mySaints komentáře u knih

Ve své době vzbudila v Dánsku pozdvižení. Všichni chtěli slyšet Hansenův příběh, když sami po válce nevěděli, kam se jejich duše mají ubírat. Lhář není dílo, které můžeme přečíst a nechat být, kolikrát v něm musíme hledat a procházet pasáže znovu a znovu, abychom pochopili, co Johannes vlastně opravdu prožívá a co cítí, protože nám samozřejmě lže. Hlavní hrdina chce skutečně žít, ale neví pro co, nedokáže ve svém životě najít pevný bod, a když si myslí, že ho našel, osud ho zase přiková na to stejné místo, takže se vrací ke psaní, k věci, díky níž může být opět statický a cizí. ..

3 01.11.2013

Enid Blytonová ve mně v dětství vyvolala touhu číst, která mi navždy zůstala. Z její série "Tajemství" se mi stále v hlavě honí útržky, jako kdybych sama Špekounova a spol. dobrodružství prožívala. A to se jen tak nějakému autorovi nepovede, že si v sobě jeho knížku uchováte celý život. Pro děti dokonalé :)

3 08.08.2013

"Kteří kouřili ocasy a nechali si je
kouřit od těch lidských serafínů
námořníků, něžnosti atlantické
a karibské lásky"
A.G.: "Je to uznání jednoduché reality homosexuální radosti. A to byl průlom ve smyslu..veřejného vyslovení citů, emocí, názorů. Ta báseň je chápána jako propagace homosexuality. Spíše je propagací toho, aby lidé o všem mluvili otevřeně."
Tenhle chlapík změnil svět... :-)

3 26.10.2011

V dětství pro mě byly tyhle knížky dokonalé :-) A Tajemství sedmé okurky nezapomenu už nikdy . A nejen díky názvu :D Všechny děti z těchto knížek byly strašně sympatické.

3 05.03.2011

Těšila jsem se, ale kniha mě zklamala a nechala ve mně jen takovou prázdnou díru. Téma asi dobré, ale je to psané tak úsporným jazykem, že všechny ty negativní věci vyznívají povrchně. Nenašla jsem tam hloubku, což mě mrzí, protože spisovatelka psát umí. Ale ani mezi řádky (třeba jako u Helle Helle) prostě nic nebylo. Jen věty, věty, věty, prázdné hlavy, prázdné životy.

2 26.08.2021

SPOILER!
Já hejtit nebudu. Bylo to trochu slabší než další knihy od Maye, ale nakonec to takový průšvih nebyl. :) Dobrý začátek, naprosto nudný prostředek, a teď půjdu proti davu - skvělý konec, který mě dostal (jsem asi jelito, ale tentokrát jsem fakt netušila). Ovšem líbil se mi hlavně proto, že ehm ten někdo byl živý. Do Niamh jsem se hodně vcítila a její zoufalství na mě z každé stránky dopadalo silněji a silněji, takže jsem byla ráda, že to takhle dopadlo. Na můj vkus tam bylo hodně toho romantického středu, v detektivce bych prostě čekala více vyšetřování než příběh osudové lásky trvající od dětství.
Takže za mě si takové nic moc hodnocení Peter May rozhodně nezaslouží. :)

2 08.07.2019

Kdyby byla kniha o 100 stránek kratší, dala bych klidně 6*. Je v ní totiž spousta šílených teorií a nápadů, tolik věcí, které kolikrát napadají i mě, když přemýšlím o smyslu toho všeho, co se děje, když pozoruju ruch a lidi okolo sebe. Autorka podává neotřelý pohled na život, který je občas zoufalý a bezradný, jindy úsměvný. Jelikož se tam ale dějově nic moc neděje (popisy snů i divné zprávy ze Šumperska už jsem v závěru přeskakovala), celý ten fejetonistický styl knihy se mi po sto padesáti stránkách vcelku zajedl a já už jen vybírala lepší střípky. Naopak velký bod dávám za hlavní hrdinku, která byla prostě "jiná", ale přitom se na ni dalo celkem snadno napojit (tedy aspoň mně).

2 27.05.2019

Romány píše paní Dubská opravdu lépe. Může se více lyricky rozepsat, mám pocit, že to jí jde lépe než dialogy. Zde se mi to zdálo jaksi urychlené. Poselství knihy je ve své podstatě moc pěkné, člověku to dodá alespoň malou naději, že když je mu špatně, určitě to má nějaký důvod. Má nás to něco naučit, díky špatným věcem vidíme věci najednou jinak. A taky musíme mít sílu něco změnit a zvednout se z bahna, i když každá taková změna s sebou nejdřív přinese strach, bolest nebo i osamění. Mám knihy paní Dubské moc ráda, těším se na další. :)

2 24.08.2018

Jak mnohé komentáře zde již naznačují, největším problémem knihy je její pozvolný rozjezd, který byl ve filmu naopak velmi rychlý. Pokud ovšem chcete zcela pochopit jednání postav v hraném snímku, určitě si nejprve přečtete knížku, poté vám dá mnohé větší smysl. Je to krásná pohádka o lásce, která klíčí v každé bytosti - a o tom, co to vlastně znamená chovat se "jako člověk". Rozhodně stojí za přečtení i za vidění.

2 09.07.2018

"Všichni máme ztracené ráje, v nichž jsme nikdy nebyli."
Je pro mě naprosto nepochopitelné, proč má takový skvost plný nejskvělejších postřehů o světě tak nízké hodnocení. Ano, hrdinka je z hlediska dnešní společnosti maličko "prdlá", ale co jako? Každý se se svým životem, s hořskosladkými bolestivými vzpomínkami a se ztrátami vyrovnáváme po svém. Postava Blanky se mi líbila právě proto, že šla proti proudu a bylo jí to úplně jedno. A skrze ni autorka vyřkla spoustu upřímných věcí a krutých pravd, které někteří lidé prostě slyšet nechtějí. Každopádně některé pasáže bych si nejradši vystavila do rámečku ... plus ten geniální rozvětvený styl psaní, kdy na vás přímo dýchá atmosféra celé té situace, celého okolí, prostředí, pocity lidí ...
"Mám pořád ráda všechny, které jsem někdy měla ráda, nemůžu za všemi těmi zradami a za většinou vlastních i cizích nevěr nevidět neposkvrněného a jasného člověka z doby před tím, než se vše změní v prach. S jistým pitomým hrdinstvím se nezříkám žádné ze svých lásek ani žádného svého zranění. Bylo by to, jako bych se zřekla sama sebe."

2 21.04.2018

"Jakési Naposledy, zhmotněné do formy hovna." :D .. Laura Lindstedt je geniální. Dlouho sem nečetla román, kde bych tak moc obdivovala autorčin jazyk, představivost, vědomosti, moudrost i schopnost poutavě vyprávět jednotlivé příběhy. Téhle knize se musíte dostatečně otevřít, abyste si ji mohli užít. Obsahuje zapeklité otázky a budete si muset představovat věci, které jsou pro někoho téměř nepředstavitelné. Laura vás zavede do meziprostoru, kde není žádný čas, ale také prožijete několik životů a celou dobu budete v podstatě myslet na smrt. Budete si muset projít myšlenkami, co se skrývají opravdu, opravdu hluboko. Jak čas ovlivňuje náš život a smrt? Proč žiju zrovna tady a teď? Kdy nastane má smrt a kam potom odejdu? ... Lauře moc díky za tak mnohovrstvou a jedinečnou knihu, má vše, co jsem zrovna potřebovala číst.

2 18.12.2017

Skvěle napsaná kniha, díky které jsem pochopila všechny souvislosti, co stály za vznikem revolučních uměleckých děl, a to nenásilnou, až spíše zábavnou formou. Doporučuji laickým zájemcům o umění, ale mně pomohla i při studiu na státnice. :)

2 04.06.2017

Dost jsem přemýšlela, kolik dát palců a nakonec je z toho nějaký kompromis. Hvězdičky dávám za to, že Katja Kettu je opravdu pozoruhodná a zejména velmi originální a kreativní spisovatelka, která se nebojí zajít za hranice komerční knihy. A tím pádem za hranice té nejdivočejší lidské fantazie. Protože to, co jsem viděla na "vlastní oči" v této knize ve mně tedy zůstane navždy. Ty nejdivnější věci. Kdo četl, jistě ví, o čem mluvím. Hvězdičky naopak ubírám kvůli časté nepřehlednosti děje (s tím jsem měla problém už u Porodní báby) a za témata, která na mě někdy už byla opravdu moc (i když na "finské podivno" jsem zvyklá).

2 29.12.2016

Některé povídky jsou zčásti trochu nepochopitelné, ale některé opravdu skvělé. Ukazují nám ty nejhlubší pocity a myšlenky nejrůznějších lidí, v kterých občas člověk poznává sám sebe. Povídky zachycují i takové věci, zážitky, pocity, které si člověk nechá pro sebe po zbytek svého života, jelikož se zdají být hloupé nebo ponižující. Rozhodně doporučuji pro všechny, kdo ve svých myšlenkách a podivných pocitech chtějí jít ještě hlouběji a nebojí se. TOP: Nahoře na mýtině; Rituál; V zemi snílků, kde je možné všechno

2 02.10.2016

Pro mě to rozhodně nebyla taková ta detektivka, při které je člověk celý našponovaný napětím a nemůže přestat číst, ale zase měla jiné kvality - a to zejména jakousi severskou strohost, která dodávala ději na atmosféře a postavám na uvěřitelnosti. Při pár autorových ironických poznámkách a větách jsem se opravdu musela smát. Takový styl psaní je mi blízký, takže možná sáhnu i po další Johnsrudově detektivce, pokud teda vyjde - jelikož tento typ detektivky není úplně pro každého. I já jsem knihu četla poměrně dlouho a někdy jsem se nutila se k ní vrátit.

2 12.09.2016

Pár knih jsem už od Ahernové přečetla a přes některé jsem se nemohla prokousat, ale toto bylo velké překvapení. Sto jmen je prostě strašně milá kniha, konec sice člověk čeká a také mu to přijde až moc nereálné a přeslazené, ale já na tohle při čtení moc nemyslím. Když se chci dojmout, tak se prostě dojmu, jakkoli bláznivé to všechno je. Čtení na osamělá odpoledne, kdy si chce člověk prostě přečíst něco pěkného:)

2 08.05.2014

Kniha je to sice o dětech, ale nemusí být jen pro ně. Teda já být děcko, tak z toho mám ošklivé sny. :) .. To, jak Matti vytahá z jednoho ďábla vnitřnosti a pak si na něm "pochutná" mi tedy hezké sny nepřineslo ani teď.. a to co se stalo potom...:D Vyrobit si medvědo-psa tímto způsobem je velmi originální, ovšem já už bych pak jen myslela na to, odkud vlastně vypad. :) Takové se mezi laponskými potomky šamanů vypráví příběhy nebo je to jen Niemiho čirá fantazie?
... Niemiho mám velmi ráda už od doby, co jsem četla Popmusic z Vittuly a nyní mě opět nezklamal, hlavně díky všudypřítomnému tématu švédsko-finské komunity. Jen opravdu doporučuji knihovníkům přesunout tuto knihu do oddělení pro dospělé! ;)

2 09.12.2013

Ze začátku jsem smála jak blázen, ale pak už mi přišlo, že autor přehrává a chce být vtipný za každou cenu. Některé scény opravdu přehnal (jako například to, že hlavní hrdina byl neustále "pod parou" nebo to, že se pořád ztrapňuje - vím, že je to účel knihy, ale bylo to až moc nereálné). Celkově to ovšem průšvih nebyl, pár večerů jsem se nad knihou opravdu bavila, ale Jeden den to určitě nepřekoná. Kdo ví, zda autor někdy ještě napíše lepší knihu.

2 30.11.2013

Tak co napsat k převyprávěným příběhům? Snad jen to, že autorka odvedla velmi dobrou práci, kniha se čte skoro sama. Rozhodně doporučuji všem, kdo se o severské mýty zajímají a komu se nechce číst originální Edda.

2 26.06.2013

Jako nenáročné letní čtení je kniha dokonalá. Zápletka je samozřejmě nereálná, ale je to přece jen příběh a při čtení můžeme věřit čemukoliv.:) Více než romantické pasáže mě ovšem bavil hrdinčin tatínek (hlavně scéna na letišti), kdy jsem obdivovala autorčin smysl pro humor.
"Nemusíte se ničeho bát, pane, na pevninu určitě nespadneme."
"Fajn. To jste mě vážně uklidnila. Ale pokud ano, řekněte pilotovi, ať to položí do stohu slámy nebo tak nějak."
:)

2 16.06.2013