Morgainne komentáře u knih

"Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať -
aneb život můj náhle zkrať:
u něho život jarý květ -
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti,
buď pomocnicí v žalosti!"

Pohnul se obraz na stěně -
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i - zlé že znamení!

A slyš, na záspí kroků zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"

"Ach můj milý, ach pro nebe,
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!"

14 21.09.2012

V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru. Povím vám o tom, neboť jsem zde a vy vzdáleni.
Ať jste kdekoli, musíme se snažit, seč můžeme. Je to dlouhá cesta a nemáme prostředku, jak ji podniknout, krom melounového cukru. Doufám, že se zdaří.
Žiji ve srubu blízko jáMORU. jáMOR - vidím ho z okna. Je krásný. Mohu ho vidět i s očima zavřenýma, dotýkat se ho. Právě teď chladí a obrací se jako něco v dlani dítěte. Nevím, co by to mohlo být.
V jáMORU vládne křehká rovnováha. Vyhovuje nám.
Srub je malý, ale příjemný a utěšlivý jako můj život, je z borového dřeva, kamenů a melounového cukru jako téměř všechno tady kolem.
Své životy jsme pečlivě zbudovali z melounového cukru a pak se vydali do dálav našich snů, po cestách lemovaných borovicemi a kameny.

(Zajímavé komentáře: knedlik, Fuksinka)

Na zápraží vyjela babička, na klíně sešit s návodem:
"Králíkům ráno kosti od večeře, slepicím trochu sena, koze starý skořápky, hlavně aby se praseti tráva nezapařila."
Ale Matěj se nenechal zmást. Táhl kýbl s kostmi a namočeným chlebem drůbeži a přitom hladově užíral.
"Slepice! Snídaně!!!"
Babička jen zakroutila hlavou: "Chlapče, chlapče, je vidět, že jsi z města. Jak se volá na slepice?"
"Slepice, pojďte honem!" opravil Matěj. Ale já, přece jen o pár let zkušenější, jsem mocně zařval:
"Puta, puta!"
Slepice se sbíhaly. Také Elis se na zápraží ohlédla a já si pomyslel, hle, jak to funguje.

4 21.09.2012

"Vzpomínám na dětství, které jsem částečně trávila na vesnici. Sledovala jsem bábičku a dědóška, kteří s postupně slábnoucím zrakem opouštěli knihy, televize je nebavila nikdy, nakonec ani nikam nechodili. Celé hodiny seděli u okna a pozorovali náves. Kdo kam jde, proč, s kým a za kým. Pokud z jejich hlediska pohyb objektů postrádal logiku, vytvářeli si vlastní scénáře a směle fabulovali. Komentovali cizí osudy a spoluprožívali tak bezostyšně, až mne to pobuřovalo. Jedno jim však nešlo upřít. Bavili se skvěle. Paradoxně jsem si na tyhle zážitky vzpomněla v jedné moderní americké rodině. Televize zůstávala nepovšimnuta, členové rodiny se však prali o místo u počítače. Příčinou byl internet. Vůči technickým novinkám pociťuji ostražitou nedůvěru, tady jsem však zakolísala. Oproti televizní obrazovce má totiž internet jednu úžasnou schopnost - dokáže zprostředkovat dialog. Je mostem k informacím, ale hlavně k dalším lidem. Představa, že v noci mohu zdrbnout děti s neznámou ženou v Austrálii, případně si vyměňovat názory s úplně cizím Afričanem, mi připadá opojná. Díky Internetu se svět stává jednou velkou návsí. Možná jsme na nejlepší cestě k převratnému objevu: Nejlepší zábava na světě jsou LIDI."

3 21.09.2012

Jak zalichotit tlusté ženě
------------------------------------
Skoupíme všechny dostupné knihy o baroku, vystříháme z nich obrázky a vylepíme jimi záchod. Potom pozveme tlustou ženu na návštěvu. Otevřeme láhev červeného vína a naléváme jí tak dlouho, až odejde na záchod.
Po jejím příchodu okamžitě vycítíme, jak je polichocena.

5 21.09.2012

5 nejvýznamnějších rozchodů, co mě kdy postihly, a to v chronologickém pořadí:
1) Alison Ashworthová
2) Penny Hardwicková
3) Jackie Allenová
4) Charlie Nicholsonová
5) Sarah Kendrewová
Těchhle pět doopravdy bolelo. Vidíš snad někde mezi nimi svoje jméno, Lauro? Mezi prvních deset by ses nejspíš procpala, ale v první pětici nemáš co pohledávat; ta místa jsou vyhrazena příkoří a trápení, na jaká ty se vůči mně zkrátka nezmůžeš.

Je to posun od braní k dávání. Posud od Podívej se na mě k Já tě vidím. Posun od vědění Co chci k všímání si Co někdo jiný potřebuje. Tohle se nedá naučit pouhým sledováním dvou objímajících se lidí. Aby to člověk pochopil, musí někoho sevřít do náruče.
--------------------
ROZVAŽOVAT. Už jste to někdy dělali? Já o tom slově přemýšlím od té doby, kdy jsem na něj narazil v příběhu o narození Ježíše. "Maria o tom všem rozvažovala" - tak to stojí v Písmu. Když si uvědomíte, k čemu se to "to vše" vztahuje, není divu, že "rozvažovala". Je to nedospělá dívka, které se právě v zadní stáji chléva narodilo dítě a ona má jisté pochybnosti, kdo že je vlastně otcem - Její manžel pořád něco mumlá o daních a o tom, že největší místní hlavou, nějaký Herodes, se rozhodl pro vraždění novorozeňat. A kdyby to jako náměty k přemýšlení nestačilo, tak navíc ten zmatek, co dělají přicházející astrologové, chovatelé ovcí a andělé, kteří se vždycky zastaví se spoustou otázek, pronášení chvalozpěvů. A ještě ke všemu zvířata, co se tam tlačí s ní, hovoří. Moc krav sice hebrejsky nemluví, ale právě to se tam dělo.
---------------------
Proč se směješ? Změň jméno, a ten příběh bude o tobě.

Pozorujeme, co lidé kolem nás dělají, a ani sami nevíme, proč to dělají. Jestliže naše vlastní skutky jsou záhadou, o kolik víc potom skutky druhých? Já nevím. Je těžké soudit a tak málo o tom vědět. Ale stejně klidně soudíme. Samozřejmě. Jenže kdybychom se soudů aspoň občas zřekli, třeba bychom se měli radši.

Když řeknu pravdu, nebudou tomu rozumět. Když si něco vymyslím, nebudu tomu rozumět já.

3 21.09.2012

... Zrak je prodloužením mozku na vnější straně lebky. Sítnice na zadní straně oční bulvy obsahuje asi sto třicet milionů tyčinek - receptorů světla -, které rozeznávají bílou a černou, a sedm milionů čípků, které rozeznávají barvy. Genetická informace pro čípky je uložena v chromozomu X. Ženy mají dva chromozomy X, mají tedy více druhů čípků než muži. Tento rozdíl je patrný ve způsobu, jakým ženy popisují barvy. Muži hovoří o základních barvách, jako červená, modrá či zelená, kdežto ženy hovoří o smetanové, vodové, kaštanové, slézové či jablkově zelené.

.....

Muži a "zírání" na jiné ženy
---------------------------------------
Lepší periferní vidění je rovněž důvodem, proč jsou ženy jen zřídkakdy přistiženy při "zírání" na muže.
Téměř každý muž si čas od času vyslechne výčitku, že "hází očkem" po jiných ženách. Jen málo žen však slyšelo podobnou výčitku od mužů. Výzkumy sexuálního chování dokazují, že ženy si muže prohlížejí stejně často jako muži ženy, ne-li častěji. Mají však lepší periferní vidění než muži, a proto jsou jen zřídkakdy přistiženy.

Měli jsme doma nástěnku. Visela na čestném místě v předsíni.
... Uprostřed nástěnky se měnil jídelní lístek. Ten vlastnoručně sepisoval otec vždy v neděli odpoledne a určoval v něm mámě večeře na celý týden. Například:
Pondělí - párek s bramborovou kaší, okurek
Úterý - karbenátek, brambor m. m.
A tak podobně.
Máme to brala se stoickým klidem, a když jsem jí jednou řekl: "Proboha, jak si to můžeš nechat líbit?!", odpověděla mi:
"Co je dneska za den...?"
"Čtvrtek," řekl jsem.
"A co jsme měli k večeři?"
"Šunkofleky," řekl jsem.
"Tak se běž podívat na ten slavnej jídelní lístek."
Samozřejmě tam bylo napsáno RIZOTO.

(Zajímavé komentáře: petrn, Addie, Andrejz)

5 21.09.2012

Autor zjevně nikdy nepsal smsky, především ty zamilované. Takhle stupidně by snad nikomu nepsal.

(rano tretiho dne)

SEDIM TED ZROVNA NA SKALNI VEZI V ADRU. KOLEM LESY A LABYRINT SKAL. OBRAZ MOJI DUSE. ZDRAVIM VAS.
takze pan horolozec si privstal. ne, nebudite mne. mastim do pocitace nejakej preklad a vubec me to nebavi. vecer musim byt hotova.
UPRIMNE VAS LITUJI, PANI PREKLADATELKO.
neztracejte cas litosti, pane horolezce. ostatne, kdyz mate kamennou dusi, jiste i vase srdce je kamenne.
MATE PRAVDU. A NAVIC SE DROLI. PRIVAL JE LEHCE VYKOTLA.
prival deste?
PRIVAL LASKY.
aha.

1 21.09.2012

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....
Předkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní účel: rozbořit Rakousko. Přední nutnost: zmocnit se Prahy. Nutný prostředek: dobýt citadely belvedérské, na výběžku Mariánských hradeb, odkud jsme pány Prah a kde nemůžeme dle našeho náhledu být odnikud bombardováni. Vypočtené podrobnosti: citadela bude přepadena zrovna v čas polední. Povážíme-li, že při přepadání rozličných tvrzí panuje od nepamětných časův úzus vykonat to vždy o půlnoci, že ale právě proto o půlnoci jsou střáže nejspíš vždy nejbdělejší, musíme přiznat, že úmysl náš byl zrozen zrovna v chytrosti ďábelské.

"Nedokázal jsem tu zatracenou ženskou dostat z hlavy od chvíle, kdy se objevila na chodbě před mou kanceláří. Bylo to víc než reflexivní, povrchní zájem každého muže o jakoukoli atraktivní ženu, která projde před jeho dveřmi. Přesahovalo to všechno, co jsem kdy zažil. Kam jsem se podíval, viděl jsem ji. Měl jsem pocit, že začínám šílet. Neuvízl jsem přece v nešťastném manželství, nehledal jsem poměr. To bylo to poslední, co bych chtěl, dobrý bože, jestli někdo znal tu nesmírnou škodu, jakou může napáchat nevěra, pak jsem to přece byl já. Kristepane, miluju Mal. Bezvýhradně. O tom nebylo pochyb. A Saru ani neznám."

1 19.09.2012

Ú T E R Ý 21. L I S T O P A D U

00:15 " Je to možný?"
Ptá se Václav Havel. Právě jsme mu triumfálně přinesli Na zábradlí venkovské vydání Lidové demokracie.
"Není, pane Havle," povídám.
"No ne, vážně, je to možný?" ptá se znovu. Úžas se vylil v břehů. A radost. Nepamatuji, kdy jsem naposled viděl člověka, jehož by radost tak prostoupila. V pravé ruce drží skleničku, levou si v týle prohrábne vlasy, podívá se na chvíli vzhůru, pak se na mne usměje s neslyšným vzkazem. Ano, taky si to myslím, pane Václave: Život je opojné dobrodružství.
"To by mě nenapadlo," řekne potichu, jinak snad ani nemluví - "že když člověk něco takového v neděli odpoledne napíše, bude to v pondělí v noci v novinách."

P Á T E K 2 4. L I S T O P A D U

19:20 Vracíme se k Laterně. Michael nabízí mladému řidiči peníze, ten je s úsměvem odmítá: "Já se rád někdy jen tak projedu po Praze."
"Pojď se projít," navrhuji Michaelovi. "Já bych šel ke svatému Václavu."
Jdeme lezavým deštěm a máme pocit, že tak krásné počasí jsme ještě nezažili.

19:38 Z pasáže Alfa se řítí nějaký chlapec v kožené bundě a řve.
"Padl Jakeš! Padlo politbyro!"

19:42 Před sochou svatého Václava se shlukl hrozen lidí. Kdosi k nim mluví přes mikrofon: "A to je už dnes opravdu všechno. Zítra nashledanou!"
"Počkejte! Počkejte!" skandují nějací studenti vedle nás. Muž u mikrofonu neslyší, slézá z podstavce.
"Počkejte!" křičí tenoučká blondýna, proplétá se davem. Za okamžik je mluvčí znovu u mikrofonu: "Přátelé, tak přece ještě jednu zprávu na dobrou noc!"
Prší, ale do deště létají čepice. A celé náměstí tančí.

2 18.09.2012

Přehledně uspořádané rady o pěstování i využití bylinek.

18.09.2012

"O hodinu už Stajpen sedel v ďalšom byte. Na zemi vyberal z košíka marhule, které ešte nezhnili tak, aby sa nedali zjesť. Kimi sa nikdy nenechala vyrušovať niečím takým, ako je hnijúce ovocie. V kuchyni visela sladkastá vôňa, ktorá si naplno užívala posledné chvíle slávy, ešte kým sa definitívne nezmení na smrad.
Literatura a skutočný život majú spoločné to, že najdôležitejšie veci sa odohrávajú na tých najmenej zaujímavých miestach: v bytoch, v autách a v hlavách zúčastnených osôb. Úplne inak je to vo filmoch. Ale v komiksoch. Alebo v reklamách. Tam ide hlavne o atraktívne lokácie. No napadlo by vám vyznávať lásku niekomu počas požiaru na hasičskom rebríku, štverať sa hore na billboard, chodiť premýšlať niekam do riiti palovej na strechu mrakodrapu alebo naháňať sa po kanáloch?"

........

Zoe a Sony sa prehnane priateľsky vybozkávali. Stajpen vedel, že keby sa tam v tej chvíli objavila Kimi, Zoe by ju bola schopná ubodať manikúrovými nožničkami a neušetrila by ju, ani keby sa za jej omilostnenie modlila celá detská krížová výprava. A pritom Kimi neurobila už celé roky smerom ke Stajpenovi jediné erotické gesto, žiadnu narážku, nevenovala mu ani pohľad, ktorý by sa dal vysvetliť dvojzmyselne. A Sony by neváhala a pokojne by ho pretiahla za najbližším rohom. Ako to, že to Zoe vyhodnocuje celkom nesprávne? Stáva sa to aj jemu, že zo zjavných faktov vyvodzuje absolútne nesprávne závery?
- Je milá, - povedala Zoe, keď sa Sony vrtiac zadkom strácala v maniakalne nakupujúcom dave.
- Jasné. Hovorme jej Piraňa.
- Čo proti nej máš?
- Používaj mozog.
Už v okamihu, ako to povedal, ho to zamrzelo. A zároveň mu došlo, že Zoe až tak mimo nie je. Možno nevie, ako sú na tom tie dve, vie však, čo cíti on. Vyspal by sa pokojne s obidvomi, ale zamilovať by sa vedel len do jednej. Do Kimi.

28.08.2012

"Tady se zastavil, soustředil se a začichal A teď ji měl. Zachytil ji. Jako stuha vlála vůně po rue de Seine nezaměnitelně zřetelně, ale přesto i nadále velice jemná a velice něžná. Grenouille cítil, jak mu buší srdce, a věděl, že se mu nerozbušilo námahou z běhu, nýbrž vzrušenou bezmocností z přítomnosti této vůně. Pokoušel se rozpomenout na něco srovnatelného, a musel veškerá srovnání zavrhnout.

Tato vůně měla v sobě svěžest; ale nikoli jako svěžest limet nebo pomerančů, nikoli svěžest myrhy nebo skořice anebo máty peprné nebo bříz nebo kafru nebo borového jehličí, ani to nebyla vůně májového deště nebo mrazivého větru anebo pramenité vody ..., a zároveň měla v sobě teplo; ale nikoli jako bergamot, cypřiš nebo pižmo, ani jako jasmín a narcisy, ani jako růžové dřevo a ani jako kosatec ... Tato vůně byla směsicí obojího, prchavého i těžkého, žádnou směsí, nýbrž jednotou, a k tomu nepatrná a slabá, a přesto solidní a nosná jako kus tenkého třpytivého hedvábí ... A zase ne jako hedvábí, ale jako medově sladké mléko, v němž se rozpouští piškot - což se ovšem při nejlepší vůli k sobě nehodilo: mléko a hedvábí! Nepochopitelná ona vůně, nepopsatelná, žádným způsobem nezařaditelná, vlastně by ani neměla existovat. A přece tu byla s nejkrásnější samozřejmostí."

2 28.08.2012

Opravdové kočky vám klidně snědí pudink, drůbky, máslo a vůbec cokoliv, co necháte na stole, pokud nabudou dojmu, že jim to projde.
Opravdové kočky SKUTEČNĚ jedí z misek nadepsaných "Micinka" nebo "Pro kočičku". Jedly by i z misek nadepsaných "Cyankáli". Opravdové kočky žerou z ČEHOKOLIV.

...............

Druhy koček:
Kočky od sousedů - Obyčejně jsou šedé a často na ně narazíme, jak sedí s napjatým výrazem ve tváři uprostřed čerstvě osetého záhonku. Z valné většiny se jmenují Koukejmazattyparchante (viz Jména koček).

28.08.2012

Byl horký červnový den a slunce hřálo. Ale zde, v končinách vysoko položených a bez jakéhokoliv přístřeší, fičel vítr nesnesitelně prudce. Mručel mezi zdmi domů jako šelma, kterou vyrušili, když se krmila.
Musel jsem jít dál. Šel jsem už pět hodin a ještě jsem nenašel vodu. A nic nedávalo naději, že ji najdu. Všechno bylo vyprahlé a všude rostly jen drsné traviny.
Najednou se mi zdálo, že v dálce vidím stát malou postavu. Myslel jsem, že je to kmen osamoceného stromu. Jen tak nazdařbůh jsem tam zamířil. Byl to pastýř. Asi třicet ovcí leželo kolem něho na rozpálené půdě a odpočívalo. Dal mi napít vody. Po chvíli mě zavedl do ovčína v zákrutu náhorní roviny. Tu znamenitou vodu čerpal z velice hlubokého přirozeného zdroje. Nad ním postavil jednoduchý rumpál.
........
Vytrvale plnil svůj prostý úkol. Ale když jsme se vraceli vesnicí domů, viděl jsem, jak v potocích, od nepaměti vyschlých, teče voda. Byl to ten nejúžasnější výsledek práce, jaký jsem kdy viděl. Ve velice dávných dobách v těch vyschlých potocích také tekla voda. ... Všechno se tu změnilo, dokonce i vzduch byl jiný. Místo prudkých větrů, vysušujících a nemilosrdných, foukal lehký větřík, plný vůní. Z kopců bylo slyšet šumění, podobající se zvuku tekoucí vody. Bylo to šumění větru v lesích...

4 22.08.2012

"PROČ ISAAKOVO JMÉNO ŽIJE NAVĚKY?"
Isaac Newton se narodil před více než 300 lety, nikdy to nedotáhl na královský trůn a jen stěží o něm lze říci, že patřil mezi nejmocnější muže své doby. Přesto byste dnes našli jen málo lidí, kteří o něm v životě neslyšeli. A co víc, i když vy už budete dávno práchnivět v hrobě, školáci se budou pořád o tomto mimořádném člověku učit - víte proč?
Jednoho dne Isaac (můžeme mu říkat klidně Izák, když na to přijde) odpočíval na zahradě pod jabloní, když náhle...

DUC!

Kdy se to přihodilo vám, co chytrého byste poznamenali?
"Jauvajs!"
"No jasně! Zase je červavé."
"Mám raději banány."
"Mlask žvýk mňam."

Dejme tomu, že byste se stejně jako Isaac divili, "proč jen to jablko spadlo?" Jak byste si na svoji otázku odpověděli?

"Shodil ho pták."
"Vítr ho odfoukl."
"Asi se zatřásl strom."

"Bylo přitaženo k Zemi silou, o níž doposud nikdo neslyšel, ale když budu ukrutně dlouho počítat ukrutně složité příklady a studovat pohyby Měsíce a planet, jistě se mi podaří pozvednou úroveň lidského poznání vysvětlením toho, jak se všechny věci ve vesmíru navzájem přitahují."

Jakmile se Isaac zamyslel nad svojí příhodou s jablkem, nebylo na světě síly, která by ho mohla zastavit. Bádal, bádal, až nakonec vymyslel gravitaci.
Tak už to víte - právě díky tomuto objevu se Isaac Newton navěky proslavil.

22.08.2012

Říkáš mi
Co chci slyšet
Píšeš mi co chci číst
Lepší by bylo
Kdybys mlčela
Z úst do úst
Tělem do těla


Možná až bude po všem
---------------------------------
Po milování do úpadu
A budeme se držet
Jenom jedním prstem
Oči rozšířené do tmy
Řekneš zpětnému zrcátku:
Nejvíce jsem tě milovala
Na samém začátku.


Ptám se
------------
Milý jak je ti
Bez mých slov a objetí?
Ve filmu co se mi o nás zdál
Se jeden do druhé propadal
Jak je ti teď? Nemám zdání...
Chybí ti mé objímání?
přidat citaci

1 19.08.2012