Mirka2778 komentáře u knih

Je mi záhadou, jak se do takhle svěžího dílka mohou vejít tak zajímavé i hluboké myšlenky. (Citovat bych mohla téměř z každé stránky.) Úžasný autor!
K Valčíku se jistě někdy vrátím.

13 15.03.2020

Byla jsem zvědavá na chváleného autora. Chtěla jsem si půjčit Skálu, ale nebyla k mání, tak jsem sáhla po náhradě.
Řemeslo autor opravdu ovládá velmi dobře a přesto nejsem knihou nadšena. Hlavní hrdina není zajímavý. Jeho pomocníky autor nechává mimo hlavní děj svému osudu. Vrah byl odhalen hlavně díky pátrání po internetu. A "dramatické vyvrcholení" =jedno velké klišé. V sérii tedy pokračovat nebudu.
Došla jsem k děsivému zjištění, že mé okolí zná ze současných autorů, vesměs autory detektivek. To už nikdo nechce číst o něčem hezkém?

13 29.11.2019

Panímáma Boučková je prototyp tchýně. Vojta Kaliba je hodný, poctivý dobrák, dříví by bylo možné na něm štípat. Osud je svede pod jednu střechu. Jedno ukvapené rozhodnutí, kdy se Vojta svým švagrem nechá vmanipulovat do svatby a zároveň ve své dobrotě dlouho nevidí, že je utlačován, okrádán a zneužíván. Až nakonec pohár přeteče.
Román je napsaný opravdu čtivě. Jen z dnešního pohledu se celý příběh děje úplně zbytečně.

13 06.11.2019

Vyprávění pana Zamarovského je určené pro děti od dvanácti let. To však vůbec nesráží jeho kvalitu. Řekla bych, že autor naprosto vystihl podstatu příběhu i jeho myšlenek a zachoval i poetiku původní epické básně. Je to ideální zpracování jak pro dětského čtenáře, tak pro toho kdo chce pouze nasát atmosféru nejstarší literární památky.

13 14.03.2019

Protialkoholická léčebna, pro pacienty s protekcí. Do tohoto útočiště se vracejí dobří holubi.
Naším hlavním hrdinou je třicetiletý Miloš Lexa, povoláním topič. Jeho provázíme od nástupu na léčení.
Seznámíme se s pestrým osazenstvem osmilůžkového pokoje i s jejich příběhy.
Netradiční a snad i pokrokové metody jsou dílem pestře složeného personálu. Nespravedlivý, nebo jen přísný ošetřovatel, vedoucí lékař plný pochopení, přitažlivá rehabilitační sestra.
Jen mi není úplně jasné, kdo je tím dobrým holubem? Je to ten, kdo se vrací po další pijácké epizodě sanitkou, nebo ten kdo hledá pomoc dřív než opět podlehne?
Pro mě to sice nebylo příliš atraktivní téma a přesto se mi knížka četla výborně. Jistě se k ní za pár let vrátím.
Doporučuji a poohlédnu se i po dalším autorově díle.

13 19.11.2018

Rok 1923, v Německu je inflace, která doslova zabíjí, a živí tím vznik a podporu fašistů. Styl knihy není jen depresivní a tak knihu doporučuji! Sama si ji
určitě ještě někdy přečtu.

13 11.07.2018

Posloucháno, jako audiokniha.
K domácím pracem dost dobré.
Neustále se mi vnucovalo srovnávání se "zvěrolékařem" a ten vyhrává.
Pokud narazím na pokračování, nepohrdnu jím, ale vyhledávat ho nebudu.

12 08.11.2023

Tohle že je western? Kdepak je proslulý pistolník, který se postaví na stranu slabých a utlačovaných? Krásná rančerská dcerka také chybí. A kovbojové a stáda dobytka a divocí mustangové .... To mi z klasických atributů má stačit jeden jediný indián a falešný štít na budově hotelu?
Dokážu připustit že příběhů, podobných tomu ze Zlých Časů, se na divokém západě odehrálo možná víc, než těch rodokapsových. Ale já si svůj divoký západ, vybájený za pomoci Zane Greye, Karla Maye a dalších "klasických" autorů, opravovat nebudu.
Způsob vypravování bych přirovnala nejspíš k Dickensovi, nebo Raisovi - knížka se čte dobře, i když vás příliš nechytí.

12 21.01.2021

Začátkem knihy jsem se opravdu těžce prokousávala. Sto stran úvodu je i na mě hodně. Přesto knížka za přečtení stála. (Tak jako všechny Feuchtwangerovi knihy.)
Příběh vzestupu a pádu finančníka Süsse se podobá mnoha jiným příběhům, které byly napsány, nebo prožity. Nicméně v tomto příběhu jde i o náboženskou a rasovou nesnášenlivost, která tu více, tu méně je součástí každé společnosti.
Po celou dobu čtení, mi hlavě probíhala myšlenka, že pokud by vévoda a Süss (spíš hlavně vévoda) neměli zakořeněné tyto předsudky, mohli být dost dobře přáteli. Ale to by byl jiný příběh a asi ne tak působivý.

Dneska máme záběry z několika kamer z každého metru tohoto legendárního dostihu. V roce 1987 tomu tak nebylo. I proto jsme touto knížkou dokázali donekonečna listovat a listovat. A z povídání jak to vidí jezdec, divák či startér čiší taková opravdovost, že chápete proč se každým rokem vracejí.

12 29.03.2020

Touhle knížkou, jsem jednoznačně nadšená! Doporučuji! I tím, že přesahuje vlastní žánr, je to jedna z nejlepších detektivek, co jsem četla.
Možná shodou náhod, právě při prvním náletu na Prahu je zavražděna vdova po německém generálovi. Gestapo využívá podezření, že pachatelem je Čech a předá vyšetřování české kriminálce, ke které přidělí svého člověka.
Vrchní komisař Beran, adjunkt Morava ani oberkriminalrat Buback zatím netuší, že pátrání je profesionálně spojí na několik měsíců. A tak v knize sledujeme napětí i obavy z blížícího se konce války, honbu za sadistickým vrahem, i květnové povstání.

Od prvních stránek, po tu poslední jsem se od těch nadějí, strachu, úlevy, hnusu, nemohla odtrhnout.

"Epidemie souhlasu. Největší metla lidstva. Pár lidí vymyslí recept na šťastnou budoucnost a vykřikují ho dost vytrvale, aby se k nim přidali všichni zoufalci. Následují kariéristé. A najednou je z nich síla, která už neškemrá a nenabízí, ale žádá a nařizuje. Nesouhlas se trestá, souhlas je odměněn, pro obyčejného člověka snadná volba."

12 25.02.2019

Tahle sbírka je průřezem celého básníkova života a já mám pocit že nahlížím do Puškinova deníku. To jak nádherně a jakoby pro sebe popisuje nejen to co vidí kolem sebe, ale i to co se mu jen tak honí hlavou.

Ó ne, mě život neomrzel,
mám život rád a žíti chci,
a i když snad žár mládí zmizel,
chlad ještě nemám na srdci.
.
.

12 20.12.2018

Procházka Prahou v doprovodu našeho nejlepšího básníka. Nádhera.
Některá místa jsou mi až notoricky známá (Žižkov), jiná jsem prošla jen mnohokrát (Nové a Staré Město, Hradčany) a na další si teprve zajdu.
Vzpomínky a verše Jaroslava Seiferta těm místům dodávají další přidanou hodnotu.
Atmosféra dobových fotografií vyvolává nostalgii, ale i touhu s tehdejšími obdivovateli zazvonit u Seifertových dveří, pozdravit a poděkovat.
Autorovi moc děkuji za výborný nápad.

12 10.12.2018

Na tři dny přijel kouzelník Arnoštek do Krokových Varů. A poklidný život venkovských lázní je ten-tam.
Plavčík Důra je obviněn ze záletů, paní Důrová ho opouští, kanovník se popere s opilými chasníky, major Hugo je zlískán.
Je možné aby se vše vrátilo do původních kolejí?
Číst tento text, přes jeho útlost, opravdu není jednoduché, ale kraťoučké kapitoly vás naštěstí nevyčerpají. K přečtení musíte mít chuť!

Když čtu historický román:
první stránka - v lesích jižně od řeky Tyne ... kde asi teče řeka Tyne? mapy....
o dvě stránky dále: - to musí být onen val, který postavili Římané ...aha, vybavuju si Hadriánův val, wikipedie mi to dopoví...
patnáct řádků a: řeka Humber.... mapy....
dvacet řádků: v Durhamu.....
další strana: průsmyk svatého Bernarda, uf aspoň ten hledat nemusím...

Tímto způsobem jsem s knihou začala a věřila, že mě bude bavit.
Bohužel s přibývajícími stránkami moje chuť ke čtení vyprchávala.
Autora tipuji na zdatného televizního diváka. Protože: hlavní hrdina je ještě ublíženější než hrabě Monte Cristo, jen nemá nic z jeho šarmu a dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Sokolník: něco mezi Tarzanem a Robinem Hoodem. Žoldák, to je převtělený Sindibád. Nedochůdče (student medicíny) hotový MacGyver. Atd, atd... Kdybych byla pilnější bednočumil, jistě bych mohla knížku rozebrat na mnoha stránkách.
Nejzbytečnější postava: islandská princezna
Nejzbytečnější zápoletka: vikingové
V celkovém hodnocení váhám mezi: zbytečně dlouhá kniha a zbytečná kniha.
Knížku jsem dočetla, ale říkám si jak chudá je čtenářská zkušenost toho, kdo o této knize prohlásí: "nelze zapomenout" , " vynikající, napsaný svižně s fantazií".

11 21.12.2022

Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh.
Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších.
Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty.
Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora.
Románek císařova syna s dcerou bankéře.
A něco navíc.

Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano.
Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého.
Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat.
K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit...
Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události.
Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá.
Pokračování číst určitě nebudu.

11 02.01.2022

V této knize je míň akce než bych ve vyprávění o sibiřské výpravě čekala. V popisech se mísí to co autor vidí, co cítí, co si domýšlí i jak to hodnotí. Tím se text stává nepřehledným. Střídání kapitol o letní a zimní výpravě je také matoucí.
Nicméně Petr Hanzlík je určitě romantik i dobrodruh a věřím že tak jak se on dal zlákat knihami Londona nebo Eskymo Welzla, jeho výpravy by dokázaly zlákat nové dobrodruhy.

11 30.11.2021

Autor je i hlavním aktérem knihy a možná proto přehlédl, že některé části textu jsou dosti kostrbaté, některé překombinované, ale to nic nemění na tom, že tak nějak to tehdy bylo...
Dvacetpět let před listopadem...
Z celé knihy je nejpůsobivější popsaný rozdíl mezi nadějí v období Pražského jara, kdy mnozí věřili, že bude zase dobře a mezi šokem po okupaci sověty která mnoho lidí zlomila.

11 03.11.2021

Ve většině příběhů se postavy na svou záměnu připravují. Tady je hrdina hozen do vody a musí se sám zorientovat. Asi proto působí jeho jednání opravdověji, (není nacvičené) a své nové okolí oklame zdánlivě bez námahy. A možná o to více ovlivní neměnnost a život rodiny "toho druhého".
Přestože jsem nesouzněla s žádnou z postav, Daphne mě jako vždycky dokázala vtáhnout do příběhu a já hltala stránku za stránkou.
Teď bych ještě ráda věděla, jak to bylo příště!?!

11 19.04.2020

Paní Stoneová je padesátiletá čerstvá vdova. Herecká kariéra i staří přátelé jsou pro ni uzavřenou kapitolou. Před sebou měla "důchod" po boku manžela a teď neví co se životem. Je to stárnoucí, smutná a bezradná osamělá žena.

Jako většina neobvykle krásných lidí chovala i paní Stoneová dlouho tu romantickou představu, že zemře v mládí........ pochopila, že představa blízké smrti je pouhá domýšlivost,........nedalo se říci, že si opravdu přeje zemřít.

Myslím že kdyby pan Stone zemřel o deset let později, jeho žena by žila a stárnula poklidně a žádné římské jaro by nebylo.

11 12.04.2020