Mosula
komentáře u knih
O lásce a jiných běsech
Gabriel García Márquez
Výborné!
"Láska je zvrácený cit, odsuzuje dva lidi, kteří se vůbec neznají, k ubohé a nezdravé vzájemné závislosti, která je tím pomíjivější, čím je vřelejší."
Čerň a stříbro
Paolo Giordano
Žít v rodině je velmi těžké, hlavně když vás to nikdy nikdo nenaučil... Nejspíš je to tím, že Paolo Giordano je taky fyzik, ale jeho styl psaní a myšlenkové pochody mi neuvěřitelně sedí. Po osamělosti prvočísel se mi dostala do ruky tahle krátká novela a byla naprosto skvělá.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý jsem poslouchala po kouscích několik měsíců - nudil mě příběh, nebavil mě jazyk, štvalo mě chování vlastně všech postav. Knížka mě znovu začala zajímat, až když Lenu začala studovat v Pizze. Možná se u třetího dílu zkusím soustředit na historické události v pozadí než na tu telenovelu v popředí.
Nemusíš!
Dagmar Digma Čechová
Poselství knihy schvaluju, ale jinak nechápu to relativně vysoké hodnocení. Není to dobrá knížka - postavy jsou šablonovité, chybí jim opravdovost, dialogy šustí papírem a celé to působí jako slohová práce nezkušené sextánky.
Nezkreslená věda
Lucie Šavlíková
V podstatě jen YouTube seriál přenesený na papír, nejsem si jistá, jestli to studenty zvyklé na video nadchne i v této podobě. Jsem ale ráda, že se knížka do školní knihovny koupila, je to ideální výukový materiál.
Náš úžasný život
Misha Maynerick Blaise
Rozkošná knížka pro děti plná zajímavých souvislostí a barevných obrázků. Takhle nějak mají encyklopedie vypadat.
Příběh ztracené holčičky
Elena Ferrante
Velmi důstojné zakončení celé série, ale asi ho nedokážu hodnotit odděleně od zbytku.
První díl Geniální přítelkyně mě nadchnul, druhý jsem protrpěla a četla ho několik měsíců, třetí díl mi zase přišel zajímavý a pátý díl bych kvalitou přirovnala k tomu prvnímu.
Líbilo se mi sledovat spíš ty historické linky v pozadí než samotné vztahové zvraty hlavních hrdinek. K Itálii mám podobný vztah jako Eleniny dcery, je to fascinující země, ideální místo, kam jet na prázdniny, ale žít bych tam rozhodně nechtěla.
V Neapoli jsem byla a byla jsem jí znechucena podobně jako chováním většiny postav - všichni jsou na sebe hnusní, lžou si, podvádí. To všudy přítomné násilí bylo místy k nesnesení. V celé tetralogii mi byl sympatický akorát Pietro.
Dost mi vadilo, jak Elena neustále opakovala, že Lina je a vždycky byla zlá. Mně naopak Lina přišla jako velmi milující a podporující. Byla jen hluboce nešťastná a frustrovaná - jako orel, který měl létat ve výškách a místo toho byl okolnostmi donucen žít život slepice. Raffaella Cerullo, geniální přítelkyně Eleny Greco, bych na rozdíl od autorky napsala já.
Žít s radostí – ilustrovaný průvodce uměním třídění a úklidu
Marie Kondo
Některé myšlenky příliš zaváněly ezoterikou, ale pomohlo mi to protřídit si věci a pořádně si uklidit, takže to splnilo svůj účel. Jo a měla pravdu, cítím se líp.
Nikdykde
Neil Gaiman
Pro Gaimana mám velkou slabost, ale tohle mě vůbec nebavilo. Přitom ten potenciál byl obrovský. Celé mi to přišlo takové nedotažené - zápletka nezajímavá, postavy mdlé, bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne. Konec nepřekvapí.
Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe
Marc Hamer
Melancholické meditativní čtení do podzimních plískanic.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
I když to místy maličko drhlo, nemůžu jít s hodnocením níž, protože ve mě dlouho žádná knížka nevyvolala takové emoce jako Vánoční prasátko. Je to jedna z těch dětských knížek, které nutí dospělé se na chvilku zastavit a zamyslet. Long live the CP!
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Zibura mi přijde mnohem lepší vypravěč než spisovatel, ale tohle bylo hodně dobré. Kromě humorných historek je v knize spousta zeměpisných a dějepisných zajímavostí, rozhodně si četbu užijete. Grafická stránka je už jen takovou třešničkou na dortu.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Knížku mi nezávisle na sobě doporučily tři kamarádky a asi jsem měla příliš vysoké očekávání. Na začátku mě Elanor (asi jako všechny ve svém okolí) neskutečně vytáčela, pak mi ji začalo být líto a pak jsem měla stejné pocity jako Maria, trochu blahosklonně jsem čekala, až to konečně všechno vysloví nahlas. Jako jo, knížku jsem dočítala dlouho do noci, ale něco mi tam přece jenom chybělo - nejspíš autentičnost
Umění být zdráv
Věra Keilová
Psychosomatika mě velmi zajímá, ale tohle se nedá označit jinak než ezoblábol. První půlka byla docela zajímavá, i když v ní nebylo nic, co už bych nečetla jinde a lépe. V okamžiku, kdy do toho začal autor zaplétat kvantovou fyziku a citovat Duška a Hermana, už ho nešlo brát vážně.
Pokud byste si s ním náhodou dovolili v něčem nesouhlasit, lupne tam pro jistotu tak ukázkový argumentační faul, že by se mohl citovat v učebnicích: Mnohé ženy i muži jdou však do odporu a do boje, a proto jsem často terčem bojovných žen a frustrovaných mužů. Ti, co jsou v největším odporu, jsou však paradoxně v životě nespokojení nejvíc.
Obrať list
Rebecca Beltrán
Obrať list jsem koupila kamarádce jako "vtipný" dárek k rozchodu, ale pak jsem se jí knížku neodvážila dát a říkala jsem si, že než ji odnesu do knihobudky, tak si ji aspoň přečtu. Ač je určena hlavně náctiletým, velmi mě pobavila a bylo mi líto, že jsem ji neměla, když jsem v pubertě řešila ty svoje osudové muže. Doporučuju k prolistování.
Pozvání k lásce
Thomas Keating
Knížka mi byla doporučena, ale moc mi nesedl styl psaní, bylo pro mě trochu složité pochopit, co chce autor říct (mám podobný problém u spousty duchovní knih - můj mozek není schopen ty hloubky pobrat). Knížka je ale rozhodně zajímavá a i já doporučuji k přečtení, věřím, že někomu, kdo není tak přízemní jako já, může dát opravdu hodně.
Matky
Jan Koubek
Z prvních pár stran knížky jsem byla nadšená, pak nadšení postupně upadalo. Nesedělo mi propojení jednotlivých příběhů a už vůbec jsem nemohla věřit tomu, že vypravěčem je nevzdělaný vrátný. Ten by takové slovní obraty nikdy nepoužil. U některých příběhů mi bylo líto, že dostaly prostor jen na pár stránkách, zasloužily by si samostatnou knihu.
Velmi osobní kniha o zdraví
Margit Slimáková
Protože na mě paní Slimáková vyskakuje téměř všude, říkala jsem si, že si přečtu její knihu, ať vím, s kým mám tu čest. Přívlastek velmi osobní odpovídá obsahu knihy, autorka píše převážně o svých životních zkušenostech a o svých názorech (dost často nepodložených vědeckou studií). Ve spoustě věcí s ní nesouhlasím a na kafe bych s ní nešla, ale oceňuji její rozhled. Myslím, že člověk, který se zajímá o zdravý způsob života, v knize nic nového nenajde, ale ani tak čtení knihy nepovažuji za ztrátu času.
Divné hlášky z knihkupectví
Jen Campbell
Čekala jsem, že to bude vtipná knížka do metra. Ale většina hlášek mi přišla jen divných, pousmála jsem se párkrát. Knížka není zajímavá ani po grafické stránce.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Mornštajnová píše všechny své knihy podle stejného mustru a baví mě čím dál tím míň, další knihu od ní už číst nebudu. Příběh se táhne přes několik desetiletí, takže pak děj nemůže být ničím jiným než prostým výčtem nepravděpodobných událostí. Dialogy postrádají jiskru a stejně jako příběh nejsou moc uvěřitelné, celé mi to přišlo jako slohová práce horlivé sextánky.