Modrina komentáře u knih
Sice nechápu, proč jsme se posunuli zpátky v čase, ale na funkci to nemá vliv. Trochu zamotané, ale mně se příběh líbil.
Jsem teď hodně rozlítaná, takže jsem potřebovala něco nenáročného, ale co by mě zaujalo a nenudilo. To Zlatá vařečka beze zbytku splnila. Ještě bych ocenila některý z receptů. :) Já jsem spokojená.
První dva příběhy téhle mordparty se mi moc líbily, tenhle o trochu míň. Neumím to přesně pojmenovat, ale prostě to nějak nebylo úplně ono. Po další knížce této autorky ovšem rozhodně zase skočím.
No, autorka prostě umí psát. Ale asi je placená od stránky. :) I přes ten úctyhodný počet stran děj ubíhal jak splašený, knížka se mi četla velmi dobře, konec (= asi sto stran :) ) jsem vyloženě hltala. Napadlo mě, kdo je Anomie, takže jsem zas až tak moc překvapená nebyla. Moc se mi líbila hra se jmény. Krev mi pije Charlotte, ale rozhodně to není na ubrání hvězdičky. :) Za mě plný počet.
Už tady všechno zaznělo. Detektivka nijak oslnivá, ovšem příběh dechberoucí. Od začátku až do úplného konce. Ovšem nesouhlasím s martisek21 - nevěřte, že jste se "s postavami seznámila", vlastně o nich nevíte vůbec nic. Pro děj detektivky to není důležité, ale pro vývoj postav a jejich dalších příběhů je opravdu potřeba číst knihy postupně od prvního dílu.
Když jsem před deseti lety narazila na Zátiší, byla jsem velmi překvapená, jak úžasná kniha to byla. Asi nikdo z nás netušil, kolik toho s postavami v těch 16 dílech prožijeme...
Úžasný příběh.
Billův předobraz je od prvních vět jasný. Pro mě, coby novostrašeckou náplavu, to byla skoro povinná literatura - takže jsem na ty Mikulášovy patálie z Bubákova koukala jako na staré (nebo spíš nové :) ) známé. Čte se to dobře, ale uznávám, že kdo četl Mikuláše, Billa už číst nemusí.
Kávové plantáže prosperují jen z komisaře Dupina. :) Příběh se mi líbil, rozuzlení jsem četla ve vlaku a málem jsem přejela. :) Pěkné, já jsem spokojená. Doufám, že pan komisař přežije tu kofeinovou smršť a dočkáme se dalšího bretaňského cestopisu. :)
Tentokrát nejsem úplně spokojená. V Berouně jsem pár let strávila a zas tak moc jsem se nevzdálila, tak se mi líbily berounské reálie, ale děj byl zamotanější než bývá. Připadá mi, že konec si zasloužil víc prostoru. Každopádně už vyhlížím další příběh. :)
Tara mě prostě baví. Nesmrtelná doktorka Kalvanová taky. :) Příběh sám je dost divoký, ale líbil se mi. Takže já jsem opět spokojená. Jen škoda, že tenhle díl nevyšel koncem dubna. :)
V podstatě nechápu - stále stejné schéma, a stále funguje. :) Nic objevného, ale knížka se čte sama. Trochu mi drhne sklepní tajemství, ale moc na tom nezáleží. I další knížku paní Caplinové si moc ráda přečtu. :)
Už autorčina prvotina mě zcela uchvátila, druhá v sérii nebyla o nic horší. Chování všech osob bylo uvěřitelné, celý příběh byl velmi splavný, nikde nic nečouhalo, nikde nic nevadilo, nic nebilo do očí. Snad bych vytkla pár korektorských opomenutí, ta ale na funkci rozhodně vliv neměla. Doufám, že autorka trpí grafomanií.
Milá oddechovka - skvělé prostředí, člověk tu atmosféru úplně cítí. Pro mě jen byla trochu moc sladká. Ale četla se dobře. :)
I druhý Augustův příběh se mi moc líbil. Vlastně ani nemám, co bych vytkla. Na rozdíl od kuruteku mi linie s Paulem nepřipadala vnucená, ale já první díl četla. :) Jsem zvědavá, jak se bude život v Hovenäset vyvíjet dál, rozehráno je dobře.
Jo! Tak přesně tohle jsem teď potřebovala - milou jednohubku se starými známými. :) Moc pěkné. Vlastně nevím, kdy naposledy jsem četla knihu, které jsem neměla co vytknout. :)
Tuto knihu nechám bez hodnocení. Po přečtení jsem zůstala hodně otřesená, což je na jednu stranu důkaz, jak skvěle byl příběh napsaný, ale na druhou stranu tohle není stav, do něhož se chci čtením dostávat. Mám koupený i třetí dál, ale nevím, kdy na něj dojde. Jestli vůbec.
Velmi pěkné. Ale tedy cestu, kterou Adam za pár dnů zvládl na koni, bych nechtěla absolvovat ani coby VIP pasažér v limuzíně. :) I já doufám, že se z ohlášené trilogie stane mnohologie.
Taková nenáročná bleskovka se zajímavých námětem - Oldřichovými dětmi. Možná právě kvůli tomu, jak krátký příběh je, vyniknou nesrovnalosti - Vojtka, její dítě, urozené děti toho věku nechybí doma a mohou se věnovat zajímavým činnostem, závora nebo třeba vrahova fyzička. Čeká na mě Zapomenutá zločin a Katův odkaz, snad se mi budou líbit víc.
Kdybych nebyla tak slušně vychovaná, zařvala bych - ku*va, Horová, co to mělo bejt?!? Ale jelikož slušně vychovaná jsem, musím si opatřit i pokračování. Teda až se přestanu třást, první kapitola a poslední věta knihy mě budou provázet ještě dlouho.
Tak mám Taru přečtenou celou, tenhle díl mi chyběl. No, lepší než první, ale ty ostatní jsou prostě lepší. Těším se na další!
Moje první setkání s Tarou bylo v Poslední modlitbě a dost se mi to líbilo. Další knihy jsem taky přečetla moc ráda. Chtěla jsem si doplnit začátek, tak jsem si pořídila i první dvě knihy. No, číst tuhle jako první, nevím, jestli bych se ke třetí vůbec dostala. Postava Tary mě neštve, je poměrně zábavná. Ale celý příběh byl takový nějaký rozdivočelý. Paní Černucká se prostě učila psát. A podle mého soudu - naučila. :)