mol378 komentáře u knih
Z Jiráska mám dost načteno, miluju U nás a F. L. Věka,ovšem číst se podle mého soudu dá až tak od 35 let výše, vnucovat ho jako povinnou četbu je odrazující blbost. Tyhle selské bouře už mě tak netěší a dost je na tom poznat, že je to prvotina, ale bylo mu teprv 22... Občas byl, co se sociálních otázek týče, po čertech tendenční a neobjektivní, ovšem osmnácté a devatenácté století umí zobrazit velmi přitažlivě.
Je mi deset, jsou prázdniny a já se opřená o teplá prkna dřevěné garáže vonící rozpáleným karbolínem přenáším do bezčasí. Pozoruju první kapky deště v prachu, brodím se bahýnkem v teplé kaluži, hodiny sedím s kamarádkou na mezi a přemýšlíme, proč knihovna není sprosté slovo. Večer v podkroví poslouchám hromy a déšť na plechové střeše a dočítám o Petrušce... Ta knížka vás tam taky vrátí!
Starší, ale pořád aktuální a krásné - život na počátku 20. století v Táboře očima malého kluka, synka z řeznické rodiny, vyrůstajícího v láskyplném prostředí, kde ovšem dítě nebylo středobodem veškerého dění jako dnes a děti měly dost svobody k tomu, aby se naučily uhájit si své místo mezi kamarády a nést i odpovědnost za své činy. Napsáno autobiograficky s jemným humorem, moc pěkná knížečka pro dospělé a hlavně děti.
Kniha mého dětství, čtená stále dokola a dokola. Velká sranda
Dal mi zabrat. Soda. Budu číst ještě jednou a možná ještě několikrát - ale až se z toho trochu otřepu. Nicméně i po čtvrt roce od přečtení tkví v hlavě, mele tam sebou, vytváří obrazy, baví i děsí, něco to po mně chce a něco mi to dává. Neumím ohodnotit 1 - 5, fakt ne. Ale u mě dobrý... tak dávám 5 po zralé úvaze.
Velmi zajímavé jsou skotské reálie. Závěr hodně překvapivý, trochu nepravděpodobný. Musím po nějaké době ubrat hvězd, je to slabší May, i když furt lepší než jeho čínská série.
Vynikající realistický až naturalistický pohled do života pražské chudiny druhé poloviny předminulého století, navíc podle pravdivé události, zpracovaný zejména jako psychologická sonda do nitra lidí bez naděje, bez slušných vztahů, bez odpovědnosti za svůj život i životy blízkých, nadčasové. Vynikající drsná syrová krvavá balada v próze. Takových Zimmermannů žije mezi námi...
Oddechovka, napínavé, dobře se čte, jen to rozuzlení trochu za vlasy přitažené, ale u tohoto nenáročného čtení se odpouští.
Výborné - jako každý Hakl. Zábavné, ale realistické, stojí nohama na zemi a pozoruje svět kolem.
Výborné, zábavné, čtivé, každá postava má svůj pohled na události a čtenář zjišťuje, jak moc se jednotlivé pohledy liší a jak těžké je skloubit je i mezi nejužší rodinou, natož s okolím. Čtěte, zapomenete na každodenní setkání s blbci okolo vás.
Je neuvěřitelné, že tento dekadent byl také starosta Sokola... Není nad Libeň a její spisovatele. Něco zhudebnil Jan Haubert.
Pohled do světa žen, které přes veškerou vnucenou emancipaci a tlak společnosti pochopí, co je důležité a řídí se tím. Poetické i reálné, pohoda při čtení, něčím připomíná staré anglické romány Jane Austen v moderním a aktuálním hávu. Srovnávání životních hodnot hlavní postavy - pracovní úspěch, kariéra, shon x vztahy, pochopení, laskavost, empatie, respekt. Žádné náhlé dějové zvraty, ale hodně zajímavých myšlenek. Příjemné čtení.
Zakoupeno a čteno hned po vyjití, příjemným způsobem zpracovává dějinné období, které jsme někteří zažili a touto knihou můžeme přiblížit další generaci, vlastníme v rodině několik knih série a všechny jsou velmi zdařilé.
Docela milé, ale citová a milostná rozervanost hlavní postavy mně lezla na nervy. Četlo se to příjemně a lehce, dokonce mě to přimělo si nějaká místa vyhledat. Průměrná knížka, která mě nijak nepodnítila k vyhledání dalších od téhož autora. Ale kupodivu pocit z ní ve mně utkvěl natolik, že i přes delší dobu od přečtení si velice dobře pamatuju, o čem byla. Něco zanechala, něco pozitivního. Co to jenom je?
Dostala jsem, co jsem čekala, archaicky humorné historky ze života starých Valachů, psané echtovním nářečím. Všecky ty špásovné povjedačky nakonec po přečtení splynou do jednoho chumlu. Doporučuji zájemcům o starou regionální literaturu.
Kroniku U nás doporučuji číst od prvního dílu, jen tak se nejlépe seznámíte s hlavními postavami a zejména knězem Havlovickým - skutečnou významnou postavou náchodského kraje páterem Josefem Regnerem, člověkem velmi osvíceným. Měl snahu nejen povznášet duchovní stránky lidí z farnosti a to velmi otevřeným způsobem, ale také se snažil zvelebit chudý kraj po hospodářské stránce. zajímavým poznatkem pro mě byly začátky těžby uhlí v okolí Malých Svatoňovic a Hronova.
První díl kroniky U nás čtenáře chytne a už nepustí a plynule musí přejít k dílu druhému. Spousta čtivě popsaných historických detailů a zajímavé děje. Další životní osudy postav z prvního dílu jej provedou Hronovem i jeho okolím a poskytnou dokonalý obrázek života ve druhé polovině 19. stol. Občas trošku naivní vlastenecké nadšení je místy úsměvné, ale i jinak Jiráskovi humor nechybí. Vyzkoušejte sami.