Jak pukaly ledy

Nenásilná revoluce je tvůrčí proces. Myslím, že z největší části je doménou vizionářů a básníků. Tenhle deník o 292 hodinách jedné revoluce vznikl z poznámek narychlo črtaných po notýskách, na útržcích papírů i na okrajích novin. Kniha patřila mezi bestsellery 90. let. obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl: Vladimír Nagaj foto: Jaroslav Krejčí a Herbert Slavík...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/40468/jak-pukaly-ledy-40468.jpg 3.828
Žánr:
Literatura naučná, Historie
Vydáno:, Ex libris
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Přidat komentář
madonna6956
18. listopadu

Velice podrobné, šokující, pravdivé.
Skvělá kniha.

Mahuleno
19. října

Je určitě dobré, připomenout si, že bylo třeba pro "sametovou" něco dělat (myšleno v dobrém slova smyslu). Prostě se jenom tak "nevylíhla". Ale to by byl komentář spíše politický, do toho se tady nechci pouštět. Takže jenom krátce - zajímavý popis událostí doby a angažovanosti osob, bezprostředně se podílejících.

Messilina
10. října

Velké dobrodružství zvané " Sametová revoluce" očima toho, kdo byl tzv. při tom. Za mě dobrý dobový dokument.

Hubertus
13. ledna

Vzhledem k tomu, že jsem ročník 93 a revoluci jsem nezažil to pro mě byl opravdu barvitý a autentický pohled na revoluci. Kniha skvěle popisuje zákulisní jednání a vznik, pozadí a atmosféru OF.

Marčullkas
25.02.2014

autentický pohled na revoluci.

Morgainne
18.09.2012

Ú T E R Ý 21. L I S T O P A D U

00:15 " Je to možný?"
Ptá se Václav Havel. Právě jsme mu triumfálně přinesli Na zábradlí venkovské vydání Lidové demokracie.
"Není, pane Havle," povídám.
"No ne, vážně, je to možný?" ptá se znovu. Úžas se vylil v břehů. A radost. Nepamatuji, kdy jsem naposled viděl člověka, jehož by radost tak prostoupila. V pravé ruce drží skleničku, levou si v týle prohrábne vlasy, podívá se na chvíli vzhůru, pak se na mne usměje s neslyšným vzkazem. Ano, taky si to myslím, pane Václave: Život je opojné dobrodružství.
"To by mě nenapadlo," řekne potichu, jinak snad ani nemluví - "že když člověk něco takového v neděli odpoledne napíše, bude to v pondělí v noci v novinách."

P Á T E K 2 4. L I S T O P A D U

19:20 Vracíme se k Laterně. Michael nabízí mladému řidiči peníze, ten je s úsměvem odmítá: "Já se rád někdy jen tak projedu po Praze."
"Pojď se projít," navrhuji Michaelovi. "Já bych šel ke svatému Václavu."
Jdeme lezavým deštěm a máme pocit, že tak krásné počasí jsme ještě nezažili.

19:38 Z pasáže Alfa se řítí nějaký chlapec v kožené bundě a řve.
"Padl Jakeš! Padlo politbyro!"

19:42 Před sochou svatého Václava se shlukl hrozen lidí. Kdosi k nim mluví přes mikrofon: "A to je už dnes opravdu všechno. Zítra nashledanou!"
"Počkejte! Počkejte!" skandují nějací studenti vedle nás. Muž u mikrofonu neslyší, slézá z podstavce.
"Počkejte!" křičí tenoučká blondýna, proplétá se davem. Za okamžik je mluvčí znovu u mikrofonu: "Přátelé, tak přece ještě jednu zprávu na dobrou noc!"
Prší, ale do deště létají čepice. A celé náměstí tančí.

WEIL
14.08.2011

Nezvykle rychle napsaná a rychle vydaná a dobře se i prodávající kniha.

Co se týče psaní, tak v této oblasti M. Horáček vydělal asi svůj první milión.