele, protože jejich korelace s dějem je nulová. Zase pár zabitých mozkových buněk.
Ještěže se do sebe Megan s Travisem zamilovali deset nebo možná i více let před tím, než se odehrála tato kniha, protože během ní by to nestihli. Hrdinové spolu nemluví (ano, sice se vezmou, ale jen se "pošťuchují" nebo souloží) a strávili spolu za rok manželství dohromady asi tak týden.