Jak pukaly ledy
Michal Horáček
Nenásilná revoluce je tvůrčí proces. Myslím, že z největší části je doménou vizionářů a básníků. Tenhle deník o 292 hodinách jedné revoluce vznikl z poznámek narychlo črtaných po notýskách, na útržcích papírů i na okrajích novin. Kniha patřila mezi bestsellery 90. let. obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl: Vladimír Nagaj foto: Jaroslav Krejčí a Herbert Slavík... celý text
Přidat komentář
Popis každodenních aktivit Michala Horáčka i dalších důležitých aktérů během třinácti listopadových dní revoluce roku 1989. Státotvorné záležitosti střídají Horáčkovy trochu úsměvné vzpomínky jako doklad toho, že i během zlomových událostí historie je třeba myslet na rutinní povinnosti, například koupit domů limonády. Den je nabytý událostmi, Horáček a spol. spěchají ze schůze na schůzi, sepisují projevy, vymýšlejí strategie, jak pokračovat dál. To vše bez internetu, mobilních telefonů a dalších nyní běžných technologií. Dopadlo to znamenitě, KSČ ztrácí monopol moci. Revoluce se sice obešla bez ztrát na lidských životech, avšak k násilí ze strany tehdejších ozbrojených složek přece jen docházelo. Proto za nejsilnější pasáž knihy považuji omluvu komunistických policajtů za zásah a následné volání davu: "Pojďte s námi, pojďte s námi!" Bohužel mi přijde, že toto heslo se vyložilo doslova, neboť teď více než 30 let po tehdejších událostech mnoho bývalých komoušů zastává vysoké politické funkce v našem státě. Velkému procentu Čechů to zřejmě nevadí.
Události, popsané oběma aktéry - hybateli dějin.
Osobně mi přijde smutně zajímavý osud Oskara Krejčího. Posloužil, aby byl posléze kopnut do hýždí. Dobře mu tak. Podej čertu prst…
Souhlasím z komentářem xxtom. Kniha je to zajímavá, ale místy jsem se u ní nudila a měla jsem co dělat, abych ji dočetla. Ocenila bych, kdyby na začátku bylo alespoň krátké shrnutí tehdejší situace a důvod revoluce. Já toto sice znám, ale další a další generace by v tomto už mohly být ztracené. (Otázkou zda to pak vůbec bude ještě někoho zajímat.)
Určitě zajímavé čtení. Na 220 stranách popisuje autor dění během 12 listopadových dnů 1989. Z méno pohledu bylo vše popsané až do zbytečných detailů. Navíc bez vysvětlení souvistlostí, takže s přibývajícím časem bude méně a méně srozumitelná pro čtenáře.
Je určitě dobré, připomenout si, že bylo třeba pro "sametovou" něco dělat (myšleno v dobrém slova smyslu). Prostě se jenom tak "nevylíhla". Ale to by byl komentář spíše politický, do toho se tady nechci pouštět. Takže jenom krátce - zajímavý popis událostí doby a angažovanosti osob, bezprostředně se podílejících.
Velké dobrodružství zvané " Sametová revoluce" očima toho, kdo byl tzv. při tom. Za mě dobrý dobový dokument.
Vzhledem k tomu, že jsem ročník 93 a revoluci jsem nezažil to pro mě byl opravdu barvitý a autentický pohled na revoluci. Kniha skvěle popisuje zákulisní jednání a vznik, pozadí a atmosféru OF.
Ú T E R Ý 21. L I S T O P A D U
00:15 " Je to možný?"
Ptá se Václav Havel. Právě jsme mu triumfálně přinesli Na zábradlí venkovské vydání Lidové demokracie.
"Není, pane Havle," povídám.
"No ne, vážně, je to možný?" ptá se znovu. Úžas se vylil v břehů. A radost. Nepamatuji, kdy jsem naposled viděl člověka, jehož by radost tak prostoupila. V pravé ruce drží skleničku, levou si v týle prohrábne vlasy, podívá se na chvíli vzhůru, pak se na mne usměje s neslyšným vzkazem. Ano, taky si to myslím, pane Václave: Život je opojné dobrodružství.
"To by mě nenapadlo," řekne potichu, jinak snad ani nemluví - "že když člověk něco takového v neděli odpoledne napíše, bude to v pondělí v noci v novinách."
P Á T E K 2 4. L I S T O P A D U
19:20 Vracíme se k Laterně. Michael nabízí mladému řidiči peníze, ten je s úsměvem odmítá: "Já se rád někdy jen tak projedu po Praze."
"Pojď se projít," navrhuji Michaelovi. "Já bych šel ke svatému Václavu."
Jdeme lezavým deštěm a máme pocit, že tak krásné počasí jsme ještě nezažili.
19:38 Z pasáže Alfa se řítí nějaký chlapec v kožené bundě a řve.
"Padl Jakeš! Padlo politbyro!"
19:42 Před sochou svatého Václava se shlukl hrozen lidí. Kdosi k nim mluví přes mikrofon: "A to je už dnes opravdu všechno. Zítra nashledanou!"
"Počkejte! Počkejte!" skandují nějací studenti vedle nás. Muž u mikrofonu neslyší, slézá z podstavce.
"Počkejte!" křičí tenoučká blondýna, proplétá se davem. Za okamžik je mluvčí znovu u mikrofonu: "Přátelé, tak přece ještě jednu zprávu na dobrou noc!"
Prší, ale do deště létají čepice. A celé náměstí tančí.
Nezvykle rychle napsaná a rychle vydaná a dobře se i prodávající kniha.
Co se týče psaní, tak v této oblasti M. Horáček vydělal asi svůj první milión.
Štítky knihy
deníky osobnosti revoluce sametová revoluce 1989 deníkové záznamy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kudykam |
| 2000 |  Los a sázka |
| 1990 | Jak pukaly ledy |
| 1983 | Království za koně |
| 2002 | Kdo víc vsadí, ten víc bere |
Kniha Jak pukaly ledy je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 78x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 66x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Velmi zajímavá kniha.