nattotoast
komentáře u knih
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Kvalita jednotlivých povídek je sice kolísavá, nicméně komplet je konzistentní a za mě tedy plný počet. Nuda to nebyla a pěkně se to četlo.
Lunapark
Stephen King
"Lunapark" je, alespoň pro mě, překvapivě zajímavý odklon od jeho "klasických" děl. Přestože dávám přednost Kingovým románům až do konce 80. let, tento pozdější příspěvek se mi velmi líbil. Nečekejte tradiční horror nebo silné nadpřirozené prvky, které jsou zde sice zastoupeny, ale pouze okrajově a jen menším náznakem.
Na rozdíl od některých Kingových epických románů ("špalků"), které často obsahovují nadměrné popisy vedlejších postav a rozvláčné dějové linie, "Lunapark" je přímočarý a kompaktní, což oceňuji, protože upřednostňuji stručnější vyprávění.
Příběh je nejen dobře napsaný, ale také rychle plynoucí, což mi umožnilo knihu dát na jeden zátah. Kingův vypravěčský styl zůstává sice stejný, ale tentokrát je příběh posazen do méně typického žánrového rámce, což by mohlo některé dlouholeté fanoušky překvapit nebo možná i zklamat. Záleží na očekávání. Osobně si myslím, že nízké hodnocení, které kniha občas obdrží, je neopodstatněné, protože "Lunapark" je svěžím dílem.
Za mě si "Lunapark" zaslouží plný počet hvězd za schopnost držet mě ve svém zajetí od první do poslední stránky.
Pytel kostí
Stephen King
Tato Kingovka mě nezaujala a i docela zklamala. Jak zde zmiňují i ostatní, začátek je hodně utahaný a skáče od jednoho ke druhému. Chybí mi nějaká ucelenost, rámec. Druhá polovina se již celkem rozjela, ale konec knihy byl strašně chaotický a přišlo mi, že to King psal buď podle snu, který se mu zdál a nebo pod vlivem. Děj sice smysl dává (víceméně..), je tu ale to "ale".
Vždycky jsem bral knihy od Kinga jako "toto je King, toto je Bachman". Zde mi přijde, že to psal někdo třetí, který chtěl unudit a nebo vyplnit mezeru mezi knihami. Knihu jsem dočetl skoro se sebezapřením.
Horor? Ne. Duchovno? Záleží na úhlu pohledu.
Žhářka
Stephen King
Typický příklad Kingovo práce z 80. let a musím přiznat, že pro mě jsou jeho starší díla často silnější a více propracované než novější práce, které mi přijdou uměle protahované a často nesoustředěné. Na rozdíl od některých jeho pozdějších děl, jako je "Ostrov Duma Key", "Žhářka" je konzistentní a nobsahuje zbytečné popisy, dlouhý výčet postav, ani nepotřebné odbočky, což oceňuji.
Také si cením, jak King využívá historické kontexty, jako je MK-ULTRA a SHAD, ačkoli s jeho typickou fantazií. Pro mě "Žhářka" ukazuje Kinga ve formě, kdy je jeho psaní nejsilnější – přímočaré, napínavé a s dobře vykreslenými postavami, kterých také není zbytečně moc. Bez váhání dávám knize plný počet hvězd za její schopnost mě od první do poslední stránky plně pohltit a zvládnout jí za dva večery.
Ostrov Duma Key
Stephen King
Ostrov Duma Key jsem otevřel asi kvůli vysokému hodnocení, ale osobně mi přišla trochu jako zklamání a nenechala mě tolik v napětí, jak jsem doufal. Pomalý start, který v případě Kinga obvykle slibuje dramatický závěr, tentokrát vyústil v konec, který mi přišel takový očekávatelný a celkově mi připadala kniha jako jakási výplň. Přestože děj byl celkově OK a bez nějakých mezer, styl psaní mi přišel nesourodý, což mohlo být důsledkem překladu, ale celkově to ovlivnilo můj zážitek. Věty jakoby byly vykrojené a přilepené - kniha vykazovala podobnosti s "Mrtvou zónou" (hlavní protagonista a zdravotní stav, jedna z vedlejších postav), což mi přišlo trochu redundantní, ačkoliv "Mrtvou zónu" hodnotím velmi vysoko. Celkově, i když jsem knihu dočetl, něco jí chybělo a prospěla by kratší délka. Za mě zklamání.
Čtyři roční doby
Stephen King
Sbírka ukazuje různorodost Kingovo psaní, ale celkově mi to úplně nesedlo. Z čtyř povídek si nejvíc cením 'Dýchací metody' a 'Nadaného žáka' – skoro bych dal plný počet hvězd. 'Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank' je sice klasika a dobře doplňuje film, ale zdála se mi tak nějak nastavovaná, zbytečně dlouhá. Naopak 'Tělo' bylo pro mě zklamání; i když znám film a ten celkem šel, příběh v knize se mi zdál příliš roztříštěný a nesoustředěný, často odbíhal a tak zatímco první dvě povídky bych hodnotil vysoko, 'Tělo' bych dal na konec seznamu jako nejméně oblíbenou Kingovu práci.
Mrtvá zóna
Stephen King
Jedna z těch lepších knih od Kinga, co jsem četl. Není to typický Kingův horor, spíš psychologický thriller s kouskem nadpřirozena. Hlavně se mi líbí, jak King popisuje hlavního hrdinu, a jeho boj s vlastním "darem". Vedlejší postavy v této knize nejsou tak detailně vykreslené, což mi vyhovuje, protože oproti jiným knihám se věnuje Johnnymu. Oproti Dallas 63 mi vadila "politická část" knihy, ale to nevadí. Druhá polovina, kde Johnny velmi postupně ztrácí kontakt s realitou, je opravdu dobře napsaná a člověk si to postupné "šílení" uvědomí až na konci. Celkově jsem knihu zhltl skoro na jedno posezení a dávám jí plný počet.
Černočerná tma
Stephen King
Černočerná tma je sbírka povídek, která se mi do jisté míry líbila. Některé příběhy mi sedly více než jiné, ale často jsem měl pocit, jako by se King a Bachman střídali ve vedení vyprávění, což vytvářelo dojem, že "oba autoři" spolu na stránkách soupeří a to mi úplně nesedlo.
I přes svou vysokou kvalitu a poutavost v momentě čtení, nezanechává dlouhodobější stopu v paměti. Každá povídka sice stojí za solidních 5 z 6 hvězd hned po přečtení, avšak s časovým odstupem pár týdnů se jejich obsah zdá být méně zapamatovatelný, což můj celkový dojem snižuje na 3 hvězdy.
To však neznamená, že Černočerná tma je špatným čtením - naopak, čtení solidně odbíhá, ale možná nebude dlouhodobě rezonovat.
Dlouhý pochod
Stephen King
Ačkoliv jsem vždy obdivoval Stephen Kinga za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu, setkání s "Dlouhým pochodem" od Richarda Bachmana pro mě bylo poněkud odlišným zážitkem. Jelikož mám rád dystopická témata a příběhy, které se obejdou bez explicitních sci-fi prvků, měl i k této novele vysoká očekávání. Ačkoli King-Bachman zde prozkoumává téma lidské vytrvalosti a morálních dilemat v extrémních podmínkách, nějakým způsobem se mi zdálo, že kniha je příliš rozvláčná a v určitém smyslu i klaustrofobická díky jejímu omezenému dějišti na úzké cestě, jež se vine napříč USA. Přestože jsem oceňoval hloubku, s jakou King-Bachman zkouší nastínit psychiku svých postav, cítil jsem, že příběhu něco chybí, byť nedokážu přesně specifikovat, co to je. Možná právě absence jasného směřování nebo hlubšího propojení s větším kontextem? I tak je Dlouhý pochod zajímavým, avšak poněkud nevyrovnaným příspěvkem do Kingova repertoáru. A který mě nenechal úplně spokojeným, jak jsem doufal.
Battlefield 3: Rus
Andy McNab (p)
Andy McNab, s jeho bohatými zkušenostmi z vojenského života, obvykle přináší čtivé a napínavé příběhy, které jsou jako stvořené pro takové to domácí čtení. Jeho díla, ač nejsou extra literárními skvosty, mají své místo v knihovně každého, kdo má rád vojenské thrillery. Tento však bohužel nedokázal tuto tradici udržet. Moje očekávání byla vysoká, především kvůli ostatním knihám a i hře, ale již před polovinou knihy jsem musel čtení ukončit. Styl psaní mi přišel na McNaba nezvykle zbrklý a povrchní. Přestože bylo patrné úsilí o hloubkové zpracování tématu, výsledek působil křečovitě a nedostatečně promyšleně. V této knize se McNab možná odchýlil od svého "obvyklého" stylu, nebo může za mé rozčarování stát překlad, to nechám na posouzení jiných. Přesto však nelze popřít, že tentokrát kniha nesplnila očekávání, na která jsem byl zvyklý u McNabových děl a již se k ní asi nevrátím.
Dallas 63
Stephen King
Stephen King v tomto díle ponořil do komplexního příběhu o cestování v čase, přičemž rozvíjí příběh, který se dotýká otázek možností a omezení tohoto fenoménu, vlivu jednotlivce na historii a zda je vůbec žádoucí minulost měnit. Žádné Clarkovské Sci-Fi však nečekejte. I přes svou obvyklou tendenci k rozsáhlému portrétování postav a jejich propletených osudů, v Dallas 63 King skládá kompaktnější, ale stejně silnou mozaiku charakterů. Příběh, odehrávající se především v malém městečku, udržuje soubor postav kompaktní a tím se kniha stává zaměřenější na své hlavní téma - zkoumání důsledků rozhodnutí při manipulaci s historií. Celý román jsem přečetl jedním dechem, přičemž jeho závěr, typicky "Kingovský", byl hořkosladký a pro pravidelné čtenáře tohoto autora víceméně předvídatelný.
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Kniha "Deník japonské manželky" evokuje pohled na život Češky žijící v Japonsku, avšak místo hlubšího a soudržného vyprávění se spíše zdá být jako nesouvislý výčet běžných zážitků a postřehů. I přesto, že začátek láká čtenáře pohledem obou manželů – české autorky a jejího japonského manžela (v té době zatím budoucího) – kniha postupem času ztrácí na zajímavosti a originalitě. Místo toho, aby se prozkoumávaly hlubší aspekty života v Japonsku, jako jsou například regionální odlišnosti či jazykové nuance, se kniha omezuje spíše na povrchní pohled na exotiku této země a výčet potenciálních kulturologických faux pas běžného gajdžina. Tento nedostatek hloubky je zvláště patrný v tom, že autorka věnuje pozornost převážně vnějším rozdílům mezi Čechy a Japonci, aniž by přinášela nové a hlubší poznatky. Ztrácí se tak šance nabídnout zajímavější aspekty vztahu mezi oběma kulturami, včetně osobních vztahů mezi manželi různého původu. Celkově tedy kniha spíše slouží jako výčet rozdílů, ale nedisponuje dostatečným hloubkovým pohledem, který by nabídl čtenáři nové poznatky či vhledy do zdejší kultury.