mulderka komentáře u knih

Většina povídek mě příliš nezaujala, až na pár výjimek /Asimov, Wells, Harrison a možná ještě něco/ mají z dnešního hlediska leda tak dokumentární hodnotu. Pro představu, jak se v těch dřevních dobách žánru psalo, budiž. Daleko cennější jsou dodatky o historii žánru, medailonky autorů a HLAVNĚ kvalitní seznam skoro všech do té doby u nás vydaných SF knih /nebylo jich zrovna moc.../ Protože z něho jsem dobrých pár let -až do revoluce- žila a hledala po knihovnách vše, co se dalo. Za to má editor Ivo Železný moje vřelé díky a ty čtyři hvězdy. Výběr povídek pro mě za víc než 2,5 až 3 nestojí.

13 16.10.2020

Co se týká soukromých životů detektivní dvojice Sharko-Hunebelleová, je tenhle díl zatím asi nejtemnější a nejdrsnější psycho. A film, po kterém se může oslepnout... to aby si člověk dával sakra pozor, jaké DVD si pustí a co si kde stáhne!!
Opět kvalitní příběh s originální zápletkou a spoustou odborných vědeckých zajímavostí - jak jsem už psala dříve, takový Rollins po evropsku. Což rozhodně neznamená, že "pro chudé", možná právě naopak.
Tu hvězdnou pětku dávám tentokrát naprosto po právu.

19 27.09.2020

Oooouu!!! Zrodil se francouzský bratr Jamese Rollinse a jeho jméno je Franck Thilliez!...?
Na první pohled ANO. Na druhý pohled pořád ano, leč rozdíly tu jsou. Hlavně v pojetí hlavních postav. Realističtější, psychologicky hlubší. Nad pomalu se osvětlujícími strašlivými osudy Sharka a Lucie by se kámen ustrnul, kdo by pro ně neměl kouska sympatií? Já jich mám víc než dost. A proto se se zájmem prokoušu složitými vědeckými výklady /nezbytně nutnými pro zápletku, to se musí nechat/ a ráda si zacestuji přes půl světa, až kamsi do deštného pralesa, kde se skrývá TO DĚSIVÉ COSI a hlavně TEN DĚSIVÝ KDOSI, který s tím má TY DĚSIVÉ ZÁMĚRY...
Občas po rollinsovsku na hraně uvěřitelnosti, ale čte se to parádně! I WANT MORE!!!

19 27.09.2020

Moje první setkání s komisařem Sharkem /zajímalo by mě, nakolik se s ním autor ztotožňuje, když mu dal stejné křestní jméno?/ Předcházejících dílů v té chvíli neznajíc, mohla jsem si jen domýšlet, jak strašlivé věci ho v životě potkaly a moc jsem mu přála, že by se snad mohl mít konečně trochu líp... Ale napřed musí vyřešit, spolu s rovněž osudem pronásledovanou kolegyní Lucií, další děsivý případ, děsivě napínavý a tentokrát i lehoučce se otírající o sci-fi. Bohužel trošku překombinovaný a navíc tu vidím inspiraci Purpurovými řekami. Za což jde hvězda dolů.
Nevadí, tuším, že bude líp. Můj soukromý thrillerový žebříček byl zamíchán, mesijé F.T. se mocným skokem zařadil na velmi vysokou příčku. Jdeme lovit další díly!!

15 27.09.2020

Jediné štěstí, že se mi Krvavý anděl dostal do rukou až jako předposlední z doposud vydaných Sharkovek. Neb po třech dílech vyprávěných v er-formě zde popisuje své extrémně drastické zážitky sám komisař v první osobě. Stejně jako níže uživatelce Ivana2342, ani mně tenhle způsob vůbec nesedl a číst to jako první, asi bych se po dalších pokračováních nepídila. Takže tentokrát nepochopitelný systém vydávání českých překladů pro mě znamená velice vítané "popkulturní obohacení". Asi je fakt všechno zlé k něčemu dobré :-)
Ale ten chronologicky druhý díl fakt chybí, milé nakladatelství, dělej s tím něco!!!

17 27.09.2020

Méně Sharka, více týmu - vypadá to, že se autor posunuje malinko do mcbainovského pojetí detektivky. No, je fakt, že takhle propletenou záhadu by Velký detektiv sám těžko zvládal. Pomalu, ale jistě se zde sbližují nejen dvě linie vyprávění, ale také jisté postavy. A všichni dohromady se ocitají ve skutečném pekle, které natahuje své drápy od /doslova/ podzemního klubu zvrhlíků až po mezinárodní chobotnici nelegálních obchodů s... přečtěte si sami, s čím.
Sympaťák Sharko si v rámci vyšetřování zacestuje opět do Jižní Ameriky, zatímco jeho skorožena Lucie se už po dvou měsících na mateřské nudí a mermomocí se chce fyzicky zapojit do akce. Což já osobně nechápu, ale proti gustu žádný dišputát.
A mě zase poslední odstavce Strachu přiměly bleskově zapátrat, jestli už existují další díly. Nuže, máme se na co těšit! Otázka je ovšem, kdy...

21 27.09.2020

Tento cestopis mám od Stingla asi nejraději. Protože zde byl velice osobní, popisuje nejen zajímavá fakta z historie objevení a osídlení ostrova Kuby, ale také dost dramatické zážitky /třeba účast na rituálu k poctě jakéhosi afrického boha/ a své pocity. Což je jinak u Pana Velkého cestovatele a náčelníka spíš výjimka.

14 29.07.2020

Moje absolutní hodnocení platí samozřejmě pro 80.léta, kdy knížka vyšla a tehdy byla zpracována opravdu na špičkové úrovni. Co takhle, pane Baumane, nové aktualizované vydání, třeba na konci každé kapitoly s poznámkou typu "jak to dopadlo"?

16 09.07.2020

Mňo. Proti předešlému vydání, myslím že s názvem Tajemné příběhy, tady přibylo několik povídek autorů, kteří v té době nebyli - mírně řečeno - příliš preferovaní, třeba Ladislav Klíma. Což je samozřejmě fajn, sbírka nabyla na reprezentativnosti. Z nepochopitelných důvodů však zmizela moje oblíbená totální děsivka - Lakomec od J.K.Šlejhara. Což je škoda, taková čistá esence naturalistického hnusu by, možná s lehkými jazykovými úpravami, určitě zabrala i na otrlé čtenáře 21. století!
Tak tedy za to ode mě má editor o jednu hvězdu míň.

16 07.07.2020

Nápad s obchodním cestujícím a lvicí - dost dobrý, nad některými situacemi, do kterých milá Eileen sympaťáka Nata uvrtala, jsem se skvěle pobavila. Co se amerických reálií týče - pro nás, kteří jsme to četli poprvé v "temné totalitě", velmi poučné. Akorát jsem nikdy nepochopila, kdy se děj knížky odehrává. Sedmdesátky to určitě nebyly, muselo to být daleko dřív. A nějak mi nesedl ani autorův trochu moc - jak to nazvat, dejme tomu poklidný styl psaní.
Takže se smíšenými pocity a s přihlédnutím k faktu, že jsem zděděný výtisk nakonec poslala dál, mají to Čisté radosti ode mě za lepší tři. Protože Nat byl takový romantik ;-)

12 27.06.2020

Zcela subjektivně: jeden ze Součkových "slabších" kousků. Jako vždy, neuvěřitelně širokospektrý badatel namixoval dohromady záhadnou destičku z Armoriky, nacistické výzkumy létajících talířů, eskymácké dobrůtky, americký slang a milion dalších věcí, ve kterých se vyznal, protáhl Karla s Barbarou přes půl světa a vznikl z toho trošku přeplácaný koktejl, kde je víc /zajímavých/ fakt než akce. Pro poučení zvědavého čtenářstva OK, zápletky a napětí se zde zas tolik neužije. Ne že by se nedělo vůbec nic, ale většina dobrodružných scén je popsána mírně vybledle a odtažitě.
Nakonec největší sci-fi na této knížce je ta lehkost, s jakou si občané socialistického Československa mírnix dírnix bez problémů odcestovali tu do Grónska, tu do USA... Tady pan Souček předběhl dobu o dost ;-)

19 10.06.2020

Dospěvši k názoru, že jest načase proložit si ty hromady v poslední době přečtených amerických thrillerů a různé SF/fantasy nějakou hodnotnější klasikou, nechala jsem si přistát do čtečky Nezvalovu Valerii. A jen jsem zírala. Mluvící tchoři, upíři, sklepení s rakvemi, v nichž odpočívají hromady /čích?/ kostí, babička, co v jednu chvíli možná není tak docela tím, čím se zdála po celý Valeriin život být... a co se to asi skrývá v dívčiných náušnicích... ?
Co tohle vlastně je? Temná noční můra, pohádka pro /nedospělé/ dospělé, surrealistická halucinace, skandální dílko plné krve a sexu, psychologický iniciační román? Já jsem si při čtení občas připadala trochu jako v městečku Twin Peaks, kde taky "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Koho by napadlo, že za pár let bude Vítězslav N. psát Zpěv míru a jiné agitky?
Trošinku mi vadilo, že je děj vyprávěn s jistou odtažitostí nezúčastněného pozorovatele, a dialogy, které možná měly jen roztáhnout nevelký počet stránek. Ale třeba i to byl autorský záměr...?
Bohužel jsem neměla v ruce papírovou knihu, ale jen elektronický přízrak v paměti čtečky. Myslím, že kdybych mohla prolézt do Valeriina světa skrze hmotné stránky opravdového svazku, užila bych si tuhle historku daleko víc. Displej prostě Valerii nesluší.
Jinak můžu jen doporučit :-)

19 06.06.2020

Zdá se, že mám poslední dobou štěstí na samé knížky srovnávané s Kingem, nebo jím dokonce přímo doporučované. U Kříďáka se tomuto reklamnímu tahu ani nedivím, podobnost s TO určitě není náhodná. Partička dětí z nepříliš standardních rodin, přeskakování dějových rovin v čase o 30 let, propojení s nikdy neobjasněnou vraždou a rozřezáním mladé dívky... Musím tedy uznat, že to docela funguje. A dost divný vypravěč-sběratel... přestože se řešení, kam se poděl klíčový předmět, celou dobu nabízelo, nějak podvědomě jsem závěru asi nechtěla věřit. Překvapenííí!
A za něj přidávám k základním třem ještě půlčičku ohlodané kosti :-)
Ale za ikonické TO bych Kříďáka nikdy nevyměnila.

13 01.06.2020

Pohled v knihovně na zadní stranu dílka: aha, další kingovská mutace, prý "upravená pro děti"... Budiž, zkusíme, samozřejmě nejdřív pro sebe.
Po přečtení: No potěš. Takové děti, které by se v tomto vyžívaly, bych snad ani mít nechtěla. Na mém žebříčku horrorového hnusu sice nadále vedou Slimáci, leč Remade /proč to nějak nepřeložili??/ se s vervou drápe na druhou příčku. Ne, díky, lidi roztékající se zaživa v přímém přenosu a jiné, ještě brutálnější scény svým dítkám fakt nehodlám předhodit. Zelená smrt, Věc a několik dalších nechutných klasik horroru a postapo se zde slizovitě mísí v nepříliš originální směsku, z níž občas vyčouhne několik "poučných" kapitolek o evoluci, vývoji a přestavbách DNA atd. Zato těch několik postav, které na konci první části zůstanou naživu, se nestačilo ani pořádně rozvinout v literárně živé bytosti. Mám dojem, že s nimi autor do pokračování moc nepočítá. Uvidíme, až vyjde, zase příliš aktivně se po něm pídit nebudu. Prostě krmná SF, kterou si netřeba nějak zvlášť zapamatovat.
PS. Jakousi šťávu a optimistickou "přidanou hodnotu" tomu paradoxně dodává současná koronakrize. Protože by mohlo a může být daleko hůř...

16 31.05.2020

Jak zjišťuji, můj koment z r. 2018 odsud záhadně zmizel, takže tady ho máte zpátky:

Vůbec se nedivím, že se Malé ženy staly před těmi cca 140 lety takovým bestsellerem. A dodnes o moc nezestárly. O kolika ve stejné době vydaných dílech se to dá v současnosti říct?
Za první, pro děti přepracovanou část, kterou jsem si kdysi nosila z knihovny pečená vařená, jasných 5 hvězd. Už jen za to, že v úpravě - myslím- Jindřišky Smetanové se četla o moc líp než kompletní vydání pro dospělé. Tam mi, kromě toho, že jisté náznaky se nesplnily a vše dopadlo tak trochu jinak, lehce vadila i jistá "mravoličnost"... ale dobové souvislosti jsou dobové souvislosti, to se nedá nic dělat.
Tomuto úplnému vydání bych, z výše uvedených a zcela subjektivních důvodů, jednu hvězdu strhla. Tedy aritmeticky zprůměrováno - za 4 a půl :-)
Milé sestřičky Marchovy, díky za to, že jste se mi před těmi X lety staly zábavnými společnicemi. A své místo v mé knihovně i srdci budete mít navždy. :-)
8 09.02.2018

15 30.05.2020

Jaký to rozdíl od romantických, lehce pohádkových a dokolečka stejně vtipných mayovek, na kterých jsem vyrůstala! Jezdec z neznáma byl pro mě tenkrát kdysi v myých cca 13 letech poněkud šok. Spěchám dodat, že velice příjemný šok. DIvoký západ zobrazený z úplně jiného úhlu, velice atmosférický děj zhuštěný do pár desítek stránek, na nichž osudové napětí nezadržitelně stoupá, až se stane to, co se stát musí.
Osobně si hodně cením faktu, že vypravěčem je malý kluk. Přes své mládí velice ostře a citlivě vnímá dění a vztahy kolem sebe a ta krátká doba, na kterou do života jeho a jeho rodiny vstoupil záhadný pistolník, ho navždy poznamená. A dovoluji si tvrdit, že četba této westernové klasiky poznamenala i mě.
Další kousek z mé sbírky, který si nechávám na zvláštní příležitosti. Na rozdíl od většiny mayovek, které si kdykoliv klidně otevřu odprostředka při obědě. Shane za to stojí!

23 27.05.2020

Ne že by zrovna tahle knížka byla mým oblíbeným šálkem anglického čaje, znám i srandovnější kousky od jiných autorů. Ovšem možná je na vině fakt, že jsem Tři muže četla v jakémsi stařičkém překladu z 50.let. Několik nezapomenutelných ostrůvků smíchu uprostřed poklidně a občas i nudně plynoucí řeky /ne spoiler, ale lákadlo, které označuju hodnotícími hvězdičkami/:

- studium lékařské knihy v Britském muzeu a to, co následovalo - recept dodnes s oblibou cituju, když je třeba :-D
- balení výbavy na výlet
- otvírání konzervy
- cesta vlakem s bochníkem sýra

Pokud seženu lepší překlad, počtu, srovnám a možná i přidám ;-)

EDIT 1.6.2020: lepší /=novější a svižnější/ překlad jsem sehnala, přečetla, ale stejně nepřidám ;-)

24 28.04.2020

Tak jsem se konečně dostala k první části dobrodružství Davida Rakera, soukromého očka. Na rozdíl od těch tří špalkovitých pokračování, které jsem měla v drápech už dřív a nijak zvlášť mě nenadchly /viz moje komenty u příslušných titulů/, vypadal Hon na mrtvého jako slibný začátek série. Dokonce i počet stran udržel autor v přiměřených mezích. A celá ta historka působila dost dlouho tak nádherně temně - skoro až lynchovsky. No, bohužel to zabil krkolomný a naprosto neuvěřitelně překombinovaný závěr. Proti tomu, co pan Weaver navymýšlel v dalších pokračováních, ale ještě pořád jakžtakž únosný. Někdo by mu měl šetrně sdělit, že autorský postup "originalita nade vše" nemusí být v rámci detektivky vždy ten nejlepší a že méně občas může být i více.
Budiž, ke třem hvězdám coby odměně za solidní řemeslo mrsknu půlku jako bonus za to, že jsem tentokrát nemusela přeskakovat "výplňové" stránky a občas jsem Davidovi i zafandila. ;-)

17 15.04.2020

Při prvním čtení, coby mladá zajda bez dětí, jsem fandila Tedovi. Už jen proto, že ve filmu ho hrál /tehdy/ krásný Dustin Hoffman. Dnes, coby občas pěkně vyčerpaná matka tří darebáků, jsem Joannu pochopila a našla bych pro to, jak se zachovala, milion omluvných argumentů v její prospěch.
Závěr? Všechno je špatně, pokud partneři-rodiče nemají porozumění a lásku nejen pro dítě, ale hlavně jeden pro druhého. A to nejen v Americe 70. let minulého století.

25 27.03.2020

Tentokrát výjimečně bez hvězdiček.
Světové kulturní dědictví se přece nedá hodnotit na nějaké bodové stupnici... Pohádky bratří Grimmů jsou část paměti lidstva, kronika života a smýšlení -zde tedy obyvatel západní Evropy, - do slov zhmotněné všechny jejich sny, fantazie /a to jakéhokoliv druhu/, přání, obavy i děsy. Lze oznámkovat modré nebe, zemi, po níž chodíme a vzduch, který dýcháme?
Jsem majitelka obou vydání - s úpravami je fajn klasika pro děti, ale ještě víc si cením toho "v původním znění", autentického, se všemi drsnými krvavými detaily. Některé pohádky jsou fakt mládeži nepřístupné. Útlocitnějším povahám, viz některé komenty níže, doporučuji velice zajímavý rozhovor s odborníkem-etnologem v časopise Téma, č. 51/2019, možná půjde dohledat i online. Doví se tam o lidové slovesnosti vše a ještě něco navíc.