Mudry komentáře u knih
"Strhující poválečné drama" to za mne rozhodně nebylo. Soudě dle komentářů jsem byla připravená na zklamání , avšak nedostavilo se. Kdo se spokojí se čtivým poválečným románem, zklamaný být nemusí.
Co na to říct ? Místy jsem se trochu nudila, jindy jsem se zase nedovedla odtrhnout. Možná sama nevím co chci, ale v minulém díle jsem měla Martina málo a tentokrát zase až moc. Některé jeho reakce mi nešly na rozum a to ,že už šlape na paty Chuckovi a Semirovi mě nutí další hvězdičku nepřidat.
Mám ráda knihy na toto téma a to ze všech úhlů pohledu, ale mezi ty lepší jsem si Prozření nezařadila. Možná je to tím, že Marianna si mé sympatie zrovna nezískala, možná styl psaní, nevím... Níže v komentářích se někdo zmínil o programu " lebensborn" , já jsem ale na toto téma v knize nenarazila.
Za přečtení rozhodně stojí, ale .... Trošku mi trvalo, než jsem se začetla. Když mě příběh konečně pohltil, přišel konec, který zanechal několik nezodpovězených otázek.
Musím přiznat, že první část knihy mě zrovna nenadchla. Na můj vkus hodně politiky. Jsem ale ráda, že jsem vytrvala . Od druhé části mě příběh zcela pohltil a od knihy jsem se nemohla odtrhnout.
Od Kláry Janečkové jsem četla již několik knih a tahle, bohužel, patřila mezi ty slabší kousky. Příběh samotný super, proto by si asi zasloužil více stránek nebo méně holých vět. Jakoby to autorka psala na čas. Zarazilo mě pár nelogických pasáží a neméně postava, jíž je v jedné části věnováno poměrně dost pozornosti, ačkoli pak z vyprávění úplně zmizí, aniž by nějak přispěla k vyvrcholení příběhu, i když by podle mého názoru mohla. Čtivost knihy se autorce ovšem upřít nedá.
Kniha na obálce slibuje " náležitě stupňované napětí ". Určité napětí jsem ale pocítila až někde v polovině knihy. Spíš než detektivní příběh samotný mě jako už po několikáté zasáhl popis stalinistického života jako takového. A ano souhlasím, že Lev Děmidov rozhodně vede.
Krátké, ale všeříkající mrazivé čtení o tom, jak lehce lze skočit z kaluže do bláta.
Musím přiznat , že jsem se nějak nemohla začíst. Vydržela jsem ale, a stálo to za to.
Nějak jsem si neuměla představit " odlehčené a humorné " čtení na téma obléhání Leningradu a ono fakt vyšlo. Dokonce i syrové popisy válečných zvěrstev se v tomto případě snášely tak nějak lépe.
Na straně 73 mě trochu zamrazilo .
Benito Mussolini se chopil pera a napsal: "Mému příteli Ottu Skorzenymu, který mi zachránil život. Budeme bojovat za stejnou věc: za sjednocenou, svobodnou Evropu."
Je pravda, že než jsem se začetla, trochu to trvalo a jen proto ubírám jednu hvězdičku. Docela mě překvapuje poměrně nízké hodnocení.
Příběh jedné rodiny na pozadí historických událostí sportovních i politických. Četlo se to samo.
Opravdu je to akční fotbalový erotikon. Oddechová jednohubka, která bude více bavit ty, kteří se ve fotbalovém světě alespon´ trochu orientují. Já jsem se pobavila.
Bezpochyby silný příběh vyprávěný očima dítěte. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že bych raději četla několikrát zmíněný otcův deník.
Musím se přiznat, že některými povídkami jsem se musela doslova "prokousat", jiné mě naopak absolutně pohltily.