Mona-Lisa komentáře u knih

Čtivý kousek, který se dá sfouknout během jednoho dne a člověk nemá rozhodně pocit, že ho promarnil. Ale už teď vím, že se mi nevryla pod kůži, tak jako Slepá mapa nebo Hana. Hodně mi připomína autorčin Hotýlek, kde jsem ocenila, tak jako tady, spletitý příběh, záběr skrze totalitní režimy a pestrost jazyka, který je autorčinou hlavní doménou, ale přesto mi tam celou dobu scházela nějaká přidaná hodnota. Což ale neubírá plnému hodnocení, protože i když vím, že nebudu nad knihou přemýšlet ještě další týden, dnes večer mi určitě nedá spát.

6 28.04.2019

Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."

6 26.04.2019

Na Kingovi nejvíc miluju jeho umění popsat to nejhorší z lidských bytostí a zároveň i to nejlepší mnohdy hned na stejné stránce. Tato povídková kniha je ukázkovým případem jeho mistrovství a osobně nedokážu vybrat nejlepší kus. "Chyť se mě za ruku, čtenáři, a já tě rád odvedu zpátky na denní světlo. Moc rád tam zamířím, protože věřím, že lidé jsou většinou v podstatě dobří. za sebe tedy můžu prohlásit, že jsem. Tebou bych si však nebyl tak docela jistý."

5 25.03.2019

Toto by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že učit se historii je zbytečné a holokaust je jen dokola omílané téma. Moc mi toho dala a netušila jsem, že něco v mých očích překoná autorčinu jinou knihu - Spočítej hvězdy. "Ale já nikdy nechtěla psát pohádky. A jestli mi řeka vzpomínek něco dala, je to poznání, že nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebyloby proč se rozhodovat."

5 16.03.2019

První půlku knížky jsem si musela zvykat na styl psaní jako vyšitý ze seriálu Věřte nevěřte nebo laciných sešitových duchařských povídek ze série Stopy hrůzy. Hlavní hrdinku bych proliskala za každé její stupidní nelogické rozhodnutí od začátku až dokonce ale s podivem jsem jí držela palce, i když jí podobným holčinám v hororových filmech přeji rychlou smrt. Posledních sto stránek příběh dost dobře gradoval a u žádné knížky se u mě strach a smích (vyvolaný komentáři hlavní postavy) nestřídal v takovém rychlém sledu. Za hlavní hrdinku v první půlce knihy strhávám hvězdičku.

1 11.03.2019

Jako malina spolknutá během jednoho dne. Místy trpké čtení krásně dávkovalo strach a dobovou atmosféru očima desetiletých kamarádek. Každé slovo, věta, řádek mělo své místo a ve výsledku jen 121 stránková uzounká knížečka nese v sobě tolik, jako několik set stránkové romány. Moc mě mrzí, že mě v dětství takové věci míjely. Knížky, které klamou obalem miluji, a vím, že když ji budu v knihovně míjet, tak se mi nevybaví světová válka, ale síla kamarádství a odvaha vmáčknutá v desetiletém těle. - " Jak moc jsi statečná holčičko moje?" zeptal se nečekaně. Annemarie to zaskočilo a polekalo. Takovou otázku nechtěla slyšet. Když ji kladla sama sobě, nelíbilo se jí, jak zní odpověď. "Moc ne," přiznala. " Já myslím, že to není pravda." -

8 09.03.2019

Tato kniha je jedna z nejtěžších, co jsem četla. Do poličky s top tituly mé knihovny putovala automaticky po dočtení poslední stránky, pro její aktuálnost, nálehavost a lidskosti na každé stránce. To nejdůležitější, co jsem si z ní odnesla je to, že rasismus byl a je, a to jestli bude je v rukou každého z nás.

10 06.03.2019

Moc jsem se na tuto knihu těšila...na silnou ženu ze seriálu, která se nenechala zlomit, zachovala si zdravý rozum, bojovnost a vzdor. Ale v knize jsem se navzdory pár zapamatování hodným myšlenkám setkala se zlomenou loutkou režimu. Trhá mi to srdce, protože seriál miluju, hltala jsem každý díl a hlavní věc co jsem si odnesla, byla útěcha, že když někomu hrábne a nastolí na hlavu postavený režim, vždycky zůstanou ti, ve kterých zůstane naděje a chuť bojovat. Ale v knize jsem nic takového bohužel nenašla.

4 17.02.2019